AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Divišov – 16. září
Když se účastníci sjížděli do Divišova na dnešní odložené semifinále šampionátu republiky jednotlivců, čekal je při pohledu na dráhu šok. Pořadatelům se totiž při úpravách tratě po srpnovém mezinárodním klání nespojila nová vrstva se starou. Závodníci poukazovali na bezpečnostní rizika a naštěstí ve spolupráci s pořadatelským sborem dokázali dosáhnout kompromisu. Marián Jirout však přirovnal závod na záludném povrchu k jízdě na ledě se šroubky v kolech. Jeho taktika slavila úspěch, protože během celého klání prohrál pouze se Zdeňkem Simotou. Plzeňského závodníka však na závěr porazili nejen Tomáš Suchánek, ale i Luboš Tomíček. A tak se z vítězství radoval Marián Jirout. Rozjezd o druhé místo mezi Zdeňkem Simotou a Filipem Šiterou se nakonec nekonal. Oba závodníci se domluvili na výsledku, protože je čekal ještě nadstavbový Memoriál Josefa Leifra. V jeho šestikolové finálové jízdě se nakonec prosadil Luboš Tomíček.

Divočina na úvod
Při pohledu na divišovskou dráhu čekal závodníky šok. „Jsou to duny,“ líčil Vladimír Višváder po tréninku. „Uvidíme, co se bude dít po první rundě.“ Samotný trénink poznamenal závod zrušením kvalifikace. Plzeňský Jan Markvart při svém pádu pošramotil svůj motocykl takovým způsobem, že nešel opravit.

A protože nepřijeli ani Luboš Velinský, ani Richard Frištenský, počet uchazečů se rovnal pěti volným místům v hlavním závodě. Konat kvalifikaci jen kvůli přidělení startovních čísel by byl holý nesmysl.

Program tedy pokračoval nástupem, který přinesl mimo jiné další vzrušené debaty o stavu dráhy. „Je to takový těžší,“ zachovával smířlivý postoj Luboš Tomíček. „Ale když to budeme dlouhou zdržovat, bude tma.“

Počet nespokojených však narůstal. Milan Hajný po nástupu obešel s celou šestnáctkou dráhu kolem dokola. A závodníci přímo na místě uplatnili své požadavky. „Všichni jsme se shodli, že dráha je nezpůsobilá semifinále mistrovství republiky,“ říkal po návratu do depa Marián Jirout, známý apoštol bezpečnosti. „Jsou na ní písčitý duny, někde je mokro, jinde sucho a nebo díry. Na písčitou dráhu můžeme jet někam do lomu. Ale tohle není dráha na semifinále mistrovství republiky.“

Naštěstí rozumní pořadatelů se v rámci svých možností pokusili vyjít závodníkům vstříc. Takřka hodinu kroužily mechanismy kolem dokola ve snaze napravit ty největší škody na trati, kde se nová svrchní vrstva nespojila s tou původní. Nakonec se naštěstí mohlo startovat, by se v rozjížďce s číslem jedna naplnily katastrofické vize.

Zatímco Zdeněk Simota spěl k vítězství, Martin Málek v prvním oblouku podjel Martina Vaculíka. O kolo později však na stejném místě upadl. Martin Vaculík se mu vyhnul jen za cenu nárazu do mantinelu. „Viděl jsem hvězdičky,“ ilustroval slovenský mladík intenzitu nárazu. „Tohle je nejhorší dráha, co jsem letos jel.“ K zemi musel i Jaromír Otruba. Ten však na svoje gentlemanské gesto doplatil.

Společně se svým mechanikem Milanem Sedláčkem pilně v depu vyšívali na poničené motorce. Jenže ve chvíli, kdy se mšenský závodník konečně objevil na dráze, uplynuly dvě minuty Karla Voborníka. Zbyla jen otázka, kdy už VV SPD vydá slibovaný jednotný výklad uplatňování dvouminutového pravidla. A bude se v něm vůbec podobná situace řešit?

Postup nade všechno
Úvodní incident byl zaplapánbůh první a posledním extempore svého druhu. V ostatních případech si jezdci vesměs uchovávali zdravý rozum a pud sebezáchovy. Zvítězila taktika postupové jistoty. V tom se po dvou sériích stali mistry Zdeněk Simota a Marián Jirout. Oba dva proměnili své první dva starty ve vítězství.

Zdeněk Simota to měl v opakované rozjížďce s číslem jedna jednodušší. Předchozí rána mu vzala dva silné soupeře. Martin Málek byl diskvalifikován, Martin Vaculík otřesen. Marián Jirout ve čtvrté jízdě po perfektním startu dokázal zmařit veškeré nájezdy Filipa Šitery.

Toho poté v šesté jízdě porazil i Zdeněk Simota, když mu sebral vedení ve druhém kole. Nicméně Filip Šitera přistřihnul křidélka Janu Jarošovi, jenž v první sérii slavil triumf na úkor Tomáše Suchánka. „Udělal jsem si to sám,“ komentoval Jan Jaroš výsledek rozjížďky s číslem šest. „Neuhlídal jsem Filipa. Jel jsem úzkoprse lajnu. Ale dnes je to spíš motokros a já jedu hlavně, abych postoupil a přežil to ve zdraví. Na Březolupy ovšem chci nazbrojit.“

Vzápětí dokončil svou druhou vítěznou jízdu také Marián Jirout. Po raketovém startu jej už Luboš Tomíček neměl šanci dostihnout. Sice zkusil vnější stopu v první zatáčce, ale nakonec jel takticky na druhé místo. Ve spojení s úvodním jednoznačným triumfem mu pět bodů dávalo solidní základ.

Stejně jako Luboš Tomíček se pěti body mohl chlubit i Tomáš Suchánek. Tomu na začátku uletěl Jan Jaroš, ovšem v páté jízdě nestálo pardubickému jezdci už nic v cestě. „Zatím dobrý,“ pochválil Tomáš Suchánek sám sebe. „Pět bodů je dobrej základ. Tady jde hlavně o postup. Finále je důležitý.“

Úsporná taktika v prvních dvou sériích převažovala. Nicméně dočkali jsme se i řídkých výjimek urputných bojů. Jako první se do významnější šarvátky se soupeřem dostal Jakub Hejral už ve druhé jízdě. Nájezd na prvního Luboše Tomíčka jej v první zatáčce třetího kola dostal až takřka k mantinelu.

Toho nemohl nevyužít Pavel Fuksa. Nicméně mšenský borec rychle zkalkuloval, co by tato ztráta mohla znamenat. A útočil, seč mu síly stačily. Když se mu v poslední zatáčce nepodařil předjížděcí manévr vnějškem, řada si už do svých programů k jeho jménu psala jedničku. Jenže v cílové rovince se Jakub Hejral přece jen prohnal okolo svého soka.

„Divoký,“ odtušil Jakub Hejral na otázku magazínu speedwayA-Z, jak vidí situaci zpoza řidítek. „Není to nic hezkýho. Každej to má stejný, ale mohlo by to bejt lepší. Možná umíme hovno na hlubině, ale udělat jednu megahlubokou dráhu za sezónu?!“ Nicméně právě jeho účinkování ve čtvrté jízdě bylo nejdramatičtějším momentem úvodu závodu. „Partyzán mě předjel, tak jsem mu to musel oplatit. Naštěstí se to povedlo. Ale jen tak tak…“

Boj o postup
Po dvou sériích bylo jasné, že divišovský závod nepostrádá obvyklé semifinálové drama. Počet uchazečů o postup totiž převyšoval osm volných míst. Stačilo jen počítat. Marián Jirout a Zdeněk Simota po šesti bodech, Luboš Tomíček a Tomáš Suchánek po pěti a dále čtyřbodoví Martin Vaculík, Jakub Hejral, Jan Jaroš, Jaroslav Petrák a Filip Šitera.

Ke všemu se v semifinálových závodech obvykle objeví nějaký černý kůň, který dramatickou koncovkou dožene úvodní zpoždění. V Divišově se této role zhostil Martin Málek. Březolupský junior nezávodil více než dva týdny od osudné Plzně, kde prohrál boj o juniorský titul a navíc si pochroumal rameno.

Konzultace s lékaři však oddálila operaci, která se původně zdála nevyhnutelná. Muži v bílých pláštích nakonec souhlasili i se závoděním, by s jedinou podmínkou. Raději žádné pády! Ale jak to dopadlo hned na úvod, jsme už viděli.

Po úvodních sériích se zdálo, že Martin Málek má v otázce postupu jedinou šanci. Uspět v interním souboji s Vladimírem Višváderem a Martinem Gavendou, aby jako nejlepší březolupský závodník rozšířil finálovou startovní listinu ex aequo. Jenže i v tomto ohledu měl zpočátku navrch Vladimír Višváder. Stejně jako Martin Málek protínal v prvních třech sériích metu na třetím místě, jenže jeho o body nepřipravila žádná diskvalifikace.

Zásadní obrat ovšem nastal v rozjížďce s číslem patnáct. Její tempo začal zpočátku diktovat Jan Jaroš. V prvním oblouku na něj zvenku zaútočil Jakub Hejral, ale musel kapitulovat. Martin Málek jezdil zatím třetí, ale všimnul si zlepšující se vnější stopy. A samozřejmě toho využil.

V první zatáčce třetího kola tudy proniknul před Jakuba Hejrala. A nakonec využil šastné shody okolností. V nájezdu do cílové rovinky se vedoucímu Janu Jarošovi zvedl motocykl na zadní. Martin Málek okamžitě zaútočil. Šachovnicový praporek je přivítal oba současně, ale Karel Voborník viděl v cíli jako prvního březolupského závodníka.

„Už se to zklidnilo,“ komentoval Martin Málek vývoj závodu. „Vnější stopa je klidnější. Po šestnácti dnech je to pro mě kvůli rozjetí náročné. Škoda té první jízdy. To ovšem nikdo nevěděl, do čeho jde.“

Zato v devatenácté jízdě už Martin Málek věděl, že tři body mu mohou otevřít brány březolupského depa dokořán nejen kvůli pravidlu účasti domácího závodníka. Proto neváhal a od startu se rychle vrhnul dopředu. Druhé vítězství za sebou mu nakonec garantovalo osmé místo.

Do poslední zatáčky však byl ještě celkově sedmý. Jenže v ní Jaroslav Petrák nakonec předjel Vladimíra Višvádera. Bod navíc mu definitivně pojistil finále, kam vykročil především v osmé jízdě. Nejprve za sebou nechal Martina Vaculíka, aby v první zatáčce sebral vedení Petru Vandírkovi. Vyřazení Luboše Tomíčka z rozjížďky s číslem třináct mu dalo první druhé místo, o druhé se nakonec přičinil sám.

Úspornou taktikou zbytečného neriskování se do Březolup kvalifikoval také Jan Jaroš, rozumně hospodařící se čtveřicí úvodních čtyř bodů. Vědom si nevýhody své dvouměsíční závodní pauzy využíval především talent a zkušenosti, aby tři poslední starty proměnil ve tři druhá místa.

Zato Jakub Hejral s Martinem Vaculíkem ostrouhali mrkvičku. Po slibných čtyřech bodech z prvních dvou sérií přišla nulová ledová sprcha. Jakub Hejral sice nejlépe odstartoval do desáté jízdy, ovšem v první zatáčce šli přes něho Zdeněk Simota s Mariánem Jiroutem. Chyba ve druhém kola pak mšenského borce poslala až za záda Jaroslava Petráka. Martin Vaculík přišel o bod v rozjížďce s číslem dvanáct v souboji s Vladimírem Višváderem.

Ani ve čtvrté sérii se pro Jakuba Hejrala a Martina Vaculíka situace nelepšila. První porazil jen Romana Andrusiva, druhý Pavla Fuksu. Poslední jízda dne pro ně znamenala jedinou šanci. Do finále by se dostali jen za cenu porážky Filipa Šitery. Jakubovi Hejralovi se to takřka povedlo. Jenže Filip Šitera za jeho zády rychle zpacifikoval Martina Vaculíka. A ve druhé zatáčce už přebíral vedení. Jakub Hejral tak dosáhl na post prvního náhradníka. Martin Vaculík přišel ve třetím kole vinou pádu i o třetí místo. A dodal tak slunečné sobotě ještě černější rámec.

Pět o vítězství
Stejně dramatické jako boj o postup bylo i řešení rébusu obsazení stupňů vítězů. V rozjížďce s číslem deset na sebe narazili neporažení Marián Jirout a Zdeněk Simota. Oba rychle v první zatáčce vyřešili Jakuba Hejrala. A zatímco v nájezdu byl Pardubák před Plzeňákem, na začátku protilehlé rovinky tomu bylo přesně opačně.

„Už jsem snad přišel na to, proč mi to nejelo,“ říkal Zdeněk Simota, který porážkou Mariána Jirouta osaměl na čele průběžné klasifikace. „Silikon z mycích saponátů rozežral hrdlo na karburátoru a nasávalo to falešnej vzduch.“ A jak vlastně vyzrál na Mariána Jirouta? „Šel jsem od prken,“ líčil. „Nakopalo mě to a Mário mě chtěl vyvézt. Opřel jsem se však do materiálu a jelo to. Už jsem postoupil, takže uvidíme v Březolupech.“

Hlavní cíl v podobě postupu si už po třech sériích splnil také Marián Jirout. „Vybral jsem si motorku, která je líná a dokáže startovat,“ prozradil svůj recept. „A starty mám výborný. Teď ještě udělám dva body a je to definitivně jistý.“ A jak on prožíval svůj souboj se Zdeňkem Simotou? „Simoák měl stejnej start jako já,“ prožíval klíčový moment ještě jednou ve svých vzpomínkách. „Nedokázal jsem ho zavřít na venek. Ale je to jen semifinále. Tajnej cíl je až v Březolupech, kde chci bejt na tom nejvyšším stupínku. Dnes je to boj o přežití. Kdo udělá start, dojede, kdo ne, musí hodně pracovat.“

Bodový krok s Mariánem Jiroutem vzápětí vyrovnal Luboš Tomíček. Rozjížďce s číslem dvanáct vládl od startu do cíle. Jan Jaroš měl hodně starostí, než se na konci druhého kola zuby nehty posunul před Vladimíra Višvádera. Luboš Tomíček v poklidu kroužil pro tři body. V podobném duchu se neslo jeho účinkování rovněž hned po přestávce, kdy Luboš Tomíček okamžitě po startu uletěl Filipu Šiterovi.

Jenže třináctka u čísla jízdy mu mnoho štěstí nepřinesla. Hned zkraje třetího kola se motor pražského závodníka zastavil. „Zadřel jsem,“ konstatoval Luboš Tomíček smutně. „Co přesně, ani nevím. Mohla bejt pohodová poslední jízda. Nevadí, je to sport. Aspoň vyzkoušíme druhou motorku, ta už dlouho nejela.“

Na stupně vítězů se tak záhy vynořil nový kandidát. Filip Šitera. Ten dostál své pověsti bojovníka ze zadních pozic už v rozjížďce s číslem jedenáct. Zatímco Tomáš Suchánek letěl do vedení, plzeňský junior opouštěl rošt jako beznadějně poslední. Jenže vzápětí musel přestat litovat stovky za vstupné i ten největší držgrešle.

Už z první zatáčky vyjel Filip Šitera před Petrem Vandírkem. Po šíleném úsilí dostihl i druhého Martina Málka. Útok vnějškem první zatáčky ve třetím kole byl jen dílem okamžiku. Útočník se však dostal příliš daleko doprava, takže úspěch slavil až jeho nájezd zleva v dalším oblouku. A aby toho Filip Šitera náhodou nepředvedl málo, zbavil Tomáše Suchánka v poslední zatáčce před cílem vedení. Jestli tohle nebyla nejkrásnější stíhačka roku, tak co jiného?

Smůla Luboše Tomíčka posléze přihrála Filipu Šiterovi další trojku. Po čtyřech pětinách měli více bodů už jenom Zdeněk Simota a Marián Jirout. Ti bez větších trablů vyhráli čtrnáctou, resp. šestnáctou jízdu. Marián Jirout přitom musel v první zatáčce objet Tomáše Suchánka. A právě jeho klubový kolega mu nakonec pomohl ke zlatému věnci.

V rozjížďce s číslem osmnáct totiž skvěle odstartoval na Luboše Tomíčka a Zdeňka Simotu. Plzeňák se cpal dopředu spodní stranou první zatáčky, avšak stihnul pouze Pražana. Nakonec útočil tak vehementně na vedoucí příčku, až přišel i o druhé místo. V nájezdu do třetího kola se kolem přehnal Luboš Tomíček.

A protože Marián Jirout prve vyhrál sedmnáctou jízdu, měl tím pádem nejvíc bodů ze všech. Bodový zisk Zdeňka Simoty vzápětí vyrovnal Filip Šitera, když v závěrečné jízdě předjel Jakuba Hejrala. Protože však oba závodníky čekal Memoriál Josefa Leifra, dohodli se, že se rozjezd neuskuteční.

Luboš Tomíček přece jen na pódiu
Jako pěknou tečku za divišovským závodem připravil fan klub HBC už třetí ročník Memoriálu Josefa Leifra. V jeho startovní listině nechyběl ani Miroslav Fencl, který vážil cestu do Divišova pouze na toto klání.

„Minule jsem vyhrál,“ vysvětloval Miroslav Fencl svou přítomnost. „Kluci mě poprosili, abych přijel. Je to dobrá finanční injekce. A hlavně, když člověk nemá závody, tak proč ne.“ Slánský závodník postoupil do finále už z libereckého semifinále a magazínu speedwayA-Z porovnal obě skupiny. „V Liberci to bylo dramatičtější. Tady je těžká dráha. A tak každej jede, na co mu síly stačí.“

Miniturnaj rozehrál nejlépe Luboš Tomíček, triumfující první semifinálové jízdě ve stylu start – cíl. Za jeho zády si Jakub Hejral ve druhém kole poradil s Miroslavem Fenclem, jehož tak poslal do malého finále. Druhé semifinále nabídlo o poznání ostřejší podívanou.

Do čela se zpočátku dostal Jan Jaroš. Druhou pozici jistil Zdeněk Simota, leč Filip Šitera rozehrál svou obvyklou show ze zadních pozic. V první zatáčce druhého kola se pomstil Tomáši Suchánkovi za předchozí předjetí. A než bys řekl švec, už trápil Zdeňka Simotu.

Ve druhé zatáčce druhého kola se Zdeněk Simota ohlédl po svém sokovi doleva. Jenže Filip Šitera už byl na druhé straně. A hnal se vnějškem na druhé místo jako velká voda. Jeho sólo představení však ještě neskončilo. Pár metrů před cílem sebral vítězství Janu Jarošovi.

Tomáš Suchánek se odškodnil triumfem v poklidném malém finále. Zato finále opět zvedlo diváky ze sedaček. By Luboš Tomíček v hlavním závodě skončil těsně pod stupni, tady hrál první housle. Rychle se ujal vedení a nedal šanci ani Filipu Šiterovi. A nakonec byl odmáván jako vítěz, by omylem startmaršála už v pátém místo v šestém kole.

Ten se proklestil dopředu tentokrát už v první zatáčce. Jenže druhé místo bylo jeho maximem. Jakub Hejral v první zatáčce třetího okruhu upadl, takže na nejnižším stupínku stanul Jan Jaroš.

Hlasy z depa
„Jel jsem údržbu,“ připustil po závodech Marián Jirout. „Jak na šroubkách. To se na takovýhle dráze vyplatí. Dneska jsem sjel jen jednu gumu a šetřil jsem to.“ Nicméně v souvislosti s šampionátem republiky má Marián Jirout nesporně vyšší aspirace. „Letos chci udělat mistra,“ netajil se odhodláním. „Je to můj sen. Tady v Divišově se mi to jednou zvrtlo. Pak se to opakovalo v Praze, kde mě vyloučili. Jednou už ho chci mít. Měl bych to udělat už kvůli týmu a sponzorům, co mě pomáhaj‘ celej život. A děkuji panu Kohútovi, Evženovi Erbanovi a všem dalším sponzorům.“

„První jízdy byly dobrý,“ popisoval Zdeněk Simota. „Jenže pak jsem se snažil předjet Tomáše, ale předjel mě Luboš. Dával to do těch děr, kde to tahalo. Hlavní cíl je ale splněn. Snad to v Březolupech bude aspoň jako loni ve Mšeně. Budu se snažit o co nejlepší výsledek.“ A jak Zdeňku Simotovi vyhovuje březolupský ovál? „Byl jsem tam párkrát na junioráku,“ zavzpomínal. „Neměl by tam bejt problém. Ještě předtím ale přiletím na extraligu do Prahy. Snad zatáhneme, abychom nešli do baráže. A ve čtvrtek ráno se vracím do Anglie.“

„Závody byly dobré,“ říkal Filip Šitera. „Dráha ale byla hodně těžká. Dalo se však předjíždět a tak jsem rád. Se Zdendou jsme nejeli rozjezd, protože jsme se rozhodli, že nás ještě čeká memoriál. A protože to bylo náročný na fyzičku, domluvili jsme se.“ Filip Šitera nadchnul diváky především stíhacími jízdami ze zadních pozic. „Kluci jeli dobře,“ vysvětlil příčiny. „A já zezačátku neměl dobrý starty. Bylo to fakt náročný na fyzičku, hlavně finále memoriálu. Nevěděl jsem, že se jede na šest kol.“

„Dobrý,“ řekl magazínu speedwayA-Z Tomáš Suchánek. „Celej závod jsem měl perfektní starty. To za mým výsledkem hodně stálo. Dělal jsem chybičky, když mě Filip předjížděl. Ale v Březolupech mu to neprojde. Hlavní cíl byl splněn. A hlavně jsem po dlouhý době zase zabodoval.“ A co Tomáše Suchánka čeká v nejbližší době? „Memoriál Josefa Leifra,“ žertoval (magazín speedwayA-Z s ním mluvil bezprostředně po semifinále – pozn. redakce). „A hlavně extraliga ve středu. Přece nemůžeme jet baráž. A ve čtvrtek první kolo play off v Anglii.“

„Už se těším do postele,“ ulevil si Luboš Tomíček. „Závody byly v pohodě, škoda toho motoru. Postup byl jasnej. Všechno bylo v pohodě, ale jinak narychlo. Letadlo mělo čtyřicet minut zpoždění. A od extraligy jsem pořádně nespal žádnou noc. Snad dneska dopadne aspoň pět hodin.“ A co čeká pražského juniora v nejbližší době? „Musíme doladit ten motor,“ plánoval. „Abychom šli v Praze po titulu. K Březolupům budu přistupovat jako ke každýmu závodu. Vyhrát. Doufám, že budu mít co nejlepší den. Ale teď jsem už myšlenkama na testmonialu Andy Smithe.“

„Jel jsem na postup,“ prozradil Jan Jaroš svou dnešní taktiku. „Nehnal jsem se zbytečně za rizikem. Dva měsíce jsem nejezdil a naposledy závodil o lize v Březolupech. Teď se chci pořádně rozjezdit. Byl jsem ve Mšeně na tréninku. Chtěl bych dohnat nějaký závody, abych se svezl. A ještě bych chtěl vyhrát baráž. Věřme, že to klapne. Dnes byl cíl splněn. Teď už jen to finále.“ Navzdory přestávce však Jan Jaroš takřka atakoval stupně vítězů. „Škoda těch dvou bodů,“ zalitoval. „Přišel jsem o ně dík nevyjetosti. Ale hlavní byl postup. Mistrák je totiž hodně otevřenej.“

„Hned je lepší nálada,“ zářil Jaroslav Petrák. „Dneska ani nebyly žádný nervy. Pohoda a tabáček. Hlavně jsem chtěl na starý kolena postoupit. A ukázat, že se do finále můžu dostat, i když mě odepsali. Tady hlavně šlo o to odstartovat a jet svoje. A využít hlavu. Hlavně přemejšlet a nehnat se dopředu hrrr, hrrr. To se vyplatilo.“ V Březolupech ovšem začíná zcela nepopsaná kapitola šampionátu. „Chtěl jsem tam postoupit,“ komentuje Jaroslav Petrák toto téma. „Letos se mi dařilo vlastně jen tam. Proto jsem chtěl postoupit. A v Březolupech se už děj vůle boží!“

„Hlavní úkol splněn,“ hlásil Martin Málek. „Jsem rád, že jsem zdravý. A že rameno zůstalo tam, kde je. Už předtím jsem se domlouval s doktorem na jaro. V Plzni se jen potvrdilo, že to bude potřeba.“ Právě v Plzni se však spekulovalo o předčasném konci sezóny… „Během velice krátké doby to už nebolelo,“ vysvětlil březolupský závodník změnu svého postoje. „Hýbal jsem tím. Dělal jsem, co jsem dělal předtím. Cvičil a zvedal věci. Bylo to OK. Konzultoval jsem s doktorem, jestli můžu na závody. Chci zkusit dojet sezónu a pak by se to zoperovalo.“ A s čím Martin Málek bude nastupovat k finále na své domácí dráze? „V Březolupech hlavně chci udělat dobrý výsledek,“ odpověděl. „Troufám si říct třeba desáté nebo osmé místo. Nebo finále. Prostě co nejlíp zajet. Bude záležet na dráze. Dnes je tam burza. A co se bude dít po dnešku si netroufám říct…“

1. Marián Jirout, Pardubice	3 3 2 3 3	14
2. Zdeněk Simota, Plzeň	3 3 3 3 1	13
3. Filip Šitera, Plzeň	2 2 3 3 3	13
4. Tomáš Suchánek, Pardubice	2 3 2 2 3	12
5. Luboš Tomíček, Olymp Praha	3 2 3 E 2	10
6. Jan Jaroš, Mšeno	3 1 2 2 2	10
7. Jaroslav Petrák, Pardubice	1 3 1 2 2	9
8. Martin Málek, Březolupy	X 1 1 3 3	8
9. Jakub Hejral, Mšeno	2 2 0 1 2	7
10. Martin Vaculík, Žarnovica (SK)	2 2 0 1 0	5
11. Vladimír Višváder, Březolupy	1 1 1 1 1	5
12. Petr Vandírek, Plzeň	0 1 E 2 1	4
13. Roman Andrusiv, Pardubice	0 F 3 0 0	3
14. Pavel Fuksa, Pardubice	1 0 2 0 F	3
15. Martin Gavenda, Březolupy	0 E 1 0 1	2
16. Jaromír Otruba, Mšeno	M E 0 1 0	1

Poznámky: Filip Šitera rezignoval na účast v rozjezdu o druhé místo, protože je se Zdeňkem Simotou čekal Memoriál Josefa Leifra.
Kvalifikace byla zrušena. Richard Frištenský a Luboš Velinský nepřijeli a Jan Markvart při tréninkovém pádu poškodil motocykl. Zbylých pět účastníků (Jaromír Otruba, Martin Vaculík, Pavel Fuksa, Martin Gavenda a Roman Andrusiv) obsadilo pět volných míst.
Protože mezi osmi postupujícími byl zástupce Březolup, postoupilo do finále prvních osm a pravidlo o postupu nejlépe umístěného závodníka klubu pořádajícího finále nemuselo být uplatněno.

3. Memoriál Josefa Leifra:

	SMF1	SMF2	MF	FIN
1. Luboš Tomíček, Olymp Praha	1.			1.
2. Filip Šitera, Plzeň		1.		2.
3. Jan Jaroš, Mšeno		2.		3.
4. Jakub Hejral, Mšeno	2.			F
5. Tomáš Suchánek, Pardubice		4.	1.
6. Miroslav Fencl, Slaný	3.		2.
7. Vladimír Višváder, Březolupy	4.		3.
8. Zdeněk Simota, Plzeň		3.	NS

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)