Racková (Zlín) – 5. března
Za loňskou sezónou se příliš rád neohlíží. Skládal v ní zdravotní účty za pády a zranění předchozích dvou let. A snad také proto myslí na zadní kolečka a za svůj hlavní letošní cíl si stanovil úspěšné ukončení zlínské průmyslovky. Nicméně jak březolupský junior Martin Málek prozradil v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z, neznamená to škrt jeho plochodrážních ambicí. Řeč však přijde třeba i na školu, dlouhé cesty na závody či březolupský ligový comeback. A na své si samozřejmě přijdou také čtenáři, kteří do rozhovoru vložili své vlastní otázky.


speedwayA-Z: „Loňská sezóna pro tebe začala operací zraněného ramene, kvůli níž jsi vynechal dokonce i národní kvalifikaci. Je už s tebou dnes po zdravotní stránce všechno v pořádku?“
Martin Málek: „Od loňska jsem žádnou větší komplikaci neměl. Občas mě to bolívá, ale žádný větší problém s tím nemám. Doktoři odvedli super práci. Loni mě akorát pozlobil Tonda Galliani, jak jsme se po projetí cílem v Praze zahákli do sebe. To byl jedinej pád. Ještě si to kolo musím nechat vyplést. Celou sezónu nepadat, to je hlavně o tom, mít štěstí. A být v dobré psychické kondici. Nemyslet na další různé věci, jako je škola nebo nějaké jiné problémy. A soustředit se na závod. Ty pády byly dřív z blbosti. Většinou jsem se cpal, kde jsem neměl. A pak byla taky ta smůla.“

speedwayA-Z: „Vedle závodění ještě stíháš studovat strojní průmyslovku. Jak to dokážeš skloubit? Většina závodů se v Čechách koná ve všední dny…“
Martin Málek: „Většinou jezdíme tak 200 až 300 kilometrů. Čtyři, pět hodin cesty je to vždycky. A pak zase to samý zpátky. Škola se dohání dost špatně. Když se pak učím, je to většinou skoro do rána. Když jedu za závody, cestou dospávám, co jsem nenaspal přes školní dny. Na závodech se učit nejde. To bych se na ten sešit musel dívat zpovzdálí a jen si kazit náladu. A jak jsem řekl, cestou spím. Občas si však nějakou knížku vezmu. Z toho ale stejně přečtu jen minimum. A doháním to většinou, až po těch závodech přijedeme. To už někdy nemá cenu ani jít spát. Ve škole je to spíš nevýhoda, že jezdím plochou dráhu. Radši se o tom ve škole moc nebavím. Protože když se někomu daří, je hezké se pochválit, ale když se
nedaří, což byl případ loňské sezóny, je lepší, když se nic neptají a radši nic neví. Tak se mi hodně špatně chodilo do školy, když jsem byl zraněný. Byl jsem častým terčem zlomyslných vtipů. Nejvíc mě baví strojírenství a CAD systémy. Maturuju z fyziky, matiky, češtiny a odborných předmětů jsem si vybral strojírenství. A výška? Tož to uvidim, co z teho nakonec bude.“

speedwayA-Z: „Ani loni se ti nepodařilo dostat mezi nejlepší šestnáctku této republiky. Na rozdíl od roku 2003, kdy ti v účasti ve finále jednotlivců zabránilo zranění, jsi se tentokrát nekvalifikoval. V Divišově chyběl buď bod v základní části nebo štěstí v rozjezdu. Jaké to bylo loni? A co letos?“
Martin Málek: „Loňský rok byl pro mě velice špatný. Hlavně z psychický stránky. Zaměřil jsem se na určité závody. Většinu jsem jich jel takovým způsobem, abych je odjel. Nezáleželo mi tolik na výsledcích. Z těch předešlých pádů jsem byl dost otrávený. Potom takové závodění je o ničem. A Divišov byl na vrub těchto nálad. V rozjezdu byla šance, ale špatně jsem odstartoval. A potom jsem se už na to vydlábnul. Venek byl dost tvrdý a suchý. A letos začnu závodit hned po maturitě. Do té doby to bude jenom takový, že se uvidí, jestli se na nějakém stadióně vůbec ukážu. Zkusím zabrat v prvním juniorském závodě ve Slaném. Pak si dám do maturity voraz a hned po ní začnu zase dračit. Sezóna u mě začíná letos po maturitě.“

speedwayA-Z: „A jak se díváš na své účinkování v mistrovství republiky dvojic. S Robertem Králem jste asi měli vyšší ambice, než byl nakonec výsledek.“
Martin Málek: „První dvě rozjížďky jel Robin. Pak jsem se rozjel já, ale on přestal. Měl tam nějaký defekt. Taky to byl docela divoký závod. Adrian si přišel zaskákat (smích). Hlavně, že se mu nic nestalo. Kaskadérské kousky předváděl už den předtím v Kopřivnici. A pro březolupský tým se nějak nevydařil den. Letos ještě ani nevím, s kým pojedu.“

speedwayA-Z: „Rozjezd po operaci se projevil také v juniorském šampionátu. A tak jediné stupně vítězů přišly až v září v Plzni. Jsi za daných okolností se svým celkovým šestým místem spokojený?“
Martin Málek: „Vůbec ne. Když se na to podívám zpátky, můžu být rád, že to šesté místo vůbec je. Když si vzpomenu, s jakým nasazením jsem jel v závodech, tak se i divím, že jsem i nějaké body měl. Začalo to tak, že jsem se na tu sezónu kvůli operaci na začátku ani pořádně netěšil. Slíbili mi, že to nebude tak velký zákrok, ale bylo to daleko komplikovanější. Dlouho trvala rehabilitace a když jsem sedl na motorku, byl jsem ještě docela vysláblý. V Plzni jsem měl takový vydařený den. Ostatním se nedařilo a mně zrovna jo. Ale ještě lepší závod byl v Žarnovici, kde jsme ve dvojičkách byli s Martinem Gavendou druzí. Na Žarnovicu se vždycky těším a rád tam jezdím. Je to tam dlouhé, rovné a velké. Ale Plzeň byla taky dobrá. Měl jsem po školním výletě do Prahy dobrou náladu. Nejhorší byly Březolupy. To byl takový černý den. Nejhorší byl ten domácí tlak. Březolupy jsou pro mě typické tím, že dráha na závod je jiná, než na které trénuju. Jak kdybych vždycky jezdil na cizí dráze. Nemá cenu, abych si předem zkoušel motorku nebo převody. Ale možná jsem přišel, jak na Březolupy naladit motorku. Udělám to úplně obráceně, než jak ji tam mám na trénink (smích)!“

speedwayA-Z: „Šampionát juniorských družstev jsi jezdil ve spojení s nováčky Martinem Gavendou a Vladislavem Trojákem. Vyhovovala ti role učitele? Nebo bys radši silného kolegu a ambice na titul, který jsi v jednom případě pomáhal Slanému loni vybojovat?“
Martin Málek: „Role učitele? Nejsem učitel, ale spíš taky pořádný učeň. Zezačátku sezóny to nešlo vůbec jezdit spolu. Potom jsme ale začali na dráze komunikovat. Myslím, že jsme to trochu předvedli hlavně v tom posledním závodě v Březolupech. Mít silného kolegu by nebylo špatné. Závody by byly o něčem jiném, než jsem doteďka znal. Ale myslím si, že s Martinem by to letos nemuselo být špatné. Rozjíždí se. Avšak pokud bude Filip jezdit se Zdeňkem, o titulu se vůbec nedá uvažovat. To je docela silná dvojička. Teoreticky je ale možné, že mistři budeme my. Šampionát juniorských družstev je perfektní trénink a příprava na další závod. Je to ale střídání týmů, takže se neztotožníš s klubem. Letos bych měl však jezdit hlavně za Březolupy.“

speedwayA-Z: „Český šampionát devatenáctiletých ve Mšeně byl atraktivní už na první pohled do startovní listiny. Ty jsi pátou příčkou potvrdil roli favorita, ovšem ke stupňům vítězů chyběl jediný bod…“
Martin Málek: „Začalo to podivně už od první jízdy. S Patrikem jsme přejeli cílem zároveň. A první bod byl v čudu. Pak se to tak nějak táhlo celým závodem. Myslel jsem si, že minimálně druhé místo bude. Ale nevyšlo to. Příčina byla většinou ve startech. Pokazil jsem ale tu první a poslední rozjížďku. Je škoda, že už nemám šanci na reparát. Ledaže bych se ještě jednou narodil (smích).“

speedwayA-Z: „Právě z devatenáctek mi v paměti utkvěla jedna epizoda. Čtyři kola jsi kroužil za Věroslavem Kollertem a nezkusil útok. Změnil se tvůj postoj k závodění do rozumovější roviny? A nebo svou roli sehrály vzpomínky na předloňský mšenský pád?“
Martin Málek: „I vzpomínky hrály svou roli. Už jsem si tolik nevěřil jako dřív. A ve Mšeně je taky docela málo místa. Na ten závod byla ale dráha pěkná. Loni jsem hodně ztratil na bojovnosti, doufám, že to nebude pokračovat. Myslím si, že to s tím Věroušem bylo epizodní.“

speedwayA-Z: „V extralize jsi se do sestavy dostal jen dvakrát. Jak jsi to vnímal? A jaké jsou vyhlídky na letošek?“
Martin Málek: „Na jednu stranu se nedivím, že jsem neměl takovou důvěru. Ale jediné, co mě mrzelo, byly Pardubice. Mám rád takové ty velké, široké dráhy. Tam bych si věřil. Jde o to, aby hlavně jela motorka. Letos bych chtěl udělat víc bodů než loni. Třeba to vyjde. Garanci závodů zatím nemám. Ale chtěl bych určitě nasbírat co nejvíc zkušeností. A extraligový závod jich dá hodně.“

speedwayA-Z: „Naproti tomu první liga byla pravidelně s tvou účastí. Slaný stavěl ambiciózní celek, ale nakonec jste skončili až třetí. Co za tím vězelo?“
Martin Málek: „To by mě taky zajímalo. Hlavně u mě byly dost mizerné výkony. Na loňský rok musím rychle zapomenout. Ale docela rád vzpomínám na první ligu ve Svitavách před Kopřivnicí. Od pana Švába jsme koupili vačku. Hodil jsem ji do motoru. Motorku jsem zkusil v tréninku a jela perfektně. Akorát se mi pokazila ta, co jsem na ní chtěl jet tu ligu. A tak jsem si musel vzít tu, která byla připravená na Kopřivnici. Nakonec mi ale v poslední jízdě z prvního místa nevydržela klika. Letos se v první lize nemění nic. Akorát název klubu. A Martin Gavenda v týmu (smích)! Z hostování v Praze přejde do Březolup. Už se docela těším, ale Březolupy jsou zatím jen na jeden rok. Co bude další sezónu, nikdo neví.“

speedwayA-Z: „By jsi byl průběžně pátý v českém juniorském šampionátu, do Zlaté stuhy jsi se nedostal bez problémů. Jak se ti v ní jelo? A co další pouáky? Není jich málo?“
Martin Málek: „Na Zlatou stuhu jsem se těšil. Jenže pak nepřálo počasí a dráha byla na mě docela těžká. I když byla stejná pro všechny. Trvalo dlouho, než jsem se přizpůsobil. Na Stuhu nemám štěstí na počasí. Vždycky, když jedu, je to taková divočina. Pouáků by mohlo být víc. Nejvíc se mi líbilo na Zlaté přilbě SNP v Žarnovici. Líbil se mi začátek. V první jízdě jsem byl vyloučen za to, že za mnou někdo spadl. Ale druhou rozjížďku jsem pak už vyhrál. Pak mě motorka začala dělat problémy, ale dostal jsem se do semifinále. V poslední šanci jsem vůbec neodjel od startu. Žarnovica byla lepší než Slovácký ovál, protože na Březolupy jsem měl větší ambice. Ale nějak to zase nevyšlo.“

speedwayA-Z: „Budoucnost ploché dráhy v Březolupech nevypadá špatně. Pojedeš juniorské týmy s Martinem Gavendou a síla tohoto spojení se projevila na stupních vítězů už loni. Do Březolup se opět vrací liga, po letech pořádají velký mezinárodní závod. Jak bys toto téma okomentoval ty?“
Martin Málek: „Pro letošní rok to se závodama vypadá dost dobře. Pak je horší říct, co bude za rok. Je dobré, že by Slovácký ovál mohl pokračovat i v dalších letech. Třeba se ta plochá dráha na Moravě víc zviditelní.“

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:
Petr Horáček: „Chtěl bych se Martina Málka zeptat na jeho nejvíc a nejmíň oblíbenou dráhu. Jemu asi bude vyhovovat 1. liga v Březolupech, ale přesto není škoda, že ve Slaným nebude? Děkuji a a se daří!“
Martin Málek: „Nejvíc oblíbená dráha je asi Žarnovica. Jak jsem už řekl, mám rád velké a široké dráhy a většinou se mi tam dařilo. Jsou tam i pěkné holky. Nedá se říct, že bych nějakou dráhu vyloženě neměl rád. S první ligou to pro Slaný asi škoda bude. Mně vyhovují Březolupy, protože to nemám tak daleko. A děkuji za přání.“

Ilona Nádvorníková: „Chtěla bych se tě zeptat, kam letos víc napřeš svoje síly – do školy nebo na plochou dráhu? Děkuji a přeji, a se daří.“
Martin Málek: „Zdravím, Ilono. Svoje síly budu směřovat hlavně na školu. Zezačátku sezóny se zaměřím jen na první závod juniorů ve Slaném, potom hlavně odmaturovat a sezóna může začít. A také tobě děkuji za přání.“

Pepa: „Viděl jsem Slovácký ovál v Březolupech. Myslíte si, že toto je cesta, jak pomoci ploché dráze na Moravě? Spojit folklór v názvu s moderním sportem? Mně se to líbilo, divákům určitě taky. Ani jsem předtím nevěděl, že se v Březolupech plochá dráha jezdí. Předtím jsem chodil na extraligu, ale to už bude možná deset let zpátky. Proč není těchto závodů víc a větší reklama i na ostatní závody, třeba v Hradišti nebo Zlíně?“
Martin Málek: „Tož myslém, že kdyby sa spojil folklór s moderním sportem, by nemoselo byt špatné, kdyby sme jezdili v kroju (smích). Třeba by sa vám to líbilo víc. A divákům asi taky. O reklamu na závody se stará každý klub sám. Spíš si myslím, že nejsou lidi, co by věšeli plakáty po Zlíně nebo Hradišti.“

Martin Málek děkuje:
„Určitě bych chtěl poděkovat takovi za všechno, co pro mě dělá, bez něj by to vůbec nešlo. Mamce za dobré svačiny a obědy a za starost. Sestřičce za pomoc v roli mechanika. Strejdovi, že vydrží to moje otravování, když po něm něco potřebuju. Pana doktora Richtera jsem naštěstí od loňska moc nepotřeboval, ale dík mu určitě taky patří. Nesmím zapomenout poděkovat taky březolupskému týmu, hlavně panu Plzákovi a panu Mizerovi. Děkuji taky mému ladiči panu Galíkovi. Rád bych poděkoval i té malé hrstce sponzorů, které mám a kteří mě podporují.“

Foto: Pavel Fišer, Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz) a Karel Herman.