Svitavy – 18. prosince
Na rozdíl od jiných motoristických disciplín má plochá dráha u nás jistý paradox. Můžete toužit po závodech sebevíc, připravovat si poctivě techniku a investovat peníze, aniž by vám to garantovalo jakoukoliv závodní příležitost. A to tím spíše, pokud jste už překročili hranici juniorského věku, protože dnes se řada pořadatelů chová k seniorům dost macešsky. Magazín speedwayA-Z hovořil s Jaromírem Otrubou, třicetiletým svitavským plochodrážníkem, jenž se před třemi léty znovu vrátil do sedla plochodrážního motocyklu.

Letošní sezónu strávil Jaromír Otruba opět s vestou Mšena. V osmi prvoligových kláních jej kouč Antonín Kasper povolal čtyřikrát. Pokaždé plnil roli náhradníka. Samotný závodník však odmítá, že by to bylo k vzteku.

„Plochou dráhu miluju,“ vyznává se. „Víš, sám jezdím od třinácti let. A ve Svitavách ty začátky nikdy nebyly nejlepší. Když jsem končil s juniorským věkem, musel jsem toho nechat. Nebyla podpora ani zázemí i přesto, že jsem koupil vlastní techniku. Nastala čtyřleté pauza. Až jsem jednou náhodou narazil na webový stránky Mšena, kde byl článek, že hledají juniory. Kontaktoval jsem hned pana Wasyliwa. On mi řekl, a si seženu techniku, že u nich můžu jezdit.“

Jaromír Otruba tedy není rozčarovaný, že se v první lize pro něho nenašla jediná příležitost k závodní akci. „Jsem Mšenu velmi vděčný za to, že vůbec jezdím,“ říká. „To, že jezdím dálky za postem náhradníka, mi nevadí. To je taky zkušenost. Hlavně jsem ve skvělé partě a nějak začít musíš. Nikdy bych neřekl, že nepřijedu, protože se stejně nesvezu. Jedu
všude a věřím, že to někdy vyjde. Jsem hrdý, že oblékám vestu Mšena!“

Přišla však baráž. V ligovém klání je místo pro pět závodníků, na dvojutkání jich jen do základního kádru potřebujete šest. A Antonín Kasper se rozhodl pro strategii silného náhradníka, s nímž mohl operativně nakládat dle vývoje situace. Zatímco Adrian Rymel se tak zpočátku jen díval, Jaromír Otruba se po boku Sebastiana Ulamka chystal na rozjížďku s číslem jedna.

„Baráž, to byl pro mě zázrak,“ netají se Jaromír Otruba po více než dvou měsících. Nicméně o jeho pocitech ze svého jediného startu s polským esem proti pardubickému páru Matej Ferjan – Jaroslav Petrák se moc nedozvíme. „V hlavě se mi nic moc nehonilo, protože jsem se trochu klepal. Šlo mi hlavně o to, abych nešel na držku. Abych tu jízdu odjel pod plynem a splnil pokyn pana Kaspera. Taky jsem potom klukům moc fandil, takže jsem byl druhý den bez hlasu. Tohle byl druhý z mých závodů, na který nezapomenu.“

Vhodným doplňkem závodního programu se pro mšenského závodníka stal mezinárodní seriál MACEC Cup. „Do toho mě zatáhli Kuba Hejral a Vlado Višváder,“ líčí Jaromír Otruba okolnosti, které ho přivedly do startovní listiny těchto podniků. „První závod v Krosně byla celkem hrůza. Kosa jako blázen, celý den lilo, ale jelo se. Myslím, že ostudu jsem neudělal. Odjel jsem celý závod a nebyl poslední. Druhý závod byl v Rumunsku. Byl jsem připravenej na odjezd, ale Kuba to vzdal. A víš, jak to je. Sám to takového neznáma… Nic jsem o tom nevěděl a spoléhal na zkušenosti Kuby. Pak jsem se sám vydal na třetí závod do Lvova. Zůstal jsem ale na hranici. Nevěděl jsem, že nechtějí techničák na motorky, ale dolary. Hodnotím to jako velkou zkušenost. Už vím, jak se připravit příště. Poprosil jsem pana Vernera, jestli by mi nepomohl k účasti v MACEC Cup 2007. Řekl, že mi rád pomůže a zajistí přímou účast. Tak si to zopakuju a věřím, že líp. Začal jsem na sobě teď hodně makat. A jak říká Vlado Višváder, příští rok musí přijít jinej Otruba a musí topit. Slibuju, že to splním!“

S podniky, jichž se u nás mohou zúčastnit senioři, to není nijak růžové. A tak vedle semifinále mistrovství republiky, závodil Jaromír Otruba už jen v pár volných závodech. „Pouák v Kopřivnici, byl moje největší trápení,“ pouští se do jejich vypočítávání. „Ale jel byl tam zase a rád. V Divišově mi vyšel Memoriál Simandla a Maška hodně dobře. Jen jsem brečel, když se přehnala průtrž a skončilo se. Z náhradníka jsem měl v tu dobu čtyři body a desátý místo. A jel jsem na osmý. Škoda! Semifinále mám zakletý. Víš sám, loni ve Svitavách hrála roli psychika. Mám tam s nimi pořád nějaký boje. Teď se to snad zlepšilo. V Divišově mi nebylo dobře. Měl jsem horečku, rýmu a pak, jak se to protahovalo… Bylo to na prd. Příští rok to musím zlomit.“

Sezóna 2007 však na první pohled nabízí ještě menší závodní příležitosti. Rozšířením extraligy zanikla nižší divize. A že pro přebor tříčlenných družstev bude zapotřebí méně jezdců než na ligu, je patrné už z názvu soutěže. Jak se na tohle dívá Jaromír Otruba?

„Ještě jsem pořádně neviděl kalendář na příští rok,“ krčí rameny. „Jen vím, že každá skupina v semifinále mistrovství republiky jednotlivců pojede dva závody. Předminulou sobotu jsme měli ve Mšeně schůzi. Pan Grepl říkal, že nás nechce nechat pauzírovat. A možná postaví ještě jeden tým na ligu. Pak by to bylo super. Ty trojice nevím. Volal mi Věrda Kollert, že bych mohl jezdit u něj. Tak čekám, jak to dopadne. Minulý týden jsem mluvil s panem Špinkou, jestli by mě nedal na soupisku do polské ligy. Říkal, že to bude hlavně pro juniory. Nic mi neslíbil, ale prý se mnou bude počítat. Může se prý stát cokoliv, tak uvidím a budu čekat. Možná se mu budu aspoň jednou hodit. Pokusím se taky sehnat nějaký pouák. Třeba Divišov. A hlavně trénovat s panem Kasperem. Rozhodně nekončím!“

Jaromír Otruba nezapomíná ani na slova díků. „Začal mi hodně pomáhat Mário Jirout,“ říká. „To je pro mě víc než zajímavé. A moc si toho vážím. Dík Mário. Poděkovat musím strašně moc celému klubu ze Mšena, hlavně pánům Kasperovi a Greplovi za to, že můžu i nadále zůstat v jejich partě. Víš, běhám hodně po sponzorech, zabere to moc času. Když pak nemáš zázemí, je to moc těžký. Dělám moc pro to, abych mohl jezdit. Velký dík zaslouží můj mechanik a řidič pan Milan Sedláček. Věnuje mi moře času a nemít ho, jsem v háji. Poděkovat musím všem ostatním lidem, co mi pomáhají sehnat věci na motorky. A hlavně všem sponzorům a reklamním partnerům, bez nichž by bylo moje snažení marný. Plochá dráha mě baví a žiju jen pro ni. Nic jinýho mě nebere.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)