Mariánské Lázně – 16. července
Tuctovost pátečního zakaboněného dne potvrzovaly nejasnosti uvnitř českého národního týmu, který se měl v sobotu pustit do boje o medaili v mistrovství světa na dlouhé dráze. Martin Málek čekal napjatě na telefonát pardubického primáře Tomáše Brože s výsledky magnetické rezonance jeho pochroumaného ramene. Josef Franc přemítal nad výsledkem s mezinárodního pouťáku z Marmande a usmyslel si, že se sem nikdy nevrátí. A když Hynek Štichauer zavíral svá víčka, netušil, na jakém motocyklu pojede. V neděli ráno jej však probudili mechanici, že zasáhla ruka Karla Kadlece. Západočeské lázně se už od rána koupaly ve slunečních paprscích. Češi po nástupu hned v rozjížďce s číslem jedna porazili Francouze. A také potom to bylo skvělé, sakramentsky skvělé. Problém prasklého výfuku Michaela Härtela, vítěze rozjížďky s číslem dvě sice nikdo neřešil. Naši reprezentanti však Němce porazili, s Holanďany ztratili čtyři body a po porážkách Angličanů a Finů zůstala bronzová medaile doma.

 

Sobotní dopoledne moudřejší pátečního večera

Mariánské Lázně se vskutku probouzelo do nádherného rána. A mělo to být ráno podstatně moudřejší včerejška. „Řeším zdravotní trable po Tayacu,“ říkal Martin Málek během pátečního rána a kabonil se přitom jako obloha hrozící deštěm. „Včera jsem byl v Pardubicích na magnetické rezonanci. Mám problém s ramenem. Nevypadá to blbě, v pondělí to bylo nejhorší. Jak jsem byl s klukama na dvěstěpadesátkách v Grudziadzi, namohl jsem si to.“

Hynek Štichauer vypráví, kterak k vypůjčenému motocyklu přišel:

„V jednu v noci jsme přijeli z Marmande. Zkoušeli jsme přes pana Drymla, jestli si půjčit motorku od Bartha, což by šlo, kdyby nejel Härtel. Já ještě spal, když mi mechanici volali, že Káča domluvil motorku od Gerdemanna. Já jim řek‘ OK, dejte na to moje řidítka.“

Pardubický primář Martinu Málkovi start naštěstí nezakázal. Technické problémy Hynka Štichauera pomáhal vyřešit Karel Kadlec, který domluvil zápůjčku motocyklu od svého kamaráda Klause Petera Gerdemanna. Sluníčko na obloze jakoby korespondovalo s náladou ve dvou garážích, které byly vyhrazeny českému týmu.

Tréninkové sekce pomohly Milanu Špinkovi, aby si ujasnil týmovou strategii. „Michal neměl dobrý časy,“ říkal kouč na adresu Michala Škurly. Přestože Pražanovi zůstala role náhradníka s minimálními vyhlídkami zasáhnout na dráze do vývoje závodu. Rozhodně však nezůstal sedět s nafouklými tvářemi v koutku svého boxu a aktivně pomáhal svým kolegům. Dobrý týmový duch zdobil české družstvo i dnes.

Pád Hermana Kenkkily při tréninku flat tracku maličko naboural časový harmonogram. Fin potřeboval do nemocnice a začátek odpoledního programu se opozdil bezmála o tři čtvrtě hodiny. Publikum, v němž bylo nejvíce slyšet české hlasy, se však nakonec dočkalo.

V Mariánských Lázních nenosí cedulky s názvy států sličné dívky, avšak traťoví maršálové. Z jednotnosti jejich montérkových kombinéz vyčníval pouze Michael Hádek. Připadl mu úkol, aby do prostoru startu a cíle donesl nápis Česká republika. Na rozdíl od řady jiných čestných hostů z řad bývalých plochodrážníků jej čekala ještě pořádná dávka práce na motocyklech Martina Málka.

Michael Hádek neztrácí humor při komentování své role na nástupu:

„Měl jsem největší kozy z těch ženskejch‘.“

České trio zamířilo poprvé na startovní rošt hned v rozjížďce s číslem jedna, kdy jej čekalo utkání s Francouzy. O středečním pouťáku v Marmande vyprávěl Hynek Štichauer vcelku pozitivně, protože mu pódium ve skupině B uniklo jen o vlásek. Zato Josef Franc mával nad áčkem rukou. Skončil v něm u dna výsledkové tabulky a sliboval, že se sem již nikdy nevrátí, nebude-li muset.

Každopádně pro výběr galského kohouta měl závod horší dopad. Zranil se v něm Stephane Tresarrieu, jehož na poslední chvíli musel zastoupit Jerome Lespinasse. V první jízdě zůstal v depu, protože do akce zamířil náhradník Theo di Palma.

Konečně páska letěla vzhůru! Stadión jej vydechl, když z první zatáčky vyjel na čele Hynek Štichauer a s ním se svezl Josef Franc. Martin Málek byl čtvrtý, před sebou měl Stephane Tresarrieu, avšak jeho náskok na zbylé dva Francouze se stále zvyšoval. A tak čeští borci rozehráli závod úvodními jedenácti body.

 

Sen o medaili má stále blíže reálnému probuzení

Český národ má spíše sklony k pesimismu. Rozbor příčin raději nechme odborníkům, každopádně i před dnešním závodem se našlo více pochybovačů, že se našemu nároďáku povede ukořistit některou z medailí. Nicméně okolnosti byly příznivě nakloněny a po dvou sériích jsme se mohli těšit postavení druhého celku průběžné klasifikace.

Z rozjížďky s číslem dvě si Němci přivezli jen deset bodů, když jejich vodu kalil James Shanes. Nejlepší start předvedl Martin Smolinski. V úvodní zatáčce jej vystřídal Michael Härtel, jenž si však devatenáctiletého benjamínka britského týmu vedl za sebou jako na provázku. Martin Smolinski se v nájezdu do druhé zatáčky vrátil zpátky na druhou příčku. Nicméně Jörg Tebbe trčel celou dobu až na předposlední příčce.

Hrot průběžné klasifikace opanovali Nizozemci. Theo Pijper, jenž ještě včera večer závodil za svůj Berwick v Peterborough, předvedl nejlepší start. Za sebou měl Jesse Mustonena, avšak Dirk Fabriek nasadil velkorysý oblouk a převzal vedení. Fin začínal mít starosti s Jannickem de Jongem. Ten stupňoval tlak a v posledním oblouku dokázal Jesse Mustonena podjet.

Jannick de Jong o českých závodnících:

„Znám Pepu, s Hynkem jsem jezdil mistrovství světa juniorů. Je dobré, že začal jezdit dlouhou dráhu. Tady je dobrá atmosféra, závody jsou fajn, pomáháme si.“

Maximálních dvanáct bodů na nizozemském kontě dostalo deset dalších bratříčků již na začátku druhé série. Jannick de Jong triumfoval v rozjížďce s číslem čtyři stylem start – cíl. Francouzi řešili technické problémy Dimitri Bergeho, který cílem jízdy proti našim projel jen setrvačností a nyní jej nahrazoval rychlý záskok Jerome Lespinasse. Mathieu Tresarrieu se však stal prvním mužem, který dnes sebral body Holanďanům.

V první zatáčce atakoval dokonce Jannicka de Jonga, aby nakonec dojel do cíle před tandemem Theo Pijper – Dirk Fabriek. Finové a Angličané si v rozjížďce s číslem pět rozdělili body víceméně rovnoměrně osm ku sedmi. A už tu byl český souboj s Němci. Oleje do ohně přilila skutečnost, že Michael Härtel prve vyhrál v sedle motocyklu s prasklým výfukem. „Měli by ho vyloučit!“ domníval se Milan Špinka.

Nálada v hledišti však panovala báječná a čeština byla hodně slyšet, když naše trio mířilo k pásce. Povzbuzování zesílilo, když Hynek Štichauer odstartoval s Martinem Smolinskim a vnějškem první zatáčky se hnal dopředu. Na protilehlou rovinku už Pardubičan vyjel jako první!

Němec protáhnul nájezd do druhé zatáčky a spodní stranou se do čela vrátil. Nicméně Hynek Štichauer odrazil Michaela Härtela, na něhož se sápal také Josef Franc. Pražan svou snahu korunoval ve třetím okruhu předjetím v první zatáčce. Michael Härtel záhy zůstal stát. A namále měl také Stephan Katt.

Martin Málek se k němu blížil jako Halleyova kometa ke Slunci. Na cílově rovince Němce dostihnul a metou proburáceli prakticky současně! Informační šum způsobil, že se český reprezentant na výsledkové tabuli v depu objevil na čtvrté příčce. Šlo však o omyl, Stephan Katt byl na metě o chloupek rychlejší. Avšak i v poměru 8:7 chutnalo české vítězství opojně. Navíc Martin Smolinski musel před Hynkem Štichauerem upalovat tak vehementně, že tři okruhy projel prozatím v nejrychlejším čase dne.

Josef Hukelmann, německý kouč, s uznáním hovoří o českém družstvu:

„Pro mě je největší překvapení český tým. Znal jsem ho, že je dobrý na krátké dráze, ale dnes mě tady hodně překvapil.“

Sen o medaili se začal rychle blížit realitě. Němcům přistřihnul křidélka Aki Pekka Mustonen. Po vítězství v jízdě s Angličany vyhrál boj o prvenství s Michaelem Härtelem a Martinem Smolinskim rovněž v rozjížďce s číslem sedm. Ke vší německé smůle musel vinou defektu motocyklu Jörg Tebbe ve třetím kole opustit čtvrtou příčku.

Technické patálie soupeřů hrály do českých karet i nadále. „Měl jsem problém s rychlostní skříní,“ vysvětloval Jannick de Jong, proč úvodní kolo osmé jízdy dokončoval jako poslední. Hynek Štichauer odstartoval jako bůh plochodrážních startů. Theo Pijper ovšem protáhnul nájezd do druhé zatáčky, dostal se dopředu. A než závodníci objeli celý lázeňský kilometr, měl náskok bratru dvacet metrů.

Nizozemci si nakonec upevnili vedení ještě výrazněji. Jannick de Jong uštval Martina Málka a Dirk Fabriek v posledním kole předčil Hynka Štichauera. Jejich náskok na Čechy a Němce vzrostl na osm bodů.

 

Cinkot bronzových medailí

Ještě před koncem třetí série bylo evidentní, že Angličané titul z loňského Mühldorfu neobhájí. Nicméně výsledek jejich konfrontace s Francouzy jim v deváté jízdě poslal závan svěží brízy do plachet medailových ambicí. Dimitri Berge měl pořádnou honičku, aby stihnul tříminutový limit.  Běžel do depa pro náhradní motocykl, ovšem Robert Barth mu mezitím zprovoznil tu, kterou prve nechal na ovále.

Nicméně mu bylo souzeno hrát druhé housle za Andy Appletonem a Richardem Hallem, jež se dostali dopředu již s vylétnutím pásky. Dimitri Berge alespoň společně s Mathieu Tresarrieu ohlídali Glena Philipse. Deset bodů ovšem i tak zvedlo anglická bodová aktiva na hodnotu dvaadvacet. A českou reprezentaci v rozjížďce s číslem deset čekala další prubířská zkouška v boji o medaili.

Martin Málek vysvětluje, cože to prováděl v desáté jízdě:

„Tahal jsem strhávačku a už se blížil do nájezdu. Nasraně jsem mávnul rukou a vytrhnul si chcípák. Rychle jsem ho nainstaloval zpátky a udělal aspoň vzrůšo!“

Nyní přišla řada s nejrychlejším startem na Josefa France! Pražan se nenechal vytlačit na mantinel od Andy Appletona a do cíle jen zvyšoval náskok. Třetí byl Hynek Štichauer, který držel v šachu Richarda Halla. Martin Málek měl zase navrch nad Glenem Phillipsem.

Právě březolupský borec zabrnkal na nervy v předposledním okruhu, kdy si omylem vytáhnul zapalování. O bod přišel naštěstí jen dočasně, protože svou chybu napravil a ještě stačil Glena Philipse. A Angličané byli dalšími protivníky, kteří zmizeli z perimetru českých medailových vyhlídek.

Před rozjížďkou s číslem jedenáct musel Robert Barth znovu asistovat u motocyklu Dimitri Bergeho. Francouz však nyní vyhrál stylem start – cíl. Avšak stadión už žil spíše vyhlídkami na nadcházející duel Holanďanů s Němci. Jannick de Jong raději sáhnul po rezervním motocyklu, avšak přesto jej odvedl Martin Smolinski. Život mu znepříjemňoval také Michael Härtel, s nímž si ovšem poradil. Jenže Jörg Tebbe si přisadil dvěma body na úkor Theo Pijpera a Dirka Fabrieka. Němci vyhráli 10:5 a nizozemský náskok před nimi roztál na tři body. Češi byli pozadu jen o jeden jediný další bodík.

Drama vrcholilo a napětí ve vzduchu by nešlo rozstřílet ani laserovým dělem jakoby vypůjčeným ze sci-fi románů. Jako první si mohli vydechnout Nizozemci. Andy Appleton rychle zmizel za zády dvojice Theo Pijper – Jannick de Jong. Avšak zápletka nebyla ještě u konce. Přišlo poslední kolo a v jeho první zatáčce vedoucí Theo Pijper upadl. Naštěstí pro Holanďany Dirk Fabriek překonal Andy Appletona, takže Němci by s nimi maximálně mohli jen vyrovnat krok.

„Už jsem byl hodně unavený, ale povedl se mi další start,“ nechal se později slyšet Jannick de Jong. „Theo sice upadl, ale s Dirkem jsme udělali potřebné body.“ Němci ve čtrnácté jízdě nevyužili šanci říct si o rozjezd. Martin Smolinski sice inkasoval další pětku, avšak před Michaela Härtela se dostal Mathieu Tresarrieu.

Pro Čechy byly karty rozdány jasně. Pakliže dojedou do cíle patnácté jízdy za sebou na prvních místech, budou mít stříbro. K bronzu stačily jen dva body. Bouře nadšení je přivítala na startovním roštu. Hynek Štichauer vypálil dopředu, ale rozhodčí Piotr Lis rozsvítil červená světla na znamení letmého startu.

Hynek Štichauer neskrývá svou radost z medaile:

„Jsem hrozně šťastnej‘! Mám radost, že po letech dřiny a zranění konečně přišlo něco, že můžeš říct wow. Jsem rád, že jsem u toho zůstal a nešel někam do práce. Je dobrý jezdit dlouhou a krátkou. Dokud budu dobrej‘ na krátký, měl bych se jí držet zuby nehty. Když už nebudu dobrej‘, můžu jezdit dlouhou.“

Před repete odstoupil Aarni Heikkila, jehož zradil stroj. Hynek Štichauer byl opět rychlý, avšak zezadu útočil Jesse Mustonen. Spodní stranou druhé zatáčky pronikl do vedení, které už ze svých rukou nepustil. Český trojlístek za ním proburácel za sebou a mohl se těšit, jak se zakousne do bronzových medailí.

Cenný kov se však objevil i na krku Karla Kadlece. „Kdybych pod sebou neměl, co jsem měl, výsledek by nebyl takovej‘,“ kvitoval Hynek Štichauer jeho pomoc při zajištění motocyklu. Když se oba muži potkali cestou na tiskovou konferenci, Pardubičan neváhal ani na chvilku. A alespoň dočasně plzeňského matadora dekoroval svojí medailí.

 

Hlasy z depa

„Musím říct, že jsem velmi šťastný za dnešní výsledek, byli jsme dobrý tým,“ nechal se slyšet Jannick de Jong. „Theo Pijper ještě včera večer závodil v Peterborough. Během prvního tréninku byla moje motorka již skoro nastavená, během závodu jsem měl ještě problém s rychlostní skříní. Neodstartoval jsem dobře, proto jsem šel na rezervní motorku. Martin Smolinski mě porazil, ale drželi jsme dobře jako tým. Letos jsme byli nejlepší, příští rok snad obhájíme.“

„Druhý je první poražený,“ meditoval Martin Smolinski. „Nemůžu být spokojen. Bylo to velmi těsné, musím poděkovat všem jezdcům. Dnes jsme mohli vidět, jak těsně se tým může stát mistrem světa. Loni Anglie, letos Holandsko a příště my nebo třeba Československo. Jsem tovární jezdec Jawy, udělal jsem dobrý výsledek na motocyklech Jawa.“

„Úžasný,“ vypadlo z úst Josefa France jediné slovíčko při odpovědi na otázku, jak se cítí, když se s bronzovou medailí vracel ze stupňů vítězů. „Nejvíc práce odved‘ Hynek. Byla to nejlepší investice jeho života, měl suprovou motorka, startovala a jela. S Martinem jsme mu asistovali a bronz jsme si zasloužili jsme si to. Děkujeme českým fanouškům, městu Mariánské Lázně a všem lidem, co nám věřili. Hezky se jelo, dařilo se. Letos se to konečně povedlo, vracím to všem lidem okolo sebe a děkuju všem.“

„To nezní vůbec špatně,“ reagoval Hynek Štichauer na připomínku, že je členem třetího nejlepšího dlouhodrážního družstva světa. „Chce to ale makat dál. Závody jsou od toho, aby se vyhrávaly. A my jsme dneska nevyhráli. Když se ti povedou dvě jízdy na dlouhý dráze, je to lepší. Ale jak říkám, nevyhráli jsme, takže je mnoho věcí na zlepšení. Motorka od Gerdemanna byla úžasná. Když má člověk dobrý nářadí, líp se mu pracuje. Pepa pomoh‘, Martin taky, viděl jsem to, že hodně dobře já k vybavení přišel jak slepej‘ k houslím, on si to dal v Jawě do kupy sám. Bronz byl týmová práce, i Michal pomáhal a dával nám tam slídy.“

„Všechno mě bolí, vychytal jsem tady snad všechny šutry, od startu jsem se tam nemoh‘ dostat,“ líčil Martin Málek. „A zezačátku jsem se spíš trápil. Hynek to dneska držel, takže před ním klobouk dolů. Ten to dneska s Pepou táhnul. Po těch týdenních nervech jsem rád, že jsem to v pořádku dojel. Že tady můžu jet, jsem se dozvěděl až včera.“

„Kluci jeli suprově,“ vysekl poklonu Michal Škurla. „Mrzí mě, že jsem se nesvez‘. Snažil jsem se aspoň pomoct v depu. Chtěl jsem si zazávodit, nevyšlo to, ale za rok už určitě pojedu!“

 

1. Nizozemí		46
Jannick de Jong	3 5 1 4 5	18
Theo Pijper	4 3 5 1 F	13
Dirk Fabriek	5 2 4 0 4	15
Romano Hummel		DNR
2. Německo		44
Martin Smolinski	4 5 4 5 5	23
Jörg Tebbe	1 – E 2 2	5
Michael Härtel	5 E 3 3 3	14
Stephan Katt	– 2 – – –	2
3. Česká republika		42
Josef Franc	4 3 2 5 4	18
Hynek Štichauer	5 4 3 3 3	18
Martin Málek	2 1 0 1 2	6
Michal Škurla		DNR
4. Velká Británie		34
Richard Hall	2 4 4 2 2	14
Glen Phillips	0 – 1 0 –	1
James Shanes	3 1 – – 1	5
Andy Appleton	– 2 5 4 3	14
5. Finsko		31
Aki – Pekka Mustonen	1 5 5 2 1	14
Jesse Mustonen	2 3 2 4 5	16
Aarni Heikkila	– 0 – 0 M	0
Rene Lehtinen	0 – 1 – –	1
6. Francie		28
Jerome Lespinasse	– 0 – 1 –	1
Mathieu Tresarrieu	3 4 2 3 4	16
Dimitri Berge	0 – 3 5 1	9
Theo di Palma	1 1 0 – 0	2

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Lenka Rejdová a Eva Palánová