Živanice – 24. února
V depu věčný optimista věčně ochotný poradit nebo pomoci. A na dráze nesmiřitelný živel bojující o poslední bod s obrovským nasazením. Tak ho znají soupeři už po mnoho let, během nichž se navzdory skromným podmínkám stal neodmyslitelným inventářem domácí plochodrážní scény. By otevřeně hovoří, že se závoděním chce už především bavit, v jeho odpovědích prosvítá chu bojovat na jaře o vavříny. Slovenský rodák Vladimír Višváder, který je momentálně kdesi v půli přestupu z Březolup do Liberce, v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z otevřeně odpovídá nejen na otázky šéfredaktora, ale také našich čtenářů. Ti se také tentokrát mohou těšit na podepsanou autogramkartu s vlastnoručním podpisem.

speedwayA-Z: „V půlce měsíce se už po několikáté chystáš opět na halový mítink na ledové dráze v Unně. Tam to většinou skončí buď dobrým výsledkem, nebo spektakulárními pády. Loni jsi byl na stupních vítězů. A letos?“
Vladimír Višváder: „Letos jedu bez tréninku. V lednu jsem nazouval kolo a brácha Dušan tvrdil, že už nebude mrznout. A já mu řekl, že až v prosinci. A ono to tak dopadlo. Když si v Unně vyberu správný kolo, bude to dobrý. Je to prča a přesně takový, jako v tvojí otázce. Letos to určitě půjde. Aspoň jeden z nás, jsme tak domluvený s Kubou (smích). Unna je show. Je tam tisíc diváků. Děláš, co tě baví. Vrčí pod tebou motorka. Proto mám i motorovou sekačku na trávu. S elektrickou bych nesekal vůbec. Tam nic nevrčí a to mě nebaví. Dá se říct, že v Unně jsem už inventář. Kuba má zatím jen padesát metrů. Dál už nedojel. Každej rok tam dělám show. I loni jsem tam jezdil po mantinelech a neupad‘ jsem. To jsme ale byli hodně rozjetý, protože jsme na šroubcích jezdili celou zimu. Ale v Unně je to jiný než na rybníku. Je tam úplně jiná přilnavost. Drží ti to tam, ale najednou to ustřelí. Je to nestálý a zákeřný.“

speedwayA-Z: „Dlouhá léta jsi reprezentoval Slovensko ve všech koutech Evropy. Loni na tebe však místo v mistrovství Evropy jednotlivců nezbylo. Jak jsi to vnímal? A víš něco o pozadí výběru?“
Vladimír Višváder: „Vůbec nic. Dřív jsem byl jedinej, kdo měl licenci. A tak jsem i jel. Teď roste mladej Vaculík. Rozjel se a má na to, aby reprezentoval. Má všechny předpoklady, aby Evropu jel on. Já snad už o to ani nestojím. Jsem v Pardubicích, dvojí občanství nemám, protože mi jedno lejstro chybí. Nemůžu sehnat doklad o vystoupení ze Slovenské republiky. Loni jsem oběhával ambasády, ale tohle chybělo. A na tom to skončilo. Takže jsem vlastně ve slovenský reprezentaci první náhradník. Což vlastně není taky špatný (smích). Vždycky je to o tom tlačit, abychom jeli nějakej rozstřel. Ale tohle já teď úplně pouštím. Jsem vděčnej za každej závod, ale už tolik netrénuju a mám to jako zábavu. Organizovanou zábavu (smích). Licenci budu mít zase slovenskou, žádost už mám poslanou.“

speedwayA-Z: „Po letech jsi však opět zasáhl do mistrovství světa. Kvalifikace o Grand Prix v Žarnovici se stala jedním z vrcholů tvé kariéry. Jak na to dnes vzpomínáš?“
Vladimír Višváder: „Vzpomínám, že jsem žádnou díru do světa neudělal. Půjčil jsem si špičkovej motor. Ale byl dělanej na hlubokou dráhu. Ta byla v Žarnovici v sobotu, v neděli byl beton. Byl jsem rád, že jsem jim stačil. Pak jsem sednul na svou techniku. A jen jsem odstartoval, z výjezdu byli všichni pryč. Vzpomeň si na Martina Málka, když jel juniorský mistrovství světa. Půjčil si motor a neuměl na něm ani odstartovat. Jak si půjčíš mašinu a neumíš to s ní, málokdy to sedne. Mám rád hluboký dráhy. A vždycky jsem měl. Za vrchol kariéry ale tenhle závod neberu. Že jedu jsem se dozvěděl den předtím. A už byly jiný hezčí závody.“

speedwayA-Z: „Při tvém nasazení a počtu odjetých sezon zní neuvěřitelně, že svůj první mistrovský titul jsi dobyl až loni v extralize. Co ti to přineslo?“
Vladimír Višváder: „Tituly byly v první lize. Ale to se neslavilo. Nějakej lepší, o kterým se píše, byl až tenhle. Shodou okolností jsem tomu moc nepřispěl. Sklouz‘ jsem se jen v neoblíbenejch Pardubicích, kdy ostatní kluci byli venku. Udělali jsme strašně málo bodů a Slaný byl nakonec poslední na pomocný body. Štanclík a Mirda to vzdali po první rundě a dojížděli jsme to ve třech. A mně ještě odešel motor a jednou řetěz. Přineslo mi to hlavně, že jsem se osobně setkal s klukama, co jim fandím přes televizní obrazovky a osobním sledováním motoristickýho sportu. Pocit zadostiučinění? Snad ani ne. Vždycky jsem měl k titulům kousek. V jednotlivcích byly jen bedny. Extraligu vyjeli stejně Poláci. A Mirda. Rozhod‘ to, že vždycky udělal pět bodů. To bylo to vítězství. Kdyby je neudělal, nebylo by vítězství. Rozhoduje vždy poslední bod. Tohle byla posvátná věta pana Plzáka, když jsem ještě jezdil v Březolupech. Letos extraligu jezdit nebudu, protože už nemám kloudnou techniku. To všichni věděj‘, ani se mi nikdo neozval. Tak si zajezdím aspoň při tréninku v Liberci. A se Sašou Kopeckým si občas vyzkoušíme něco při tréninku v Pardubicích. Jsem závodník v Čechách s motorkou. A nikdo mě nechce. Tak a to jezděj‘ Poláci. Asi nejsem pro nikoho zajímavej. Deset bodů dělat nebudu. To bez tréninků a vyježděnosti nejde. Ale určitě bych si tam nějakej bodíček vydřel. Asi by bylo potřeba udělat tam jen jednoho hosta. Jinak bude po ploché dráze. Jen když evropský hvězdy nemůžou, jsme jim dobrý my.“

speedwayA-Z: „Už druhým rokem tvé jméno chybí ve startovní listině finále mistrovství republiky jednotlivců. Letos se ti nepovedlo semifinále v Divišově. Hodláš tento trend ještě zvrátit?“
Vladimír Višváder: „Divišov byla hlubina, co bych měl mít rád. Měl jsem ale vylítanej motor. A Jawa, co jsem měl připravenou, mně nesedla ani potom na mikulášským závodě v Natsbachu. Spíš jsem se trápil a doháněl to na bé-emku. Už jsem ale neměl síly. To víš, že mě to mrzí. Finále je hezkej závod. Je to finále mistrovství republiky. Slibovat nic nebudu. Ale když to sedne, rád bych postoupil. Udělám pro to maximum. Karlu Průšovi je čtyřiačtyřicet a byl ve finále taky. Finále je vždycky otevřenou záležitostí. Vždycky se snažím dělat body. V Divišově to bylo zamotaný. Byl jsem vpředu, ale nakonec měl jen pět bodů.“

speedwayA-Z: „Stál jsi u počátků mezinárodní série MACEC Cup. Jak tyto závody hodnotíš? A budeš je jezdit také letos?“
Vladimír Višváder: „Chtěl bych. Uvidím, jak to půjde s licencí. Raso Bándzi to chce jezdit, Martin Vaculík má asi jiný závody. Když bude místo, rád pojedu. Když jedeme dva nebo tři kluci z Čech jedním autem, vejdeme se do nákladů. Závody jsou čtyři, to je hezký. Rád bych jel i do Rumunska. Je už v Evropský unii. Nikdy jsem tam nebyl a chtěl bych se tam podívat. Je divný, že se MACEC Cup nedělá ani v Čechách, ani na Slovensku. Nově tam jsou jen Maďaři. Jsou to výborný závody. Jsou tam Poláci, co budou jezdit druhou ligu. Dva tři tahouni, třebas Karpov nebo Stenka. Pohyboval jsem se v půlce pole. Loni jsem ale všechny závody nejel, takže se musím polepšit, abych se zúčastnil všech. I zrušenej Mitropa Cup byly hezký závody. Byla to konfrontace průměrnejch závodníků ze všech krajin. Když už není první liga, těhle mezinárodních závodů by mohlo bejt víc. Po tom by se měli pořadatelé ohlídnout. Před Prahou klobouk dolů za tu polskou ligu. Blbý je, že tam nechodí dost lidí. Ale ze stálejch fanoušků tam budou chodit vždycky. Já se určitě přijdu podívat.“

speedwayA-Z: „A nelákala by tě aktivní účast v družstvu Markéty? Sestava byla dost otevřenou záležitostí…“
Vladimír Višváder: „Nic jsem se nedoslech‘. Je to spíš myšlený pro ty mladší kluky. To víš, že by mě to lákalo. Ale nějak mě nezastihly ty zprávy, že se můžu přihlásit. Za Prahu jsem v životě nejel. Bylo by to zajímavý.“

speedwayA-Z: „V první lize jsi opět oblékal vestu Březolup. Papírové předpoklady vás stavěly do role favoritů. Avšak místo útoku na Mšeno jste nakonec sami podlehli Markétě…“
Vladimír Višváder: „Ke konci to bylo divný. Málem jsme se ani nesešli čtyři. Pan Vozár se to ještě snažil vymyslet, ale celkově to bylo divný. Byli jsme spojený se Slaným. A jednotný myšlení za výsledek tam nebylo. První ligy je škoda. Tvrdil jsem, že to byla česká extraliga. Teď není. Myslím si, že tříčlenný družstva nepřinesou nic. Bude o jednoho závodníka míň. Jsou to nepochopitelný věci. Systém čtyřek s poslední sérií je úžasnej. Taky se jezdí v extralize. V první lize jsme byli pořád pozadu za Mšenem. Přišli jsme o vítězství ve Svitavách. Bojovali jsme v rozjezdu s Prahou. Nebyli jsme všichni. Patrik se zranil hned v zkraje. Mirda taky nejezdil všechny závody. Kdybychom se sešli všichni rozjetý kluci ve formě, porazili jsme je. Ve formě bylo Mšeno. Ale vlastně to nebylo Mšeno, ale směska závodníků staženejch z jinejch klubů.“

speedwayA-Z: „Řada borců obdivuje tvůj přístup, kdy se plochou dráhou bavíš. Na podobné filozofii je založen i tým v Liberci, který pojede přebor tříčlenných družstev. Budeš se bavit, nebo budete také útočit na titul?“
Vladimír Višváder: „Bavení znamená, že máš radost z ježdění. A radost rovná se i vítězství. V Liberci je nás hodně. A to je motivační. Nějakej náboj tam určitě bude, jestli ho ta soutěž přinese. Je to novinka, neznám systém rozjížděk a taktické možnosti. Ale je to jednoduchý. Kdo vyhraje navíc, je mistr republiky. Ještě ani nevím, jestli jsem libereckej. Domlouval jsem se s Březolupama, ale uvidíme po soupiskách, jestli jsem vůbec papírově přestoupil. Byli jsme domluvený, že jo. Kdyby tam byla nějaká habaďůra, třeba se na oválech v českých ligových soutěžích neobjevím. Škoda, že těch závodů není šestnáct. Jeden dopoledne, druhej odpoledne. Když lidi někam vyjedou, není to problém. Někdo to nedomýšlí, že by se nás tam vešlo víc kluků. A při jedněch nákladech bychom jeli dva závody. Stačilo by udělat jen hodinu pauzu a jet znovu.“

speedwayA-Z: „Za Libercem stojí také technický mág Alexander Kopecký. Budeš s ním spolupracovat technicky? Chystáš návrat na jeho motory BM?“
Vladimír Višváder: „Pořád, pořád. Bé-emka mám přes deset let. Mám větší motivaci, že to je poblíž Liberce. Budu se před ním chtít předvýst, když mi bude fandit z depa. A on přede mnou, takže motivace tam bude oboustranná. Motory jsem mu odvez‘ na podzim. Určitě něco zase vymyslí jako vždy. Pojedu BM-ka, Jawu jen v případě, že bude potřeba. Mám jednu schovanou pod ponkem.“

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:

Radim Mach: „Vladimíre, kterého vítězství nebo úspěchu si nejvíce ceníte ve Vaší dosavadní kariéře a čeho byste chtěl ještě dosáhnout? Vydržíte závodit jako Per Olof Serenius?“
Vladimír Višváder: „Krásný zážitky byly, že jsem se počátkem devadesátejch let sklouz‘ na Zlatý přilbě. Atmosféra je úžasná. Hodně jsem si to vychutnal. Čím jsem starší, není to už takový, ale pořád mě to baví. Až splatím barák, třeba zkusím ledy.“

Roman Beneš: „Proč se tak rapidně snížil počet aktívních závodníků proti např. osmdesátým létům? Proč není daleko více jezdců, jako jste Vy, to znamená ryzích amatérů? Pro ty mladý kluky je to ideální, něčemu si se technicky i manuálně naučí a nevyváděj nikde bez dozoru žádné bejkoviny. Ještě mnoho závodů ve zdraví Vám přeje Váš fanda.“
Vladimír Višváder: „Už moji bratři v osmdesátejch letech dávali chalanům zdarma přilby. Není jednoduchý někoho přitáhnout. Snažím se kluky na plochou dráhu dostat přes šroubky. Ale není to snadný. Pomoc z klubů už není jako dřív. Závodníkem musíš bejt se vším všudy. Je to hodně, hodně odříkání. My taky děláme bejkoviny, když se někam dopravujeme. Ale určitě bych někoho stáhnul s sebou. A díky za přání.“

Mirek: „Ahoj Vlado, nějak jsem tě loni málo viděl a nikdo mi nedokáže pořádně říct, co se vlastně stalo v Žarnovici a jak to dopadlo s Ďáblem. Pokud ti to nevadí, řekni, zda ho s tebou ještě uvidíme. Jinak ti držím palce, vždy umíš překvapit.“
Vladimír Višváder: „Jsme s Ďáblem v kontaktu. Je to ochotnej chlapík, věnuje mi hodně času. V Žarnovici to dopadlo všechno v pořádku. Asi se mnou zase jezdit bude. Snad tě něčím překvapím i letos.“

Albert: „Stalo sa ti za tych krasnych 19tich rokov tvojej kariery, ze si sa stretol na drahe s tvojimi bratrami, alebo este nieco take planujete?“
Vladimír Višváder: „Zajezdili jsme si jednou na veteránech v Žarnovici, když to ještě pořádal pan Šmída. Sed‘ jsem na starou mašinu, aby bylo víc účastníků. Pocit to byl úžasnej. Stále se proháníme na naší rodné samotě Na Pieskoch u Zohoru. Momentálně neplánujeme nic. Chtěli jsme jezdit šroubky, ale nemrzne. Takže zase musím přezout kola se hřebama na letní sezónu.“

Petra: „Ahoj Vladko, zaujimalo by ma, ako vplyva na teba pritomnost tvojej rodiny na pretekoch. Vsetci ta velmi pozdravujeme, drz sa, tvoja najvernejsia fanynka Petra.“
Vladimír Višváder: „Děkuju. Hlavně, že ty jsi dopadla super. To byla nejkrásnější zpráva. Určitě se vždycky malinko víc snažím, když jste u mě vy nejbližší.“

Martin Búri: „Zdravím! Chcel by som sa spýta, prečo si si nevybavil dvojité občianstvo, najmä kvôli ME dvojíc, kde si mohol ís najprv s Halabrínom a teraz s Vaculíkom.
Inak držím palce, som tvojím fanúšikom.“
Vladimír Višváder: „Měl jsem všechny možný papíry. Byl jsem na ambasádě. Chybí mi jedna listina, kterou jsem už dál nesháněl. Zůstalo to tak na mrtvém bodě. Kdyby byl větší zájem na slovenské straně, šlo by to závodit. Žádná snaha nebyla, takže…“

Martin: „Chtěl bych se zeptat za jaký tým pojedete v letošní sezoně a co od ní očekáváte? Přeji mnoho úspěchů a krásných chvil na oválech.“
Vladimír Višváder: „Za ten Liberec je to dohodnuté. A různé volné závody narychlo sehnané dva dny před konáním. A díky za přání.“

Michal Jirka: „Dobrý den, jak hodnotíte uplynulou sezonu, patří mezi lepší, nebo horší ve Vaší kariéře? Děkuji.“
Vladimír Višváder: „Loňská byla spíš horší. Z toho důvodu, že jsem ani moc netrénoval. Vcelku nebyla ani motivace ze strany klubu. Nějak jsem to odjezdil, svý si zajel, ale z těhle důvodů jsem spokojenej nebyl.“

Horác: „Zdravím Tě, Vlado. Zajímalo by mě, na kolik vyjde plochodrážní sezona a jak se Ti daří shánět sponzory, protože to určitě nebude nic levného. Setkáme se i v budoucnu s plochodrážníkem s Tvým příjmením, tj. máš v rodině pokračovatele levých zatáček? S jakými cíli jdeš do následující sezony? Přeju Ti hodně zdraví, radosti ze závodění i v životě a samozřejmě co nejvíc úspěchů.“
Vladimír Višváder: „Při mých nákladech je to zajímavá otázka. Hodně si udělám sám. Občas si koupím novej řetěz. Motory mám od pana Kopeckého. Za sponzora mám spíš jen kamaráda Tomáše Rambouska, cestovní agentura Stopa. Pomůže mi i v manažerských věcech. Hlavně bavit se, bavit se a bavit se. Kluky mám tři. Šestnáct, osm a dva roky. Zatím to vypadá, že jedině ten nejmenší. Ale já jsem taky do patnácti dělal do vesmíru a motorek se bál. Pak mi hráblo a od té doby jezdím.“

Vladimír Višváder děkuje:
„Svým nejbližším a fandům. Rodině. Za materiální pomoc nejvíc panu Kopeckýmu. Taky Kubovi Hejralovi a chalanům z Pardubic jako vždy.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz)