Živanice – 15. března
Rozhodně nepatří mezi ty závodníky, pro něž je plochá dráha pouze epizodní částí života. Svůj první závod absolvoval roku 1989, takže jej letos čeká už devatenáctá sezona kariéry. Přestože chodí do práce a živí rodinu, stačí se věnovat naplno i závodění. A na dráze je stejně nekompromisní jako zkraje devadesátých let. Pokud vás zajímá, co je palivem motoru jeho motivace, není problém mu tuto otázku položit. Vladimír Višváder je totiž dalším českým plochodrážníkem, který přislíbil magazínu speedwayA-Z a jeho čtenářům exkluzivní rozhovor.

Léta letí jako cvoci, zpívá se v jedné písničce. A tak jsou dnes mezi soupeři Vladimíra Višvádera junioři, kteří ještě nebyli na světě, když rodák ze Zohoru sklízel své první úspěchy. „Vykání nevyžaduju, právě naopak,“ kření se věčný optimista nad vytušenou otázkou po sociální hierarchii plochodrážních dep. „Vůbec ten věkový rozdíl nevnímám. Pořád tam je motivace, že chci vyhrát rozjížďku. A je mi jedno, jak je kdo starej. To už je několikátou sezonu.“

Svého prvního mistrovského titulu se dočkal až v uplynulých dvou sezonách, kdy participoval na slánských vítězstvích v extralize. Nyní evidentně větří další zlato v tříčlenných družstvech. Ale v libereckém týmu, na němž se podílel jeho letitý přítel a mecenáš Alexander Kopecký, nechce zůstat jen pasivním hráčem. „Teď makám fest,“ užívá svého oblíbeného germanismu. „Pondělky a středy jsem v posilovně. Mám pětistovku kawasaki a trénuju na motokrosu v Záboří nad Labem.“

Své dotazy na Vladimíra Višvádera vkládejte jako obvykle formou komentářů k tomuto článku. Můžete tak činit od této chvíle až do příštího pátku 23. února, kdy úderem 21. hodiny proběhne uzávěrka. Čtenářům se známou poštovní adresou samozřejmě přibude na jejich hromádku podepsaných fotografií, kterou mají v redakci, další kousek. Ostatní podmínky účasti v naší autogramiádě zůstávají nezměněny.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)