Plzeň – 8. prosince
Na dnešní poměry začal závodit poměrně pozdě. Ve svých patnácti jel předloni pouze šampionát do devatenácti let na své domácí borské dráze. Nicméně zázemí rodinného plochodrážního klanu ruku v ruce s nesporným talentem se projevilo už loni. A nyní už patří do užší juniorské špičky. Letos se do historie zapsal mimo jiné jako český šampión v extralize a juniorských družstvech, stříbrný v přeboru tříčlenných družstev, pódiem při pardubické juniorce či nečekaným čtvrtým místem v mistrovství republiky dvojic. Plzeňský junior Michael Hádek poskytnul magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor, v němž přijdou na přetřes nejen zmiňované úspěchy.

speedwayA-Z: „V tomto týdnu jsi podepsal kontrakt s Krosnem na starty ve druhé polské lize. Letos jsi v této soutěži hájil barvy pražské Markéty. Začátek v Miskolci byl hodně divoký, pak jsi jezdil pravidelně, ale sezónu jsi nakonec nedokončil. Jak na to všechno vzpomínáš?“
Michael Hádek: „Dá se říct, že to bylo dobrý i špatný. V Miskolci jsem jel první. Vyvez‘ mě ale Attila Stefani, přetočil jsem se a trefil mě Zsolt Bencze. Přijel jsem do depa, loket takovejhle. A řek‘ jsem, že na to dnes seru. Z toho pak byly fámy, že už nechci ligu jezdit vůbec. Pak jsem byl až v Krosně, kde se zabil Michal… Bylo to takový jako na houpačce. Chvíli jsme se nepohodli, chvíli zase dobrý. Nakonec jsem nejel do Rawicze kvůli mistrovství světa juniorskejch družstev, protože tam dali Martina Gavendu. Neřeším to, někdy měl lepší závod on, někdy já. Polská liga byla takový zpestření. Myslím, že to byly dobrý závody. Zajezdil jsem si, pobral zkušenosti. Uvidíme, jak to bude letos. Psali jsme do Krosna, že bychom chtěli garantovat šest závodů. Ale oni negarantujou nic. Prej podle formy. Snad se mi tam bude dařit jako Vaculdovi. No, snad… Kdyby to tak bylo, byl bych spokojenej. Na to, že mi je sedmnáct, je druhá polská liga akorát.“

speedwayA-Z: „Plzeň vyhrála letošní extraligu, z níž neudělala jednoznačnou záležitost jen díky slabšímu úvodu. Ty jsi sice nastoupil v jediné rozjížďce, ale ve všech kolech jsi byl v sestavě. Jak jsi cestu za zlatem prožíval?“
Michael Hádek: „Byl jsem vynervovanej víc než kluci. A zpocenej taky. Dá se říct, že jsem to prožíval jako fanda. Pro mě to byly nervy, byl jsem rozklepanej i jako náhradník, abychom vyhráli. Držel jsem palce a bylo to pro mě taky vypjatý. Že bychom to mohli udělat jsem začal věřit, když jsme doma vyhráli. Potvrdil se Grzegorz Walasek, což je jezdec, co jezdil Grand Prix. To už jsem věřil, že po třinácti letech bude titul. A splnilo se, co jsem chtěl. Nebo v co jsem doufal. Vím, že bych asi nebodoval jako Filip. Svez‘ jsem se v jedný jízdě. Poznal jsem, jaký to je. Špatný to, myslím, nebylo. Bojoval jsem. Chybělo jedno kolo a Poláka jsem předjel. Jsem spokojenej. Příští rok to bude super. Snad se mi bude dařit. A neudělám ostudu. Doufám. Obhajoba by byla dobrá. Myslím, že to bude boj s Prahou a Pardubicema. Slaný asi nebude mít závodníky. Bude to o tom, kdo si zajistí jaký Poláky. Ale u nás bude ještě Filip a Zdenda. Uvidíme, necháme se překvapit.“

speedwayA-Z: „Na plzeňský triumf ze čtyřiadevadesátého si asi nemůžeš pamatovat. Nicméně bral jsi ho třeba jako výzvu vyrovnat se otci, který měl na tehdejším zlatu lví podíl?“
Michael Hádek: „Určitě. S titulem jsem vyrovnal dědu a strejdu. V počtu titulů, ne zkušenostma! Táta jich má ale šest. Třeba ho ale někdy taky překonám. Máme doma videa, koukal jsem, jak se to tenkrát jezdilo. Myslím, že dvojutkání byla zajímavější. Bylo víc klubů a víc závodníků. Myslím, že teď to není takový jako předtím. Ale zvedá se to. Začalo to Libercem. Plochá dráha je na vzestupu. Teda podle mýho. I když jezdci ubejvaj‘. Ale proti tátovi bych chtěl pár závodů jet. Věřím, že kdyby měsíc trénoval, asi by mě zmydlil. Byl suprovej startér, co start, to první flek.“

speedwayA-Z: „Tvůj druhý titul přišel v šampionátu juniorských družstev. Místo očekávaného souboje do poslední chvíle se Mšenem jste vyhráli už čtyřiadvacet hodin před posledním kolem ve Svitavách…“
Michael Hádek: „Titul se určitě do sbírky hodil. Určitě to nebylo jednoduchý. Kdyby se Adam s Matějem nezmákli, nevím, jak by to dopadlo. Je škoda, že se takhle zranili. Když se jel test match s Italama v Pardubicích, přišel nám pan Erban gratulovat, že jsme mistři. S Jéňou Holubem jsme nevěděli, která bije. Až večer nám to došlo. S Filipem Šiterou se jezdilo suprově. Ale až ve Svitavách jsme jeli dvojici. Předtím jsem to neuměl a až ve Svitavách to byla jízda v páru. Hlavně je problém nedostat cejchu, a abych paráka neohrozil a netlačil se na něj. Děda říká, že ho to učil pan Holub tím stylem, že kdo jede druhej, nesmí dostat cejchu. To se nám povedlo až v těch Svitavách. Filip venek, já lajnu. I táta v depu říkal: ‚Člověče, Michale, teď jsi jel dvojici‘.“

speedwayA-Z: „Jak v jednadvacítkách, tak v devatenáctkách ti shodně patří čtvrté místo. V prvním případě je to úspěch, ve druhém jsi možná pomýšlel výš. A nebo ne?“
Michael Hádek: „V devatenáctkách jsem chtěl aspoň na druhý místo. Ale po semifinále se mi to zdálo divný, když jsem viděl tu gumu. Čtyři nebo pět špuntů chybělo, takže jsem jel prakticky na úplně hladký pneumatice. Vybral jsem si pozici, kde jsem předtím odved‘ Matěje Kůse i Martina Gavendu, ale teď to nevyšlo. Jednadvacítky jsou úspěch. Čtvrtý místo je super. Akorát mě štvou Chabařovice. Je to rozbitá hlubina a to vůbec nemusím… Když jsme tam přijeli, jenom jsem sprásk‘ ruce a kroutil hlavou. Nakonec jsem skončil osmej. Kdyby to byl beton, nějakýho Poláka bych odved‘. Ale musím se naučit jezdit i na tomhle. Myslím, že ostudu jsem neudělal. Vůbec jsem nečekal bednu v Pardubicích. Tam se mi strašně líbí. Je to letiště, tvrdý a mně motorky naštěstí jedou. Vždy se mi tam dařilo. Až na tu Zlatou stuhu… Ale juniorák byl super, klidně bych si ho zopakoval. Málem byla bedna i v Plzni. Vycházel mi celej závod až na jednu rozjížďku a rozjezd. Nepovedly se mi starty a už jsem to nedohnal. A myslím, že právě tenhle závod rozhod‘, kdo bude v Abensbergu. Nejdřív jsem byl zklamanej, že jsem pátej. Ale potom mi došlo, že jsem se rozjížděl o třetí místo a byl nakonec spokojenej.“

speedwayA-Z: „Tříčlenná družstva tě zastihla v barvách Březolup. Jak k vaší spolupráci došlo a jak na honičku s Libercem vzpomínáš? Bude napřesrok repete?“
Michael Hádek: „Ozvali se, jestli bych za ně nejel. Řek‘ jsem, že jo. Volali i z Liberce, ale tam už měli dobrý jezdce. Chtělo se mi do Březolup víc než do Liberce. Lepší burčák (smích). S výsledkem jsem někdy spokojenej, někdy ne. Takovej průměr, řek‘ bych. Pohnojil jsem to ve Svitavách. Kdybychom vyhráli závod, už bychom to nepustili a měli titul. Jenže jsem se přetočil, když jsme jeli 5:1 proti Slaňákům. A dopadlo to, jak to dopadlo. V Liberci už bylo všechno jasný. Letos, tuším, že to v Březolupech bude pokračovat. Už se ozvali, ale s tatínem jsme to zatím neřešili, ale určitě bych rád za ně jezdil.“

speedwayA-Z: „A jak vidíš své účinkování v seniorských šampionátech? V mistrovství republiky dvojic jste s Janem Holubem překvapili čtvrtým místem, do finále jednotlivců ses dostal jako náhradník.“
Michael Hádek: „Ve dvojicích jednoznačně překvapení, že jsme postoupili do semifinále. To bylo suprový. Nečekali jsme to. A vždycky, když něco nečekám,je to lepší než si myslím. Kdyby ale přijel Mário, bylo by to o něčem jiným. Všichni se divili, že jsme skončili čtvrtý. Měl jsem strach z dráhy. Jel jsem tam poprvý a kluci říkali, že tam jsou državý nájezdy a je to za roh. Umím lajnu a tak se mi nakonec jelo dobře. Dělaly se koleje, ale metr od čáry to bylo dobrý. Semifinále jednotlivců v Kopřivnici kvůli dráze nic moc. V Březolupech je dráha super. Já byl znova osmej, zrovna mi to tam nesedlo. Neumím tam zajet. Ve finále ve Slaným jsem jel jednu jízdu. Start jakž takž. V nájezdu ale byla kupa a já si to hodil za ucho. A dva dny si nemoh‘ sednout na zadek, jak to bolelo. Chtělo by to hodně zlepšit. Mám se nadosmrti co učit. Aspoň kdybych jezdil jako tatín.“

speedwayA-Z: „Míváš vcelku povedené starty. Pracoval jsi na nich nějakým speciálním způsobem? A kromě toho by tě však šlo někdy charakterizovat tak častým praskáním řetězů…“
Michael Hádek: „Starty jsem asi zdědil. Nepřipravuju se na ně. Záleží, kam si stoupnu. A na tvrdým si sednu dozadu jako každej. Asi mám dobrej postřeh. Žádnou vědu v tom nevidím. Záleží taky, jakej mám den. Někdy tam vlítnu, jindy zase spím. Podle mýho je to i o zkušenostech a vyježděnosti. A ty řetězy? V Divišově je nařezávaj‘ (smích)! Byla to blbá série. Praskalo to i Filipovi a Jéňovi Holubovi. Na Zlatý stuze jsme koupili řetězy od nějakýho Holanďana. Jel jsem dva závody a řetěz se ani nehnul. Není nic příjemnýho, když tě trefí rozžhavenej řetěz. Bolí tě celej člověk a ještě třeba musíš dobíhat pro jeden pitomej bod. Jako já v Březolupech.“

speedwayA-Z: „Bratr Daniel jezdí ve stopětadvacítkách. Máš čas mu pomáhat? A myslíš, že se může vrátit rodinný tým Hádků, by tátu asi nezlomíš? I když počátkem devadesátých let jeli také táta se strýcem a dědou šampionát dvojic.“
Michael Hádek: „Každej si děláme svoje. Když ale potřebuje pomoc, musím. Je menší. I když třeba dělám na svý motorce, nejsem rád, ale pomůžu mu. Nesmí ale mít hubu jako šíbr. Pak si já postavím hlavu a nepohne se mnou. Jinak se mi to toho nemontuje a já jemu taky ne. Když mi pomůže, je to oboustranný. Jsme bráchové. I když někdy to tak nevypadá. Tátu bych možná přemluvil jako manažera. Ale rodinnej tým by byl určitě zajímavej. Byla by to zkušenost. Vyzkoušet se dá všechno. I tady to. Časem nás to snad potká. Až bude brácha jezdit půllitry, mohli bychom dvojice v seniorech jet.“

speedwayA-Z: „Nyní se po středoevropských oválech prohání pouze vítr a na závodní ruch si budeme muset ještě pár měsíců počkat. To však uteče jako voda v Radbuze a nová sezóna zabuší na dveře. S čím do ní půjdeš?“
Michael Hádek: „Kdyby to bylo aspoň jako letos, nezlobil bych se. Postupně se zlepšuju. Aspoň na bedně v devatenáctkách bych moh‘ bejt. Budu jezdit v Polsku, měl bych mít víc zkušeností. Pojedu mistrovství světa a Evropy juniorů. Chci postoupit. To bude můj hlavní cíl. A pokud možno ještě vyhrát (smích)!“

Michael Hádek děkuje:
„Určitě rodičům. Sponzorům Autoservis Chotíkov, PRAMAR a Zemědělské práce Jan Kestler. Strejdovi, babi a dědovi, docela mě zasponzorovali. Klubu PK Plzeň. Všem, co mi fandí a drží palce. Ale hlavně našim. Nebejt jich, nikdy bych se k ploché dráze nedostal. A strejdovi a dědovi. Mechaničí a jezdí po závodech se mnou.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a Antonín Škach