Mělice – 11. února
Ještě krátce po půlnoci dovolily mraky astronomům pozorovat částečné zatmění Měsíce, avšak nad ránem jejich šedivou vrstvou neproniknul žádný sluneční paprsek. Lukáš Hutla se v depu v Mělicích, kde šampionát ledařských družstev pokračoval svým třetím dílem, déle než první diváci. Starší pánové z družstva Cepy uštědřili jeho hokejbalovému týmu porážku ve finále přeloučské soutěže. Na ledě se však vydal rychle na vítěznou šňůru, když za svá záda v rozjížďce s číslem jedna rychle poslal Jana Pecinu. Jenže Markus Jell byl v páté jízdě mnohem tvrdším oříškem k rozlousknutí. A terminátor českých ledů protáhnul sérii svých vítězných rozjížděk až díky srdnatému manévru v poslední zatáčce, za nějž sklidil bouři potlesku. Sám později situaci přirovnal k drsnému návratu ze snové tropické dovolené rovnou do syrové reality.  Do bodového měšce týmu Hutlových pravidelně přispíval také otec Radek. A když Lukáš Volejník zaváhal v ostrém souboji s Janem Pecinou v patnácté jízdě, stačilo 5:1 o čtyři rozjížďky později, aby se Přeloučané v pardubických vestách radovali ze svého prvního mělického vítězství a upevnili své postavení na čele klasifikace před zítřejším soběslavským závěrem. V předposlední jízdě Markus Jell ujel tandemu Jan Klauz – Lukáš Volejník, což vedlo k rozjezdu o druhou příčku. I tady se dostal dopředu Markus Jell, ovšem Jan Klauz udeřil odvážným tahem ve druhé zatáčce a převzal vedení. Němec ve třetím okruhu odstavil svůj motocykl, který prskal jako naštvaný kocour. Janu Klauzovi to přišlo vhod, neboť se stále větším objemem vody proudícím na ovál malými dírkami měl problémy i jeho stroj.

 

Přeloučský terminátor nechce navazovat na dopolední prohru

Jedenatřicátý ročník hokejbalové přeloučské ligy vrcholil právě dnes a Václav Hutla měl nervy natažené k prasknutí. Tým Kenya se dostal popáté do finále, kde jej v boji o titul s Cepy musel podpořit i jeho vnuk Lukáš. Bylo mu jasné, že dvojici odpoledních utkání musí ze svých plánů škrtnout, nicméně první zápas dopoledne nechtěl zmeškat.

Na mělický písník přibyl nakonec jako poslední závodník vůbec, aby zvěstoval prohru svého družstva 1:2. Od této chvíle však měl dnes už jenom vítězit. K úlevě svého dědečka dorazil nezraněný, stihnul přípravu motocyklu a nástup. A pak dvě tréninková kolečka, aby si posléze na startovním roštu rozjížďky s číslem jedna prohodil místo se svým otcem Radkem.

Po letu pásky k šedivému nebi vypálil dopředu Jan Pecina. Lukáš Hutla byl však po venku stejně rychlý. V prvním nájezdu byl stejně jako osečenský ledař, jehož tváře už opět začínaly pokrývat vousy. V půlce zatáčce však už vedl on.

„Ještě v prvním kole mi zase vypadla dvojka,“ vysvětloval Jan Pecina, proč s Lukášem Hutlou záhy ztratil krok. Radek Hutla za sebou nechal Martina Běhala, takže Přeloučané v pardubických vestách zaknihovali čtyři body. V poměru 4:2 ovšem skončila i dvojice dalších jízd.

V té druhé v pořadí Markus Jell následoval příkladu Hutlových a vyměnil si postavení u pásky se svým kolegou Lucou Bauerem. Úplně od vnitřního okraje vystřelil jako raketa. Andrej Diviš za jeho zády se musel místo stíhání vedoucího Němce soustředit na odrážení útočícího Lucy Bauera. Syn bavorské ledařské legendy útočil neustále venkem, nicméně Andrej Diviš dobře věděl, kterak se mu ubránit.

Po startu třetí jízdy vše nasvědčovalo, že se Lukáš Volejník s Janem Klauzem míří za triumfem, o nějž před týdnem v Račicích přišli především řízením osudu. Osečenský ledař se ujal vedení, jeho pražský parťák se zařadil za něho. Franz Mayerbüchler při vylétnutí pásky ukázkově zaspal a Josef Kreuzberger musel krotit motocykl, který se mu vzepjal na zadní.

Rakouský nosáč, jehož minulý víkend nepustily do Čech pracovní povinnosti, se ovšem rázně jal dohánět svůj úvodní handicap.  Ještě během úvodního okruhu po protilehlé rovince proklatě zrychlil, aby se v nájezdu do druhého oblouku natlačil pod Jana Klauze. Lukáš Volejník uhájil vedení, nicméně jeho kolega už nenašel prostředky k odvetě.

Dvě z trojice čtyřbodových dvojic na sebe narazily už v rozjížďce s číslem pět. Radek Hutla už zaujal místo úplně uvnitř startovního roštu místo svého syna. Po své pravici měl Markuse Jella, protože svá postavení u pásky si prohodili také Němci. Úplně na vnějšku se připravoval Luca Bauer, když konečně přijel Lukáš Hutla, aby si stoupnul na trojku.

Lukáš Hutla popisuje svůj souboj s Markusem Jellem v rozjížďce s číslem pět:

„Myslel jsem, že jsem už na dovolený někde na Bahamách, až mě z toho Markus probral. Viděl jsem ho před sebou, ale pustil jsem se do toho a udělal ho.“

Markus Jell byl skvělým oživením letošních českých ledů. Také nyní byl jeho start bez naprosté nadsázky raketový a jeho rychlost zdrcující. Lukáš Hutla byl za ním, zatímco jeho otec Radek spodní stranou druhé zatáčky oplatil Lucovi Bauerovi objetí z předchozího oblouku. Markus Jell vpředu upaloval a zdálo se, že už si nabrousil dostatečně ostré nůžky, jimiž by přestřihl vítěznou sérii mladšího článku řetězu přeloučského týmu.

Jenže Lukáš Hutla nechtěl po třiadvaceti předchozích triumfech v řadě ztratit ani jednu další jízdu. Čím méně zbývalo okruhů do konce jízdy, tím více snižoval odstup od vedoucího Němce. I tak ovšem Markus Jell projel do posledního kola s náskokem zhruba pět metrů před mladším Přeloučanem. Ten s ním ovšem v poslední zatáčce zametl takovým způsobem, až obecenstvo oněmělo. A pak jej odměnilo bouřlivým aplausem.

 

Osečenská smůla nese číslo patnáct

Za delší konec provazu však přesto tahal první osečenský tandem. Andrej Diviš byl také dnes tvrdým oříškem k rozlousknutí. Navíc v rozjížďce s číslem šest odstartoval jako blesk. Byť se Lukáš Volejník vnějškem první zatáčky protlačil na druhou příčku, nepomucký závodník jel před ním bezmála o pět metrů.

Lukáš Volejník svůj odstup záhy zlikvidoval. Na Andreje Diviše udeřil ještě před cílem prvního kola. A v prvním výjezdu toho následujícího převzal po spodní straně vedení. Jeho příkladu následoval rovněž Jan Klauz. Andreje Diviše podjel až v posledním oblouku a první dnešní triumf v poměru 5:1 dostal první osečenský pár na čelo aktuální klasifikace.

O bod za nimi byli Hutlové s osmi body. A mezi ně a šestibodové Němce se vklínili také Josef Kreuzberger s Franzem Mayerbüchlerem. Základem jejich postavení se stalo maximální vítězství v sedmé jízdě. Nebylo však vůbec jednoduché. Zatímco Rakušan vyhrál stylem start – cíl, stále se lepšící David Lizák ukazoval výfuk Franzi Mayerbüchlerovi celá dvě kola. Až v nájezdu do toho třetího se Němec zprava dostal před divišovského borce dopředu.

Co se Andreji Divišovi nepovedlo v souboji s prvním párem Osečné, dotáhl do konce proti Hutlovým v deváté jízdě. Po rychlém startu si neváhal dělat aspirace na skalp Lukáše Hutly. Nejen že ho odvedl současně s letem pásky, avšak posléze jej držel za svými zády. Ve druhém kole se Lukáš Hutla nedostal do čela ani rychlým úderem vnějškem protilehlé rovinky.

Nenechal se však zviklat neúspěchem a také rozjížďku s číslem devět ozdobil bojem až do konce. Ve třetím okruhu udeřil opět spodní stranou druhé zatáčky. Dostal se dopředu, aby si znovu vychutnal ovace spokojeného publika.

Ovšem trumfy byly stále v rukávech týmu Osečná 1, který se z desáté jízdy vrátil opět s pěti body. „Nepustil jsem si metyl a to jsem zrovna odjel!“ litoval Robert Růžička, že skončil už v úvodním nájezdu. David Lizák se posléze držel vedoucího páru Lukáš Volejník – Jan Klauz, avšak překonat jej nedokázal.

Jako nejvíce určující pro další vývoj závodu se ukázala být dvanáctá jízda, kde proti sobě nastoupila dvojice pretendentů mistrovského trůnu. Jan Klauz vystřihnul start, jaký umí jenom on. Za sebou měl Lukáše Hutlu, jenže stejně jako on překypoval bojovností Lukáš Volejník. Jenže v první zatáčce druhého kola inkasoval kopanec od dráhy, přičemž Lukáš Hutla si to mezi oběma osečenskými borci namířil rovnou do čela.

„Dal jsem dřív plyn a neustřelilo mi to,“ vysvětloval Lukáš Hutla onen okamžik, díky němuž spolu se svým otcem Radkem přivezl remízu z duelu s Lukášem Volejníkem a Janem Klauzem. „Jel jsem pak venkem a čekal, až mě předjedou. Ale asi jsem jel moc rychle a oni moc pomalu (smích).“

Remíza byla prozatím nejhorším výsledkem obou nejlepších dvojic. Nicméně Lukáš Volejník s Janem Klauzem měli oproti trojici pardubických vítězství 4:2 na kontě dva maximální triumfy. A tak se po dvou třetinách stále hřáli na hrotu aktuální klasifikace se sedmnácti body oproti patnácti, které měli na účtu Hutlovi.

Josefa Kreuzbergera s Franzem Mayerbüchlerem v rozjížďce s číslem jedenáct zaskočil svým rychlým startem Jan Pecina, který tak po porážce Davida Lizáka s Robertem Růžičkou ve čtvrté jízdě inkasoval svůj druhý dnešní triumf. Markus Jell s Lucou Bauerem předtím v osmé jízdě na osečenského fousáče vyzráli. Jenže v rozjížďce s číslem třináct úřadoval Markus Jell stylem start – cíl, ovšem Luca Bauer se dostal do mlýna Josefa Kreuzbergera a Franze Mayerbüchlera.

Postupně se z druhého místa propadl za nosatého Rakušana. A když na něho udeřil Franz Mayerbüchler v poslední zatáčce, dostal se nejprve na sněhovou bariéru a záhy i mimo trať. Oba zahraniční týmy proto byly za vedoucí dvojicí, což se ovšem mělo rychle změnit.

Lukáš Volejník komentuje své vyjetí z dráhy v patnácté jízdě:

„Koukal jsem se mezi Pecku a Klauzíka, by mně neujeli. Pak mě to nakopalo, měl jsem starosti, abych to udržel. Chtěl jsem zůstat na dráze, ale už to nešlo a vyjel jsem ven. Nemělo cenu už pokračovat.“

Přitom Jan Klauz s Lukášem Volejníkem odstartovali v patnácté jízdě jako jeden muž. Jan Pecina ztratil, když se mu po vylétnutí pásky vzepjal motocykl na zadní. Jenže záhy si to namířil mezi soupeře před sebou a dostal se do čela. Boj o vítězství skončil ve druhé zatáčce vyjetím Lukáše Volejníka z dráhy. Jan Klauz sice v posledním oblouku zkusil ještě taktiku zevnitř ven, ovšem marně. A první osečenský pár se v jízdě proti svým klubovým kolegům dočkal své první prohry.

 

Jan Klauz udržel vidinou titulu

Jan Pecina s Martinem Běhalem si díky svým třinácti bodům v patnácté jízdě výrazně polepšili. „Dobře jsem odjel,“ liboval si nad svým druhým triumfem. „Podržel jsem to pod Honzou a tím jsem to vyhrál. Jak Mazňa vyjel, jsem neviděl, už jsem jel před ním.“

Nicméně ambice Osečné 2 narazily na své sestřičky, které živili bratři Divišovi. Ti ve čtrnácté jízdě odvedli Davida Lizáka s Robertem Růžičkou. A v rozjížďce s číslem osmnáct provedli ten samý kousek i Janu Pecinovi s Martinem Běhalem. „Neodstartoval jsem, dostal jsem cejchu, viděl jsem hovno, tak jsem se na to vyprd‘,“ vysvětloval Jan Pecina v depu, proč se nepustil do stíhání nepomuckých bratří.

Stejně jako v Račicích se na oválech vytvořily dírky, jimiž se v gejzírcích drala na povrch voda. V tomto směru byla zprvu problémem druhá zatáčka, ovšem kaluže se záhy rychle množily i na dalších místech oválu. Spršky vody se postaraly o efektní snímky mnoha fotografům, avšak závodníkům zkomplikovaly boj o stupně vítězů.

Rozhodoval opět každičký jeden jediný bodík. Toho si byl plně vědomý i Radek Hutla. Jeho syn Lukáš v rozjížďce s číslem šestnáct objel Josefa Kreuzbergera již v prvním oblouku a záhy mu zmizel z dohledu. Sám nedopřál klidu Franzi Mayerbüchlerovi, dokud jej ve třetím kole na protilehlé rovince neposlal za svá záda. Stalo se tak s konečnou platností, protože německý závodník zůstal stát.

Luca Bauer prozatím na českých ledech zůstával poněkud dlužný své pověsti papírového favorita. V sedmnácté jízdě si však odvedl své. Zatímco jeho parťák Markus Jell hrál na čele další sólo, Luca Bauer se pustil do souboje s Davidem Lizákem. Oba se zakousli do boje tak urputně, že na sklonku třetího kola předjeli Roberta Růžičku.

„Už to bylo rozbitý, nedalo se na tom jet,“ vysvětloval David Lizák, proč na rovince před závěrečnou zatáčkou nakonec přece jen podlehl náporu Lucy Bauera. Němec dohnal patovou situaci na hrotu průběžné klasifikace doslova ad absurdum. Jan Klauz s Lukášem Volejníkem, otec a syn Hutlovi a nyní i Němci měli před svým posledním výjezdem na mělický ovál po devatenácti bodech.

Klíčem k triumfu bylo pochopitelně pět bodů. V rozjížďce s číslem devatenáct se pro ně natáhli Radek a Lukáš Hutlovi. V zatáčkách už létala voda vysoko do vzduchu, když se Přeloučané ujali vedení před Davidem Lizákem a Robertem Růžičkou. Pohledem do výsledkové listiny by se mohlo zdát, že šlo o hladký triumf, nicméně Davidu Lizákovi chyběl na Radka Hutlu v cíli jen maličký kousíček.

Nakonec však domácí brali pět bodů a se čtyřiadvaceti na kontě mohli sledovat, jak odpoví Osečná 1 a Němci. Protože se tyto týmy střetly hned v následující jízdě, jejich skóre mohl vyrovnat jen jeden z nich. A to ještě za předpokladu zdrcujícího triumfu nad tím druhým. Nic takového se ovšem neodehrálo.

Jan Klauz sice reagoval na pohyb pásky nejlépe, nicméně od prvního oblouku udával tempo už Markus Jell. Pražský blondýn spolu s Lukášem Volejníkem za zády nedal náznak šance Lucovi Bauerovi. Hutlovi mohli slavit vítězství, zatímco první osečenský pár měl změřit své síly s německým tandemem ještě jednou v rozjezdu o stříbro.

Než k němu došlo, bratři Divišovi se vydali za svým třetím vítězstvím 5:1. Společně odstartovali na Josefa Kreuzbergera a Franze Mayerbüchlera. Jenže Rakušan zůstával ve střehu. Na konci druhého okruhu rozdělil oba nepomucké sourozence, aby v první zatáčce třetího kola podjel vedoucího Andreje Diviše. A co víc, Franz Mayerbüchler krátce na to urval bod na úkor Josefa Diviše.

Jan Klauz líčí rozjezd o stříbro ze svého úhlu pohledu:

 „Lukáš se mě ptal, jestli nechci jet rozjezd, já odpovídal, ať jede on, že je mladší. Nakonec jsem řek ‚když myslíš‘. Ve druhým vinglu mi tam Jell nechal místo. Posadil jsem to pod něj a vyvez‘ ho.“

V dodatkové jízdě vypálil Markus Jell podle svého nejlepšího svědomí. Nicméně Jan Klauz zůstával v jeho těsné blízkosti. A ve druhé zatáčce neváhal složit svůj motocykl na vnitřek a ekvilibristickým způsobem překonat vedoucího Němce. Ten ve třetím kole odstavil svůj motocykl s prskajícím motorem k velké úlevě Jana Klauze, do jehož karburátoru také pronikla voda.

O barvu věnce šlo až ve druhé řadě, mnohem větší hodnotu měly tabulkové body. A protože Jan Klauz dostal první pár Osečné na druhé místo, rodinný tandem Hutlových jim v průběžné tabulce odskočil na dva body. Být jejich náskok ještě větší, mohli by oslavovat i dnes.

I když se o titul museli ještě poprat v Karvánkách u Soběslavi, důvodům k radosti bylo víc. V přeloučské hokejbalové lize se Kenya nakonec musela spokojit se stříbrem za Cepy, ovšem Lukáš Hutla viděl v Mělicích všechno jen ve zlatých barvách. Vůbec poprvé spolu se svým otcem vyhrál mistrovská družstva v domácím závodě. A již ve čtvrtém závodě v řadě nepoznal hořkost porážky byť jen v jedné jediné jízdě.

 

Hlasy z depa

„Dneska to bylo super,“ našel Lukáš Hutla ve své bilanci jedině samé superlativy. „Nastolil jsem trend všechno vyhrát. Starty jsou moje neřest, navíc jsem nechával tátu startovat zevnitř. Jel suprově, urval body. Pomoh‘ nám i Pecka, že to dal pod Klauzíka, oni se prali a Mazňa vyjel ven. A tak jsme utrpěli vítězství, máme dva body náskok, je to lepší nástupiště k titulu. Nakonec to byl super závod, lidi přišli.“

„Dobrý,“ splynula z úst Radka Hutly odpověď na tradiční otázku magazínu speedwayA-Z, jaké to dnes bylo. „Zezačátku jsem to ale neviděl úplně nejlíp. Ke konci byla na dráze voda. Led je silnej‘ jak sviňa, nevím, kde se ta voda bere. S Pepíkem Kreuzbergerem jsem odstartoval, podržel jsem a najednou cejcha vody, že jsem neviděl nic. Uvidíme zejtra v Soběslavi, snad to dotáhneme do konce.“

„Co ti budu říkat, bylo to o kousek,“ uvědomoval si Lukáš Volejník, jak těsným rozdílem spolu s Janem Klauzem přišli o vítězství „To je kousek, kousek a pak to tak dopadá. Na hovno, zkoušel jsem to, ale jakoby mě docházely síly. Nebo jestli se tý vody bojím?! Nedokážu to říct. Chci moc, stojí to pak za hovno, sere mi to kvůli Klauzíkovi, chtěl jsem pro něho ten titul k šedesátinám.“

„Pěkný závody, ale jdu se sušit,“ konstatoval Jan Klauz. „Ke konci tam bylo dost vody. V rozjezdu mi to na rovince nasáklo vodu a už to nejelo. Štěstí, že Markus už odstoupil…“

„Dobrý,“ odtušil Andrej Diviš, aby se pustil do vysvětlování, proč se svým bratrem Josefem neurvali třetí 5:1 v řadě za sebou v jednadvacáté jízdě. „Přetaktizovali jsme to. Čekal jsem na bráchu, on tam vtrhnul, ale pak jsem dostal cejchu vody a přestala mi jet motorka. Dráha dobrá, ale ke konci na ní bylo strašně vody. Chtělo to, aby jen o trošičku víc mrzlo.“

„Nakoplo mě to, dostal jsem cejchu a už ani ta síla nebyla,“ vracel se Josef Diviš ještě ke svému souboi s Franzem Mayerbüchlerem v poslední jízdě. „Hlavně, že jsem celej‘ a zdravej‘. Dvakrát nám to vyšlo od startu. Andrej jel zvenku, já se snažil vnitřek a vyšlo to. Mám ještě problémy s řadicí pákou po Račicích. Začíná mi taky drobet hulit motor, lítá olej, snad to zejtra vydrží…“

„Posral jsem tu poslední jízdu,“ sypal si Jan Pecina popel na svou hlavu. „Neodstartoval jsem, dostal jsem cejchu. Hovno jsem viděl, tak jsem se na to vyprd‘, abych byl živej‘ a zdravej‘. Těší mě, ale že jsem odkrojil body těm nejlepším.“

„S Němcema to bylo rozbitý, nedalo se na tom jet,“ komentoval David Lizák svůj souboj z rozjížďky s číslem sedmnáct. „Jsme taky na hraně technických možností stroje. Ale dobrý, líbilo se mi jet chvíli před Pepou, než tam dal dvojku (smích). S Růžanem jsme vyrovnaná dvojice (smích). Byly to pěkný jízdy.“

1.	Lukáš Hutla	3 3 3 3 3 3	18	24
ZP Pardubice	Radek Hutla	1 1 1 0 1 2	6(1)
2.	Lukáš Volejník	3 3 3 2 L 1	12(1)	22
Osečná 1	Jan Klauz	1 2 2 1 2 2	10(3)+3
3.	Luca Bauer, D	1 0 2 L 2 0	5(2)	22
	Markus Jell, D	3 2 3 3 3 3	17+E
4.	Josef Kreuzberger, A	2 3 1 2 2 3	13(1)	19
	Franz Mayerbüchler, D	0 2 2 1 E 1	6(2)
5.	Andrej Diviš	2 1 2 3 3 2	13	17
Nepomuk	Josef Diviš	0 0 0 2 2 0	4(2)
6.	Jan Pecina	2 3 1 3 3 1	13	14
Osečná 2	Martin Běhal	0 0 0 0 1 0	1
7.	David Lizák	2 1 1 1 1 1	7	8
	Robert Růžička	1 0 E 0 0 0	1(1)

 

Průběžné pořadí seriálu:

	CHR	RAČ	MĚL	TOT
	28.1.	4.2.	11.2.
1. Lukáš Hutla – Radek Hutla	5	6	6	17
ZP Pardubice	23	24	24	71
2. Lukáš Volejník – Jan Klauz	6	4	5	15
Osečná 1	26	23	22	71
3. Luca Bauer, D – Markus Jell, D	NS	5	4	9
		24	22	46
4. Andrej Diviš – Josef Diviš	NS	3	2	5
Nepomuk		18	17	41
5. Jan Pecina – Martin Běhal	3	1	1	5
Osečná 2	11	10	14	35
6. David Lizák – Robert Růžička	4	0	0	4
	12	10	8	30
7. Josef Kreuzberger, A – Franz Mayerbüchler, D	NS	NS	3	3
			19	19
8. Charly S. Ebner, A – Erwin Schuster, A	NS	2	NS	2
		16		16

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček a Karel Herman