Smečno – 26. prosince
Roman Čejka se stal prozatím nejvýraznější jezdeckou osobností krátké historie stopětadvacítek u nás. Po svém ostaršení absolvoval všechny mistrovské závody od roku 2004, v čemž mu nikdo nemůže konkurovat. Ve své sbírce má titul předloňského šampiona, který se mu nepovedlo obhájit až po sérii dvou rozjezdů v posledním závodě ve Svitavách. Nyní se ve svých čtrnácti letech s kolibří kubaturou loučí a magazínu speedwayA-Z prozradil své plány na další plochodrážní kariéru.

„Dostal jsem krosku, takovej malej krám,“ vypráví Roman Čejka o svých prvních setkáních s motocykly. „Jezdil jsem a jezdil. Jednou přijel pan Moulis, kamarádí se s dědou. A zeptal se, jestli nechci zkusit plochou dráhu. Jel jsem na první trénink. Myslel jsem, že se budu jen dívat, oni mi ale hned přinesli hadry. Hnedka jsem to zkusil, naučil se řadit a druhej rok závodil. A pak už to šlo.“

Premiéru mistrovských klání stopětadvacítek nestihl. Administrativní povolení věkové výjimky přišlo až v rozjeté sezoně 2004. „Svůj první závod jsem jel v Plzni,“ vzpomíná. „A pak jsem byl v Praze třetí. Dostal jsem medaili a víc si už nepamatuju.“

V roce 2004 kraloval stopětadvacítkám Pavel Pučko. Avšak v následujících letech se začala prosazovat slánská škola. Roman Čejka bojoval o zlato s Radimem Chodem a Michalem Dudkem. „Byli to velký konkurenti,“ komentuje Roman Čejka své předloňské boje se svými klubovými kolegy. „Ale snažil jsem se je porazit. Radim byl starší, tak měl asi přednost (smích).“

Loni se Radim Chod a Michal Dudek proháněli na půllitrech. Na obzoru se však vynořil další Slaňák. Bývalý hokejista a motokrosař Eduard Krčmář se vrhl s plnou vervou do stopětadvacítek. A po skončení prvního mistrovského klání v Plzni se mu na krku houpal zlatý věnec.

„Eda vyhrál první závod,“ vrací se Roman Čejka k loňskému roku, jenž mu přinesl titul šampiona. „Pak jsem ale byl první vždycky já. Byla to skvělá série. Měl jsem super motor a formu.“

A co se na tom změnilo letos? „Motor jel, já ne,“ popisuje svůj letošní duel s Eduardem Krčmářem, který vyrostl ve zdatného protivníka. „Už jsem starší a těžší. Eda byl lehkej a měl motor stejně rychlej jako já. Ale hodně padal, takže jsem měl výhodu.“

Stopětadvacítky letos produkovaly skvělé drama a závěr jim mohly závidět i mnohem renomovanější šampionáty. Roman Čejka přišel o post leadera ve dvou dodatkových jízdách. Nejprve ho Jaroslav Hladký odsunul na třetí příčku v závodě. A to znamenalo nečekaný rozjezd o titul s Eduardem Krčmářem.

„Bylo to hodně vyrovnaný,“ hodnotí Roman Čejka. „Ke konci mi stačilo dojet v posledních třech závodech druhej. Byl jsem druhej v Pardubicích, druhej ve Mšeně, ale třetí ve Svitavách. Byla velká smůla. Uletěl mi setrvák na klice. Půjčili jsme si motor od Hádků, ale v tom prvním rozjezdu mi došla baterka! Bylo mi to líto. Nedalo se nic dělat, zase příště…“

Avšak žádné příště ve stopětadvacítkách už nebude. „Až budu na pětistovce,“ upřesňuje Roman Čejka svůj předchozí komentář. „Příští rok budu na půllitru jenom trénovat. Už jsem se na něm svez‘ v deseti. Bylo to strašně rychlý a tahalo za ruce. Stopětadvacítka je úplně něco jinýho. Úplně chcíplý.“

Patnácté narozeniny oslaví Roman Čejka až na sklonku léta. By už jsou jeho stopětadvacítky dílem vrácené do klubu, dílem prodané Hádkům do Chotíkova, závodnická abstinence není v plánu. „Půl roku budu jezdit dvěstěpadesátky,“ plánuje. „Abych do toho přišel, chci závodit v Německu. Půllitr přijde v průběhu sezony. Už se těším, i když cílem bude zpočátku všechno vypilovat.“

Roman Čejka děkuje:
„Díky Hádkům za půjčení motoru ve Svitavách. Samozřejmě klubu AK Slaný. Dědečkům a babičkám, rodičům a hlavně generálnímu sponzorovi Autodíly Češka. A fanouškům.“

Roman Čejka v šampionátu stopětadvacítek:

sezona	celkové umístění	jednotlivé závody
2004	4.	6.PLZ, 9.PHA, 3.PHA, 5.MŠE, 2.SLA, 5.MŠE, 2.DIV, 3.MŠE
2005	2.	1.PLZ, 1.PCE, 2.CHA, 2.SLA, 7.PHA, 2.MŠE, 4.DIV, 1.DIV, 2.PHA, 2.MŠE
2006	1.	1.PLZ, 2.PHA, 1.PCE, 1.SLA, 1.CHA, 1.MŠE
2007	2.	2.SLA, 1.PLZ, 1.CHA, 2.PCE, 2.MŠE, 3.SVI

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a Antonín Škach