Mladá Boleslav – 1. února
Filip Šitera se před několika dny vrátil z Austrálie. Zařádil si na plzeňském plese a zítra vyráží se svým českým klubem na Šumavu. Mezitím si však našel čas na čtenáře magazínu speedwayA-Z. Řeč byla samozřejmě o jeho cestě k protinožcům. Zatímco v předchozích letech na nejmenším kontinentu exceloval, nyní se na něj lepila smůla. Hodně defektů, pád a žádné umístění na pódiu.
„Motorky jsem nevzal špatný,“ bere Filip Šitera svou odpověď zeširoka. „Měl jsem tu i dva motory z Čech, který se dělaly stejně jako na naše závody. Vezl jsem nový řetězy, ale nakonec si musel ještě půjčovat od Fredrika Lindgrena, protože praskly a ostatní nevydržely.“
Přesto si však uvědomuje rozdíl v úrovni otevřeného šampionátu Austrálie s turné pořádanými Ivanem Maugerem. „Jsou tu nejlepší jezdci z Austrálie,“ líčí. „Chyběli akorát ti z Grand Prix. Měl jsem smůlu. Ve třech závodech mi finále A sebraly defekty nebo pád. Zhodnotil bych to jako špatný výsledek. A a už poruchy byly nebo ne, měl jsem prostě velkýho pecha.“
I smůle navzdory si však plzeňský závodník dokázal na své cestě najít pozitiva. „V Austrálii si to užívám,“ svěřuje se. „I když jsou závody. Plochá dráha mě prostě baví a nevadí mi závodit celej rok.“
Pro Středoevropana je vždy nesmírně zajímavé poslechnout si o australských drahách. Dejme proto slovo Filipu Šiterovi, který se v tomto směru stal už prakticky znalcem. „Kromě Adelaide jsem byl na všech poprvé,“ vypráví. „Byly velké rozdíly. Mildura měla tři sta metrů a byla hodně děravá. Jednomu klukovi z třistapadesátek museli dělat díru do krku, aby po pádu moh´ dejchat. A Adelaide byla dráha dobrá, ale po tý ráně do mantinelu mě žebra bolí doteď. Ale na dalších výsledcích to už nehrálo roli. V Mt. Gambier byla dlouhá dráha skoro bez rovin. A klopená, takže startovní rošt byl posunutej, protože na trojce bys neudržel balanc. V Newcastlu navezli písek. Zezačátku to bylo dlabavý a děravý, ale pak beton. V Sydney taky beton a dlouhý. Kvůli tomu byla na rozpravě hádka, aby se jelo jen na tři kola, že čtyři jsou moc na řetězy. Nakonec se jelo na čtyři, protože je to prej v pravidlech, a nakonec tak sedmi lidem řetězy popraskaly.“
