Slaný – 3. ledna
Eduarda Krčmáře zpočátku vnímala plochodrážní veřejnost spíše jako atrakci. Malý kluk, který demonstroval své umění o přestávkách velkých závodů na své Shupě s malými koly. Předtím, než mohl naskočit do mistrovství republiky stopětadvacítek, bylo nutno přesvědčit lékařskou komisi AČR o smysluplnosti snížení věkového limitu. Po schválení se však o to nakonec postaral především závodník sám. Ve svém prvním mistrovském klání v Plzni skončil druhý a další na Markétě vyhrál. Debut zakončil titulem vicemistra. Loni dokázal stopětadvacítkám připravit strhující last minute, když v nečekaném rozuzlení překonal Romana Čejku a stal se nejmladším mistrem republiky v celé historii vůbec. Magazín speedwayA-Z hovořil s jeho rodiči o tom, co bylo, je a bude.

Patálie s věkovým limitem
„Jezdili jsme motokros,“ vypráví Jitka a Eduard Krčmářovi, jak se z jejich syna stal plochodrážní závodník. „Trénovali jsme na dráze, která je ve Slaném nad plochou dráhou. Občas jsme se jezdili podívat i dolů. A Renda Juna nám jednou zařídil, že Eda jel na krosce ukázku během jednoho závodu. Pak jsme byli ještě na motokrosových závodech na Markétě před Tomíčkovým memoriálem.“

Sezona 2004 se chýlila ke konci a o dalších závodnických osudech Eduarda Krčmáře sváděl duel motokros a plochá dráha. Ta nakonec zvítězila. „Jirka Benda nám půjčil svoji Shupu. Eda se na ní střídal na tréninku na Markétě s Rozruchem (přezdívka Jakuba Fencla – pozn. redakce). Rozhodnul se pro plochou dráhu a k narozeninám dostal svou vlastní motorku.“

Motokrosaři však často nad plochou dráhou ohrnují nos, protože kroužení kolem dokola jim nepřipadá zajímavé. „Vybral si ji, protože se mu líbí víc,“ přemítá závodníkova maminka nad synovou volbou. „Na motokrosu jsme trénovali sami a na závody to bylo daleko. Na ploché ale trénovala parta dětí společně. Ale hlavně ho to chytlo. Dokonce i jak vlezl na kolo, hned ho dával do smyku. Za chvilku měl úplně sjetou pneumatiku.“

V sezoně 2005 však nebylo ani pomyšlení, že by devítiletý kluk regulérně závodil. Na dráhu se dostal pouze jako zpestření během přestávek a teprve při pouácích v Liberci a před Tomíčkovým memoriálem se dostal do ostré akce.

„V Liberci byl čtvrtej,“ vzpomínají rodiče. „Dostal pohár a byl šastnej.“ Bylo evidentní, že kluk s průpravou z ledního hokeje a motokrosu dokáže skvěle ovládat plochodrážní stopětadvacítku. Začal byrokratický boj o snížení věkového limitu, který byl ještě před sezonou 2006 nastaven na dvanáct let.

„Žádali jsme o licenci, ale řekli, že nám ji nedají,“ vrací se Eduard Krčmář starší ve svých vzpomínkách o dva roky zpátky. „Doktor nám řekl, že Edu ostarší, ale lékařská komise AČR to zamítla. V Praze nepustili Edu do závodu a díky Karlu Naušovi generálnímu sekretáři AČR, který se na závody přišel podívat, se lékařská komise svolala znovu. Předělaly se řády, věková hranice se snížila celkově a Eda mohl jet první mistrák. Bez zásahu Karla Nauše by ovšem dostal licenci až letos.“

Dva roky k titulu
Mistrovství republiky stopětadvacítek v roce 2006 téměř zašlo na úbytě. Jeho první kolo na pražské Markétě dokonce přišlo o mistrovský status, protože se nesešel minimální počet pěti závodníků. „Kdyby Eda nejel, nebylo by ani mistrovství republiky,“ uvažuje Jitka Krčmářová. „Roman Čejka byl suverénní, Eda vyhrál na Markétě. Ke konci jel pouáky a vystrkoval v nich růžky. Bylo to hodně vyrovnané. Jezdilo se na skupiny, áčko vyhrával jeden, béčko druhej a ve finále se rozhodovalo.“

Loňský rozpis už přinesl stopětadvacítkám větší dávku dramatu, protože padlo rozdělení do skupin. By měl nový systém mouchy, už nebyla jedna rozjížďka opakováním té předchozí. Ve Slaném Eduard Krčmář vyhrál, avšak v Plzni přišel o tři body vinou diskvalifikace za přejetí vnitřní čáry a v Chabařovicích ho rozhodil pád. Roman Čejka se mezitím usadil na čele průběžné klasifikace.

„Od Chabařovic jsme věděli, že titul neudělá,“ líčí závodníkovi rodiče. „V Plzni jsme se byli v zatáčce podívat a čára přejetá nebyla. Hlavně tam žádná čára ale nebyla namalovaná, jak ji tedy mohl Eda přejet?! Chabařovice pro něho byly zakletý. Spadl tam už v dubnu při pouáku. Ráno mu sousedovic dalmatin roztrhl dlaň a odpoledne šel na hubu. Nejdřív jsme si mysleli, že Romanovi dá, ale po Chabařovicích jsme věděli, že to nepůjde.“

Jenže nastal nečekaný zvrat. A strhující závěr mohly malým stopětadvacítkám závidět i renomovanější šampionáty. Eduard Krčmář nepoznal sobě rovného ani v Pardubicích, ani ve Mšeně. Roman Čejka volil jízdu na jistotu a druhými místy se držel na čele průběžné klasifikace. Stejné umístění mu stačilo na obhajobu. Avšak vinou technických patálií skončil po rozjezdu s Jaroslavem Hladkým až třetí. A další dodatkovou jízdu o titul proměnil Eduard Krčmář ve svůj triumf. Stal se nejmladším plochodrážním šampionem republiky všech dob.

„Do Svitav jsme jeli, s tím, že nám o nic už nejde,“ shodují se Jitka a Eduard Krčmářovi. „Díky těm dvěma závodům byla Edova ztráta velká. A tak jsme si chtěli udělat pohodovej vejlet. Vezli jsme ještě Petra Babičku do Pardubic na závody proti Italům. Začali jsme v pohodě a skončili překvapením. Eda byl úplně v klidu. Kaspík (pražský mechanik Martin Chalaš – pozn. redakce) se ho před rozjezdem ptal, jestli se bojí. A on mu řekl jenom: ‚Ne, proč?‘“

Čechy, Polsko, Francie, dílna i brzda
A co plánuje rodinný tým Krčmářových na letošní rok? „Budeme jezdit malou i velkou dráhu,“ plánují manželé Krčmářovi starty v obou českých šampionátech. „Chtěli jsme jezdit také osmdesátky v Polsku, ale s naší stopětadvacítkou, abychom nemuseli kupovat další motorku. Jde jen o to, aby to FIM schválil. V motokrosu je taky povoleno, aby proti dvoutaktní pětaosmdesátce jezdila až čtyřdobá stopadesátka. Plánujeme i tréninky s dvěstěpadesátkou, ale s ní by se Eda nesvezl v žádném závodě. Na AČR přišlo pozvání pro stopětadvacítkáře do francouzského Lamothe Landerron. Samozřejmě bychom tam jeli. V Polsku se jezdí dětská liga, máme tam vyrazit na test matche. O Edu mají zájem v Rybniku.“

Ve stopětadvacítkách hraje samozřejmě velkou roli technika. O Shupě Krčmářových se dokonce proslýchá, že má ve svých útrobách větší sílu než čtyři koňská čtyřspřeží. „Výkon nemůžu říct,“ ujímá se slova Eduard Krčmář starší, díky bezpočtu hodin strávených v dílně osoba nejpovolanější. „Brzdili jsme třeba čínskou motokrosovou dvěstěpadesátku. V papírech psali pětadvacet koní a ona měla dvanáct! Teď chci nabrzdit náš motor. Dráha je ale o převodech, aby to bylo točivý. Budu ještě laborovat s výfukem. Máme jiný kola, jiný rám, všechno atypický.“

Úspěchy na dráze mají svůj základ v dílně. Loni Eduard Krčmář nemusel kvůli poruše zastavovat ani jednou. „Motor se nesypal,“ souhlasí závodníkův otec. „Ale v sezoně 2006 nás potkalo všechno. Setrvák, baterka… Teď jsem se jistil a dával novou baterku třeba na každou rozjížďku. Měli jsme i štěstí. V Pardubicích Eda odjel celý závod s utrženým kabelem zapalování. Před kopečkem do depa to zdechlo.“

Jitka a Eduard Krčmářovi děkují
„Všeobecně všem fandům přejeme pěkný Nový rok. Závodníkům hodně úspěchů a zdraví v roce 2008. Sponzorům díky za podporu.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a Antonín Škach