Přelouč – 7. března
Na rok zmizel na Novém Zélandu. Když mu skončila pracovní smlouva, splnil si pár rybářských snů. A během zimy začal za řidítky ohřebovaného speciálu předvádět neuvěřitelné kousky. Sotva Jan Klatovský zmizel ve východních dálavách, na zamrzlých hladinách českých vodních ploch ani jednou před ním šachovnicová vlajka nevítala v cíli nikoho jiného. Skvělá série pokračovala šestým místem v mistrovství Evropy v Ufě. Lukáš Hutla se ovšem magazínu speedwayA-Z svěřil, že také v Inzellu nechce být s českým nároďákem jen do počtu.
Střela po tvrdém přistání na větřkovickém ledu míří opět do oblak
Nominaci na mistrovství Evropy určilo pořadí v průběžné klasifikaci po úvodních dvou závodech šampionátu republiky. V Opatovicích nad Labem se Lukáš Hutla musel ve finálové jízdě sbírat z ledu, pódium mu uniklo, ale po Janu Klatovském dal dohromady nejvíce bodů. Nazítří v Kopřivnici válčil spíše s haprující přední vidlicí než se soupeři. Vracel se domů opět bez vavřínů, nicméně coby třetí muž aktuální klasifikace. Jediný závodník, jehož během obou mítinků neporazil, byl Jan Klatovský.
„Pozávodit Honzu Klatovského?“ zamýšlí se Lukáš Hutla. „No, věděl jsem, že na něj možná mám, ale zkušenosti a počet závodů v Grand Prix, co má Honza najeto… Ale chtěl jsem ho každopádně potrápit víc. Po Kopřivnici jsem věděl, že Honza Evropu nepojede, takže mi třetí místo celkově stačilo, ale na Evropu jsem v tu chvíli neměl ani pomyšlení. Spíš co udělat na příští závody jinak. Nejlepší řešení bylo následující osedlat rezervní stroj s doté doby mnou moc nevyzkoušenými vidlicemi, s těmi starými nebyl dva roky problém, ale všechno jednou končí. Doufal jsem, že mě druhá motorka vysvobodí ze spárů smůly. Asi jako testovací víkend u Tondy Klatovského, kde jsem byl jako střela oproti ostatním a člověku to stoupne do hlavy a myslí si, že je mistr světa, ale potom na závodech mě najednou ostatní začali porážet, problémy s technikou jedno s druhým se začalo nabalovat a finále byla Kopřivnice, tam mi zase pěkně sklaplo. Snažím se vždy zachovat úsměv na tváři, ale v ten moment jsem přistál zpět na hodně tvrdé zemi… A doufal, že bude líp.“
Každopádně již další týden byl Lukáš Hutla vicemistrem českých ledů, když dominoval holickému závodu. Nominace na mistrovství Evropy byla stejně již v kapse. Česká sezóna pokračovala mistrovstvím družstev, v němž neprohrál ani v jediné jízdě v během závodů v Chrastné, Račicích, Mělicích a Soběslavi. Tvrdé přistání na kopřivnickém ledu se v té chvíli muselo zdát vzdálené stejně jako neolit.
„Další víkendy se už začalo dařit a vyhrávat,“ říká Lukáš Hutla. „Samozřejmě tu už Honza nebyl, ale opět jsem nabral chuť závodit a jít do toho po hlavě. Některé rozjížďky byly už skoro ztracené, ale říkal jsem si, že když už mám takovou šňůru výher, tak to prostě musím dát.“
Ne každý Rus jezdí jako Krasnikov
V Soběslavi mu s otcem Radkem nasadili mistrovskou korunu králů českých ledů, kterou na chvíli půjčil dědečkovi Václavovi. Následoval týden volna vyplněný jen akcí pro sponzory a přátele v Mělicích. A pak už se cestovalo do daleké Ufy.
„V Mělicích jsem vyzkoušel novou kombinézu, helmu, nový motor a půjčený nový karburátor od Honzy Peciny, vše bylo ok, připraveno na Ufu,“ ujímá se slova opět Lukáš Hutla. „Cesta do Ruska proběhla hladce, bylo teplo okolo mínus 10 stupňů a ani sněhu moc na silnici nebylo a na hranicích vše v pohodě. Ubytovaní v ruských bytech? No, žádný přepych, ale na složení hlavy na pár dní dobrý. Pátek trénink. Dráha letiště jako St. Johan, což se mi líbilo, ale nastavený motocykl z Mělic přestal fungovat, spojka, karburátor… Na třetí trénink nějak nastaveno, ale nic moc. Říkali jsme si, že uvidíme zejtra.“
A sobota přišla. „Nástup, diváci tleskali, představení jezdců a hurá do depa,“ vrací se přeloučský ledař na samý začátek evropského šampionátu. „Adrenalin se začínal projevovat, ale jsem jedna z těch chladnějších hlav, takže žádný křeče a průjmy před závodem u mě nečekejte (smích). Po první jízdě jsme šli s převodem dolů, byla to změna k lepšímu, i karburátor ok, motor začal konkurovat i rusům. Ve finále B mně však ve třetím kole odešly ruce a já místo souboje o přední pozice sváděl souboj, aby se mi pravá ruka udržela na řidítku, zkrátka na tyhle ovály je potřeba být sakra více fyzicky připraven, brutální rozdíl oproti našim malým drahám.“
Po sobotě šel Lukáš Hutla spát jako sedmý muž průběžné klasifikace. „Usínalo se mi dobře,“ netají se. „Zjistil jsem, že ne každej‘ Rus jede jako Krasnikov. Dá se s nima i trochu závodit, takže na příští den jsem chtěl poskočit o příčku výš a ještě víc kluky ze svazu potrápit.“
Nedělní závod odstartoval bílým nadělením. „ Začalo brutálně chumelit, ale na závody se počasí umoudřilo,“ vypráví Lukáš Hutla. „Ale bylo ještě více nad nulou, asi čtyři stupně a stejně nastavená motorka ze soboty první dvě jízdy hrůza, ztracené body, které posléze stály finále A. Ale člověk pořád sbírá zkušenosti a příště to udělá jinak a lépe. Přestrojili jsme starý karbec a motorka zase upalovala, až přišla zatím moje životní poslední zatáčka a ruský skalp. Opět jsem o pár metrů zaostával a pak to tam pustil, říkal jsem si, pošlu tam pořádnej‘ nálet a musím se udržet pod ním nebo z toho bude maximálně pořádná držka‘ a naštěstí to vyšlo.
Do rukou božích se člověk musí svěřit připravený
Předjetí Vasilije Nesytycha v nedělním finále B zvedlo Lukáše Hutlu na šestou příčku. Tabulkový bod navíc srovnal jeho skóre nejen s poraženým Rusem, ale také s Charly Ebnerem a Maxem Niedermaierem. Promluvila pomocná kritéria lepšího výsledku a český borec skončil šestý.
Zaznamenal svůj životní výsledek, ale na druhou stranu s Charly Ebnerem, který se umístil před ním, chyběl bod, na Haralda Simona tři… „Šesté místo na Evropě je určitě úspěch, ale vím, že to mohlo být i lepší,“ bilancuje Lukáš Hutla. „Ebner jel suprově, pojel taky Rusa a v neděli finále A, takže jde taky hodně nahoru. Je to můj dobrý kamarád, v depu se hecujeme a po závodech pokecáme, jak se jelo a tak. Simon jel to, co poslední roky, jezdí a jeho styl po lajně mu vychází a je to stálej‘ účastník Grand Prix a porazit ho je těžké.“
Před Haraldem Simonem byla jen ruská trojka, což na mysl přivede projekt účasti Lukáše Hutly v tamní lize. „Rozdíl mezi námi a Rusy je ten, že oni se takhle hecovat nemusí,“ uvažuje přeloučský závodník. „Oni jezdí v zimě skoro každý den a takovýhle nálet jezdí každou zatáčku a prostě tomu věří. Na příští rok by mi měli vyrobit stejné přední vidlice jako má osminásobný mistr světa a od sponzora dva úplně nové motory, takže se už nebudu moct nač vymlouvat a bude to jen o mně. A start v ruské lize je zatím ve hvězdách, chuť by byla, ale uvidíme po finanční stránce, přeci jenom nehrajeme šachy.“
Cesta z Ufy dlouhá bratru tři a půl tisíce kilometrů se mírně zadrhla na lotyšské hranici. „Koupili jsme nějaké lahve domů jako prezent,“ usmívá se Lukáš Hutla. „Ale na hranicích si nás vyhmátli na rentgen a nezdály se jim ty všechny boxy, co máme pod nohama. Plus faktura od náhradního turba nestačila a už to bylo… Všechno ven, ale po dvou hodinách nastalo střídání stráží a přišel verdikt ‚naložte si všechno a jeďte radši honem rychle do p…‘.“
Ono malé pé rozhodně neznamenalo Přelouč, kde Lukáš Hutla promptně osedlal motokrosový motocykl. „Není na co čekat, Rusko mi ukázalo, že nejsem fyzicky úplně připraven a těch pár dní musím naplno využít a připravit sebe a motorky na Inzell,“ připomíná nadcházející víkend se světovým šampionátem ledařských družstev. „Nejedeme tam jen do počtu, ale porvat se o medaili! Základ je být připraven a dál už jak říká děda ‚je to v rukou božích‘.“
Foto: Lukáš Hutla a jeho archív, Lukáš Volejník, Robert Růžička a Karel Herman