Praha – 3. srpna
Tři předchozí víkendy měl natřískané podniky ranku mistrovství světa. V pondělí se vrátil z La Reole s jistým místem pro finálovou sérii na dlouhé dráze 2017, bez ohledu jak dopadne letošní ročník. Předtím závodil za český nároďák ve Vojensu a o týden dříve stál u historicky první medaile České republiky v mistrovství světa dlouhodrážních družstev. Josef Franc se magazínu speedwayA-Z svěřil se svými dojmy z mimořádné série.

 

Parťákem skvělého Pardubičana

„Nemoh‘ jsem ji najít,“ reaguje Josef Franc na otázku, jak se bronzová medaile z Mariánských Lázní vyjímá vedle své o čtyři roky starší sestřičky z individuálního mistrovství světa na dlouhé dráha. „Jak jsme v Mariánkách balili, schoval jsem ji a nemoh‘ ji najít. Ale už se našla.“

Ztracená medaile by přece jen byla ošklivou kaňkou za bezvadným dnem na západočeském kilometru. „Byla to výborná sobota,“ usmívá se Josef Franc. „Nechci se opakovat, ale nejvíc za to může Hynkátor. Uvažoval, že by chtěl nazbrojit, nakonec si přes Káču Kadlece půjčil motorku. Já si to nejdřív ani neuvědomoval.“

Ovšem sám pražský závodník do společného měšce českého nároďáku přispěl stejným počtem osmnácti bodů jako Hynek Štichauer. „Já úplně nejlíp nejel,“ kritizuje se. „Bodů bylo dost, když jsem startoval venkem, to bylo jakžtakž dobrý. Jestli je to věkem, ale je to nahoru, dolů, nahoru, dolů. Zaplaťpánbůh, že měl Hynek parťáka.“

 

Zklamání ve Vojensu

Po Mariánských Lázních následovala příprava na odjezd směr dánský Vojens. Milan Špinka jej totiž po roční přestávce znovu povolal do českého týmu. Sen o postupu do race-off přes Rusko oslabené o Grigorije Lagutu však skončil možná až příliš rychle.

„Byl jsem natěšenej‘,“ svěřuje se Josef Franc se svými pocity před comebackem do světového poháru. „Dařilo se mi na extralize v Pardubicích. Myslel jsem, že mám nazbrojíno. Ale zklamal jsem sebe, ale i ostatní, aspoň já jsem to tak cejtil.“

Po dvou nulách jej vystřídal Václav Milík v roli žolíka a Josef Franc se nakonec vracel se dvěma body získanými na úkor výpadků Poláků. „Snažil jsem se, seč jsem měl síly,“ sype si popel na hlavu. „Televizní přenos to dokázal, je to zklamání.“

I proto měl zájem, aby se dostal do některé sestavy při mezinárodním mistrovství dvojic v Pardubicích a svým maximem dovedl Rolanda Kovacse až na stupně vítězů. „Okamžitě jsem se snažil jet v Pardubicích, abych vyzkoušel, jestli jede motorka a já,“ vysvětluje. „Nemám výmluvu, ale ve Vojensu jsem netrefil nastavení.“

 

Klamavý nápis na kombinéze

V pondělí večer, když projížděl branou svítkovského depa, dlel už myšlenkami na patnáct set kilometrů do akvitánského městečka La Reole. Kvalifikační proces pro finále mistrovství světa na dlouhé dráze měl pro tři šťastné závodníky skončit potvrzením příslušnosti mezi elitou.

„Byl jsem nabuzenej‘ do Pardubicích, že všechno funguje,“ popisuje Josef Franc, že nálada na palubě jeho dodávky byla vynikající. „Ten motor, co jsem s ním jel dvojice a extraligu v Pardubicích jsem namontoval teď do La Reole. Dráha sedla, byl jsem tam loni, moh‘ jsem vyhrát, ale nakonec jsem skončil druhej‘. Neměl jsem z toho lufta a šel do toho.“

Poté, co se Josef Franc vrátil ze stupňů vítězů, Zdeněk Schneiderwind žertoval na téma nápisu, který má na své kombinéze v místech, kde končí záda. Místo hlášky mladý veterán by tam prý mělo být vyvedeno Franc jako zamlada.

„Starty se mi nedařily, ale motorka byla rychlá,“ říká Josef Franc. „Měl jsem chuť do závodění a tahal to zezadu. Jen dva starty ze zelený jsem to vyhrál, jinak jsem to honil z posledního nebo předposledního místa. Měl jsem radost, že jsem se kous‘. Zdenda laboroval se starty,ale bojoval jsem.“

 

Závodní kolotoč nabírá obrátky

Pražský závodník má tím pádem jistotu své účasti v mistrovství světa také napřesrok, nicméně může se kvalifikovat i podruhé, pakliže se umístí mezi nejlepší osmičkou letošního cyklu. Jenže po Mühldorfu je prozatím na jedenácté příčce s pouhými šesti body…

„Jsem ve finále, nic nevzdávám,“ neztrácí Josef Franc odhodlání. „Mühldorf nevyšel, budu se snažit se tam udržet. Teď bude přece jen víc závodění, jedeme Holandsko, Finsko, Zlatou přilbu, dvojice, pouťák v Berghauptenu, Tomíčkům memoriál.“

V dobách působení v britské lize se Josef Franc netajil, že mu uspěchaný styl vyhovuje. A s trochou nadsázky říkal, že se potřebuje probudit, aby se buď posadil do letadla nebo za řidítky závodního motocyklu.

„Bude to honička,“ připouští Josef Franc. „Ale člověk nebude přemejšlet nad kravinama. Skočí za volant pojede, pak se vyspí a bude závodit.“

 

Foto: Lenka Rejdová, CB photographies