Plzeň – 22. června
Z pódia veteránského závodu v rámci Memoriálu Antonína Vildeho seskočil vlastně jen obrazně, jelikož praktické provádění podobných kousků mu stále přece jen brání operovaná noha. Prohlásil, že právě odjel svůj poslední závod, čemuž při jeho závodní dlouhověkosti nikdo z přítomných nevěřil. V sobotu plánoval, že v Mariánských Lázních jen z pozice náhradníka zamává na nástupu divákům. Jenže zranění Hynka Štichauera jej vystřelilo na startovní číslo jedenáct. Karel Kadlec se magazínu speedwayA-Z svěřil, že kvalifikace světového šampionátu bude doopravdy tím posledním závodem jeho kariéry.

 

 

„Je to rozlučkovej‘ závod,“ říká Karel Kadlec, aby pochopitelně čelil poznámce, že něco takového tvrdil již v půli minulého měsíce ve Slaném. „Jo, řek‘ jsem, že ve Slaným jedu naposledy. Teď jsem v Mariánkách, který mám rád, jen chtěl dělat náhradníka. Ale budu muset jet místo Hynka, takže dneska jedu s Martinem Málkem do Mühldorfu.“

Nicméně z Mariánských Lázní vede přece jen cestička do challenge… „Nikam postupovat nebudu,“ nestrká Karel Kadlec hlavu kamsi do nadoblačných výšin. „Od Slanýho jsem neseděl na motorce. Buď musíš jezdit pořádně a pořád nebo se na to vykašlat. A končí i mladší.“

Od svého comebacku zkraje tisíciletí se Karel Kadlec stal synonymem závodnické dlouhověkosti. „Chtěl jsem to dotáhnout až do pětapadesáti,“ připouští, že zprvu počítal ještě se sezónou 2018. „Mám tady hromadu starostí, jak jsem teď dvanáct let jezdil po závodech a strkal do toho peníze. Tak už přišel čas, abych skončil.“

V Mariánských Lázních se tak nadobro uzavře kariéra plzeňského nezmara, který spolu se svým otcem drží neuvěřitelný primát. Karel Kadlec starší se poprvé postavil na start motocyklového závodu roku 1934 a jeho syn se o poslední zápis do svého závodnického curriculum vitae postará o třiaosmdesát let později. Ovšem to už je inspirace pro historickou rubriku magazínu speedwayA-Z.

Foto: Mirek Horáček