Březolupy – 11. října
Startovní číslo dvacet ponese při sobotní Zlaté stuze Martin Gavenda. Jeho příjmení se tak ve startovní listině slavných pardubických závodů objevuje přesně po deseti letech. Otec Jaroslav vypadl už ve vylučovací skupině Zlaté přilby, ovšem o rok předtím se při své premiéře v nejstarším plochodrážním klání světa dostal až do malého finále. Rozhodně stojí za to porovnat debuty otce a syna legendárních kláních, a to tím spíše, odehrály-li se za diametrálně odlišných okolností.

Cesty do sedla plochodrážního motocyklu mohou být přímé i klikaté. Z Jaroslava Gavendy se stal plošinář díky omylu svého učitele z učiliště. Dotyčný pedagog totiž jednou ve třídě zmínil, že v Březolupech pořádají nábor mladých motokrosařů. Protože se sedmnáctiletému Jaroslavu Gavendovi terénní závody líbily, neváhal ani na okamžik. Jaké však bylo jeho překvapení, když se na březolupské návsi setkal s plochodrážní Jawou!

Nicméně u sportu levých zatáček zůstal. Nástup jeho kariéry zbrzdila vojna. Po dvou letech začínal prakticky na novo. Všechno musel okoukat nebo si nechat poradit. Rodiče se sice jednou na plochodrážních závodech objevili, avšak po pár jízdách vyklidili pole. Největší úspěchy březoluspkého selfmademana se proto dostavily poměrně nenápadně.

Zlomový bod kariéry přišel až v jednatřiceti letech. Březolupy pořádaly finále mistrovství republiky jednotlivců. A Jaroslav Gavenda v něm skončil čtvrtý. Okamžitě se zvedly hlasy, že šlo o náhodu. A že na domácí dráze by něco podobného dokázal každý.

Březolupský borec bydlící v těsném sousedství stadiónu se však v první půli devadesátých let postaral, že podobné názory rychle zapadly. Přesto, když se počátkem září 1995 chystal do Pardubic na Zlatou přilbu, ve startovní listině figuroval jako záskok. „Zavolali mě až v pátek, že jim někdo vypadl,“ vzpomíná Jaroslav Gavenda s odstupem jedenácti let. „Naložili jsme motorku a jeli.“

Rok 1995 se do historie Zlaté přilby zapsal experimentem, kdy se po sobotní Zlaté stuze konaly hned dvě rozjížďky z každé skupiny. Jaroslav Gavenda hned napoprvé vyhrál, ve druhé skončil pátý. V neděli však postoupil do čtvrtfinále, odkud k velikánskému překvapení všech doprovodil Tonyho Rickardssona a Ryana Sullivana do semifinále. Mezi nejlepších šest se už neprobojoval a dojel pátý v malém finále. Celkovou jedenáctou příčkou ovšem zaujal natolik, že se v jeho boxu po závodech vytvořil slušný špalír novinářů.

„Dnes si už skoro nic nepamatuju,“ říká Jaroslav Gavenda skromně, aby si přece jenom nakonec na pár faktů vzpomněl. „V sobotu pršelo. Všichni přeladili na hlubokou dráhu, ale já nechal všechno, jak to bylo. A na tvrdé dráze to potom všechno fungovalo jako sviňa. A tak to skončilo až v malém finále.“ Zas až tak jednoduché to však březolupský závodník neměl. Na ležáku mu prasknul rám a on musel od semifinále válčit se stojatým motorem. „Všechno šlo ztuha,“ říkal novinářům v roce 1995. „Na starém stojáku jsem už rok neseděl. A jako jediný jsem měl pneumatiky Barum, ostatní jeli Dunlopky.“

V další sezóně vypadl Jaroslav Gavenda, který mezitím dobyl zlatou přilbu ve slovenské Žarnovici, už ve vylučovací skupině. Rok na to nedostal pozvání, pak byl zraněn a v devětadevadesátém končil kariéru. V rodinné tradici tak bude pokračovat až letos jeho syn Martin. Na rozdíl od svého otce, který debutoval ve Zlaté přilbě v pětatřiceti, on poprvé ochutná atmosféru Zlaté stuhy už v osmnácti. Potomek tím pádem získá také další rodinný primát, protože Jaroslav Gavenda v juniorském závodě nikdy nestartoval. „To víš, z Březolup to do Pardubic bylo vždycky daleko,“ krčí rameny.

A jak se Martin Gavenda na svou premiéru chystá? „Rovnám vidlicu, měním rámy a lepím blatníky,“ líčí opravárenské práce na motocyklech poničených během pádů z obou test matchů proti polskému výběru do devatenácti let. „Motor je připravený. Teď už jen poladit spojku.“ V době kdy se jeho otec probil až do malého finále Zlaté přilby mu bylo zrovna osm. „Jeho si na Zlaté přilbě nepamatuju,“ připouští. „To jsem si asi ještě hrál s panenkama (smích). Ale viděl jsem to na videu. Je to ale už hrozně dávno…“

Účast Jaroslava Gavendy ve Zlaté přilbě:

1995

4. vylučovací skupina:

4.j – Jaroslav Gavenda, Conny Ivarsson, Marián Jirout, Mirko Wolter, Renato Kušter, Heinrich Schatzer X

8.j – Marián Jirout, Conny Ivarsson, Mirko Wolter, Jaroslav Gavenda, Renato Kušter, Heinrich Schatzer

12.j – Conny Ivarsson, Jaroslav Gavenda, Mirko Wolter, Renato Kušter, Marián Jirout, Heinrich Schatzer E

celkově ve skupině – 9 bodů, 2. místo a postup do čtvrtfinále

3. čtvrtfinálová skupina:

15.j – Tony Rickardsson, Jaroslav Gavenda, Ryan Sullivan, Laszlo Bodi, Ben Howe, Stefano Alfonso

19.j – Ryan Sullivan, Tony Rickardsson, Laszlo Bodi, Jaroslav Gavenda, Stefano Alfonso, Ben Howe X

23.j – Stefano Alfonso, Jaroslav Gavenda, Laszlo Bodi, Ryan Sullivan, res Richard Wolff, res Jaroslav Petrák

celkově ve skupině – 8 bodů, 3. místo a postup do semifinále

2. semifinálová skupina:

26.j – Tomáš Topinka, Tony Rickardsson, Ronnie Correy, Jaroslav Gavenda, Aleksander Ljatosinskij, Vladimir Kolodij

28.j – Ronnie Correy, Tomáš Topinka, Tony Rickardsson, Vladimir Kolodij, Aleksander Ljatosinskij, Jaroslav Gavenda

30.j – Tony Rickardsson, Vladimir Kolodij, Jaroslav Gavenda, ostatní nestartovali

celkově ve skupině – 5 bodů, 5. místo a postup do malého finále

Malé finále:

Václav Milík, Vladimír Kolodij, Ryan Sullivan, Alexander Ljatosinskij, Jaroslav Gavenda, Ray Morton

celkově – 11. místo v závěrečné klasifikaci

1996

1. vylučovací skupina:

1.j – Ryan Sullivan, Olli Tyrvainen, Segej Kuzin, Václav Milík, Aleksander Ljatosinskij, Jaroslav Gavenda

5.j – Václav Milík, Ryan Sullivan, Aleksander Ljatosinskij, Sergej Kuzin, Olli Tyrvainen, Jaroslav Gavenda

9.j – Václav Milík, Olli Tyrvainen, Jaroslav Gavenda, res Miroslav Štens, Aleksander Ljatosinskij, Sergej Kuzin E

celkově – 3 body, 6. místo a vyřazení ze závodu

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II), Lubomír Hrstka a archív autora