Praha – 21. září
Stačilo málo a místo jednoho titulu mistra republiky jednotlivců mohl mít ve sbírce svých úspěchů rovnou tři. Za upadlý kryt primárního řetězu pykal diskvalifikací jen on, protože poměrně přihlouplé pravidlo VV SPD posléze zrušil. Předloni v nezapomenutelném březolupském finále už zlatou medaili držel v rukou hned třikrát, nicméně pády jeho bezprostředních konkurentů, na nichž neměl sebemenší podíl, otočili kormidlem dějin úplně jinam. Před sobotním vyvrcholením letošního ročníku nejstaršího motoristického šampionátu naší země ztrácí osm bodů. Matěj Kůs se magazínu speedwayA-Z svěřil, že navzdory oběma nohám na pevné zemi chce v Plzni především závodit.
Předevčírem po skončení Tomíčkova memoriálu rozdával bělostné úsměvy na všechny strany. Aby také ne. Po nabitém, ale úspěšném týdnu v britské Premier League přiletěl do stověžaté matičky. A v tradičním mítinku pražského podzimu stál na nejnižším stupínku pódia.
Rozvíjet teorie, proč svému šest let starému vývěsnímu štítu posledního českého vítěze Memoriálu Luboše Tomíčka, neobnovil lesk dalším triumfem, by zavánělo rozvíjením filozofií alternativní historie stejně jako v úvodním odstavci. Zato mluvit o útoku na titul v Plzni se na první pohled jeví jako čiročirá sci-fi.
„Nemám šanci chytit Vendu,“ uvědomuje si Matěj Kůs, že odstup osmi bodů od Václava Milíka je po finálových mítincích na Markétě a ve Svítkově hluboká propast, vedle níž je Mariánský příkop pouhé píchnutí od plážového deštníku.
„Venda je jasnej‘,“ pokračuje kapitán exraligové Markéty v rozvíjení svých úvah na téma letošního mistrovství republiky. „Jede svoji ligu. V současnosti s ním u nás nikdo nezávodí. Mám ztrátu z prvního závodu, motor tam přišel o kompresi.“
Po třetím místě z Pardubic je Matěj Kůs na čtvrté příčce aktuální klasifikace. O dvaadvacet bodů se ovšem dělí s pardubickým tandemem Tomáš Suchánek – Hynek Štichauer. Spolu ztrácejí dva body na Eduarda Krčmáře, pět na Josefa France a konečně osm na letos neporaženého Václava Milíka.
„Udělám všechno, abych je přeskočil,“ slibuje Matěj Kůs svým soupeřům. „Nepřemejšlel jsem o tom. Chci tam jet a po závodech domů. A bejt‘ na sebe pyšnej‘.“
Šampionát může dostat jinou dimenzi:
Václav Milík se v současné době pyšní výkony, k nimž jeho krajané mohou jen vzhlížet. Ovšem žádný jiný český závodník nemá tolik příznivců, kteří neváhají za svým idolem cestovat lán světa. Pro ně ztrácí dokonce lesk i blyštivá Zlatá přilba města Pardubic.
Část Pardubičanových fanoušků se proto vypravila do Polska. V Kolíně nastoupili na palubu eurocity. Lokomotiva řady 151, nad jejíž elegancí můžeme žasnout i po čtyřech desítkách let od první kresby jejího designéra, s nimi pádila až stošedesátikilometrovou rychlostí. Muži ve žlutočervených tričkách absolvovali trasu 337 kilometrů dlouhou v čase jen o pár minut delší než tři a půl hodiny za nějakých osm stovek. Stali se svědky evropského stříbra Václava Milíka, navíc jej druhý den spatřili v akci při play-off polské extraligy.
Kdyby se Václav Milík neobjevil v Plzni kvůli pozvánce BSI zastoupit Andreas Jonssona, pokladník klubu by to dozajista poznal i bez pohledu do startovní listiny. Výsledky mistrovství republiky by nebyly objektivní, ovšem na druhou stranu by Speedway Grand Prix ve Stockholmu Pardubičanovi přinesla rybník plný agresivnějších štik než náš šampionát a mohla by být skvělým odrazovým můstkem jeho další kariéry.
Bráno ryze pragmaticky, boj o mistra republiky by také dostal explozivnější náboj. Pětice Josef Franc, Eduard Krčmář, Matěj Kůs, Tomáš Suchánek a Hynek Štichauer by se rázem ocitla na čele s rozpětím pouhopouhých pěti bodů. A že náskok šesti bodů se může rozplynout jako dým z bramborové natě během pouhých dvou sérií, se předloni v Březolupech přesvědčil konec konců i sám Václav Milík.
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
