Páteční pardubickou extraligu rozehrál jako pravý kapitán. Po třech jízdách měly Pardubice na svém kontě pouhé čtyři body. Závod sice teprve začínal, ale Praha už dala dohromady jednou tolik bodů. A před domácí se dostal také Slaný. Pak se spustil z kopečka depa na ovál on. Přivítala jej bouře potlesku. Publikum jím vítalo borce, který se loučil s kariérou na místě, kde se při Zlaté stuze před dvaceti lety vůbec poprvé našim divákům představil. Další salva aplausu následovala o necelé tři minuty později, když projel pod šachovnicovou vlajkou v rukou Jaroslava Kocka jako vítěz před Michalem Škurlou, Milenem Manevem a Radkem Podhadským. Aleš Dryml rozhodně nepojal svůj poslední závod jako formalitu, nicméně magazínu speedwayA-Z se svěřil, že se do souboje s časem pouštět nebude.

 

Kapitán v ráži

V páté jízdě vyhrál Václav Milík a po přestávce i Tomáš Suchánek. Slánská hrozba byla pro páteční večer definitivně setřesena, ovšem Pražané jeli jako kdyby byli ve Svítkově doma. Po nule Josefa Nováka v rozjížďce s číslem sedm byli opět na koni, protože jim Matěj Kůs přivezl trojku.

Aleš Dryml opět nemohl z pozice kapitána udělat větší porci práce. V rozjížďce s číslem osm přidal druhý triumf ve stylu start – cíl. K opasku si mohl pověsit skalpy Ondřeje Smetany a Jaroslava Petráka, byť v jeho případě by indiánská trofej vlasy příliš neoplývala. Martin Málek odpadl hned na startovním roštu s přetrženým řetězem.

Praha však nadále Pardubicím unikala, navíc Tomáš Topinka rychle pochopil, na koho se má soustředit se svými strategickými útoky. Když Aleš Dryml mířil na startovní rošt rozjížďky s číslem dvanáct, vystřídal Zdeňka Holuba svým kapitánem  Matějem Kůsem.

Pražský závodník zatím ve Svítkově neprohrál. A také nyní ve dvanácté jízdě vyhnal v první zatáčce na venek. Rozhodně se Pardubičana nezbavil, avšak uhlídal jej až do cíle. Dovezl druhou z pěti po sobě jdoucích pražských trojek. Díky nim vzrostl náskok Markéty na osm bodů a Lubomír Vozár nemohl reagovat jinak než žolíkovou ofenzívou.

V rozjížďce s číslem šestnáct proto nechal Aleše Drymla stát v boxech. Na ovál místo něj mířil Václav Milík. Už dávno před začátkem letošní sezóny dal najevo, že mu kapitánská páska bude náramně slušet. Šesti body to nyní potvrdil.

Josef Franc přitom zůstal trčet beznadějně vzadu jako auta na ucpané dálnici. Pardubice ztrácely na Prahu již jen dva body. Lubomír Vozár nominoval Aleše Drymla až do rozjížďky s číslem dvacet. Evidentně plánoval, že legendární borec podtrhne vítězství domácího týmu před svítkovským publikem, jež ho vidělo v akci naposledy.

 

Poslední rozjížďka kariéry

Jenže Hynek Štichauer dojel v rozjížďce s číslem sedmnáct s kulaťoučkou nulou. Naštěstí pro pardubické ambice přišly hubené časy i na Markétu. Ondřej Smetana, Zdeněk Holub a Josef Franc vozili jedničky jako na běžícím pásu. Pardubický kouč kouzlil, neváhal promptně vystřídat Tomáše Suchánka Václavem Milíkem. A ten se mu odvděčil prvenstvím a vzápětí přidal v rychlém sledu ještě jedno.

Aleš Dryml vyrážel vstříc poslední jízdě své kariéry ve chvíli, kdy Pardubice vedly před Prahou o bod. Po své levici měl Jakuba Jamroga, ale on se soustředil hlavně na Matěje Kůse stojícího vedle své pravačky, zatímco Patrik Mikel se před páskou zastavil až u ohrazení.

Poslední ostré vystoupení svého staršího bratra si nemohl objevit ani Lukáš Dryml. Na chvíli zmizel ve své dílně, aby se před dvacátou jízdou objevil nahoře v depu oblečený ve své kombinéze. Jenže Aleši Drymlovi v té chvíli nebylo nejlépe.

„Dal jsem tam menší zapalování,“ vyprávěl později o svém přání změnit set up svého GM, které mechanik Oldřich Řezníček promptně splnil. „Zkusil jsem si start. A hned jsem viděl, že to zapalování je menší.“

Přesto vypálil dopředu jako první, avšak od prvního oblouku hrál prim Matěj Kůs, který záhy zkompletoval své patnáctibodové maximum. „Malinko ztratil ve výjezdu agresi,“ komentoval počínání svého bratra Lukáš Dryml.

 

S bráchou po boku

Navzdory srovnanému skóre měl příběh pardubického pátečního večera happy end. Václav Milík se stal jediným borcem, který dojel do cíle před Matějem Kůsem. A stalo se tak v klíčovém rozjezdu. To už Lukáš Dryml na nic nečekal a projížděl se se svým motocyklem po ovále hned vedle svého bratra. Určitě si spolu s ním vychutnával potlesk fanoušků. Sám se totiž rozloučil se závoděním na tiskové konferenci, kde by rachot plochodrážního půllitru zněl přece jen nepatřičně a rušil by úředníky autoklubu by při práci.

Aleš Dryml rozhodně nebýval v posledních letech výřečným závodníkem. „Ale to tam nepiš!“ znělo často z jeho úst, takže oblíbené hlasy z depa magazínu speedwayA-Z zůstaly hodně ochuzeny. Dokonce neváhal příliš zvědavému žurnalistovi při rozhovoru čas od času sebrat poznámkový blok.

Páteční večer však byla výjimka. „Bylo to báječný,“ bilancoval svou rozlučku sotva jej dav fanoušků pustil od stupňů vítězů zpátky do prostor depa. „Bavilo mě to na domácí dráze. Poslední jízda mě mrzí. Udělal jsem tam dobrej‘ start, ale pak mě to koplo.“

Říká se, že sportovec má odcházet na vrcholu, nicméně není Aleš Dryml přece jen ještě před vrcholem? „Skončilo to, je to realita,“ ještě jednou potvrdil informaci, že právě dokončil svůj opravdu poslední mítink. „Závod s časem se nedá vyhrát. Všichni mi říkali ‚máš ještě čas‘. Ale to nejde, vidíš, jak to letí Vaškovi, jak je v laufu.“

Hlavními motivačními činiteli pokračování kariéry Aleše Drymla v letošním roce byly obhajoba extraligového zlata a Zlatá přilba města Pardubice. „Můj hnací motor byla Přilba,“ svěřuje se. „Ale loni její systém pracoval proti mně a letos to nebylo ono. Nebylo to jako dřív, jak říká brácha, jiskra byla pryč.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)