Bernardov – 7. července
Má za sebou pět českých velkých cen. Dvakrát nastoupil se startovním číslem sedmnáct prvního náhradníka, třikrát mu pořadatelé udělili šestnáctku určenou pro divokou kartu. Letos živil oprávněné naděje na postup do semifinále, navzdory bojovné jízdě skončil šestnáctý, což je jeho nejhorší umístění s výjimkou své náhradnické éry. Paradoxně Andreas Jonsson měl jen o tři body navíc a skončil jako první vyřazený ze semifinále. Václav Milík se magazínu speedwayA-Z svěřil, že by potřeboval zkrátit roční pauzu mezi svými účastmi v závodech SGP.

 

„Krásně jsem si zazávodil ve světový špičce,“ vrací se k dvacátému ročníku Speedway Grand Prix České republiky, jejž viděla natřískaná a vyprodaná Markéta. „Ale jednou za rok je to k ničemu. Člověk se tam musí chytit. Když je tam pořád, nepovede se jeden závod, povede se ten příští.“

Účast v jediné velké ceně za rok je tudíž hra hop nebo trop. „Taky je tam tlak,“ připouští Václav Milík, že důvěrně známé domácí prostředí může působit i kontraproduktivně. „Každej‘ za tebou chodí a vyptává se. A skok do Grand Prix jen na jeden závod je divnej‘.“

Loni v Rybniku měl pardubický závodník postup mezi světovou elitu na dohled, letos jej nehorázná smůla vyřadila v semifinále kvalifikace v Goričanu, pro něž kvůli zranění dostal divokou kartu. Ostatně na divoké karty by si letos mohl pořídit speciální album, neboť byl stejným stylem nasazen i do finálové části mistrovství Evropy jednotlivců.

„Proto se soustředím na mistrovství Evropy,“ navazuje Václav Milík na svou poslední větu. „Tam je možný napravit jeden pokaženej‘ závod. V Grand Prix, když ti nevyjde jedna jízda, je to v prdeli.“

Finálová část evropského šampionátu, v němž Václav Milík obhajuje své loňské dvanácté místo, startuje příští sobotu v Güstrowě. V srpnu zavede finalisty do Daugavpilsu a Togliatti, aby vyvrcholila v září v polském Rybniku ve stejný den, kdy se koná Zlatá stuha v Pardubicích.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Lenka Rejdová