Chotíkov – 14. února
V České republice nebývá zas až tolik nezvyklé, že se plochodrážní řemeslo dědí z otce na syna. A jak ten čas letí, objevují se na oválech také vnuci někdejších závodníků. Jedním z nich je Michael Hádek, s nímž magazín speedwayA-Z bilancoval jeho uplynulou sezonu. Řeč se samozřejmě stočila také na rychle se blížící sezonu, kterou plzeňský junior očekává s mnoha nadějemi.
Michael Hádek se o uplynulém víkendu vrátil z klubového soustředění na šumavské Kvildě. „Bylo to supr,“ hodnotí tréninkovou akci. „Byla sranda a taky dobrá parta. Lepší soustředění jsem si snad ani přát nemohl. Trasy vymýšlel tatín a taky nás vedl. Dopoledne jsme vždy vyběhli na běžkách a odpoledne jsme většinou jeli na sjezdovku na Zadov. Chtěli jsme taky zajet do sauny, ale pak z toho sešlo. Párkrát jsem myslel, že únavou padnu na hubu. Ale naštěstí jsem to přežil ve zdraví. Celkem jsme naběhali asi tak sedmdesát pět kilometrů. Ale myslím si, že minulej rok to bylo o něco náročnější.“
Zakladatelem rodinného plochodrážního klanu byl na sklonku šedesátých let Jan Hádek. Na ovály jej následovali oba synové, starší Bořivoj a mladší Jan. Zdálo by se, že takové plochodrážní DNA muselo Bořivojovu synovi Michaelovi cestu do sedla závodního stroje urychlit. „Hlavní překážkou byla máma,“ svěřuje se plzeňský junior. „Naštěstí to ale po pár trénincích bylo v pohodě. Děda, tatín a strejda mi strašně moc pomáhali a ještě pomáhají. A doufám, že ještě dlouho budou. Bez nich by to nešlo!“
Závodnický rozjezd však měl Michael Hádek poměrně volnější. V roce 2005, kdy oslavil své patnáctiny, absolvoval pouze české devatenáctky na domácích Borech. „Ten závod byl takovej zkušební, abych věděl, do čeho jdu,“ vysvětluje a nešetří sebekritikou. „Ještě jsem nic neuměl. A taky to podle toho dopadlo.“
Loni zjara se však postaral o obrovské překvapení. Druhý závod juniorského šampionátu ve Slaném dokončil na pátém místě. „Ve Slaným to bylo suprový, i když ke konci závodu mi už docházely síly,“ vzpomíná. Zaskočil tak mnoho z favoritů a jak připouští, také sám sebe. „Vůbec jsem ten výsledek nečekal. Strašně mě to překvapilo. V tom závodě mi tohle umístění vlastně spadlo samo do klína. Akorát tu první jízdu jsem se zapotil. Ale ty ostatní sem jen většinou dojížděl na místě, na kterém jsem byl hned po startu.“
Juniorský šampionát nakonec Michael Hádek dokončil na čtrnácté příčce. „V dalších závodech jsem většinou upad‘, když jsem chtěl předjíždět,“ shrnuje své dojmy do několika stručných vět. „Tak jsem vyšel téměř bodově naprázdno. Po Slaným jsem doufal, že bych se mohl celkově umístit kolem devátého místa. Ale bohužel to nevyšlo. Ještě teď mě to trochu mrzí. Letos by to ale snad mohlo být už lepší.“
Zatímco předloni v českých devatenáctkách debutoval, v srpnu v Pardubicích musel být počítán do okruhu favoritů. Nicméně dvakrát upadl a to mu sebralo naději. „Ty devatenáctky mě hodně štvaly,“ nezastírá. „Nebýt těch dvou pádů, tak jsem mohl být do šestého místa. Letos se tenhle závod jede na Markétě, tak to bude taky zajímavý. S tou dráhou se pořád nemůžu nějak srovnat.“
V juniorských družstvech získala Plzeň roku 2005 mistrovský titul. Ovšem Filip Šitera se loni vrátil k Věroslavu Kollertovi do Mšena a Antonín Galliani zůstal na Markétě. „Dá se říct, že jsem sbíral body jen já,“ komentuje Michael Hádek loňské plzeňské účinkování. „Tomáš Hanzlík v půlce sezóny přestal jezdit, Petr Vajc si ve Mšeně zlomil nohu a klukům z jiných klubů, co se mnou jeli, se body nepočítaly. Já měl taky problémy s kolenními vazy, tak jsem nějakej ten závod vynechal. Myslím si, že jiným než posledním místem nám ty družstva dopadnout nemohly.“
Letos by se však situace mohla radikálně změnit. „Pojedu s Filipem Šiterou a Janem Holubem,“ prozrazuje koalici potomků slavných závodníků minulosti. „Naše ambice jsou vysoké. Tak doufám, že se všechno podaří a vše klapne, jak bychom si přáli.“ Za pravdu mu přitom dává i ryze statistický náhled na věc. Za čtyři sezony své účasti dokázal Filip Šitera šampionát juniorských družstev dvakrát vyhrát a jednou se těšil ze stříbra.
Jméno Michaela Hádka se loni poprvé objevilo také v českých ligových análech. Do historie se nejmladší člen slavné plochodrážní dynastie zapsal nejen prvoligovým debutem v pardubických barvách, ale také pěti nasazeními do extraligového výběru. Nebylo mu líto, že se pro něho ani jednou nenaskytla šance vyjet na ovál? „Líto mi to trošku bylo,“ připouští. „Ale zase jsem byl rád, že se nikomu z kluků nic nestalo. Letos bych se chtěl v extralize aspoň párkrát svézt, ale to záleží na manažerovi. Mé hostování v Pardubicích v první lize bylo domluvené, že když budou potřebovat, jel bych za ně. Bohužel to bylo jen jednou, když jsem nastoupil místo Hynka.“
Michael Hádek nezapomíná ani na slova díků. „Chtěl bych poděkovat celé rodině za sponzorování. A že to se mnou všechno vydrželi. A dále dědovi, strejdovi a všem, co mi jakkoliv pomáhají!“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)
