Manchester – 29. července
Epické drama o vítězství v race-off a tím i postup do dnešního finále světového poháru vrcholilo před dvacátou jízdou. Vedli Australané s dvoubodovým náskokem před Dány. Rusové již byli ze hry stejně jako Američané, jejichž výkon bez Grega Hancocka byl vskutku tristní a mezi českými fandy mohl vyprovokovat myšlenky, kam by se tým Milana Špinky dostal, kdyby jel s nimi ve Västerviku. Nicméně zpátky do Manchesteru. Jason Doyle se s tlakem vyrovnal výtečně. Dojel do cíle před Emilem Sajfutdinovem, Nielsem Kristianem Iversenem a Luke Beckerem, takže se Austrálie postaví na start večerního finále.
Vítěz pražské velké ceny byl celý večer nepolapitelný, dokázal skvěle startovat i předjíždět. Sám se však netajil, že tlak před poslední rozjížďkou, v níž musel porazit Nielse Kristiana Iversena byl skutečnou zkouškou jeho nervů.
„Dosáhnout maximum ve světovém poháru je neskutečný pocit,“ vyprávěl na tiskové konferenci. „Ale jízda s číslem dvacet nebyla taková, kterou bych musel automaticky vyhrát. Proto ten tlak byl intenzivní. Když jsem šel na start, nevěděl jsem, co si myslet. Darcy Ward a kluci byli se mnou a já jsem najednou chtěl pro ně skutečně vyhrát. Na pocit, když se mi to povedlo a my postoupili do finále, nikdy nezapomenu.“
Jason Doyle si v rozjížďce s číslem dvacet počínal se stejnou rutinou jako při svých předchozích čtyřech vítězstvích. „Věděl jsem, že musím ze své jedničky opravdu dobře odstartovat,“ vysvětloval později. „Emil byl na dvojce a Niels na trojce. Už na roštu jsem věděl, že to bude jízda mého života. V Grand Prix si musíte dělat starosti jen sami se sebou. Jestli se vám nepovede jízda, porazíte akorát sami sebe. Ale tady jsem měl pět australských kluků. Opravdu jsem chtěl vyhrát. A když jsem projel cílem a dostal nás do finále, byl to úžasný pocit!“
Přitom mítink nezačal pro Australany dobře. V rozjížďce s číslem čtyři kolidoval Max Fricke s Grigorijem Lagutou. Rus byl diskvalifikován, Australan sice odešel po svých, ale s poraněným loktem. Vůbec poprvé ve světovém poháru proto musel na scénu juniorský náhradník, jenž v duchu letos nových reglementů může na ovál jen v případě zranění některého ze svých kolegů.
„Tlak na tyto mláďata je intenzivní,“ komentoval Jason Doyle. „To je jeden z momentů, kdy my starší je musíme tlačit dál a ne je zahrabat. Musíme jim pomáhat, jsou budoucnost australské ploché dráhy. Max je velká naděje a Brady také. A klobouk dolů i přes Samem Mastersem za jeho dvanáct bodů!“
Dnes večer se však v Manchesteru pojede nový závod a jeho vítěze čeká trofej Ove Fundina a titul mistra světa. „Když jsem se bavil s jedním reportérem, prohlásil, že Velká Británie je slabý tým,“ přemýšlel Jason Doyle. „Ale ve finále není ani jeden slabý tým a ani v britském týmu není žádný slabý jezdec. Máme proti sobě tři týmy, s nimiž musíme závodit, a které musíme porazit. Bude to velmi těžké, navíc v ochozech bude hodně fanoušků podporovat Brity. A každý jede, jak nejlíp umí, když má tolik podpory.“
| 1. Austrálie | 44 | |
| Sam Masters | 3 3 2 1 3 | 12 |
| Max Fricke | 2 – – – | 2 |
| Jason Doyle | 3 3 3 3 3 | 15 |
| Chris Holder | 2 3 2 1 1 | 9 |
| Brady Kurtz | 2 1 1 2 | 6 |
| 2. Dánsko | 41 | |
| Niels Kristian Iversen | 3 3 4* 2 3 1 | 16 |
| Leon Madsen | 1 1 1 2 2 | 7 |
| Michael Jepsen Jensen | 3 1 3 2 2 | 11 |
| Kenneth Bjerre | 1 – 0 3 3 | 7 |
| Mikkel B. Andersen | DNR | |
| 3. Rusko | 32 | |
| Grigorij Laguta | U 2 3 E 2 0 | 7 |
| Emil Sajfutdinov | 2 2 6* 1 3 2 | 16 |
| Andrej Kudrjašov | 2 1 0 – 1 | 4 |
| Artjom Laguta | 1 0 – 1 3 | 5 |
| Viktor Kulakov | DNR | |
| 4. USA | 9 | |
| Luke Becker | F 0 0 0 0 | 0 |
| Billy Janniro | 0 1 1 0 1 | 3 |
| Broc Nicol | 0 0 0 0 E | 0 |
| Ryan Fisher | T 2 0 4* 0 | 6 |
Foto: tiskový servis IMG
