1 komentář u „Finále zlaté trofeje bude bez české účasti“

1. Celé 2 roky spolupracuji s Mirkem Rosůlkem v trenerské činnosti ve Sportovním Centru Mládeže ve Slaném, kde se snažíme naučit mládež propadnout kouzlu levých zatáček, nejdříve ve 125ccm a letos také 250 ccm.

   Co se týká 125 ccm, s tím nejsou téměř problémy, protože rodiče většinou zakoupí malé závodní stroje Shupa, které používají mladíci ve věku od 6 – 16 let, v malých případech některý klub pomůže začínajícím jezdcům s kompletním strojem s motorem Shupa 125 ccm, nebo alespoň s rámovinou. Navíc veškeré náklady na provoz a údržbu a cestování si sami platí rodiče. My od samého začátku jsme nominované mladé sportovce prostřednictvím nahlášením klubů otestovali v loni na jaře na dráze v Chabařovicích, kde jsme zjistili, že většina mladých kluků jede špatným stylem a že většina z nich se víceméně jakýmkoliv způsobem snaží uvést motocykl do smyku. Po pohovoru s jezdci a následném vysvětlením, jak by se mělo jezdit a jak uvést plochodrážní stroj do smyku, se to u většiny jezdců podařilo a mohli jsme pokračovat ve výuce. Není to snadná úloha, neboť někteří už to předtím někde zkoušeli, ale tím si nechtěně navykly špatným návykům, které se velmi špatně odstraňují. Přesto se nám to v mnohých případech povedlo a na závodech Mini Cupu jezdili o poznání lépe než v předchozích létech, navíc zájem o plochou dráhu se zvětšuje, dnes už závodí kolem 15 mladíků.

   Už v loňském roce jsme si mysleli, že jezdci starší 13 let budou mít zájem zkoušet motocykly v kubatuře 250 ccm a když budou alespoň čtyři, mohli by startovat vždy v první sérii jízd v Extralize, tím by získali další zkušenosti se vyjezdit.

   Bohužel ale jen Petr Chlupáč a po jarní zlomenině ruky a poškození třísla (z fotbalu) i Jan Kvěch měli zájem na strojích 250 ccm startovat, další případní 13.letí jezdci Filip Šifalda a Milan Dobiáš preferovali v této sezoně jen trenink na domácí Chabařovické dráze.

   Dalším problémem nastal se samotnými stroji 250 ccm, ať to byly motory nebo rámy. Loňské předjednání ztroskotalo na malé účasti 2 jezdců, poté jsme se nemohli dohodnout na pronájmu a servisu motorů Jawa 250ccm, na kterých by si to vůbec mohly vyzkoušet, jaké je to jet na dvakrát silnějším motocyklu, než dosud jezdily. Nakonec přislíbené 2 motory k 1.dubnu (asi to byl aprílový žertík) jsme dostaly na odzkoušení až 28.dubna. To jsme nevěděli, jaké budou problémy se zapůjčením rámů pro kluky z mateřského klubu Markéta, ale nakonec se vedení AK v hlavě rozsvítilo. Ale už za 8 dní se jel v Polské Toruni světový pohár mládeže na ploché dráze ve 125 ccm a také 250 ccm.

   Navíc motory byly nevyzkoušené a docházelo k častým poruchám. Díky pochopení vedení továrny Jawy nám byl vytvořen kompletní servis těchto motorů a dnes můžeme konstatovat, že naši závodníci, Petr Chlupáč a Jan Kvěch získávají velmi cenné zkušenosti v závodech s mladíky stejně starými. To, že nepostoupily do finale, není žádná ostuda, všemožně se snažíme jakékoliv jezdce, jak v kubatuře 125ccm a 250ccm motivovat a pořádáme v rámci Sportovního Střediska mládeže soustředění, jako tomu bylo před odjezdem do Polského Grudziadz.

   Bohužel, každý trenink nebo soustředění musí být zabezpečen lékařem a sanitou, což v průměru stojí na jeden den 8 000,-Kč. Bohužel strýcové na Autoklubu a tety na Ministerstvu mládeže a tělovýchovy nemají ani šajnu, jaké máme starosti, když peníze na provoz SCM a státní reprezentaci mládeže přijdou o 120 000,- Kč méně, než byla slíbená dotace a přišly až v minulém týdnu, až téměř v polovině sezony. A to se všude mluví a píše, že se vše musí podřídit a pomoci mládežnickému sportu!

   Je vidět, že náš trenerský tandem je zárukou do budoucnosti ve výkosti mládeže na ploché dráze, bohužel je nám vytýkáno, že nemůžeme jezdit spolu, protože na to nejsou peníze. Za mou sportovní kariéru jsem jako profesionál poznal, co je potřeba tomuto sportu obětovat, co je potřeba zařídit a na co klást důraz. Jezdci v juniorské kategorii už mají začátky za sebou, mají svoje mechaniky, tam už potřebují jen manažera, ale my to musíme, jak mladé závodníky, tak i jejich tatínky naučit, jak a co se má dělat ! Na plochodrážní motorce je třikrát tolik práce, než na 125ccm, bohužel to znají jen Ti, co ten sport znají.

   Druhá stránka celé věci je i to, že nás vedení ploché dráhy a pověření činovníci Autoklubu mají nás jen za trenéry nějakých mladých kluků. Myslím si, že naše jména jsou zárukou toho, že je zde předpoklad, jak navázat na naše bývalé výsledky, kdy jsme jako plochodrážní sport byly zastoupení na každém světovém finale a vozily jsme ze světa i z velkých domácích závodů medaile. Dalo by se dělat daleko více, popřípadě shánět sponzory, ale k tomu nejsme kompetentní, to by se musel celý systém v současné ploché dráze změnit a konečně začít všichni, kteří mají zájem o tento druh sportu zájem, stoprocentně pracovat. Přál bych si, aby zůstalo co nejvíce stadionů v provozu a nikdo nechtěl na tom, na čemž se závodilo přes 50 let a kde vyrostlo několik desítek super plochodrážníků, aby na tom chtěl někdo bohužel vydělat.

Komentáře nejsou povoleny.