Kopřivnice – 22. ledna
Sluneční paprsky brousily led Větřkovické přehrady do krystalků, které lámaly dopadající světlo a oslepovaly oči všech, kteří dnes byli svědky druhého dílu českého individuálního šampionátu na ledové dráze. Neoficiální údaje pořadatelů hovořili až o osmi tisícovkách lidí. Každopádně pět tisíc vytištěných vstupenek zmizelo během třech úvodních sérií a do prodeje se dostávaly další a další, kde už místo stovky byla vytištěna pouze padesátka. Řada z diváků podepisovala také petici proti postoji města vůči ploché dráze na Letním stadiónu a vedení kopřivnického klubu pevně doufá, že takové kvantum bude dostatečnou jazýčkem na misce vah při rozhodování radnice a slušnou hrozbou, jež by dokázala změnit politický osud místních zastupitelů v příštích volbách. Jediný, kdo zprvu nešetřil nadšením z pátých ledů kopřivnické historie, byl Jan Klatovský. Po svém příjezdu kroutil hlavou nejen nad Franzem Zornem na plakátech, ale především nad krátkým závodním kolečkem. Nakonec však odjížděl nadšený. Šířka závodního oválu mu dovolila testovat kvantum nastavení motocyklu, v jehož sedle opět čněl nad ostatními závodníky. Vedle vítězství získal také mistrovský titul. Velký progres oproti včerejším Opatovicích zaznamenal Andrej Diviš, když ve finále protnul metu jako druhý před Lukášem Volejnikem a Lukášem Hutlou. Smolařem se stal Jan Klauz, když neuvěřitelným způsobem zvítězil v semifinále, aby ovšem vypadl z boje o pódium na pomocná kritéria.
Slunce v ledovém království
Větřkovická přehrada slouží jako zásobárna užitkové vody pro kopřivnickou Tatru, na jejímž pozemku se nachází. Užívají ji rovněž. A aby těch povolení nemuseli pořadatelé sehnat málo, přidala se jednání s Lesy České republiky. Co ve srovnání s byrokratickou zátěží znamenala prasklina, jež se v průběhu budování oválu vytvořila v první zatáčce?!
Podařilo se ji umně svařit za použití propanbutanové letlampy. Ani úřední šiml nebyl v cíli dlouhého běhu před kopřivnickými plochodrážníky. A tak si dnes dopoledne mohly sluneční paprsky zatancovat na drobných krystalcích ledu. V místech, kde jeho třiceticentimetrová vrstva zaklenula pětimetrovou hlubinu, začalo vyrůstat improvizované depo.
Většina závodníků po včerejších Opatovicích přespala někde po trase. Slunce, které neutralizovalo mráz svým teplem, pro ně bylo vítaným a příjemným překvapením, protože je po většinu trasy provázela mlha.
Jan Klatovský však nebyl po příjezdu na přehradu ve výtečné náladě. Jednak se mu nelíbil snímek Franze Zorna na plakátech a titulní straně programu. A také dával najevo nespokojenost s malou dráhou, kde délka rovinek jen zlehka přesáhla šedesát metrů. Jury zase pátrala, kde zůstal Kamil Janura. Spekulovalo se o pokutě, nicméně po návratu domů našel Petr Moravec e-mailu od PZM. Polské federace svého závodníka omlouvala, že má z Opatovic spálený bok od výfuku.
Jan Klauz před tréninkem přemítá nad svými ambicemi:
„Včera jsem s Klabem prohrál jen proto, že to nejelo. Ladil jsem karbec na mínus deset a byla jenom nula. To je znát, dotáhli jsme to vzdušníkem. Dnes uvidím, kdybych zase udělal bednu, byl bych rád…“
Lukáš Volejník spolu s otcem srovnali motocykl pokroucený pádem za pomoci stahováku vypůjčeného od Jana Klatovského ještě včera. Václav Hutla však šrouboval na motocyklech svého syna a vnuka i po nástupu. Sotva dotáhl spojku, Lukáš Hutla se vydal vstříc rozjížďce s číslem jedna.
Zcela ji opanoval Jan Klatovský. Lukáš Volejník jakoby přes noc zapomněl své excelentní starty. V první zatáčce však objel Lukáše Hutlu, aby posléze marně atakoval první příčku. Také další dvě jízdy úvodní série viděly triumfy stylem start – cíl.
V té druhé se prosadil Andrej Diviš, zatímco Radek Hutla na počátku závěrečného okruhu podjel Jana Pecinu a symbolicky zahájil jeho den blbec. V rozjížďce s číslem tři Jan Klauz nadělil rovinku Robertu Růžičkovi, když Martin Běhal ukončil honičku za dvěma body pádem ve druhém oblouku druhého kola.
„Chtěl jsem to pod něj strčit,“ líčil Martin Běhal svůj duel s Robertem Růžičkou. „Ale strčil mi to tam on. Zavřel mě, mně se zkřížily řidítka a už jsem letěl. Že jsem si nepočkal!“
Stejně početné jako zvědavé publikum
Jan Klatovský hrál roli suveréna i nadále. V páté jízdě jej sice odvedl Jan Klauz, ovšem včerejší vítěz nasadil velkorysý oblouk v první zatáčce a převzal vedení. Pak již profitoval ze své rychlosti a neustále zvyšoval svůj náskok. Stejným způsobem zmizel v rozjížďce s číslem osm i Josefu Divišovi a Robertu Růžičkovi.
Za zády Jana Klatovského se v průběžné klasifikaci usadil Andrej Diviš, byť se v rozjížďce s číslem čtyři musel sklonit před Lukášem Hutlou. Ten si posypal hlavu popelem za špatný převod z úvodní jízdy a jezdil první od startu až do cíle. Sotva Andrej Diviš cosi ukrojil z jeho náskoku, hned zase dohnal.
Lukáš Hutla si uvědomuje svou chybu z úvodní jízdy:
„Nechal jsem vzadu tu šedesát trojku. Oni už klapli a já to měl celou rovinku přetočený. Tady můžeš jet zatáčky pod plynem, tady jsou zatáčky jako kráva. Jsem blbec, že jsem tam tu rozetu nechal.“
Nicméně úvodní manko bylo na kontě Lukáše Hutly znát, byť přeloučský ledař opanoval sedmou jízdu už v první zatáčce, kdy podjel svého otce Radka. Andreji Divišovi rozbitý větřkovický led náramně chutnal. A v rozjížďce s číslem devět to potvrdil vítězným duelem s Lukášem Volejníkem. Ten musel odrážet Jana Klauze, ale přesto útočil na vedení.
Nicméně Andrej Diviš o nebezpečí za svými zády dobře věděl a zmařil i rozhodující nájezd Lukáše Volejníka v závěrečném oblouku. Osečenský ledař však byl se sedmi body po třech sériích na úrovni Lukáše Hutly. Vydřít si však musel i své prozatím jediné vítězství v šesté jízdě. V ní jej vnějškem první zatáčky objel Jan Pecina jakoby se nechumelilo.
Lukáš Volejník to však svému někdejšímu učiteli vrátil hned o kolo později i s úroky. Mnohem horší pro Jana Pecinu ovšem bylo, že na konci třetího okruhu zůstal stát. Vypadla mu dvojka, a když se ji pokusil znovu zařadit, ukopnul celou řadicí páku. „Říkal jsem si, že je to snad poslední kolo, ale nebylo,“ posteskl si v depu. „A zrovna Mazňa zůstal stát na startu…“
Zatímco na ovále na Větřkovické nádrži zuřil boj o mistrovské body, sousední obec Lubina zažívala dopravní kolaps ve směru od Kopřivnice i od Přibora. Automobily opozdilců už neměly sebemenší šanci se vecpat na parkoviště a davy diváků braly útokem obě pokladny. Zásoba vstupenek rychle zmizela a pořadatelé museli improvizovat s dotiskem lístků v poloviční hodnotě.
Řada lidí výběrčí prostě obešla. Spekulovalo se až o osmi tisícovkách diváků, údaje z dronu byly o dva tisíce pesimističtější. Oficiálně byly prodány asi čtyři tisíce lístků a fanouškům udělaly radost také podpisy na petici, jíž se snaží přesvědčit vedení města, že zlikvidovat ovál na Letním stadiónu není zrovna košer.
Publikum bylo nejen dychtivé, ale především zvědavé. Zvládnout takový dav si vyžádalo dokonce povolání policie, která varování pořadatelů před závodem brala na lehkou váhu. Na její pokyn dokonce Jaromír Lach musel vrátit účastníky třinácté jízdy zpátky do depa, dokud nebudou lidé respektovat bezpečnostní zóny, kam je tlačily i čtyřkolky jinak upravující dráhu.
Ještě před zásahem ramene spravedlnosti, čtvrtá série potvrdila převahu Jana Klatovského, který jednoznačně zvítězil v jedenácté jízdě. Stalo se tak na úkor Andreje Diviše, stále ještě úřadujícího mistra republiky, jehož však horempádem pospíchal na ledařském trůnu vystřídat. Přitom však srovnal konta svých pronásledovatelů na hodnotě deseti bodů.
Lukáš Hutla měl totiž v rozjížďce s číslem deset patnáctimetrový náskok před Josefem Divišem a Davidem Lizákem již na konci protilehlé rovinky. A ve dvanácté jízdě se Lukáš Volejník dostal před Jana Pecinu ještě před nájezdem do druhé zatáčky. Janu Klauzovi se přitom povedlo prosadit se na úkor osečenského fousáče až ve třetím kole. „V prvním nájezdu to hrozně skáče, je to rozbitý,“ komentoval svůj triumf Lukáš Volejník.
Semifinálový triumf je na postup málo
Na začátku páté a poslední série základní části byl Jan Klauz o dva body za trojicí nejbližších pronásledovatelů Jana Klatovského. Ten potvrdil svou dominantní roli hladkým triumfem ve třinácté jízdě. Hned na to se prosadil i Lukáš Volejník. Když před sebe v první zatáčce nepustil Radka Hutlu. Avšak ani nejstarší muž startovní listiny, jenž včera zářil na pódiu v Opatovicích, nechtěl být tím po semifinále tím pátým vzadu.
„Už je to rozbitý po celý dráze,“ přemítal Jan Klauz přec rozjížďkou s číslem patnáct, v níž mu rozpis poslal do cesty Andreje Diviše a Lukáše Hutlu. „Čtyřkolky vyhrnou tříšť a tím zahrnou ty díry. Máš to jako rovinu, jenže tam přiletíš a roztancuje ti to motorku.“
Josef Diviš se postaral o změnu postavení na startovním roštu, protože se předčasně dotknul startovní pásky a musel dozadu na trestnou čáru. Jeho bratr Andrej vypálil do čela jako raketa. V první zatáčce objel Lukáše Hutlu, aby si záhy vypracoval mírný náskok, který se ukázal jako nesmírně klíčový.
„Vylezla mi duše z ráfku!“ ukazoval Andrej Diviš o chvilku později na své přední kolo. Ke svému štěstí Lukáše Hutlu zaměstnával Jan Klauz. Pražský matador se nehodlal smířit s jediný bodem. A vskutku se v nájezdu do třetího kola posunul před přeloučského ledaře. Semifinále měl jasné již předem, nicméně on si vytknul mnohem vyšší metu.
Po základní části se loučil se závodem David Lizák. Jeden bod, jenž inkasoval ve čtrnácté jízdě, byl na postup málo. Nutno ovšem dodat, že závodník s divišovskou vestou závodil navzdory bolestem žeber, které jej trápily po včerejším pádu. Do pomyslných šaten jej dnes doprovodil Martin Běhal a jeho osečenský souputník Jan Pecina. Ten ztratil dva další body v rozjížďce s číslem třináct, kdy zůstal stát s prázdnou nádrží.
Místo komentáře jen mávnul rukou, ale dobrou náladu neztratil. „Dneska jsme testovali na Chrastnou a jeli jsme na Moduse,“ ujal se slova jeho mechanik Luboš Pytloun, který se ani příliš nezdráhal přiznat, kdože zapomněl dolít metyl.
První semifinále rozhodlo o mistrovském titulu Jan Klatovského, který potřeboval k potvrzení svého zlata jen dva body. Nesmířil se však s kompromisem a po rychlém startu přivedl do cíle Lukáše Hutlu. Jeho otec Radek nakonec podlehl ve třetím kole Josefu Divišovi. A to ještě nemohl tušit, že mu při návratu domů v jednom motorestu nepodají ke smažáku jeho oblíbené brusinky, protože je nemají samostatně v elektronické evidenci.
Ve druhém semifinále se ujal vlády Andrej Diviš. Zprvu měl za sebou Lukáše Volejníka, ovšem ten vyjel ve druhém oblouku daleko na venek. Jan Klauz si to vyložil jako pozvánku na druhé místo. A pak štval před sebou Andreje Diviše, dokud se v nájezdu do třetího kola neprohnal po levé straně do čela. Andreje Diviše nakonec za svá záda poslal i Lukáš Volejník.
Jan Klauz, zklamaný po zjištění, že navzdory vítězství nepostupuje do finále:
„Teď jsem začal jet! A teď už nesmím? Holt mi není přáno…“
Triumf Jana Klauze, jenž se z třetí příčky dokázal probít do čela, byl úžasný, nezapomenutelný a obdivuhodný. Jenže v záplavě superlativů učinil přítrž reglement o stálém přičítání bodů. A tak do finále postoupil nejen neporažený Jan Klatovský, ale i Lukáš Volejník s Andrejem Divišem. V semifinále sice dojeli za Janem Klauzem, ale měli více bodů než on.
Lukáš Hutla na tom byl navlas stejně jako Jan Klauz v otázce absolutní hodnoty skóre, ale mohl se chlubit jednou trojkou navíc. A ta nakonec poslala do přímého boje o stupně vítězů právě jeho. Nicméně on boj o vavřínové věnce de facto neproběhl.
Přeloučský ledař nemohl zkrotit svůj speciál díky vadným předním tlumičům. Andrej Diviš si vypůjčil přední kolo od Jana Klatovského a Lukáši Volejníkovi nakonec nezbylo než přiznat, že jej odstupující český ledařský král poněkud zaskočil. A vpředu si jel Jan Klatovský svoji vlastní ligu.
Navzdory počátečním výhradám si větřkovické kolečko náramně užil. Na vyhlášení rozdával úsměvy na všechny strany a stal se miláčkem publika. Protože mítink navštívilo hodně fotografů, je možné, že napřesrok bude na programu právě jeho snímek. Dá-li ovšem dědeček mrazíček…
Hlasy z depa
„Zezačátku jsem byl rozčarovanej‘, jak krátká dráha je,“ rozhovořil se Jan Klatovský. „Pak dobrý, dal jsem i rychlej‘ převod. Zatáčky byly široký, dal se jezdit střed i lajna. Ve finále jsem to obkroužil. A hlavně ta divácká kulisa. Dneska všechno fungovalo, včera jeden motor nejel, tady jsem to tam dal a je to nádhera. Kope dopředu, jede to dole i nahoře. Mám čtvrtej‘ titul, spokojenost.“
„Už jsem se rozehřál,“ vysvětloval Andrej Diviš svůj progres oproti včerejším Opatovicím. „Super dráha, rozbitá. Asi ještě koupim Blixe, s del Orto jsem laboroval. Odešlo mi kolo, půjčil jsem si jiný od Honzy Klatovskýho. Přední kolo je důležitý. Vylezla mi duše z ráfku. Byla to poslední jízda v v základě. Semifinále jsem jel na náhradním a na finále si půjčil Honzovo. To byla bomba!“
„Výborný,“ liboval si Lukáš Volejník. „Finále jsem doufal, ale nečekal jsem. Trochu mě překvapil Andrej, jak se kousnul. Dobrý, jsem celej‘, žádná tlama. Zase to byla jiná dráha, byla rozbitá, zase dobrý zkušenosti. Na to, že jsem nebyl na soustředění ve Švédsku, držím krok. Starty dneska nebyly dobrý. Nevím proč, ostatní byli asi víc namakaný, možná víc docházely síly.“
„Zezačátku blbej‘ převod,“ vysvětloval Lukáš Hutla, kde ztratil pár bodů. „Pak jakžtakž dobrý. Mám ale blbý vidle. Foukal jsem tam čtyři atmosféry, to je moc. Musíme udělat nový…“
„Naštvalo mě to,“ připouštěl Jan Klauz, že se dlouho nemohl smířit s vyřazením z finálové jízdy po svém senzačním semifinálovém triumfu. „Ale řády jsou řády. Mladý kluci jsou prostě výbušnější, já se rozjíždím až v půlce závodu.“
SF1 | SF2 | FIN | TOT | ||
1. Jan Klatovský, KLABO Team | 3 3 3 3 3 | 3 | 3 | 21 | |
2. Andrej Diviš, Nepomuk | 3 2 3 2 3 | 1 | 2 | 16 | |
3. Lukáš Volejník, Osečná | 2 3 2 3 3 | 2 | 1 | 16 | |
4. Lukáš Hutla, Pardubice | 1 3 3 3 1 | 2 | 0 | 13 | |
5. Jan Klauz, Praha | 3 2 1 2 2 | 3 | 13 | ||
6. Radek Hutla, Pardubice | 2 1 2 1 2 | 0 | 8 | ||
7. Josef Diviš, Nepomuk | 0 1 2 2 0 | 1 | 6 | ||
8. Robert Růžička, Praha | 2 2 1 0 0 | 0 | 5 | ||
9. Martin Běhal, Osečná | F 1 0 0 2 | 3 | |||
10. Jan Pecina, Osečná | 1 E 1 1 E | 3 | |||
11. David Lizák, Divišov | 0 0 0 1 1 | 2 |
Průběžný stav mistrovství republiky jednotlivců:
OPA | KOP | TOT | |
21.1. | 22.1. | ||
1. Jan Klatovský, Klabo Team | 21 | 21 | 42 |
2. Lukáš Volejník, Osečná | 14 | 16 | 30 |
3. Lukáš Hutla, Pardubice | 16 | 13 | 29 |
4. Andrej Diviš, Nepomuk | 12 | 16 | 28 |
5. Jan Klauz, Praha | 14 | 13 | 27 |
6. Radek Hutla, Pardubice | 8 | 8 | 16 |
7. Jan Pecina, Osečná | 10 | 3 | 13 |
8. Josef Diviš, Nepomuk | 4 | 6 | 10 |
9. Robert Růžička, Praha | 3 | 5 | 8 |
10. Martin Běhal, Osečná | 3 | 3 | 6 |
11. David Lizák, Divišov | 0 | 2 | 2 |
12. Kamil Janura, PL | 2 | NS | 2 |
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Karel Herman
Pořadatelům patří velký dík, že tu hojnou účast diváků celkem dobře zvládli. S takovými davy asi nikdo nepočítal.
Pokud bych směl něco kritizovat, tak že nebyl k dostání program závodu , diváci měli vyhrazený prostor dál od oválu než před 5 lety a tím bylo hůř vidět (což dovedu z důvodu bezpečnosti pochopit), ale úplně nejhorší bylo již tradičně ozvučení. Komentátor byl slyšet jen na hrázi a ještě ne na celé. Důsledkem bylo, že mnozí diváci moc netušili co přesně se vlastně na závodní dráze odehrává. Ale to asi k ploché dráze v přírodních podmínkách rybníků trochu patří.
S lítostí jsem vzpomněl na komfortní divácké zázemí se sezením pod zastřešenou tribunou na letním stadionu v Kopřivnici, o které my plochodrážní diváci již brzo bohužel přijdeme.