Praha – 9. dubna
Základní zadání Prague Open znělo určit majitele minimálně startovního čísla sedmnáct pro českou velkou cenu a napovědět, kdo by mohl dostat divokou kartu. V tomto ohledu ovšem musí mít v naší metropoli zamotanou hlavu. Zdeněk Holub se zraněnou rukou se převlékal do kombinézy, jen aby u vchodu pomáhal hosteskám rozdávat dárky pro děti. Matěj Kůs se přesvědčil, že smolný nemusí být jen pátek třináctého, ale i sobota devátého. A top favoritu Václavu Milíkovi explodovalo GM hned na startu rozjížďky s číslem tři. V sedle Jawy se vydal dohánět zpoždění, avšak poté, co v desáté jízdě gratuloval Eduardu Krčmářovi, vrata finálové jízdy se mu zabouchla těsně před nosem. Slánský závodník prohrál jen na úvod s Viktorem Trofimovem, jenž se ve finále ujal vedení. Jenže už v úvodní zatáčce se přetočil, upadl a byl vyloučen. Při repete nejlépe odstartoval Eduard Krčmář. Josef Franc byl za ním a využil skulinky, kterou mu v prvním výjezdu nechal. Protáhnul se do čela a po závodech glosoval svůj triumf, že věří v návrat svých starých mladých časů. Tomáš Suchánek skončil třetí, avšak radost z pódia mu kalil zadřený motor.

 

Osud luxuje svými překvapeními konta favoritů

Vedle závodníků poutala pozornost návštěvníků obloha. Po šmolkově modré nebylo ani vidu, ani slechu. Prim hrály ocelově šedé tóny a letadla, dnes startující z Ruzyně rovnou nad oborou Hvězda, jakoby se zimou choulila do peřin nízko visících mraků. Objektivně vzato, kosa jako v ruském filmu nebyla. Avšak z dvacítek minulých dnů zbyla jen půlka a Matěj Kůs se neváhal z depa vrátit pro svou slušivou beranici.

Teplé občerstvení ze stánku se postarala o těla návštěvníků, duši zase zahřála bitva na ovále. Trénink viděl pád Marka Helmhouta a technické patálie Patrika Mikela. V závodě se zpočátku nezdálo, že by přímo nalinkované ambice favoritů měl zašmodrchat nějaký uzlík. Josef Franc triumfoval v rozjížďce s číslem jedna stylem start – cíl a Tomáš Suchánek v tomto ohledu ve druhé jízdě nezůstal nikterak pozadu. „Start byl raketovej‘,“ nechal se Pardubičan slyšet v depu.

Jenže pak to bouchlo! A v útrobách motoru Václava Milíka nejen obrazně, ale doslova. Pardubičan se na startovním roštu třetí jízdy vůbec neodlepil. „Rozsekal se,“ rozhodil rukama a bratři Vrtáčkovi v roli jeho mechaniků běhali při přípravě jeho rezervní Jawy po depu, až potkávali sami sebe. Špony v oleji vypouštěném z GM nedávaly žádnou naději na jeho dnešní oživení.

Velkým pechem Václava Milíka ovšem překvapením nebyl konec. Dopředu zamířil Hynek Štichauer, jenže v první zatáčce jej objel Michell Hofmann. Pardubičan cestu zpátky před mladého Němce nenašel. A pakliže měl po závodech litovat dvou ztracených bod, plnou polovinu z nich ztratil právě na samotném začátku.

Rozjížďka s číslem čtyři viděla nástup Viktora Trofimova. Slibný Ukrajinec se po povedeném startu vypořádal s razantním útokem Matěje Kůse, jemuž nekompromisně v první zatáčce zkřížil dráhu. Ve druhé zatáčce Pražan podjel i Eduard Krčmář, který posléze zkracoval svou vzdálenost od Viktora Trofimova. K útoku se však už nedostal.

Po první přestávce si Osud konečně přestal tropit šprťouchlata z hlavních favorit, nepočítaje v tom ovšem Matěje Kůse. Ten sice v rozjížďce s číslem pět nejlépe odstartoval, jenže v prvním výjezdu jej objel Tomáš Suchánek. A ve druhé se před něho dostal i Michell Hofmann. Tomáš Suchánek nezůstal na hrotu průběžné klasifikace sám dlouho. Josef Franc totiž už v první zatáčce minul Hynka Štichauera a stal se druhým neporaženým dne.

Ondřej Smetana popisuje incident ze sedmé jízdy:

„Nic jsem neudělal a Škurlič mi ukrad‘ přední kolo. Oba jsme o sobě nevěděli, najednou tam přilít‘, opakování mohlo bejt‘ ve čtyřech. Přijde mi, že rozhodčí vylučujou toho, kdo spadne.“

Vysoký kurz si udržoval také Eduard Krčmář, jenže na svoje komfortní vítězství v sedmé jízdě musel odstartovat dvakrát. V nájezdu do druhé zatáčky totiž Michal Škurla útočil na druhého Ondřeje Smetanu, který upadl. A jak už to chodí, oba pokládali za viníka toho druhého. Když Ondřej Smetana zjistili, že je diskvalifikovaný otočil se k věži rozhodčího Miroslava Topinky s gestem kněžky Libuše, avšak skvělou budoucnost zlaté Prahy přitom rozhodně nevěštil. „Já si říkal, že to nezatáčí,“ byl Michal Škurla o poznání klidnější, už jen proto, že si z repete dovezl druhé dva body.

 

Závodníci bez jména trápí české favority

Po první sérii si Václav Milík rozhodně nebroukal song Exploze snů od Kernu, ale měl jasno, že chce-li do finále a potažmo na pódium a pražské velké ceny, musí už jen vítězit. V rozjížďce s číslem osm mu to vyšlo, ačkoliv se Viktor Trofimov snažil vyrovnat neporaženým Tomáši Suchánkovi a Josefu Francovi. A i když se Václav Milík prezentoval povedeným startem, na protilehlou rovinku vyrazil dříve Ukrajinec.

Jenže Václav Milík nehodlal kapitulovat. Ve druhém oblouku namířil motocykl pod Viktora Trofimova. A když to nešlo teď a tady, šel v první zatáčce druhého okruhu venkem a ve výjezdu mu ve výhledu nezacláněl už nikdo. Mnohem důležitější zkouška však na Václava Milíka čekala v rozjížďce s číslem deset. Dle rozpisu v ní stál u vnitřní čáry s červeným povlakem na přilbě a po své pravici měl Tomáše Suchánka, Eduarda Krčmáře a Josefa France.

Pořadatelé evidentně předjímali možné složení finálové jízdy a rozhodli se kandidáty divoké karty otestovat ve vzájemném souboji ještě jednou. Kvůli letmému startu blikala červená světla. Když páska letěla nahoru podruhé, byl vpředu Václav Milík. Jenže do klávesnice scénáře se rozhodl ťukat Eduard Krčmář. v prvním nájezdu se mu nepovedlo Václava Milíka podjet, takže se před něho přenesl vnějškem úvodního výjezdu.

„Startmaršál mě vyhnal z lajny,“ vysvětloval Tomáš Suchánek, proč se úroveň jeho startů rapidně snížila. „Musel jsem si najít kolej a vybral si blbou.“ Nezbylo mu než útočit, avšak Václav Milík jeho nájezd spodní stranou druhé zatáčky odvrátil stejně brilantně jako hrozící svůj vlastní náraz do vedoucího Eduarda Krčmáře.

Výsledek desáté jízdy nenechal v průběžné klasifikaci kámen na kameni. Nejhůře dopadl Josef Franc. „Nemá cenu se honit v jízdě, kde je člověk poslední,“ komentoval své odstoupení a zůstal na šesti bodech. Tomáš Suchánek poskočil na sedm, zatímco nejvíce z rozjížďky s číslem deset profitoval Eduard Krčmář. Slánský závodník se rázem vyhoupnul do čela průběžné klasifikace, byť se o něj musel dělit s další dvojicí osmibodových.

Pavel Ondrašík reaguje na předzávodní připomínky k úrovni zahraničních borců ve startovní listině:

„Ti čočkaři jedou, co?!“

Viktor Trofimov s přehledem vyhrál devátou jízdu, kde Michal Dudek marně atakoval druhou příčku Marka Helmhouta. Největší šok však přichystal Michell Hofmann, jehož jméno se teprve dostávalo do podvědomí českých fandů. A přitom on vedl závod, když na něho v rozjížďce s číslem jedenáct byl krátký i Ondřej Smetana!

Ve dvanácté jízdě se do hry o finále vrátil také Hynek Štichauer. V úvodním výjezdu podjel Matěje Kůse a se sedmi body se dostal hned za vedoucí trojici. Podobnou šanci propásl Michal Škurla, který se vůbec nerozjel. „Motor se rozlít‘, odtušil a připomínal své vyřazení z mezinárodních dvojic minulý týden. „Ta guma byla lepší, ale hlavně levnější!“

 

Josef Franc si počkal, až se vítězství dočkal

V závěrečných dvou pětinách se Václav Milík přesvědčil, že by trojka z desáté jízdy byla vskutku vstupenkou do finále. Rozjížďku s číslem třináct proměnil ve své velké sólo, které troubil od vylétnutí pásky až po odmávnutí šachovnicovou vlajkou v rukou Stanislava Klenovce. Ve stejném duchu si počínal i v devatenácté jízdě. Přesto však bylo jedenáct bodů málo.

Ovšem dvanáct bodů dostalo mezi čtveřici nejlepších nejen Tomáše Suchánka, ale i Josefa France, který také jedenkrát vyšel naprázdno. Pražan však měl závěr základní části přece jenom náročnější, začetl-li se do programu se jmény rivalů, kteří s ním stanuli u pásky.

V rozjížďce s číslem čtrnáct se dostal dopředu Matěj Kůs, jehož Josef Franc překonal až ve třetím okruhu, v jehož prvním výjezdu se mu podařilo proniknout do vedení. V osmnácté jízdě pro změnu zkušený šestatřicetiletý pražský rutinér narazil na Viktora Trofimova.

Ukrajinec se v oné chvíli mohl chlubit skalpem Tomáše Suchánka. Pardubičan však nebyl tak přesvědčivý po vylétnutí pásky. Nejprve musel ve druhé zatáčce podjet Hynka Štichauera. Poté na Viktora Trofimova dorážel až do cíle, nicméně zaknihoval další prohru, zatímco Viktor Trofimov se udržel na čele průběžné klasifikace.

Práh finálové rozjížďky měl mladý ukrajinský závodník překročit právě v osmnácté jízdě. V ní se ujal vedení Josef Franc. Za jeho záda se dostal Michell Hofman, jenž měl po prohře od Eduarda Krčmáře na sklonku čtvrté sérii poslední šanci na postup. Jenže v první zatáčce upadl a Viktor Trofimov se mu už nestačil vyhnout.

Miroslav Topinka vyřešil ošemetnou šlamastyku tím, že na startovní rošt repete pozval celou čtveřici. Josef Franc v ní zopakoval svůj povedený startovní manévr a po čtyřech kolech proburácel cílem jako vítěz. Dvanáct bodů mu dávalo finálovou jistotu, jíž měl i Viktor Trofimov, jenž se dnes skláněl teprve před druhým přemožitelem. Více bodů než on měl pouze Eduard Krčmář, který v závěru kácel jednu naději za druhou.

Slaňák měl už v prvním výjezdu bratru desetimetrový náskok na Michella Hofmanna, jemuž nakonec stejně jako Václavu Milíkovi chyběl na finále jeden bod. V sedmnácté jízdě pro změnu Eduard Krčmář odvedl Hynka Štichauera, čímž jej poslal na sedmou příčku závěrečné klasifikace. Jak již bylo řečeno, rozjížďka s číslem osmnáct dostala do finále Josefa France a Viktora Trofimova.

A až do konce základní části mohlo situaci zdramatizovat jen zaváhání Tomáše Suchánka. Avšak kdyby se Pardubičan obával soupeřů ze spodní poloviny výsledkové listiny, stěží by aspiroval na divokou kartu podniku ranku velké ceny. Čtyři kola se proto stala jen formalitou, po nichž s dvanácti body seznam finalistů uzavřel.

Josef Franc líčí průběh finálové rozjížďky:

„Neodpálil jsem špatně, chtěl jsem trojku víc než čtyřku. Dostal se tam Trofimov, bez kontroly se přetočil. Červený světlo nebylo, přišlo až pak. Na motorce jsem nic neměnil, snažil jsem se odpálit víc. Teď odjel Eda, ale nechal díru na lajně. Tak jsem toho využil a šel zase za svým snem.“

Pakliže jsme tady hovořili o překvapeních na úvod, o další se mohl postarat Viktor Trofimov ve finále. Po rychlém startu vedl už v první zatáčce o bezmála pět metrů, když se přetočil a upadl. Miroslav Topinka neměl důvod váhat a Ukrajince vyloučil. U pádu asistovala sanitka, ale Viktor Trofimov z ní nakonec vystoupil jen s rukou na pásce.

Repete vyneslo do čela Eduarda Krčmáře. „Myslel jsem, že mě budou objíždět a pustil jsem to na venek,“ zdůvodňoval, proč si hlídal spíše svou pravici. Jenže Josef Franc využil jeho méně krytou levici a úzkou skulinkou se protáhl do čela. A pak již mohl odpočítávat metry, které jej dělily od triumfu v závodě a jistoty startovního čísla sedmnáct při červnové SGP České republiky.

 

Hlasy z depa

„Je to můj ostrej‘ první závod, snažím se dohnat zimní zranění a honím fyzičku,“ připomínal Josef Franc svou prosincovou operaci krční páteře. „Už to ale nějak vypadá. Dnes to byl dobrej‘ trénink, kromě pár maličkostí je to dobře připravený. Nemá cenu se honit v jízdě, kde je člověk poslední. Jsem rád, že se vracím do svejch‘ starejch‘ mladejch‘ kolejí (smích).“

„Dobrý, jsem spokojenej‘,“ vyprávěl Eduard Krčmář. „Akorát ve finále. Myslel jsem, že mě budou objíždět, pustil jsem to tam a Pepa mě podjel. Jsem spokojenej‘. Škoda finále. Kdyby nebylo, vyhrál jsem.“

„Zezačátku dobře,“ reagoval Tomáš Suchánek na tradiční otázku magazínu speedwayA-Z, jak se mu dneska jelo. „Pak smůla, jak utneš starty, je to špatný. První byl raketovej‘, pak s Edou a Vencou mě startmaršál vyhnal z lajny. Musel jsem najít jinou kolej a vybral si blbou. To jsem promydlil. A finálovka, motor se totál rozletěl, takže doufám, že smůlu budu mít letos vybranou. Moc jsem toho zatím nejel, tohle byl druhej‘ závod.“

„Bylo to v prdeli,“ ulevil si Václav Milík. „První jízdu jsem zadřel motor, rozsekal se. Skočil jsem na Jawu, docela dobrá. Bodík mi scházel, mrzí mě to. S Edou jsem to dělal schválně napínavý, ale nevyšlo to.

„Zlatej‘ průměr,“ ohodnotil Hynek Štichauer svoje umístění. „Prostě to tak bylo, tak to vyšlo. Chyběly dva body na finále, ty dva body jsou někdy důležitý. Špatný to nebylo, ale jsem sedmej‘. Co k tomu říct? Kousíček tomu chyběl.“

			FIN
1. Josef Franc, Praha	3 3 R 3 3	12	1.
2. Eduard Krčmář, Slaný	2 3 3 3 3	14	2.
3. Tomáš Suchánek, Pardubice	3 3 1 2 3	12	E
4. Viktor Trofimov, UA	3 2 3 3 2	13	X
5. Václav Milík, Pardubice	E 3 2 3 3	11
6. Michell Hofmann, D	3 2 3 2 1	11
7. Hynek Štichauer, Pardubice	2 2 3 1 2	10
8. Matěj Kůs, Praha	1 1 2 2 1	7
9. Michal Škurla, Praha	2 2 E 2 0	6
10. Ondřej Smetana, Praha	2 X 2 0 2	6
11. Mark Helmhout, NL	1 1 2 0 2	6
12. Patrik Mikel, Březolupy	1 1 1 1 1	5
13. Michal Dudek, Slaný	1 0 1 1 0	3
14. Henk Koonstra, NL	E 0 1 1 1	3
15. Filip Hájek, Praha	0 1 0 0 0	1
16. Richard Geyer, D	0 0 0 E M	0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Mirek Horáček