Praha – 7. března
Dnes si můžeme být jistí, že barokní astronom Johannes Kepler neměl schopnosti vyčíst budoucnost z hvězd, ale pouze mistrovsky fabuloval z přediva získaných informací. Každopádně generalissimus Albrecht z Valdštejna, jemuž jen uherská nemoc alias syfilis zabránila v rozumnějším uvažování při ovlivňování běhu českých dějin, si jím sestavený horoskop nemohl vynachválit. Stejně věrohodně jako dvorský astrolog v sedmnáctém století si na své vlastní tiskové konferenci včera počínal Matěj Kůs. Okolnosti, jež mu astrální tělesa poskládala na prahu letošní sezóny, se zdají být příznivě nakloněny jeho velkorysým ambicím. Při svém útoku na postavení Václava Milíka ovšem Pražan nebude spoléhat na pomoc žádných bájných Titánů, ale také hmatatelného titanu.

 

Sázka na náročnou dráhu se nakonec vyplatila

Německý učenec působil na Hradčanech, zatímco Matěj Kůs si pro svoji vůbec první tiskovou konferenci vybral pražskou ulici Na Poříčí. Prostory mu nabídl jeden z jeho sponzorů, Safe 24, a nutno konstatovat, že prostředí bylo více než nádherné. Moderátor Roman Hájek postupně představil sebe, pražského trenéra Tomáše Topinku a mechanika Milana Mihuleho, kteří zasedli na čestná místa u stolu před komfortními křesílky s novináři. Nicméně nejdelší řeč držel samozřejmě Matěj Kůs osobně.

„Ještě nikdy jsem individuálně tiskovku neudělal, byl jsem jen součástí tiskovek týmů,“ ujal se slova pražský závodník. V nové úloze se však záhy cítil jako ryba ve vodě, stejně jako za řidítky plochodrážních motocyklů, z nichž dva se krásně vyjímaly v hale provozovatele bezpečnostních schránek.

„Vždy po sezóně říkám, že doufám, že ta další sezóna bude lehčí, ale s každou další odjetou mi připadají těžší a těžší,“ začal bilancovat, přičemž se vrátil až k září 2015. „Ve Scunthorpe jsem měl otřes mozku a navíc mi ještě v zimě museli operovat kýlu. To mi zkomplikovalo přípravu, navíc jsem přecházel z Redcaru do Newcastlu a transfer se doladil až tejden před začátkem sezóny.“

Své působení v Newcastle bral jako odrazový můstek do vyšších pater výsledkových listin. „Je to technická dráha,“ rozhovořil se. „Byla to výzva. V prvním závodě mi vypadlo rameno a ještě v červnu jsem si myslel, že nebude co slavit. Nakonec se to obrátilo díky zarputilosti a lidem, co mám kolem sebe. Nakonec to byla statisticky nejlepší sezóna.  A že mělo smysl jít do Newcastlu, se potvrdilo při posledním závodě mistrovství republiky v Plzni.“

 

Hvězdy se staví do příznivé konstelace

K úspěchu na ploché dráze je zapotřebí mnohem více, než co nejrychleji obkroužit čtyři kola. V banku leží samozřejmě i kvalitní technika, poctivá fyzická příprava, skvěle organizovaná logistika. A v neposlední řadě také úsměv Štěstěny. Johannes Kepler zemřel již před takřka čtyřmi staletími, takže nám nepoví, zda se hvězdy v horoskopu Matěje Kůse začaly stavět do správně konstelace právě v červnu. Každopádně pozvánka od Milana Špinky do sestavy českého nároďáku pro světový pohár přinesla impuls v pravý čas.

„Posunul jsem se i po technický stránce,“ vystačil si Matěj Kůs i bez map hvězdné oblohy. „Díky povolání do světovýho poháru jsem oslovil Briana Kargera, protože jsem si říkal, že na Vojens mi nikdo jinej‘ nepřipraví motor líp. I jemu můžu vděčit, jak se sezóna začala vyvíjet. Není to jen o jednom člověku, jsou to ozubený kola, co do sebe musí zapadnout.  A nám se nic neulomilo, což je práce i Milana a Martina Kurze, co se stará o sponzory.“

Pakliže mohl Matěj Kůs v posledních sezónách něčeho želet, jsou to jeho výsledky v reprezentační vestě. „Mistrovství světa a Evropy mi nevyšlo, vždy jsem odjel do Anglie a neměl čas trénovat na motorkách,“ souhlasil, přičemž jedním dechem naznačil své záměry na obrat. „Ale letos jsme na tom celou zimu pracovali.“

Po úspěšné kampani v Anglii se nevešel do sestavy Newcastle, protože promotéři na své posezónní konferenci změnili pravidla. Newcastle se v konečné fázi rozhodoval mezi ním a Ludvigem Lindgrenem. Přednost pochopitelně dostal Švéd, jenž si v průběhu let vypracoval nejen postavení kapitána a ikony, ale především solidní sponzorské zázemí.

„Měl jsem čtyři nabídky,“ připustil pražský závodník, že se navzdory okolnostem neocitnul v otázce britské ligy s prázdnýma rukama. „Do dvou jsem se nevešel a se dvěma jsem se nedohod‘ na podmínkách. Váhal jsem, jestli vzít klub za každou cenu, ale začalo mi to zapadat do sebe.“

A tak člověku na mysl přišla opět astrologie! „Pochopil jsem to jako znamení,“ usmíval se Matěj Kůs. „Zastavil jsem se a pořádně se připravil fyzicky. A motorky mám takový, že jsem s podobnejma nedisponoval ani v nejlepších letech.“

Nicméně třetí muž loňského šampionátu republiky přece jen ovládá podstatně lépe plochodrážní řemeslo, než čtení budoucnosti z postavení hvězd. „Jestli to zastavit se, uklidnit se a trénovat bylo správný znamení, se uvidí,“ nechtěl se Matěj Kůs stylizovat do role přesvědčivého Keplera. „Ale když se zamyslím, vždy když jsem v Anglii nebylo, byl start do sezóny lepší. A nečekali jsme s přípravou do prosince, jak se do dělá. Hned na konci sezóny jsme se začali připravovat. S Milanem jsme strávili hodně času v garáži a s Tomášem Topinkou dělali fyzickou přípravu.“

 

Pevná pozice obou nohou na zemi nebrání stavět ambiciózní cíle

Žádné zranění. Tahle dvě slova stála na začátku části tiskové informace na začátku rubriky nadepsané Cíle 2017. Jejich důležitost umocňoval nejen vyšší font jejích kapitálek, ale i podržení. Teprve pod ní stály informace o touze mít anglický average vyšší než 8,5 bodu na závod a polský více než 2,0 na jízdu. Následoval zisk titulu mistra republiky, divoká karta na pražskou velkou cenu, místo v nároďáku a postup do evropského challenge.

„Někdo si staví cíle,“ filozofoval Matěj Kůs nad svými letošními aspiracemi. „Každej‘ má úplně jinej‘ přístup a já si až předevčírem uvědomil, jakej‘ bič bych si na sebe uplet’, kdybych tady kecal kecy v kleci a stavěl si velikánský cíle. Chtěl jsem si povídat hodně diplomaticky, než abych na sebe vyvíjel tlak. Včera večer jsem si to rozmyslel, už mi není osmnáct, byl jsem nahoře, byl jsem dole.“

Přesto svá očekávání, která rozhodně nejsou malá, zveřejnil. „Venca u nás nastavil světovou úroveň,“ dal Matěj Kůs jasně na srozuměnou, že stojí pevně na nohou a uvědomuje si, jak jsou rozdané karty. „Jsem na něj hodně rád a přál bych si, abych jich u nás bylo dvacet. Ale já vím, že na to mám a chci bejt‘ mistr republiky.“

Jedno staré české úsloví operuje se skutečností, že prosté chtít neznamená automaticky mít. „Nedělám nic na půl a jdu do toho na maximum,“ dal Matěj Kůs včera jasně najevo, že ve svých osmadvaceti letech už platnost této věty dávno ověřil svou závodnickou praxí. „Pomalejší než loni nebudu. Pomalejší než loni určitě nebudu. Můžu bejt‘ jen rychlejší, a pokud nezrychlí Václav, předvedeme suprový závody.“

Vedle návratu na český trůn po sedmi letech jsou v seznamu cílů ještě další ambiciózní záměry. „Co se týče mistrovství republiky, světa a Evropy, chci se na to soustředit, abych zajel výsledek,“ neztrácel Matěj Kůs odhodlání. „Rád bych vyvrátil mýtus, že jsem závodník, co zmizí na jaře do Anglie a jen sem tam se vrátí.“

A jak lze potom rozumět záměru zvýšit si britský average? „Posledních šest let byla Anglie pro mě hlavní chleba,“ jal se Matěj Kůs řešit onen antagonismus. „Je mi tam dobře, líbí se mi kultura lidí a závodění. Zkrátka a dobře jsem se tam našel a neumím si představit závodění bez britské ligy.“

Proč její úvod se letos obejde bez Matěje Kůse, jsme se už dozvěděli. „Nemám pochyb, že kontrakt v Anglii dostanu,“ neztrácel pražský závodník optimismus. „Dopisuju si asi s pěti lidma, budu rád, když se tam vrátím, ale ne na úkor, že se někdo zraní. Včera si mi ozval jeden klubu, ať se prvního dubna předvedu na závodech, ale to už budu mít závody v Gniezně a nechci rušit své slovo. Když se do Anglie vlezu začátkem května, bude to ideální.“

 

Titan pomáhá líčit past na Václava Milíka

Záměr Matěje Kůse svádět dramatické souboje s Václavem Milíkem se na přetřes včerejší tiskové konference již dostal. Stejně tak, že pražský závodník má za sebou zimní přestávku vyplněnou poctivou prací. Nakonec nastal čas podívat se na dva krasavce stojící po obou stranách čestného stolku, kteří toho v průběhu dopoledne řekli ještě méně než Milan Mihule s Tomášem Topinkou.

„Máme připravenejch‘ pět motorek, z toho tři mají titanový motory a jsou o čtyři kila lehčí,“ prezentoval je samotný závodník, který se v jejich sedle českému publiku představí poprvé druhou dubnovou sobotu při Prague Open. Pražský mítink, jenž výboru pražského klubu pomáhá ujasnit si kandidáty na divokou kartu pro jejich velkou cenu, je již stal klasickým začátkem domácí sezóny. A protože Matěj Kůs cílí na startovní číslo šestnáct, nemůže pochopitelně chybět.

„Na motorkách zůstaly z loňska jen maličkosti,“ pokračoval Matěj Kůs v popisu svého strojového parku. „Není to o tom, jak to vypadá, ale pro mě mít hezký motorky je alfa a omega. A já nejsem žádnej‘ šmudla.“

Pohledem na dvojici svých speciálů Matěj Kůs jako by svléknul roucho astrologa a oblékl si filozofický plášť. „Čím víc cestuješ, zjišťuješ, že jsi nikde nebyl,“ zamýšlel se nad otázkou z pléna žurnalistů, zda si doopravdy tolik věří proti Václavu Milíkovi. „Čím víc jsi vzdělanější, víš, že nic nevíš. A čím víc závodíš, tím víc víš, že každej‘ je porazitelnej‘.“

Takže titanové díly v útrobách Pražanových GM jsou oním klíčovým faktorem, díky nimž má sklapnout past na fenomenálního Pardubičana? „Titan má i Václav,“ neskrýval Matěj Kůs. „Je to pro mě další krůček, jak se posunout dál. Nemám nic, co by Václav neměl. Ale mám, co jsem neměl loni.“

Díky šalamounské odpovědi zůstávají detaily o titanových komponentech v trojici motorů tajemstvím Pražana a jeho tunera Briana Kargera. Pokud ovšem Milan Mihule tvrdil pravdu, že ani on o tom nemá sebemenší tušení. Kdyby lhal, činil by tak ovšem s rutinou zkušeného politika na předvolebním mítinku.

U stolečku s chutnými sendviči se nakonec neobjevil ani Johaness Kepler, jehož Valdštejnův horoskop vyšel mistrovsky, ani nikdo z jeho následovníků. Abychom si prohlédli hvězdy z laického pohledu, bylo ještě příliš málo hodin. Podrobnosti o pohonných agregátech Matěj Kůs neprozradil, ovšem jak mu to půjde na oválech zjistíme v nové sezóně rychle sami. Rozhodně se máme na co těšit!

Foto: Antonín Škach, ilustrační: Pavel Fišer, Mirek Horáček a Petr Makušev