Semily – 10. března
Jak sám říká, k ploché dráze ho zavála souhra náhod. Juniorské šampionáty tak stihnul pouze na jednu sezonu. Loni si dokázal sehnat dostatečný počet závodů. Debutoval v polské lize, výrazně pomáhal Mšenu na jeho cestě zpátky do extraligy, byl v prestižním finále jednotlivců i dvojic a měl i nějaké pouáky. Sám si však uvědomuje pozici plochodrážního seniora v Čechách a rozhodně není zastáncem nových změn v organizaci soutěží. O tom všem si můžete přečíst v exkluzivním rozhovoru, který Jakub Hejral magazínu speedwayA-Z poskytl. A pro ty z vás, kteří mu položili otázku, máme připraveny jeho podepsané autogramkarty.

speedwayA-Z: „Loňské angažmá v Pile pro tebe bylo docela důležité kvůli většímu počtu závodů. Jak se ti ve druhé polské lize závodilo?“
Jakub Hejral: „V Polsku v Pile to byla bomba. Jediná nevýhoda byla, že jsem tam očekával nějaký závodníky, od kterejch se bude co učit. Ale když ti tady někdo něco řek‘, byla to kravina. Bylo to samozřejmě daný jejich výkonností. Jader byl dobrej, sem tam i Mroz. Neměli jsme týmovýho ducha, každej závodil s každým. Bezvadný ovšem bylo, že se pořádalo dost tréninků a sparingů. A to je všechno. Třináct tisíc zlotých tam mám stále uloženejch. Teď vznikl novej klub Victoria Pila. Chtěli by příští rok jezdit ligu a prej mám u nich tutově místo. Pozvou mě už letos i na nějaký volný závody a bodovaný tréninky. Jsem rád, protože jsem se tam kamarádil s hodně klukama. Loni to angažmá přišlo ve správnej čas. Zlepšil jsem se i výkonností, měl jsem dvanáct závodů plus tréninků v pátek a v sobotu. Jenže od půlky sezony už nebyly peníze ani na naftu do kropičky. Atd., atd. A takže to bylo horší. Nastala situace, že se peníze někam poděly. Nikdo neví kam. Docházelo k hádkám mezi klukama. Cizinci třeba dostali pět set místo třech tisíc, ale domácí vůbec nic. Tohle vůbec kolegiálním vztahům nepomohlo. Stalo se, že na trénink nebyl ani metyl.“

speedwayA-Z: „Nicméně ligové závody, sparingy a tréninky byly dost časově náročné. Stíhal jsi všechno v pohodě?“
Jakub Hejral: „Jo, jo, s tím jsem naštěstí problém neměl. Zaměstnání mi to umožňovalo. Letos to bude komplikovanější a už to tak jednoduchý nebude. Chci, aby moje firma vzkvétala, takže bude mít trošku přednost před závoděním. Když vidíš, jak to jde od desíti k pěti, ani to asi opačně nejde… Na Ukrajinu jsme jeli klubovou dodávkou. To byla cesta! Řídil manažer. Celou dobu. Čtrnáct hodin po těch silnicích. Vzadu jsme měli strčený lavice na sedění. Větší zážitek z cestování asi moc nebyl. Cesta Polskem celej den v autě bez klimatizace je zážitek sám o sobě. Pak jsem měl mechanika Poláka, takže řídil on. Zážitků bylo. Vezmeš třeba kamarády, kluky závodníky a jedeš s nima na diskotéku. Máš na zadní sedačce kameru. A když je vyložíš, kamera není. To mi přišlo hodně líto. Byli to kluci z klubu. Myslel jsem si, že jsou fajn a někdo si takhle přilepšil.“

speedwayA-Z: „Původní klub v Pile zanikl, objevil se nový. Ligu ještě nepojede, takže sis našel angažmá v Miskolci. Co od něho očekáváš?“
Jakub Hejral: „Chtěl bych bejt optimista, ale moc ne. Maj‘ na soupisce sedmnáct lidí. V Pile bylo jednoduchý, že neměli moc kvalitních jezdců a já byl nasazenej‘ na všechny závody. V sezoně se samozřejmě může stát cokoliv. Chci se svézt. V Miskolci jsem jel jednou a dělal deset bodů. Jednou jsem skončil druhej za Szatmárim. Celou jízdu jsem ved‘ a on mě předjel až v poslední zatáčce. Na stadionu nevidíš pomalu ani na konec rovinky, je dlouhej a úzkej. Beton a rovnej. Výhoda proti Pile bude, že Miskolc má víc dobrejch závodníků počínaje Tihányim a tak. Moh‘ bych od nich něco okouknout. Kdyby se to povedlo, abych odjel víc závodů, bylo by to přesně ono, co jsem postrádal loni v Pile. Kdyby to nemělo vyjít, doufám, že mě nenasaděj‘ do prvních třech závodů, abych moh‘ změnit klub. Další na řadě by byla Markéta. Ta by měla výhodu, že by o polovinu ubylo cestování. Miskolc ale není špatnej, tutově se budu snažit. Dostal jsem i nabídku z Rawicze, ale dávali hanebný podmínky. Jsem šastnej, že jsem to nepodepsal. Rawicz má ještě víc dobrejch závodníků než Miskolc. Liga se vůbec hodně soupiskově posílila. Teď tam není slabej klub. Jenom snad Rovno.“

speedwayA-Z: „Když se Pavel Fišer loni v létě vracel ze světového poháru družstev v Anglii, v kufru jeho auta byl pro tebe motor GM naladěný od Seana Wilsona. Co tě vedlo ke změně značky? A jsi spokojený?“
Jakub Hejral: „Dohod‘ mně to Aďa Rymel. Chtěl mně pomoct. Nebylo to žádný eso mezi motorama, jak to Sean líčil. Měl to bejt motor speciálně na Polsko, on dlouho závodil za Opole. Protože měl bejt maličko lepší, stál i víc peněz. Ne, že by to jelo špatně, ale řeknu na rovinu, že bych měl pod sebou něco extra… Že to jen namontuju a budu se dívat, kde jsou ostatní, jak Sean psal, to ne. Neuměl jsem to taky dopasovat. Teď jsme se ale do motoru podívali a nějaký věci se budou muset vyměnit. Díly, co tam jsou, neodpovídaj‘ tomu, co by tam mělo bejt. Teď se o motor bude starat Bohouš Brhel. Ten tomu věnuje víc času než Sean. Budou muset bejt úpravy. Takhle velký sací kanály se nedělaj‘ ani na dlouhou. Bohouš, aniž by se mě ptal, hned řek‘, že jsem na betonu to musel promydlit, a že v hlubině to tahalo. A to byla pravda. Ale Sean mě upozorňoval, že mě nikdy neviděl. Že je to pak těžký. Nemyslím si, že by mě ošálil, to ne. Není jednoduchý udělat motor. Řek‘, že to zkusí odhadnout. Nabízel mi, že můžu hodit motor do balíku a on ho předělá. Zdá se mi však komplikovaný mít ladiče v Anglii, spíš se budu snažit dělat to tady. Za změnou nestálo, že bych měl s Jawou velký problémy. Spíš byla představa, že si koupím laděnej motor a malinko mi to pomůže zlepšit výkonnost. Nevím, jestli to pomohlo, ale doufám, že letos to bude víc.“

speedwayA-Z: „Ve své druhé sezoně od sestupu z extraligy nemělo Mšeno v nižší divizi konkurenci. Vyhráli jste všude, kam jste přijeli. Čím to?“
Jakub Hejral: „Tím, že jsem ti to na začátku sezony říkal (smích). A tak to bylo (smích)! Byli jsme hodně silnej tým. Maličko jsme měli štěstí. Sezona nás nikdy nezastihla nekompletní. Sestava Aďa – Filip měla největší zásluhu, ale my s Věroušem a Honzou Jarošem jsme taky sem tam zatáhli a výsledek přišel. Letos něco podobnýho o extralize říkat nebudu. Tam jsme velkými nováčky. Nemyslím si, že v první lize byli slabí soupeři. Ale nám to nějak sedlo a závody jsme vyhrávali. Šlo to samo. Myslím, že jsme fungovali jako tým. Pomáhali jsme si navzájem. Aďa dokázal poradit s nastavením, dej‘ tam těžší převod nebo lehčí. Podle sebe soudím, že to byl velkej plus. Pak se ten výsledek stal takovej, jak se stal.“

speedwayA-Z: „Pro návrat do extraligy ovšem prvoligový triumf nestačil. Museli jste uspět ještě v baráži proti Pardubicím. Věřil jsi v úspěch? A jak jsi celé dramatické klání prožíval?“
Jakub Hejral: „Co se týče atmosféry, baráž byla možná nejemotivnější závod v celé sezoně. A ještě se šastným koncem. Snažil jsem se bejt optimista, ale moc jsem tomu nevěřil. Nikdy nevíš. Můžou přijít defekty, ale myslel jsem, že moc velkou šanci nemáme. Pak se to povedlo. Vyhráli jsme a mám z toho zážitek na celej život. Naším postupem se spousta věcí zkomplikovala. Došlo k zániku první ligy a vzniku tříčlennejch družstev. Od extraligy si slibuju, že se svezu, ale nepočítám, že budu přeježděnej. Baráž byl perfektní zážitek. Ale možná, kdyby to dopadlo obráceně, z mýho pohledu by závodění bylo v jiným světle.“

speedwayA-Z: „Mšeno je tedy zpátky v extralize. Jak vidíš jeho vyhlídky? A jak bys okomentoval změny v organizaci ligových závodů?“
Jakub Hejral: „Počítám, že pojedu všechny závody. A budu nasazenej na každou jízdu. A pod deset bodů, což nebude problém, bych nechtěl jít. Takže se docela těším. Kdybych měl komentoval změny, hodnotil bych je za nepovedené. Ze začátku se mluvilo, že tříčlenný družstva budou závody pro seniory, co nemaj‘ závody, aby jim to pomohlo. Nakonec z toho vyšlo, že to spoustě lidí uškodí. Po zániku první ligy se sveze o jednoho závodníka v každým klubu míň. V extralize může juniora nahradit jen junior a to je taky scestnej tah. A celkově s nasazováním Čechů další rána pod pás. Aspoň z mýho úhlu pohledu to tak vidím. Když nebudu v nějaký oslnivý formě, svezu se ve dvou závodech za rok. Nenasaděj‘ mě do extraligy ani do tříčlennejch družstev, nepozvou mě do Miskolce a tak pojedu jen dvě semifinále mistrovství republiky. A možná dva pouáky. Opatření maj‘ spíš opačnej efekt než pomoc seniorům. Už se o tom zmiňoval Vlado Višváder, aby místo osmi závodů udělali šestnáct. Dva v jeden den. To by nezvedlo náklady. Ale to ani já nezměním. Každej z jezdců o tom jen mluví, ale na schůzi nikdo hlasovat nejde. Jsme hodně chytrý, když něco chceme změnit, ale jít to změnit nikdo z nás nedokáže. A tak se asi nemáme co divit. Když máš pocit, že ti spousta funkcionářů hází klacky pod nohy, táhneš závodění z vlastních peněz, málem, aby ses doprošoval, jestli můžeš jezdit, a setkáváš se ještě s odporem, není to moc efektivní. Třeba však přijde doba, kdy si funkcionáři uvědomí, že oni tady jsou kvůli nám, a ne naopak. Když tady nebudeme my závodníci, nebude ani žádnej Svaz plochý dráhy. Proto by se tihle lidi měli snažit, aby to mělo úroveň. To je v návaznosti na počet závodů. Junioři jich teď maj‘ padesát za sezonu, ale stylem těhle změn jich budou mít sedmdesát. Tím se jim to znechutí a my senioři se budeme akorát dívat! Loni jsem si na počet závodů nestěžoval. Ale třeba přijde špatná sezona. A dělat něco za každou cenu? Když vidím, co do toho dávám peněz, mám se uspokojit pěti závody za rok? To si můžu najít jinej koníček. Bude mě to stát dvacetinu. A nebude to tak, že máš auto, motorky, všechno vybavení, ale nemáš závody! Kvůli tomu si musím vzít příklad z Vlada v pohledu na celou plochou dráhu. Nehonit se za něčím za každou cenu, ale spíš se bavit, bavit a zase se bavit. Musíš mít příležitost sem tam si zablbnout. Ale jak jsem řek‘, myslím, že v extralize pod deset nepůjdu. Takže to bude dobrá zábava (smích).“

speedwayA-Z: „Loni jsi poprvé prolomil hradby finále mistrovství republiky jednotlivců. Jak na Březolupy vzpomínáš nyní?“
Jakub Hejral: „V Březolupech jsem hradbu neprolomil, ale dostal se tam jen díky výpadku Tomáše Suchánka. Dobrej závod, ale maličko jsem si sliboval, že se mi povede líp. Třináctý místo asi není v mým měřítku nic špatnýho. Na koho jsem měl, toho jsem předjel. Kdyby se mně povedlo vyšlápnout na někoho lepšího, byl bych spokojenej. Byl už konec sezony a ty ruce mně dávaly zabrat. V posledním kole jsem byl rád, že na tom vůbec sedím. Jel jsem tam na GM. To se pak taky ukázalo, že není tak, jak by mělo bejt. Vždycky bych si na finále vzal nejlepší motor. Ale že tenhle nejlepší nebyl, vím až teď. To byla chyba. Uvidíme, jak další sezonu. Kdyby se to povedlo, tutově bych pomejšlel někam vejš. Každopádně v semifinále budu dělat vše, abych se do šestnáctky vešel. S vyřazením bych se nerad spokojil.“

speedwayA-Z: „Startoval jsi v šampionátu dvojic za Digi Foto Rudná. Jak se ti s Antonínem Gallianim jezdilo? A neláká tě postavit vlastní tým?“
Jakub Hejral: „S Galičem se mi jelo docela fajn. Až na to, že jsem jezdil ne s Galičem, ale až za Galičem. Závody mě nezastihly v oslnivý formě. Tonda jel líp než já. Za mnou už většinou nikdo nebyl. Každopádně bych chtěl panu Fišerovi poděkovat, že mě oslovil a financoval tuhle dvojici. Letos jsem už přihlášenej. Pojedeme za BM tým s Vlado Višváderem. Myslím, že Pražáci to s obhajobou titulu nebudou mít tak jednoduchý (smích).“

speedwayA-Z: „Fyzičku si vylepšuješ na motokrosovém motocyklu. Přitom však občas napínáš nervy Antonína Kaspera. Například zlomenou kličkou před prvomájovým závodem ve Mšeně nebo monoklem a pochroumaným kolenem před baráží. Nebylo by lepší chodit do posilovny?“
Jakub Hejral: „Co se týče fyzičky, je jízda na motokrosový motorce nenahraditelná. Žádná posilovna, žádný cvičení mi nedá ani polovinu co tohle. Cejtím na sobě, že mi to pomáhá od problémů s rukama i po celý fyzičce. Chci se blejsknout před panem Kasperem, že pro fyzičku dělám víc než ostatní jezdci. Ještě ke všemu mě to baví. Až na to, že chodím jezdit s klukama, co v tom závoděj‘. Kdysi jsem většině z nich stačil a byl i lepší. A většina těch pádů vznikla, že se snažím někomu stačit. A to pak po dvou kolech skončí držkou. Loni jsem si na plochý neudělal nic, ale všechny zlámaniny byly z motokrosu. Mám problém, a sednu na cokoliv, hnedka s každým závodím. Na motokrosu jsem už možná vypad‘ ze cviku. Jenže to vždycky zjistím až po pádu.“

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:

Radim Mach: „Jakube, co (kdo) Vás přivedlo k ploché dráze? Nepřemýšlíte, že zkusíte taky dlouhou nebo ledy?“
Jakub Hejral: „K plochý dráze mě přivedla shoda náhod. Po zlámaninách zápěstí jsem měl v motokrosu po deseti minutách problémy s tuhnutím svalů. Táta se už dlouho zná s panem Kopeckým. A on nás vzal do Mšena. Dohod‘ s Vladem, že mně půjčí motorku a plechovku a já se po jedněch závodech svez‘. Dlouhá dráha mě ani moc neláká. Nikdy jsem ji neviděl na vlastní oči. A tak nevím, jestli o něco přicházím nebo ne. Ale teď mám rád spíš kratší dráhy. V Kopřivnici, kde bych si to moh‘ zkusit, jsem nikdy nebyl. Ledy se mi líběj‘, chtěl bych je vyzkoušet. Honza Pecina mu už loni v zimě půjčil leďáka. Jenže zatím nemám zbytečných 250 tisíc na novou motorku. A kupovat starou nemá cenu. Ale myslím, že na ledy jednou dojde.“

Michal Jirka: „Dobrý den, jak často se ještě věnujete kaskadérství a děláte ho profesionálně nebo jen pro zábavu? Děkuji.“
Jakub Hejral: „Pouze, když pan Kasper požádá (smích). Jinak vůbec. Ani s nimi už nejsem v kontaktu.“

Jakub Hejral děkuje:
„Nejvíc jako každej rok bych chtěl poděkovat tátovi. Pomáhá mi hodně moc. A všem blízkým. Dále sponzorům: BM – Bohemia Modell, Kovovýroba Josef Mazánek a Polygrafická výroba Květoslav Zaplatílek.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)