Pardubice – 27. dubna
Zhruba čtyřiadvacet hodin po skončení prvního finále v Praze se dnes ve Svítkově postavil na nejvyšší stupínek pódia opět Václav Milík. S třiceti body zůstane na hrotu aktuální klasifikace takřka pět měsíců, než nejstarší motoristický šampionát naší země vyvrcholí na plzeňských Borech. Dnešní vítězství však pardubický borec hodnotil jako těžší než včera a to nejen kvůli většímu počtu příznivců v ochozech, pro něž by jakékoliv umístění od dvojky dolů bylo zklamáním. Jeho motocykl se nepovedlo nastavit na optimální starty, čehož využili Tomáš Suchánek v deváté, Matěj Kůs v patnácté a Eduard Krčmář v osmnácté jízdě. V obou případech si však Václav Milík našel cestu dopředu. Druhý skončil Josef Franc, který prohrál jen s vítězem, zatímco Matěj Kůs si triumfem v rozjížďce s číslem sedmnáct pojistil bronz. Mítink se vyznačoval nevídanou vyrovnaností. Eduard Krčmář, Tomáš Suchánek a Hynek Štichauer přišli o pódium o jediný bod. Do rozpětí jednoho bodu se vešlo také dalších šest závodníků na čele s Filipem Hájkem, který dnes projížděl dvakrát pod šachovnicovou vlajkou v rukou Jaroslava Kocka jako vítěz.

 

Dnešek začal už včera

Hugo táhnul Bečvu. Všichni šotouši měli pré a na pardubickém hlavním nádraží se jich sešla slušná hrstka. V pohotovosti byli i spotteři kvůli sedmnáctkám ve vzduchu. Přeloženo do češtiny, na EuroCity ze Žiliny do Prahy byla nasazena lokomotiva řady 350 v původním nátěru, označením ES 499.0002 z první půle sedmdesátých let a přezdívkou nepříliš užívaného mužského jména, což nenechalo v klidu fotografy snímající železnici. A nad pardubickým letištěm cvičily zahraniční posádky s vrtulníkem Mi-17, modernizovanou verzí původního ruského stroje Mi-8, který se zase snažili zachytit milovníci letectví. Každopádně oběma skupinám fotičů byla plochá dráha kdesi, až je s podivem, kam se po devadesátém propadl zájem široké veřejnosti o motoristický sport.

Přitom pomineme-li Aleše Drymla, druhé finále šampionátu jednotlivců nabídlo pohled na celou českou špičku. Dramata dnešního závodu se začala odehrávat již včera večer. Eduard Krčmář si šel ulevit před startem rozjezdu s Josefem Francem. A když byl po dekorování vítězů povolán k dopingové kontrole, nemohl poskytnout kýžený vzorek.

Velká ručička hodinek se potkala se svou menší sestřičkou na dvanáctce a z úterka se stala středa, když slánský závodník konečně opouštěl areál pražské Markéty. V té chvíli měl už Matěj Kůs jasno, že jej čeká perný den, aby do Svítkova přijel s konkurenceschopnými motocykly. Jeho pohonným agregátům chybělo při prvním finále stádečko koníků. A po poradě s ladičem Vladimírem Dvořákem dospěl Pražan k přesvědčení, že je potřeba vrátit se o dva roky zpátky.

Matěj Kůs přibližuje výsledek svého večerního rozjímaní s Vladimírem Dvořákem:

„Láďa makal od šesti ráno do tří, aby poskládal ten motor stejně jako byl o dva roky zpět, kdy se mně v Pardubicích naposled dařilo.“

Podle poznámek vymyslel se svým ladičem set-up motoru, jenž předloni na pardubickém ovále šlapal jako z partesu. Sluníčko ještě ospale mžouralo na východním straně nebeského obzoru, když se divišovský tuner pustil do práce. Byl hotov po obědě, kdy nastoupil pražský závodník. Strojvůdce v kabině zmiňovaného Huga ve tři čtvrtě na čtyři zahoukal fotografům na třetím pardubickém nástupišti, aby zkusil snížit desetiminutové zpoždění, když teprve Matěj Kůs se svým týmem opouštěl stověžatou matičku.

Pražský závodník se poprvé dostal do závodní akce v rozjížďce s číslem tři, která dle personálního obsazení nepatřila k nejsnadnějším.  Po vylétnutí pásky vystřelil dopředu a v první zatáčce před sebe nehodlal pustit Eduarda Krčmáře. Jenže na protilehlé rovince byl Slaňák stejně před ním. A co víc, Hynek Štichauer se ještě předtím vnitřkem úvodního oblouku protáhl přes oba z třetího místa rovnou do čela.

Matěj Kůs protáhl nájezd do druhé zatáčky a spodní stranou se posunul před Eduarda Krčmáře, ale Hynek Štichauer už nemohl být na své cestě ke třem bodům ohrožen. Do té doby zažil závod hladké vítězství Ondřeje Smetany v první jízdě. A pak opakovaný start rozjížďky s číslem dvě, který i napodruhé odstartoval nejlépe. Avšak v první zatáčce jej podjel Tomáš Suchánek.

Ve čtvrté jízdě posléze triumfoval Václav Milík, když v prvních metrech za svá záda odkázal Josefa France. „Já jsem možná mistr republiky, ale on bude mistr světa amoleta,“ zahrál si pražský závodník na proroka. Když se nebudeme dívat příliš daleko do budoucnosti, měl Václav Milík být jediným suverénem závodu, který se již od své druhé série začal neuvěřitelným způsobem zamotávat.

 

Pražský junior umlčel pardubické tribuny

Pouze Václav Milík byl totiž jediným závodníkem, který dokázal svou první výhru dublovat. V osmé jízdě z pozice od mantinelu odvedl Hynka Štichauera a Zdeňka Holuba, zatímco Josef Novák přijel pouze do první zatáčky. Zadřený klikový hřídel jej nepustil dál a to ještě pardubický junior nemohl tušit, že jeho druhý pohonný agregát čeká podobný osud hned v následující sérii.

Ještě předtím se v páté jízdě prosadil na vítězství Eduard Krčmář. V první zatáčce objel Michala Škurlu, který ho ještě stačil ohrozit spodní stranou druhé zatáčky, avšak Slaňák ho před sebe nepustil. Vzápětí vyhrál Josef Franc stylem start – cíl před Matějem Kůsem. Tomáš Suchánek musel narychlo přesednout na druhý motocykl a v jeho sedle stačil pouze v prvním zatáčce objet Ondřeje Smetanu.

Tomáš Suchánek vysvětluje rychlou výměnu motocyklu v šesté jízdě:

„Prasknul mi řetízek, když jsem sjížděl z depa. Skočil jsem na druhou motorku. Měl jsem stejný nastavení, ale bylo to úplně jiný.“

V rozjížďce s číslem sedm nejlépe reagoval na pohyb startovní pásky Michal Dudek, avšak ještě během prvního okruhu zůstal stát s poruchou motocyklu. Na čelo poskočil Filip Hájek, přes něhož se sice na začátku druhého kola dostal Martin Málek. Jenže pražský junior se v první zatáčce třetího kola dostal pod něho a ve výjezdu se vrátil na první místo už definitivně.

O šok se Filip Hájek postaral v rozjížďce s číslem deset. „Odpíchlo se to pěkně,“ vzpomínal pražský junior na svůj startovní manévr, díky němuž se v první zatáčce vnějškem přenesl před Hynka Štichauera. Vpřed se tlačil i Ondřej Smetana, ten však nakonec vyšel naprázdno, když mu poslední bodík uzmul Patrik Mikel.

Mezitím na čele Filip Hájek jel, jel a jel. Loni na svítkovském letišti položil vítěznou jízdou základní kámen svého prvního postupu mezi nejlepší českou šestnáctku. A nyní bezchybně kroužil kolečko za kolečkem a vodil za sebou miláčka místních tribun.

Hynek Štichauer však rozhodně nečekal se založenýma rukama. Jenže pražský junior se před ním nedopustil jediné chybičky. A Pardubičanovi nevyšel ani vabank posledního útoku v závěrečné zatáčce a po předchozí prohře s Václavem Milíkem odepsal další bod.

Jeho prozatímní skóre vyrovnal Matěj Kůs. Pražan konečně v rozjížďce s číslem dvanáct sklízel sladké ovoce nočního a dopoledního úsilí. Nejlepším startem se sice mohl chlubit Michal Škurla, jenže on se v první zatáčce přenesl z třetí příčky na první.

Jako na provázku za sebou táhnul Martina Málka, jehož však udržel na uzdě. Březolupský závodník, který dnes laboroval s motocykly, zvrátil všechny pokusy Michala Škurly vrátit se do čela, z nichž ten nejvýraznější Pražan učinil na začátku druhého okruhu.

O bod více než tandem Hynek Štichauer – Matěj Kůs na konci třetí pětiny zdobil Josefa France. Ten v rozjížďce s číslem jedenáct vystřihl start jako z partesu. Eduard Krčmář se nejprve musel vypořádat se Zdeňkem Holubem, jenž před tlakem slánského závodníka kapituloval až v prvním výjezdu druhého kola.

Eduard Krčmář okamžitě udeřil na Josefa France, jenž ovšem nepovolil a uhájil postavení muže číslo dvě průběžné klasifikace. Jedničkou zůstával stále Václav Milík, který byl prve v deváté jízdě úspěšnější v poměrně tvrdém duelu s Tomášem Suchánkem.

 

Rozjezd se nemusel konat

Závěrečné fáze boje o stupně vítězů rozehrál nejlépe Josef Franc, jehož startovnímu manévru se v rozjížďce s číslem třináct nedalo opět vytknout vůbec nic. V prvním oblouku míchal karty Jaroslav Petrák. Nejstarší muž mezi šestnáctkou českých finalistů se z chvostu dostal na druhou příčku, než Hynek Štichauer a Martin Málek stačili říct švec.

Stejně rychle se však ve výjezdu vrátil zpátky dozadu, což mu však nikterak neubralo na bojovnosti. Tlačil na Martina Málka tak dlouho, dokud jej ve třetím okruhu nepodjel v zatáčce u depa. Když Josef Franc protnul metu jako první, netušil, že nebude chybět moc a bude se o průběžné vedení dělit s Václavem Milíkem.

Pardubičana zaskočila páska, kterou Pavel Váňa držel poněkud déle. A tak se před ním usadil Matěj Kůs a český šampión se opět ocitnul v roli útočníka. Duel dospěl svému rozuzlení ve třetím kole, kdy se Václav Milík dostal vnějškem před Matěje Kůse.

Václav Milík popisuje průběh rozjížďky s číslem patnáct:

„Rozhodčí držel pásku, myslel jsem, že nevylítne, pak vylítla a Matěj jel dobře. Najel jsem si ho, ve druhý zatáčce si držel lajnu, muselo se hodně do venku, byla tam hlubina a já ho stihnul.“

Václav Milík připisoval čtvrtou trojku, Josef Franc ztrácel bod a Matěj Kůs byl stejně jako Hynek Štichauer na devítce u svého individuálního skóre. Svým sólem před Tomášem Suchánkem a Filipem Hájkem s nimi v rozjížďce s číslem šestnáct srovnal krok Eduard Krčmář.

Závěrečnou sérii rozehrál Matěj Kůs triumfem ve stylu start – cíl a s dvanácti body mohl plným právem očekávat, že jej záhy pozvou na losování míst na roštu rozjezdu. Jenže chyba lávky, dnešní program ve Svítkově skončil dvaceti rozjížďkami základního rozpisu.

Eduard Krčmář vskutku zvládl nejlépe odjet do osmnácté jízdy, jenže z první zatáčky se jako první vyřítil Václav Milík. Slaňák se nevzdával, do druhého oblouku se tlačil po spodní straně. Ale nic naplat, Pardubičan ujel všem.  „S Vendou jsme závodili, jel rychlejší stopu, co se dá dělat…,“ povzdechl si Eduard Krčmář o chvilku později ve svém boxu.“

Václav Milík tím pádem vyhrál i druhé finále s maximálním ziskem patnácti bodů. Matěje Kůse nesrovnal v devatenácté jízdě ani Hynek Štichauer. Sice byl po vylétnutí pásky vpředu, jenže v první zatáčce jej vnějškem předčil Tomáš Suchánek. A na závěr nezaváhal ani Josef Franc, jenž se komfortním vítězstvím vyhoupl na druhou příčku mezi Václava Milíka a Matěje Kůse.

 

Hlasy z depa

„Super, patnáct bodů,“ těšil se Václav Milík. „Bylo to těžší než včera v Praze. Doma se jezdí hůř, jsou tady fanoušci. Neřešil jsem to, zkoušel jsem druhou motorku. Nejsem spokojenej‘, nestartovalo to. Teď se ten motor musí předělat. Mistrem ještě nejsem, ještě se jede do Plzně. To je za dlouho a může se stát cokoliv.“

„V první řadě nesmím zapomenout na diváky ve třetí řadě,“ motivovalo druhé místo Josefa France k žertování. „Závody hezký, patnáct závodníků bojovalo jako při mistrovství republiky, jenom vítěz s náma závodit nechtěl. Za srdce mu to přeju, je nejlepší. Dneska jsem s ním bojovat nezkusil, nemám tak suprový starty. Já jsem možná mistr republiky a on bude mistr světa amoleta. Velkej‘ dík patří Jiříkovi Georgievovi, dřel dva dny.“

„Vzal jsem náš mistrák vážně a motorky byly skvěle připravené,“ vzal Matěj Kůs povídání o úvodních dvou finálových podnicích hezky zeširoka. „Motory byly po servisech. V Praze jsem nebyl rychlej‘ celej‘ den. Nemohl jsem zprovoznit motorky, jeden motor byl po servisu, ale nechtěl vůbec fungovat. Tak jsem skočil na druhou motorku, která odjela jeden trénink po servisu, ta ztratila kompresi. Nula v poslední jízdě prostě neměla být, ale nemohl jsem s tím nic dělat. Po závodě jsem seděl v dílně jak hromádka naštěstí a neměl, na čem jet v Pardubicích. Sedli jsme večer s Láďou Dvořákem a vytáhli jsme z poznámek, co jsme jeli dva roky zpět v Pardubicích a fungovalo to. Láďa makal od šesti ráno do tří, aby poskládal ten motor stejně jako byl o dva roky zpět, kdy se mně tam naposled dařilo. Zasadili jsme motor a ve tři čtvrtě na čtyři vyrazili do Pardubic. Nečekal jsem, že stihnu trénink, ale nějak jsme to stihli. Moje velký díky patří Mihulkovi a Frendymu, že oba makali na motorkách, abychom to dali dohromady, byla to naše společná práce. Ani na chvíli se na mě nevykašlali a šli jsme si za tím udělat další den výsledek v Pardubicích. To se zčásti povedlo. Z jejich práce perfektně, z mojí hůř. Tam se podepsalo z části mé nedospání a chyby, které mě připravily o body. Vyhrál jsem všechny starty, ale měl jsem tragické první zatáčky. Měl jsem ten den nejrychlejší motorku a mohl jsem jet extrémně těžký převod. Mé chyby mně ale nedaly víc než třetí místo.“

„Jo, dobrý,“ odpověděl Eduard Krčmář na otázku magazínu speedwayA-Z, jaké to dnes bylo. „Od první jízdy jsem to ladil a doladil to pozdějc. Spokojenej‘ úplně nejsem, ale co se dá dělat…“

„Čekal jsem to lepší,“ odtušil Tomáš Suchánek. „Prasknul mi řetízek, když jsem sjížděl na šestou jízdu. Skočil jsem na druhou motorku. Měl jsem stejný nastavení, ale bylo to úplně jiný. Změnil jsem to, ale bylo pozdě, čas běžel. Hlavně jsem to tady neměl odzkoušený.“

„Na jednu stranu jsem rád,“ přemítal Hynek Štichauer. „Je to už nějakej‘ pátek, co jsem byl v mistráku takhle vysoko. Moje sezóny většinou končej‘ v květnu a pak se léčím. A teď jsem v top šestce. Kdyby mi tohle někdo řek‘ v pondělí, nevěřil bych, teď jsem spokojenej‘. Ale na druhou stranu vidím, že tam byly ještě rezervy. Rozhodně nejsem zklamanej‘, mám ale hlad jít ještě vejš‘. Je tam možnost to zkusit a někam se dostat. Budu makat a nějak to dopadne.“

„Jsem hodně rád, to je úplná pecka,“ rozplýval se Filip Hájek nad svým sedmým místem. „Ve druhý vítězný jízdě se to odpíchlo pěkně, v první nic moc. Dráha pěkná, krásně se jezdilo.“

„Žádná sláva, nešlo to, musím se do toho zase dostat,“ připomínal Zdeněk Holub, že vlastně ještě prožívá comeback po měsíční přestávce. „Nešlo to, jak to mělo. Naštěstí je začátek sezóny.“

„Dneska slabší než včera,“ bilancoval Martin Málek. „Nedařilo se. Nestartoval jsem tolik jako v Praze, nebylo to ono. Čekal jsem, že předvedu víc bodů po včerejšku. Chtělo asi víc trénovat. Zkoušel jsem motorku, co jsem měl včera, nakonec jsem skočil na druhou. Vypadala, že jede. Jen byla velká změna, jel jsem poslední jízdu před úpravou a hned první po úpravě. Na reprezentaci to asi není, ale třeba si to vychutnám na dlouhé. Dráha byla dobrá a závody vyrovnané.“

1. Václav Milík, Pardubice	3 3 3 3 3	15
2. Josef Franc, Praha	2 3 3 3 3	14
3. Matěj Kůs, Praha	2 2 3 2 3	12
4. Eduard Krčmář, Slaný	1 3 2 3 2	11
5. Tomáš Suchánek, Pardubice	3 1 2 2 3	11
6. Hynek Štichauer, Pardubice	3 2 2 2 2	11
7. Filip Hájek, Praha	0 3 3 1 0	7
8. Michal Škurla, Praha	1 2 1 2 1	7
9. Zdeněk Holub, Praha	2 1 1 1 2	7
10. Ondřej Smetana, Praha	3 0 0 3 0	6
11. Martin Málek, Březolupy	1 2 2 0 1	6
12. Jaroslav Petrák, Pardubice	2 1 1 1 1	6
13. Patrik Mikel, Březolupy	0 0 1 1 2	4
14. Adam Fencl, Slaný	E 1 0 0 1	2
15. Michal Dudek, Slaný	1 E 0 0 R	1
16. Josef Novák, Pardubice	0 E 0 – –	0

Průběžné pořadí seriálu:

	PHA	PCE	TOT
	26.4.	27.4
1. Václav Milík, Pardubice	15	15	30
2. Josef Franc, Praha	13	14	27
3. Eduard Krčmář, Slaný	13	11	24
4. Matěj Kůs, Praha	10	12	22
5. Tomáš Suchánek, Pardubice	11	11	22
6. Hynek Štichauer, Pardubice	11	11	22
7. Zdeněk Holub, Praha	10	7	17
8. Martin Málek, Březolupy	9	6	15
9. Michal Škurla, Praha	6	7	13
10. Ondřej Smetana, Praha	7	6	13
11. Filip Hájek, Praha	3	7	10
12. Jaroslav Petrák, Pardubice	4	6	10
13. Patrik Mikel, Březolupy	3	4	7
14. Michal Dudek, Slaný	2	1	3
15. Piotr Dziatkowiak, PL – Slaný (ACCR)	3	NS	3
16. Adam Fencl, Slaný	0	2	2
17. Josef Novák, Pardubice	0	0	0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Norbert Kalous