Praha – 6. ledna
V uplynulých dvou letech poznal obě stránky mince plochodrážního řemesla. V květnu 2005 skončil v Motole s frakturami čtyř obratlů. Už o pouhé tři měsíce později zase závodil. A loni podával výkony, jimiž si řekl o pomyslný titul skokana roku. Nicméně nespí na vavřínech a plánuje odstranění sebemenších nedostatků. O tom si ostatně můžete přečíst sami, protože Matěj Kůs poskytnul magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor. A ti z vás, kteří mu položili své otázky, najdou ve svých poštovních schránkách také obálku s jeho podepsanou fotografií.

speedwayA-Z: „Když ses v srpnu 2005 objevil při šampionátu do devatenácti let v Plzni, řada lidí se tvářila nechápavě. Po květnovém zranění obratlů zněl původní verdikt na předčasný konec sezóny. Tehdy ses na motocyklu dobře necítil, ale myslíš, že se počátky tvého povedeného roku 2006 dají vystopovat už tady?“
Matěj Kůs: „Bylo to brzo, ale když sem se cítíl už trochu dobře, tak: čím dřív, tím líp. Když člověk stojí a nemůže závodit, schází mu to. Chtěl jsem se dostat na motorku a vrátit se co nejdřív. Taková dlouhá pauza v sezóně pro mě byla absolutně nepředstavitelná. Měl jsem dva tréninky a jel devatenáctky. Ten závod v Plzni byl tenkrát strašnej. Skončil jsem patnáctej. Hlavně se mi vysypala motorka, od karburátoru, přes zapalování a spojku, nebyl to zrovna štastnej závod. Ale už je to za náma. Bylo dobrý začít už tak brzo. Mrzelo mě, když za mnou během toho zranění přišlo asi pět lidí, že už nebudu nikdy závodit. Poznal jsem, že není moc opravdových fanoušků. Že většina tě přijde poplácat jenom po dobrým závodě. Ale těch fandů, co ti řeknou nevadí, příště, když se ti nedaří, by se dalo spočítat na prstech jedný ruky.“

speedwayA-Z: „V říjnu jsi svým triumfem v Glasgow nadchnul nejen skotské fandy, ale také vedení klubu. Ten tehdy hledal závodníky a oslovil i Adriana Rymela. Nepřišli také za tebou?“
Matěj Kůs: „Když jsem si tam šel do kanceláře pro peníze, Aďa tam seděl. Lanařili ho, aby za ně závodil. On říkal, že do Anglie teďka nechce, že se chce soustředit na šanci mistrovství světa. Mezi větou mi řek‘, že se mi ozvou. Ale neozvali se. Jenom psali na stránkách jejich klubu, že o mně přemýšlí. Zato mi celou dobu v Berwicku každej den lámal Peter Waite do Berwicku. Nahodil celkem dobrej kontrakt, kde by mi zajistil mechanika, dílnu a i slušný peníze. Ale mám školu a to je problém číslo jedna všechno skloubit. Jsou problémy teďka natož, kdybych byl tam. Kdybych měl jít do Anglie, myslím si, že bude lepší tam bejt už vyjetej, bez větších starostí kolem. A až budu mít udělaný zázemí, přijít si tam udělat jméno. Myslím si, že Premier League ti nepomůže v dalším výkonnostním růstu, ale jenom na vydělání peněz a kroužení se stejnýma závodníkama. Spousta dobrých závodníku se tam zahrabalo a neví, jak z toho dál. A tak, až přijde čas, bych chtěl přímo do Elite League, kdyby to šlo. Uvidíme, jak se bude dařit dál (smích). V Premier League se obouchat třeba jen jeden rok. Ale Premier League není ta správná cesta, co tě posune nahoru. Jezdí tam střelci, ale je to většinou kvůli finanční stránce. Chtěj´ se tím živit a vydělávat si. Na nějakou střední úroveň se dostane každej, pak už záleží na každým jedinci, jak dře a bude pokračovat ve svým rozvoji. Teď chci přes zimu udělat pořádný motorky, který budou sloužit celou sezónu spolehlivě bez zbytečných defektů jako letos. Musíme taky doladit auto. Chceme připravit všechno na sezónu, aby to fungovalo a byl na to spoleh. Protože krok po kroku bych se chtěl stávat profíkem, ale cesta je dlouhá (smích).“

speedwayA-Z: „Na jaře měla zájem o tvé služby polská Pila. Její nabídku jsi však odmítl kvůli škole. Letos však budeš závodit v Lublinu. Znamená to snad, že jsi lepší student?“
Matěj Kůs: „Ne, s Pilou to bylo celý zamotaný. Ukončil jsem sezónu 2005 tak, že jsem byl nesrovnanej na motorce a nejistej jak to půjde všechno dál. Vláďa Kovář mi sehnal pár kontraktů, ale nikdo nevěděl, jak mi to půjde. A tak jsme dali přednost na tuhle sezónu přednost trochu škole. Jsem za to rád, na jaře jsem ještě jezdil v junioráku kvalifikaci. A děkuju všem lidem, co mi pomáhali. A bylo jich dost. Dnes si na Polsko věřím, i na 1.ligu. První liga je už docela střelba. Je lepší udělat pět bodů v těžkým závodě než dvanáct v lehkým. Neříkám, že bych tam dělal dvanáct bodů, to vůbec. Ale přeci jenom ve druhý lize v Polsku by člověk dělal víc bodů, ale pro ten výkonnostní růst je lepší mít těžší závody. A učit se dál. Člověk se učí celej život. Až na Tondu Rickardssona (smích). Když jsem viděl, co předved v Cardiffu na Grand Prix, kdy zasadil zadní kolo do mantinelu a čau. Mám garanci šesti závodů a zbytek uvidíme. Budu muset tahat, abych se vůbec dostal do sestavy. Podepsalo jim dost lidí. Jsou tam oba Hansenové, Charčenko a domácí Klimek s Michalukem. Už mají uzavřenou soupisku. Uvidíme. Když člověk přijede dvakrát udělat nulu, nepozvou ho. To je jasný, ale proto tam přece nejedeme (smích). Všechno se uvidí na jaře.“

speedwayA-Z: „K tvým povedeným debutům sezóny 2006 patří i premiérové vystoupení v reprezentaci. Z Debrecenu jsi postoupil do finále mistrovství Evropy devatenáctiletých v Goričanu. Jak se na tyto závody díváš nyní?“
Matěj Kůs: „Když se na to koukám s čistou hlavou a odpočinutej v zimě, tak trochu si myslím, že jsem mohl bejt trošku líp připravenej. Člověk byl poprvý na takovejch závodech a absolutně netuší, co ho čeká. V Debrecenu to bylo třikrát překládaný. Ze soboty až na pondělí, kvůli stálýmu dešti a špatnej dráze. Po třech jízdách jsem měl čtyři body, ale já se pořád neloučil s postupem. Pak jsem třikrát za sebou vyhrál, i v rozjezdu. Byl to pro mě zlom sezóny. Otrkal jsem se venku i na hluboký dráze a posílil sebevědomí. Nejdřív jsem tam nevěděl, co s motorkou. Pak jsem předělal zapalování a už to šlo. Měl jsem výhodu, že čtrnáct dnů předtím jsem tam byl druhej na volným závodě a poznal dráhu. Trochu jsem si to ale podělal, zkazil jsem tím lehký jízdy, ale pak dělal body z těžkejch. Pak jako jedinej porazil vítěze. Do Chorvatska jsem zapomněl vzít metyl a musel ho kupovat. Naštěstí mi mechanika dělal Milan Mihule a to je šikovnej kluk. Moje chyba byla, že jsem přijel na nevodzkoušenejch věcech. Měl jsem motor od Adi, na kterým jsem pak vyhrál v Anglii. Je to Jawa s věcma z GM. Nasadil jsem na něj karburátor Blixt. To bylo jediný, co jsem o tréninku nestačil vyzkoušet a spoléhal jsem na něj. Goričan je malá dráha a během tréninku jsem nedocílil toho udělat motorku ostrou a živou od nízkejch otáček. Nešel jsem do závodu s velkou důvěrou v motorku. A to nejde. Člověk se musí soustředit, jak vylítne páska, na první zatáčku a projel první cílem. To bych chtěl docílit přes zimu a srovnat si to v hlavě. Abych přijel, dal převod a závodil. Potom jsem nasadil karburátor BZ. Dal jsem i nový zapalování. Už během tréninku jsem ho měnil, protože to na startu prskalo. Malinko se to rozjelo. Byla škoda, že jsem to bézeto nezkusil při tréninku. Pak už to bylo ono. Už jsem se cejtil zpátky. Až jsem se sám divil, jakej jsem jel venek (smích). Měl jsem důvěru, dělal si, co chtěl, ale pořád to nebylo vychytaný jako například na Stuze. Nakonec jsem byl spokojenej, že jsem porazil Filipa a Hynka.“

speedwayA-Z: „Poprvé ses objevil také ve Švédsku. Český juniorský nároďák tam bojoval o postup do finále mistrovství světa. Marně…“
Matěj Kůs: „Zase závod, co jsem něco opepřil. Hned v tréninku jsem zohejbal ostrou motorku a jel na půjčeným motoru a Lubošovo motorkou v záloze. Pak jsme trénovali na dva starty, jenom českej tým. Dvakrát za sebou jsem tu jízdu vyhrál. Spravil jsem si chu a říkal si, že by to mohlo jet. S dráhou to je ale jiný než u nás. Rozvorali venek, ale tam se jim to vždycky spojí. Vysvitlo sluníčko a bylo z toho beton. Byla to velká dráha, navíc ještě tvrdá. Měl jsem pocit jak, když stojím. Dvakrát za sebou jsem se nechal předjet v poslední zatáčce a byl hodně naštvanej.“

speedwayA-Z: „Vzhledem k počtu juniorů na soupisce pražského Olympu bylo tvé očekávání na první extraligový start asi dlouhé, že? Navíc tvá premiéra nebyla plánovaná.“
Matěj Kůs: „Myslím, že jsem se dočkal docela brzo. Byl jsem rád, že jsem tam vůbec nakouk‘. Do Plzně měl přijet Polák a Radek Semela jen tak pro jistotu řek‘, a si vezmu motorky s sebou. To byl od něj dobrej tah. Ukázal, že to neponechal náhodě. Polák nepřijel a když Pepe udělal dvě nuly, bylo mi to jasný. Do tý jízdy jsem nastupoval bez stresu. Nikdo ode mě nic nečekal. A to se úplně jinak závodí. Jel jsem nově udělanej motor od pana Míky z Jawy. Porazil jsem Mária, Filipa a Fenclíka a věřil si. Jenže pak jsem si špatně spočítal jedna a jedna. Nedokázal sem si najít soupeře a místo toho abych si hlídal druhý místo před Suchošem, jsem se zběsile pouštěl do Drabika. Byla to chyba, ale řekni hlavě a motorce stop, když si zrovna teď rychlejší. Motorka byla úplně na sračku a byla to kompletka. A taky jsem se svez‘ v sanitce na rentgen do nemocnice, kde na mě byli docela hnusný. Bolely mě záda a ruka, ale za tři dny měl závody. Chtěl jsem vyšetřit a říct, co mám dělat, ale doktor mi řek‘, že jsem si to udělal sám, a si nesu následky (smích). Slušně jsem poděkoval a poslal ho do… (smích)… A šel v Praze k mý doktorce. Ta mě dala dohromady a zvládli jsme to s vodo a elektroléčbou. Akorát mám doma vystavený přední kolo s vidlicí, z který nejde vyndat ani osa, ani kolo (smích). Na příští rok bych chtěl odstranit zbytečný věci, kde jsem chyboval a něco zkazil já. Třeba jako při junioráku v Žarnovici mi zůstal plyn v ruce. Odpad‘ jsem kvůli tomu z prvního místa, protože jsem si ho zapomněl dotáhnout (smích), když jsem ho kontroloval. Nerad se s tim chlubím (smich). Neexistuje, abych už dojížděl na zbytečnosti.“

speedwayA-Z: „V první lize jsi naproti tomu závodil o sto šest. Soutěž se nesla pod nadvládou Mšena. Až na závěr jste ve Svitavách dokázali, že ho můžete porazit. Proč až tam?“
Matěj Kůs: „Proč se nám nepovedlo Mšeno porazit? Mšenskej tým se skládá převážně z kvalitních jezdců. Náš tým se skládal ze samých juniorů, než nastoupil Wolfík. Ve Svitavách jsme ukázali, že se Mšeno dá dohnat. Ale pomohlo nám třeba i to, že si Filip hodil motorku za ucho a nákej ten defekt. Protože jsem měl z týmu nejvíc bodů, šel jsem s Aďou do rozjezdu. Podruhý za dva dny (smích). Chtěl jsem za každou cenu vyhrát, oba jsme odstartovali stejně a milimetr na milimetr jeli až do nájezdu. Řekl jsem si, že pojedu rovně. Šlo sice o hodně, ale rozum vyhrál, protože bychom skončili ve Svitavách minimálně za mantinelem (smích). Musel jsem uhnout, nechtěl jsem Aďovi nic udělat. Mám ho rád a moc mi pomohl. Kdyby to byl kdokoliv jinej, určitě bych to pustil do něj, ale jeho ne, a taky by to opravdu hodně bolelo za prknama (smích). Letos jsem se ještě nestačil vzpamatovat z toho systému, co udělali. Zrušili první ligu a z extraligy se nemůže spadnout. Nevím, co tomu napomohlo, ale myslím, že to ztratilo jiskru, že se postupuje a padá.“

speedwayA-Z: „Boje se Mšenem jste sváděli v mistrovství republiky juniorských družstev. Ale ani tady jste se mu nedokázali přiblížit.“
Matěj Kůs: „Celý juniorský družstva byly o tom, že po prvních dvou třech jízdách se všechno rozhodlo. Ale celej závod se pak odvíjel, jak spolu závodili ostatní týmy. Filip je dobrej závodník a hlavně dokáže jet jako jeden z mála dvojici a když je třeba toho za sebou udržet a nevyjet ze svý stopy. Věrouš měl dobrýho paráka a o tom to je.“

speedwayA-Z: „České juniorské šampionáty na individuální bázi musely pro tebe být dost rozporuplné. Zaznamenal jsi výborné výsledky i zklamání typu Slaného se zadřeným motorem či Plzně s úvodním pádem. Přišly však i první stupně vítězů ve Mšeně, ale v devatenáctkách ti zase v rozjezdu utekly. Jak jsi tohle všechno prožíval?“
Matěj Kůs: „Jsem rád, že se to rozjelo. S výsledkem jsem byl letos celkem spokojenej… (smích). Chtěl jsem bejt do pátýho místa. Jsem šestej, ale nevadí. To Mšeno. Miluju tamní dráhu. Znám ji do posledního detailu. Tak trochu jsem tam vyrost‘ a s panem Kasperem a tátou tam byl pořád. Byly dvě dráhy, co mi moc neseděly. Slaný a Plzeň. To se ale během sezóny odbouralo. Ale při junioráku na GM. Byla to moje další chyba. Nenechal jsem si poradit. Spousta lidí mi říkala, a na něm jezdím dýl. A já na něm startoval v rozhodujícím závodě. Sice v tom treninku to opravdu dobře startovalo, ale neměl jsem za jedno kolo čas poznat, že je to tím, že je slabej. Horší ale bylo, že za mnou do Plzně přišli sponzoří a fanoušci. Udělal jsem si před nima špatnou vizitku. Při tréninku se mi ale GM zdálo fakt lepší. Šlo dobře od startu a o nich ta Plzeň je. Rada starších ale měla pravdu (smích). Bylo měkčí, ale v rozjížďce se na něm nedalo jet. Devatenáctky jsou kapitola sama o sobě. Všichni zbrojili s motorama, ale já přijel s normálním, co jezdím běžně. Pardubice jsou velká dráha. Malinko ji poorali. Ten základ je však stejně tvrdej. A dělaj‘, co chtěj‘, dráha je stejně tvrdá. V rozjezdu přišla další chyba. Cejtil sem, že jsem pomalej. Měl jsem dvě možnosti. Buď jít o zub nahoru nebo dolů a jet hranku. S tryskou ani předstihem nešlo už nic dělat. Rozhodl jsem se o zub dolů. Bylo to tak mrtvý, že mě předjel Martin. Chtěl jsem zatáhnout a bejt na bedně. Celej tejden jsem strávil v dílně. Ale bohužel. Za dva dny jsme pak jeli evropskej pohár v Lotyšsku, kde jsme byli suverénně poslední. V první jízdě mi z prvního místa spadl řetěz, protože ta draha byla rozbitá a já si na rovince bouchnul o prkna. Řetěz mi udělal mi škody na motorce a já tam měl jednu, takže bez mechanika to byla závod honička. Přišel jsem o tři body, třeba by mi někdo předjel ale už sem měl náskok. Pak mi to zastavili ve chvíli, kdy jsem vedl před Magosim, Lagutou a Knappem. V opakovačce jsem vůbec neodstartoval na rozdíl předtím a dojel poslední, ale už se to nedalo zvrátit. Tonda dojel jízdu přede mnou poslední takže naše šance na bednu už byly pryč. O nic teda nešlo, ale ty body mrzej.“

speedwayA-Z: „Titul v mistrovství republiky ti moc práce nedal. Jaké jsou vlastně pocity náhradníka skvělé dvojice Bohumil Brhel – Adrian Rymel? A co finále jednotlivců v Březolupech? Vozíš od té doby o jednu slídu navíc nebo přejdeš na rolo?“
Matěj Kůs: „Když mi trenér řek‘, že budu jejich trojka, byl jsem na jednu stranu naštvanej, že se nesvezu. Ale na druhou stranu jsem si říkal, že Aďa s Bogasem vyhrajou. Chtěl jsem do toho zasáhnout aspoň v jedný nebo dvou jízdách. Nakonec se to nepovedlo ani jednou. Mám tak titul mistra republiky, ale ani jsem se nezpotil. O titulu vím, ale nemám z něho radost, jako kdybych do závodu alespoň zasáhl. Musíš si to vybojovat, jinak to není ono, ne sedět pod deštníkem s mokrou čepicí na hlavě. A v Březolupech jsem měl tři slídy, ale strhnul si je najednou. Zase jsem něco podělal! Příští sezónu už se to nemůže stát. Jel jsem druhej v závěsu za Pepem, za mnou Simoák a Honza Jaroš. Jak bylo mokro, dostával jsem cejchu. Na jedný rovince jsem si chtěl strhnout slídu, protože jsem jezdil pořád za Pepíčkem. Ale špatně jsem si tam šáh‘ a v tom fofru je strhnul všechny. Ale to člověk neví, takže jsem jezdil pořád nad nim a zkoušel. Pak jsem dostal další cejchu, že jsem vůbec neviděl. Zahodil jsem brejle, ale zůstaly viset na kšiltu. To byla konečná. Do nájezdu jsem jel poslepu. Naštěstí mi spadly když jsem složil. Dostal jsem cejchu, jak kdyby tě ocelovým kartáčem mlátili přes hubu. Rolo nemám rád. Je tam jenom pásek na oči. Ale na pořádný sračky budu rolo vozit. Strhávačky ale budou mít přednost. Jinak jsem spokojenej s výsledkem mistráku a děkuju panu Stárkovi za motor.“

speedwayA-Z: „Loni jsi po většinu času startoval s motorem Jawa. Pak přišla chvilka s GM. Jak a proč k tomu došlo? A bude tohle střídání pokračovat také letos?“
Matěj Kůs: „V jednom měsíci jsem zadřel dva motory najednou a neměl dva na juniorák. Měl jsem jen jednu Jawu dělanou z fabriky, co už nejela. Řek‘ jsem Radkovi Semelovi, jestli by mi nepůjčili motor na závod. Rozhodli se, že mi zapůjčí GM. Od tý doby ho mám a dali mi ho. Dávat budu přednost Jawě a nechtěl bych to střídat. Oba motory se chovaj‘ jinak, tak se chci soustředit na jeden typ. A když se něco stane, skočit na druhou motorku a cejtit se na ní jako doma.“

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:

L. Koller: „Ahoj Matěji, pamatuji si Tě, jak jsi jako kluk jezdil za tátou na Šumavu. Chodil jsi ke mně hrát tenis. Letos se Ti opravdu dařilo, zdá se, že jdeš správnou cestou. Čeho si letos nejvíc ceníš a naopak? Jaký bude Tvůj závodní kalendář v další sezoně. O Anglii neuvažuješ? Myslím, že po Tvém vítězství ve Skotsku by se smlouvou nebyl problém. Chystáš nějakou změnu techniky? Přeji úspěch a zdraví.“
Matěj Kůs: „Dobrý den, nebudete tomu věřit, ale není to tak dávno, co jsem si na Vás vzpomněl, ale nemohl jsem si vybavit Vaše jméno, už je to přece ňákej ten pátek (smích).
Nemůžu říct, že bych si jednoho výsledku vážil víc než jiného. Každej je pro mě originální a u každýho se nadřete stejně. Nejvíc jsem se zapotil ale na Zlaté Stuze (smích). Už jen proto, že jsem nebyl zdravotně pohodě. Příští rok mam v plánu český závody, chtěl bych se dostat do sestavy extraligy a v Polsku v 1. lize. Sháníme ještě další zahraniční ligy, ale radši je nebudeme zatím říkat. Špatně se mi na to odpovídá, protože jsem to všechno říkal v článku (smích). Jinak tenis si zahraju rád do teď a baví mi to. Myslím si, že ňákou razantní změnu techniky neplánujem´. Jenom změním středový rámy a spojku z NEB na LZ od Alana Zubra. Je vidět, že Alan má spojky už opravdu promakané, jezdí je už i nějaká světová špička a je ekonomicky výhodnější oproti NEB. Jinak přeju dodatečně hezký nový rok a hodně štěstí. Mějte se hezky.“

Pavel Loužecký: „Jak s odstupem doby hodnotíš rozhodnutí o startu na Tomíčkově memoriálu se zraněním a druhé místo ve Mšeně na Memoriálu A. Kaspera?“
Matěj Kůs: „Vzpomínkový závod na Tondu sem si strašně užíval. Motorka mi jela báječně a startoval jsem, prostě tak to má vypadat. Takhle vydařenejch závodů není. To si člověk užívá naplno, jak to jde. To je radost z každý jízdy. Na Tomíčkově memoriálu jsem odmítnul start, protože jsem rezignoval už po Zlaté Stuze. Myslel jsem, že sezónu zakončím Zlatou přilbou, kde jsem byl nasazen do semifinále za Andrease Jonssona. Do memoriálu jsem postoupil z kvalifikačního závodu, ale musim přiznat, že ta propíchnutá noha z Itálie opravdu bolela (smích). Děkuju za fotky, budu se těšit na další.“

Horác: „Zdravím, mám jen jednu otázku, jak Ti bylo, když jsi patřil do týmu s našimi nejlepšími jezdci B. Brhelem a A. Rymelem. Musela to být dobrá škola, ne?“
Matěj Kůs: „Byla to radost, bejt s nima dvojka, ale myslím si, že se známe natolik, že ani během jednoho závodu se nemám tolik, co přiučit. Kdybych jel proti nim, tak určitě, ale v depu to jde těžko. Hlavně, že Bohouš před závodem poskládal Aďovi ty motorky, která mu nešla ani jedna nastartovat (smích). Jak jsem to viděl, pomalu jsem mu připravoval mojí. Ještěže jenom špatně poskládal zapalování (smích).“

Kiril Janačkov: „Matěj, popřípadě jeho otec promptně reagují na komentáře, které se ho týkají, popřípadě odpovídá na dotazy přímo na své www stránky. Za což velice děkuji. Přesto využiji tuto příležitost zeptat se na rozsah spolupráce se staršími jezdci a v návaznosti na předchozí dotaz zejmína na spolupráce s Bohumilem Brhelem. Zda se jedná jenom o techniku a vybavení nebo též rozbor drah stadiónů, nastavení motorky, strategie pro jednotlivé soupeře apod. Předem děkuji a přeji mnoho štěstí.“
Matěj Kůs: „Děkujeme, naše stránka se aktualizuje, myslím si, že by to nemělo dlouho trvat, až to bude, myslím si, že Vás Tonda rád informuje (smích). Jestli myslíte zrovna spolupráci s Bohoušem, tam my nemáme žádnou velkou spolupráci, to spíš s Aďa. Každej závodník získává postupem času zkušenosti, zvl᚝ Bohouš a je pak už jenom na něm, jestli si vybere člověka, kterýmu je předa dál. Samozřejmě, když si s něčím nevím rady, že se zeptám a Bohouš není člověk, kterej by tě poslal do řiti. Je hodnej a myslím si, že i rád někomu poradí. Je jasný, že v omezeným množství, protože když na něco přijdu nebo vyzkouším, okamžitě to neřeknu jinýmu závodníkovi. Jsme kamarádi, ale pořád soupeři. Ale každá rada je nad zlato.“

Terry: „V loňském dotazu jsem se ptala na mistrovský titul juniorských družstev pro Markétu a byl jsi skeptik. To jsem ale netušila, že vysypeš z rukávu titul dvojic seniorů – dodatečně ještě jednou gratuluji. A jak letos – titul družstev? Přeju Ti ještě lepší sezonu než loňskou.“
Matěj Kůs: „Juniorský družstva nevyšly. Abych řek‘ pravdu, český juniorský tituly mi jsou volný, nechci říct ukradený, je to disciplína, co nic moc neznamená, ale chtěl bych v budoucnu dokázat něco ve světě a jenom z mistra družstev ještě žádnej mistr světa nebyl (smich). Snažím se zaměřit spíš na individuální vysledky. Letos jsem si dal v juniorech cíl titul devatenáctek a druhý místo v mistráku. Děkuju za dotaz. Mějte se.“

Lukáš Jirka: „Dobrý den chtěl bych se zeptat, v jakých týmech plánujete jezdit?“
Matěj Kůs: „Mateřský klub mám pražskou Markétu, v Polsku Lublin, ještě vyjednávám tříčlenný družstva a juniorský. Taky bych chtěl ještě další zahraniční ligu, ale uvidíme, jak budou mít kluby zájem. Čau.“

Michal Jirka: „Ahoj, gratuluju k Tvým úspěchům a chtěl bych se zeptat, jak vzpomínáš na svůj 1.závod v kariéře? Děkuju za odpověď a přeju hodně úspěchů v nové sezóně.“
Matěj Kůs: „Díky. Myslím, že to byly juniorský družstva na Markétě, jel jsem jako náhradník dvě jízdy a udělal jsem dva nebo tři body. Hodně štěstí.“

Matěj Kůs děkuje:
„Určitě tátovi, kterej do toho jde maximálně, jak je to možný. Mamině a rodině. Strašně velký poděkování patří Vladimíru Potužákovi a jeho firmě Bluesmoke.cz. Děkuji moc za jeho podporu, bez které bych se neobešel ani náhodou. Moc ti děkuju.“

„Děkuji moc taky Martinu Kurzovi, který mi sehnal kontrakt v Polsku, shání sponzory a také mi sám finančně pomohl, je to velkej profik a vážím si jeho pomoci a rad. Děkuju ti Martine.“

„Také děkuji Panu Stárkovi z MPM za půjčování motoru.“

„Panu Aubrechtovi a jeho firmě Abstrakt, která se zabývá velkoplošnou reklamou.“

„Moje díky patří panu Uhrovi a firmě Stuha a jeho podporu v roce 2006 a 2007.“

„Děkuji firmám:
BLUESMOKE.CZ – Vladimír Potužák, MPM, STUHA Frames, ESZ 2000, Torion, Instalex spol. s.r.o, INGEM, Abstrakt Velkoplošná reklama, JAWA Divišov, SýS, Mitas, Fuchs, LTM Tuning.“

„Snažíme se připravit spolupráci s firmou Trodat a Pneu KALT Kolín, ale nic není jisté.“

„Díky patří také mechanikům, kteří mi pomáhali a budou nadále pomáhat – Milanovi Mihulemu a Láďovi Kalinovi. A samozřejmě klubu za zaměstnání a materiálovou podporu v roce 2006 a dalších letech. Všech jmenovaných si moc vážím a ještě jednou moc, moc děkuji za pomoc.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)