Praha – 26. března
Loni se dokonale ztratil ze světa plochých drah přímo uprostřed rozjeté sezóny. Na vině byl paradoxně vlastní trenér, který mu jeho milovaný sport dokázal pořádně znechutit. Přes zimu přišla nabídka ze Slaného, přesto však zůstává v otázce prognóz poměrně opatrný. Dvacetiletý junior z pražské Markéty Jan Vondra v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z otevřeně hovoří o loňském konci kariéry stejně jako o možnostech začít letos znovu. Kromě toho se společně ohlédneme za jeho loňskými výkony, zamyslíme se nad sladěním barev motocyklu s přelivem hlavy a odpovědí na své dotazy se dočkají rovněž naši čtenáři.


speedwayA-Z: „V letních měsících minulého roku jsi se vytratil z plochodrážního světa. Jisté náznaky nasvědčovaly, že za tím stojí antipatie s Vladimírem Kovářem, trenérem pražské Markéty. Je tomu skutečně tak?“
Jan Vondra: „No, jejej. Rozjelo se to už předloni s tím distancem. Myslel jsem, že je to v pohodě. On je takovej, že je kamarád a za tvejma zádama je ale něco jinýho. V létě jsem byl s Pepem Francem v Anglii. Když jsem se vrátil a viděl, jak to funguje tam, a jak na Markétě, vzdal jsem to. Navíc Kovář dělal naschvály. Nenechal mě ani trénovat. Když jsem pak na to sednul, zlomil jsem si ruku. Třeba mi řekl, že nemůžu jet, protože nemám zaplacený příspěvky. A že to bude řešit výbor klubu a pan Ondrašík. Přitom když jsem volal jemu, on nic nevěděl! A divil se, proč netrénuju, protože mu Kovář říkal, že nechci! Kdybych neodešel, asi bych Kovářovi musel ublížit. Měl konflikt i s mým tátou, protože padaly narážky na celou naši rodinu. Přitom když přišel na Markétu, myslel jsem, že to bude fajn, protože ploché dráze rozumí. Ale asi jen teoreticky, protože místo plochý dráze asi holduje chlastu. Markéta má štěstí, že ho tady má, protože ten to určitě daleko dovede.“

speedwayA-Z: „Tvůj odchod přišel v půlce sezóny. Co jsi celou tu dobu dělal? Nechyběla ti plochá dráha?“
Jan Vondra: „Měl jsem klid. Po dvou letech jsem byl v klidu. Víš, já kvůli Kovářovi úplně ztratil chu. Mám plochou dráhu hrozně rád, ale co on dělal?! A tak jsem si jednou den před
závodama řekl, že už nepojedu. Chvíli jsem přemejšlel, co budu dělat. Dohnal jsem zkoušky ve škole a sehnal si práci. Našel jsem i starý kamarády, co jsem předtím tolik nevídal. Objevil jsem ten starej svět. Nebyl jsem žádnej super závodník, ale závodil jsem rád. Když je u nás takovej počet závodníků, měli by se k nám chovat jinak. A hrál jsem taky hokej, to je moje druhá zábava. Ve volným čase jsem si odskočil i na kriminálku (smích). Byl jsem podezřelej z pokusu o vraždu. Možná někdo viděl v Blesku nebo v televizi fotku podezřelýho, kterej mi je podobnej. Získal jsem nový zkušenosti a díkybohu jsem tady, protože česká justice naštěstí funguje.“

speedwayA-Z: „Nicméně počátkem letošního roku se tvoje jméno začalo skloňovat v souvislosti se Slaným…“
Jan Vondra: „To je takový jo a ne. Určitě bych chtěl jezdit. Se závoděním jsem skončil ve Svitavách a letos se tam jede semifinále… Já nad Slaným nepřemejšlel. Seděl jsem doma a Milan Mach zavolal mojí mámě. Pak sehnal číslo na mě. Neměl juniora a tak jsem mu řekl, že jo. Teď mi zavolal, že se mnou počítá, ale jinak od nich nevím nic. A já bez jistoty do toho nebudu investovat. Začátek sezóny bych ani nestihnul. Třeba naskočím v půlce sezóny, ale čekám, jak to s tím Slaným vlastně bude. Uvidíme. V tuhle chvíli to vnímám tak, že jsem kariéru skončil a buď to dopadne nebo ne.“

speedwayA-Z: „Slaný je vcelku ambiciózní celek a mohl by se ti tedy v kariéře naskytnout druhá šance. Nehodláš ji využít?“
Jan Vondra: „Hodlám ji využít. Z mý strany to možná vypadá bez zájmu, ale ten zájem tam je. I v práci jsem si to domluvil tak, že by nebyl problém s uvolňováním. Ale po tom, co jsem poslední dva roky prožíval na Markétě, do toho nechci vlítnout naivně. Proto volím vyčkávací taktiku. Je to tím, jak jsem zvyklej na jednání s Kovářem, že člověk už není takovej důvěřivej. Jsem ochotnej si vzít úvěr a pořídit si vybavení. Jenže nemám nic jistý a z toho mám strach. Milan Mach se teď ozval, že má pro mě motor. Ve chvíli, kdy ho dostanu, jsem do měsíce, možná čtrnácti dnů schopnej vyjet. Samozřejmě mi je jasný, že ve Slaným nedostanu tolik co na Markétě.“

speedwayA-Z: „Když jsi druhý půlrok sezóny nezávodil, bylo těžké vyrovnat se s představou, že tvá kariéra už skončila?“
Jan Vondra: „Proto jsem taky zmizel, jak jsem zmizel. Sebral jsem se a vytratil se jak rána bleskem do hlavy. Celej měsíc jsem o tom přemejšlel. A o tom, co bude dál. Pak jsem to řekl tátovi, ale Milan Špinka o tom nevěděl do poslední chvíle. Kovář měl možná radost. A tak jsem odevzdal motorky. Dal jsem jim i některý svoje věci, protože jsem jim jednu motorku zvalchoval. Dřív jsem třeba jezdil bez výsledků, ale najednou přišel závod, kdy se zadařilo a
sprášil jsem jiný. A člověk si pak řekne, vždy to jde. Myslím, že než přišel Kovář, byl jsem na tom líp než teď. S jeho příchodem to šlo do hajzlu. Trenér byl měl bejt psycholog a kór on, když je učitel. Plochá dráha je o psychice. Pan Špinka to umí, ale Kovář ne. Ten tě ještě víc srazí na kolena. A pak je to výsledkově ještě víc v prdeli. To jsem pak chodil na Markétu tak, abych se s ním nepotkal. Když jsem se potkali, řvali jsme na sebe jak koně. S Tondou Gallianim jsme dokonce dostali ultimátum, že bud‘ pojedeme, nebo nás vyhodí. Do konce roku jsme se měli zlepšit, protože je to tady vrcholový středisko. Proto nechápu, proč za mě chtěj něco od Slanýho, když se mě stejně chtěli zbavit. Asi maj‘ dost závodníků v záloze. Vzpomínám, jak Galič vodil na Markétě při semifinále dvě kola Lukáše Drymla. A Kovář ho pak v depu zjebal, proč ho pouštěl. Přitom mladej kluk přemejšlí, snaží se ho za sebou udržet a on pak přijde a vynadá mu. Měl přijít, říct, to byla bomba, a poradit a ne na něho vystartovat, proč ho pouštěl. Dryml je přece mazák a umí. Když jsem ho viděl, co třeba v Grand Prix zkusil na Rickardssona. Kromě Grand Prix má zkušenosti ze všech lig. A co dokázal v plochý dráze Kovář? Třeba já jsem jednou v šestnácti letech porazil v semifinále v Plzni Milíka. A pan Špinka přišel a řekl, že to byla paráda. Jenže Kovář to dělá obráceně.“

speedwayA-Z: „Pech v závěru sezóny 2003 tě odsoudil v letošním juniorském šampionátu do kvalifikačního procesu. Stačily však dva závody a dostal jsi se do hlavní dvanáctky. Jak na loňské mistrovství juniorů vzpomínáš?“
Jan Vondra: „Celý to bylo na hovno. Já závody psychicky nezvládám a v tak napjatý situaci v klubu to nešlo. V Pardubicích mi radil i Wolffík a po první jízdě to vypadalo dobře. Pak mě ale vyhnali do těch sraček a já lehnul. Motorka byla v prdeli a já měl bahno až za trenkama. Loni mi v junioráku nevyšla ani jedna rozjížďka. Moc si na to už nevzpomínám. Jen na Březolupy. Tam jsem odešel na fyzičku. Jezdil jsem tam přes ty díry a mít fyzičku, dělal bych hodně bodů. Na Věrouše jsem měl náskok, ale já už neměl sílu ani zahnout. A předjel mě i Matula. Snažil jsem se se sebou něco dělat a dát se do kupy. Nakonec jsem současně cvičil i trénoval, i když mě od toho mnozí odrazovali. Ale pak na tréninku vynášíš popelnice. Když si jdeš potom ještě zacvičit, Kovář tě u toho třikrát vydusí za kraviny, aby si dokázal, že je šéf. Nevím, jestli to byla z jeho strany snaha o likvidaci. Ale já nemám rád jeho a on nemá rád mě a o tom to asi je.“

speedwayA-Z: „Absolvoval jsi také dva závody šampionátu juniorských družstev za pražskou Markétu. Nejlepšího skóre jsi však dosáhnul až v tom třetím ve Svitavách, kde jsi hostoval za Pardubice. Mohl bys to okomentovat?“
Jan Vondra: „Začalo to v Pardubicích. Na Markétě není člověk, co by ti poradil. Lepší
závodník ti poradí, jako třeba mě radil Pepe. Ale on je menší a lehčí. V první jízdě jsem držel plnej kolík, ale přesto mě porazil i Málek z Pardubic. Naštěstí přišel Jéňa Verner a řekl, ty hovado, dej si tam lehčí převod. A já přitom myslel, že to chce ještě těžší. Předělal jsem to tedy podle něho a najednou to jelo jako kráva. Vodil jsem i Tomáše Suchánka a pak jsem předvedl tu super jízdu s Věroušem. Asi třikrát jsme se předjeli. Ve druhý zatáčce jsem jen koukal nahoru na Jéňu, kterej mě ukazoval, jak jet. Je vždycky dobrý, když je člověk, co ti poradí a ty vidíš, že ten problém je v motorce a ne jenom v tobě. A Svitavy jsou jediná dráha, co jsem si zamiloval. Znám to tam a vím, jak to tam jede. Tam mám vždycky sebevědomí, jak Mike Tyson před zápasem. Jezdím tam v pohodě a jen tak někdo mě tam neporazí. A kdybych neudělal chybu a nešel z blbý dráhy, aby pak na mě ještě odstartoval i Patrik, bylo by to ještě lepší. Slaňákům jsem stačil, ale nebylo je kudy předjet. Jít z trojky místo z jedničky, minimálně Páu bych udělal. A závody byly taky v pohodě, že jsem jel za Pardubice. Absolutně bez stresu a věděl, že pojedu všechny jízdy. Akorát se ještě chci omluvit Pavlovi Fuksovi. Jel jsem v první zatáčce na Galiče a vyvezl je všechny. A on, jak je mladej, tak to odskákal pádem.“

speedwayA-Z: „Pokud ti Vladimír Kovář úmyslně neujel klubovým autobusem jako ve Slaném, závodil jsi pravidelně v první lize. Jak na to vzpomínáš?“
Jan Vondra: „První liga je teď na Markétě těžkej Kocourkov. Přišlo mi to chvílema o ničem. Mladý by v sestavě měli bejt, ale tak maximálně dva. Pokud má tým šestnáct bodů a z toho čtrnáct udělá Wolffík, je to zbytečný. Na Markétě se teď traduje, že je to soutěž pro mladý. Ale já myslím, že by to mělo bejt stejně prestižní jako za mejch mladejch let. Jet tam s bandou mladejch a ještě říkat, že nevadí, když prohrajeme o dvacet bodů, je pro klub s největším zázemím u nás ostuda. Motivace pro ty kluky je takhle špatná. Pokud udělá tři body a klub vyhraje, ten junior si řekne, že na vítězství měl svůj podíl. Před třema rokama jsme to jezdili taky jen my mladý, ale to byl úplně jinej tým. Byli jsme schopný konkurovat. A chtěli jsme dokázat, že i bez Pepeho dokážeme porážet Smoldu nebo Jardu Petráka. Dnes jsou někteří mladý dokonce nasraný, že první ligu musí jet. A tam dají aspoň dva mazáky, protože jestli Markéta vyrazí s mladejma a Tonda Šváb je bude předjíždět o kolo, lidi na to budou těžko chodit. Moje výkonnost byla loni špatná. Ani jsem to moc nejezdil, už si na to nevzpomínám. Bylo to celý takový divný. Jedeš na závody a už v autobuse víš, že prohraješ. A já tam pak přijedu v teniskách jako do Slanýho a veze mě tam pan Špinka, protože mě Kovář ujel. A Kovář místo, aby se styděl, má z debaklu ještě prdel. Já bych stavěl sestavy, abychom konkurovali, ne prohráli. Pokud to takhle udělají všechny kluby, šlo by rovnou první ligu přejmenovat na Cirkus Humberto a vydělávat touhle parodií na plochou dráhu milióny. Třeba to Kovář prosadí (smích).“

speedwayA-Z: „V mistrovství republiky jednotlivců jsi vypadl v semifinále v Praze. Jaký to byl závod? Zkusíš letos navázat na rok 2001, kdy jsi se kvalifikoval do finálové části?“
Jan Vondra: „Asi tak jak to řekl teďka ten týpek v super star. No, fiasko, no. Nesmyslný převody, těma jsem to absolutně zkazil. Snažil jsem se dávat pořád rychlejší a nakonec neměl ani tak malý rozety. Jak nejseš v pohodě, děláš samý blbosti a pořád se to točí dokola. Honíš to úplně nesmyslně, abys postoupil do finále a přitom blbneš. To už není o ježdění, ale o hlavě. Jestli to letos dopadne a já se objevím na dráze, mám jeden cíl. Semifinále se jede ve Svitavách. A to je jediný, proč bych chtěl jet. To je ohromná motivace, stejně jako jet za Slaný. chtěl bych ho vyhrát, protože ve Svitavách si věřím. Zní to blbě tohle říkat, když půl roku nejezdíš, ale dříve jsem vždycky jezdil blbě, ale přijel jsem do Svitav a udělal výsledek. Proto když tam letos pojedu, tak s tím, že chci vyhrát. Možná, že to nedopadne a já třeba ani nepostoupím, ale pojedu tam stoprocentně, že to chci vyhrát. Kdybych jel v Praze, budu chtít postup. Pokud pojede ve Svitavách Bogas, těžko ho porazím, ale proč ne, může mít defekt. Prostě ve Svitavách si věřím, a když bude štěstí, může to vyjít.“

speedwayA-Z: „Ledacos už vyznělo z našeho předchozího povídání. Přesto se tě zeptám, s jakými plány a ambicemi vstupuješ do letošní sezóny?“
Jan Vondra: „Já do ní ještě ani nejdu. Nevím. Když to vyjde, kromě těch Svitav nemám cíl. Samozřejmě bych chtěl jet a udělat všechno, aby Slaný všude vyhrálo. Osobní cíle nemám, chci jim pomoct, jet naplno a podílet se na nějakým výsledku. Ale nevím, teď to tady píšeme, ale možná zůstanu doma a budu v práci počítat rohlíky. Když nepojedu, vím, že se svět nezboří a budu si žít jako teď.

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:

Anonym: „Čau Johny, chci se tě zeptat, jestli ještě děláš mechanika Pepemu a jinak, kam jsi se vytratil a jestli se ti po plochý nestejská. Díky za odpověď?“
Jan Vondra: „Vytratil jsem se do života, jak ho žijou ostatní. Po plochý dráze se mi stejská, ale ne po lidech, co to v ní takhle kurví. Atmosféra je hrozná, ale po tom sportu se mi samozřejmě stejská. Na Pepeho není čas, ani jsme se nedomluvili. Za celou zimu jsme spolu mluvili jen jednou. Já bych mu dělal mechanika hrozně rád. Když bude mít zájem, budu se snažit mu pomoct.“

Petr Horáček: „Připadá mi, že někdy funkcionáři závodníky brzdí. Čekám netrpělivě na rozhovor s panem Liebezeitem, kterého nezvolilo do svého výboru Mšeno (dotaz byl vložen 22. března – pozn. redakce). Teď čtu, že trenér Prahy málem odrovnal svého juniora. Je tohle vůbec normální?“
Jan Vondra: „To si musí udělat obrázek každej sám. Mně jednání toho člověka normální nepřijde. S jeho vystupováním řeznickýho psa si dokážu představit, že by byl výbornej praporkář nebo pisatel, ale na týhle funkci ne. Ve fotbale nebo hokeji to normální není, tady asi je.“

Anonym: „Čau Johny, zajímá mě tvůj názor na dráhu ve Svitavách. Podle toho, jak jsem tě na ní viděl jezdit, soudím, že je to tvá oblíbená dráha. Jaká je tedy tvá nejoblíbenější dráha a která je naopak pro tebe nejhorší?“
Jan Vondra: „Ve Svitavách jsem se asi narodil. Určitě mi doma lhali, jsem Svitavák (smích). Líbí se mi tam i ten bufet, i když mě po těch párkách někdy bolelo břicho. Nejhorší je Kopřivnice. Z toho mám husí kůži už tři tejdny předem. Ale bombová atmosféra. Jako mechanik tam pojedu rád, ale jako závodník bych radši zastavil čas. Je to noční můra všech juniorů a některejch seniorů taky. Málokdo má Kopřivnici rád.“

Ilona Nádvorníková: „Dobrý den, Honzo, i kdybyste letos nejel ani jeden závod, což vám opravdu nepřeju, rozhodně se nedá upřít, že už teď udáváte tón – v image. To, jak jste barevně sladil motorku, kombinézu a přirozenou pokrývku své hlavy – opravdu dotažené. Jen mě napadá, co byste dělal kdyby motorka byla původně modrá nebo zelená – šel byste do toho taky? Hodně štěstí!“
Jan Vondra: „Motorka by asi nikdy nebyla zelená, ani modrá. Tyhle barvy nemám rád. Miluju žlutou a černou. Kdybych náhodou modrou motorku měl, do modrejch vlasů bych šel asi taky. Před dvouma rokama jsem měl motorku červenou a hlavu taky. Ale image je na nic, následuj instikt (smích). Oblečení a motorka byly dobře sladěný, ale ta hlava asi už ne. Teď jsem změnil image a vypadám asi líp než dřív.“

Jan Vondra děkuje:

„V první řadě musím poděkovat jedinýmu člověku, co mě to naučil a vždycky mi psychicky pomohl. Někdy jsem se na něj zlobil, že měl blbý řeči, ale byl to jedinej člověk, co mi pomohl se vším, co jsem kdy potřeboval. S motorkou, s převodama a stoprocentně ve všem. Mně pomohl i v životě s mejma blbejma názorama, co jsem měl v pubertě. A ten člověk je Richard Wolff starší. Doufám, že až změní tu Anglii, vrátí se zpět a změní to i tady v plochý dráze. Jeho stoprocentně uznávám. A pak musím poděkovat Pepemu Francovi. To je člověk, co mě taky moc pomohl. Spoustu věcí mi půjčil nebo dal. Ale hlavně mu děkuju za to, že vůbec je. Super člověk. Vzal mě i na světovej pohár a do Anglie a to bylo paráda. Pak děkuju všem starším klukům z Markéty, a je to Aďa, Pavel nebo Ríša. A už u Báby (hospoda proti stadiónu – pozn. redakce), v depu, na dráze, vždycky s nima byla pohoda a kamarádství. Za to jim díky, že jsem se těhle akcí zúčastňoval. Byla s nima hrozná prdel. Pak ještě poděkujeme Kovářovi. Díky němu jsem zjistil, že všichni nejsou tak dobrý. A změnil mi pohled na život, protože díky němu vidím, že ne každej, kdo se tváří jako kamarád, kamarád je. Za to mu díky a přeju, a to tady na Markétě dopadne líp než v Kopřivnici, když to tam vedl. Děkuju taky hrstce fanoušků, že vůbec chodí. Přeju jim pěkný závody a závodníkům, a to jede a vyhýbaj‘ se jim zranění a a se kluby nehádaj‘. A se chytnou za hlavy a začnou přemejšlet. Lidi potřebujeme, protože bez diváků nebude plochá dráha. Jmenovat nebudeme, oni vědí, koho se to týká.“

Foto: Pavel Fišer, Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz) a Karel Herman.