Praha – 22. září
Ve své sbírce má jediný titul z českého šampionátu jednotlivců, ovšem z jediného ročníku, kdy se o něj bojovalo nejen pod gescí AČR, ale i konkurenčního ČSMS. Může se však pochlubit nejen dvěma bronzy, ale především neskutečnou sérií umístění vicemistra. Také letos je druhým mužem průběžného pořadí. Případné povolání Václava Milíka by z něho učinilo leadera, avšak Josef Franc se magazínu speedwayA-Z svěřil, že by titul získal nejraději i s Pardubičanem ve startovní listině sobotního mítinku na Borech.

 

Zatímco Václav Milík a Matěj Kůs v pondělí večer jen zářili, Josef Franc byl po skončení Tomíčkova memoriálu v zasmušilé náladě. „Konec sezóny,“ odtuší komentář na téma svého třináctého místa. „Už mi chyběla motivace. Ve Vechtě se mi závodilo dobře. Neděle a pondělí nebylo ideální, jsem si toho vědom. Jako profík bych to měl zvládnout, ale musím šetřit síly na sobotu na mistrák.“

Po dubnových finálových kláních v Praze a v Pardubicích ztrácí na vedoucího Václava Milíka tři body. „Nebylo by špatný, aby Venca jel Grand Prix,“ zamýšlí se nad možnou Pardubičanovou pozvánkou do Stockholmu. „Ale ani kdyby v Plzni nejel, asi bych nevyhrál. Vždycky udělám nějakou klukovinu, co mě stojí titul. Ale chci vyhrát i s Vencou ve startovce!“

Přitom po extralize ve Slaném se sám vyjádřil, že s Václavem Milíkem nikdo z Čechů nemůže v současné době bojovat. Ale o den dříve jej sám pořádně prohnal ve finálové rozjížďce českého šampionátu dvojic. Jako klíčový tah se přitom ukázalo jít s převodem o zub dolů…

„Zkouším laborovat, co motorka potřebuje,“ říká Josef Franc. „Jednou je to dobrý, ale jednou špatný. Zkoušíme to, ale když přijdou specifický podmínky, nevím si s tím rady. To bylo i o tom Tomíčkově memoriálu, kdy pršelo.“

Foto: Mirek Horáček a Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)