Semily – 28. října
Zprávy z Polska hlásají pohnutou budoucnost celku Polonia Pila. Tým už v posledních letech byl jen slabším odvarem éry účinkování Hanse Nielsena či pořadatelství velkých závodů ranku mistrovství světa. Letos skončil v druhé lize poslední, aniž by získal do tabulky jediný bod. Nyní je další pokračování ploché dráhy v Pile na vážkách. Hovoří se o konci ligového klubu, který by měl být nahrazen pouze výcvikovým centrem mládeže. Magazín speedwayA-Z se na situaci v Pile zeptal Jakuba Hejrala, který v jejích barvách letos odjel devět závodů.
„V Pile se toho asi teďka moc neděje,“ nemá dostatek informací ani Jakub Hejral. „Náš trenér mi asi tak čtrnáct dnů nezvedá telefon. Chvíli slyším, že Pila končí, pak zase, že příští sezónu pojede. Snažím se bejt v kontaktu s ostatníma závodníkama. Ale zatím mi nikdo z nich taky nedokázal odpovědět, jak to bude. Poslední informace, co mám, že při mikulášským závodě v prosinci nám všem řeknou, co bude za rok. Doufám, že neřeknou, že končej. Já se zatím nikde jinde v Polsku neptal. Tak, abych se příští sezónu vůbec svez‘!“
Proslýchá se, že finanční problémy Pily vznikly už v průběhu sezóny. „Krize byla asi celou sezónu,“ připouští mšenský závodník. „První tři závody nebyl problém s penězma. Ale pak to trošku víc vázlo. A od půlky sezóny to bylo v prdeli. Pila se sice pyšní tím, že sezónu dojela, ale bylo to díky nám, co jsme jezdili na závody za 300 zlotých. Třeba sis vyjel tři tisíce, ale to je asi teďka už jedno.“
Dal by se však v polském angažmá přesto vystopovat nějaký přínos pro kariéru? „Starty v Pile mi přinesly mnoho závodů navíc,“ bilancuje Jakub Hejral. „Nějaký byly dobrý, na jiný bych nejraději zapomněl. V Pile je trošku problém, že tam není žádnej hodně dobrej jezdec, aby se od něj dalo učit. Nebo aby ti poradil jak s převodem a tak. Jinak myslím, že parta je tam dobrá. Když s nima jdeš na pivko, určitě se nudit nebudeš.“
Jakub Hejral absolvoval v barvách Pily devět druholigových klání. „Dráhy v Polsku jsou docela dobrý,“ vzpomíná. „Teda až na tu v Pile, tam je to většinou dobrej zážitek. Nejhorších závodů jsem měl jistě dost. Myslím, že nejednou jsem dělal jeden, dva nebo pět bodů. Těch lepších už tolik nebylo. Třeba v Pile s Rovnem jsem dělal devět bodů, to bylo dobrý. V Miskolci deset a v Rawiczi jedenáct. Myslím si, že ale můj nejlepší závod byl ten poslední. Jeli jsme doma s Gdaňskem. Měl jsem devět bodů. Kdybych však neměl problémy s tuhnutím svalů na předloktích, měl bych jedenáct. Ve dvou jízdách jsem totiž přišel o bod 
v poslední zatáčce, kdy už jsem byl rád, že jsem vůbec schopnej udržet se řidítek. To jistě čtenáři znají z pohledu na mě, když jedu čtvrtý kolo a jsem rád, že jsem rád. Do příští sezóny se to, doufám, změní. Měl bych v zimě podstoupit operaci v USA.“
Jakub Hejral se netají, že by ve druhé polské lize rád závodil také napřesrok. „Je tam spousta kvalitních soupeřů,“ nezastírá. „A nejednou jsem měl dobrej pocit, že si s nima vůbec můžu zazávodit. Jestli Pila pojede dál a zaplatí, co mi dlužej, budu za ně rád jezdit. Zatím žádnou jinou nabídku nemám. Jinak bych asi chtěl jezdit za Rovno. Jezdí ve druhý polský lize, navíc i v ruský. Měl bych tam tím pádem víc příležitostí. Ale bohužel nevím, koho kontaktovat, takže mám asi smůlu.“
A co třeba postup o ligové patro výš nebo britská liga? „Do první ligy bych v Polsku nechtěl v žádným případě,“ odpovídá Jakub Hejral. „O Anglii bych rád přemýšlel, ale nevím, jestli bych se tam plochou dráhou uživil. Tady mám zaměstnání, co mě nijak neomezuje. A nemusím si dělat nervy, jestli si něco vyzávodím nebo ne. A proto mě plochá dráha tolik baví. Snažím se tím maximálně bavit. Ne se stresovat, že musím, musím. Něco jako Vlado Višváder. Ten si z toho vysloveně dělá prdel. A koukni, někdy taky zajede jako pánbožko. Líbí se mi, jak to bere. A rád bych k tomu měl někdy takovej postoj jako on.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)
