Otrokovice – 9. ledna
Dostat se za současného stavu do absolutní české juniorské špičky je stejně snadné jako prorazit led zamrzlého arktického jezera. Jemu se podařilo vyskočit na pódium naší juniorky jednou v Žarnovici, kde těžil nejen z bojovnosti, ale i shody okolností. Divišovský tandem ovšem dostal k mistrovskému bronzu vlastní neústupností v poslední jízdě. Může se pyšnit členstvím v mistrovském extraligovém celku nebo kouskem, kdy v žarnovickém světovém šampionátu tři kola ukazoval výfuk trojici pronásledovatelé na čele s pozdějším mistrem světa. Patrik Mikel si však uvědomuje, že stále musí sbírat cenné zkušenosti, o čemž bude řeč i v exkluzivním rozhovoru, který poskytl magazínu speedwayA-Z.
speedwayA-Z: „Předloni v zimě jsi stál na prahu své kariéry s pětistovkami. Tvrdil jsi, že oproti stopětadvacítkám se musíš naučit milión nových věcí. Jak jsi na tom s učením po dvou sezónách s půllitrem?“
Patrik Mikel: „Už jsem se naučil půl miliónu, nebo čtvrt miliónu, něco mezi tím (smích). Pořád je, co se učit. Ale je to běh na dlouhou trať, stopětadvacítky pomáhají jen na něco, ale spíš nepomáhají než jo. Starty musím zdokonalovat, v přípravě motorek je co zdokonalovat, ve mně je co zdokonalovat. Není to dokonalé, ale dělám to tak, aby bylo. Umím předjíždět a nestartovat (smích). Ale byla to dobrá sezóna, pár startů taky vyšlo, lepší něco než nic. A ke konci sezóny to začínalo stát za to. V Itálii na bedně, suprové závody, Itálie nám prostě sedí. Jízda od jízdy se mi jelo líp a líp, i když chvilku jsem bojovat s nastavením a se starty. Měl jsem pád, ne mnou zaviněný, domácí mě tlačil na mantinel, až mi deflektorem chytil za přední kolo. Blázen spadnul, já musel taky. Schylovalo se, že mě vyloučí, ale starší Castagna na ně vletěl. Mám tam zastání u něho a Piera Scagnettiho. Zakončil jsem to bednou, to byl krásný závěr sezóny.“
speedwayA-Z: „Ze sedmého místa v závěrečné klasifikaci juniorského šampionátu republiky 2015 ses loni posunul na páté. Dlouho jsi přitom držel čtvrtou příčku, kterou jsi ztratil až doma v Březolupech a to jen proto, že Michal Škurla byl při stejném bodovém zisku v závěrečném závodě lepší. Jak bys své účinkování v juniorce okomentoval?“
Patrik Mikel: „Tož, čekal jsem to lepší. Myslel jsem, že budu lepší, ze sedmého místa na páté je jen malý skok. Něco se povedlo, něco ne. V juniorce se toho nepovedlo víc, než se povedlo. Podařila se maximálně Žarnovica. Škoda Březolup, nevyšlo to…“
speedwayA-Z: „Pozice čtvrtého muže průběžné klasifikace s sebou nesla také nutnost ve třetí sérii každého závodu bojovat proti nejlepší trojce, což tě rozhodně stálo pár bodů. Na druhou stranu bys stejně na favority narazil. Bylo lepší je mít za sebou naráz anebo bys dal přednost utkávat se s nimi odděleně?“
Patrik Mikel: „Nevidím v tom rozdíl. Třetí jízdy první čtyřky jsem byl většinou poslední, jednou třetí. Správně bych je měl porazit, když chci mít body. Kdybych s Edou, Zdendou a Ondrou jezdil postupně, vyšlo by to se stejnou pravděpodobností stejně. Musel bych ti to vybojovat, byť by to vyšlo tak nebo tak.“
speedwayA-Z: „V Žarnovici jsi prekérní třetí sérii zvládl nejlépe, inkasoval bod a nakonec jsi mával divákům z nejnižšího stupínku pódia. Jaké pocity jsi zažíval, když komentátorka do éteru vyhlásila, že třetí místo vybojoval Patrik Mikel z Březolup?“
Patrik Mikel: „Co by to mělo být za pocity než dobré spokojenosti. Ten bod ze třetí série byl tak půl na půl, Ondru bolela ruka. Zase jsem posral start, ale dal jsem to na venek a objel Ondru. Přiblížil jsem se Zdeňkovi, ale ten mě nepustil dál. Ten závod mi vyšel. V první jízdě jsem měl určitě nejhorší start, když tam byl Štěpán s Pepíkem, to se taky povedlo. Každou jízdu jsem byl vzadu a předjížděl jsem dopředu. i s Michalem Tomkou, pak i se Žigou a Patrikem Búrim. Podržel jsem to a prodral se tam. Pátá jízda byla taky těžší. Pak přišel rozjezd, to bylo bezšancový. Eda mi předvedl, jak to je. A pak pódium jako pódium! To bylo super i holky byly rády, že jsem byl na bedně. Dařilo se i druhý den, jak tam byla liga, celkově ten víkend byl super. Byl jsem zase na nějakém stupínku, dalo mi to energii zlepšovat se a jít zase dopředu.“
speedwayA-Z: „Český šampionát do devatenácti let nabízí paralelu s onou zapeklitou třetí sérií v jednadvacítkách. Eduard Krčmář, Zdeněk Holub a Michal Škurla byli favority jak loni Liberci, tak předloni v Praze, kde se k nim ještě přidal Ondřej Smetana. Dvakrát jsi byl pátý, když ti loni vzal finále Richard Geyer. Není tedy k vzteku, když bys letos mohl bojovat o stupně vítězů, že devatenáctky sloučili s okleštěnými jednadvacítkami?“
Patrik Mikel: „Ani nejde o bednu, ale o to, abych viděl, že se zlepšuju a porážím ty zkušenější. Mně to nějak nesere, že se zrušily devatenáctky. Byl by to víceméně jen jeden závod. Vůbec to neřeším.“
speedwayA-Z: „V Plzni jsi jel juniorská družstva s Patrikem Búrim, ovšem ve spojení s Kryštofem Rybářem jste vyskočili v Divišově na třetí příčku. Ovšem předtím jsi ještě musel překonat Filipa Hájka, který se vedení držel jako cikán sociálních dávek…“
Patrik Mikel: „No jasně. O Plzni se nechci bavit, to byl strašný závod. Byl jsem nemocný, a když jsem vedl, Zdenda Růžička si ustlal. Pak jsem se už před Mika Trzensioka nedostal, dokončil jsem to jen, aby se neřeklo. Divišov byl o dost lepší a maximálně jsem si spravil chuť z Březolup. Sedělo mi to už od rána, běhal kolem mě Martin Málek, dolaďoval nastavení. Jízda od jízdy super, i když ty starty… Kryštof se snažil, bojoval, docela mu to šlo. V první jízdě jsem postrašil Zdendu, ve druhé se Slovákama Kryštof udržel Mihálika, já si pohrál s Tomkou a čtyři body byly na světě. Smeták se Škurlíkem nás porazili, nedalo se nic dělat. Pak Pepa a Martin Mejtský, jeli jsme si pro pět bodů, ale Pepa vyzrál na Kryštofa. V páté jízdě jsem odstartoval na hovno a viděl Kryštofa, jak to chytá. Nasadil jsem stíhací režim a málem chytal motorku taky. Adam Fencl to odstavil. Bylo mi jasné, že to Fíla nedá do materiálu. Tak jsem musel já, ale až v poslední zatáčce, jak Fíla bojoval. V Divišově byla suprová dráha, to mě bavilo. Byla prdel, užíval jsem si to, v Divišově to mám rád, motorka byla nastavená, bylo to už jen o mně. A o Kryštofovi samozřejmě.“
speedwayA-Z: „Stupně vítězů ze Žarnovice a z Divišova jsou zatím největšími výkony tvé půllitrářské kariéry. A pak ještě samozřejmě extraligové zlato s Pardubicemi. Ve vyšší lize jsi však jako mladý závodník neměl rozhodně snadnou úlohu. Co ti tedy extraligové závody přinesly?“
Patrik Mikel: „Zkušenosti. Hlavně zkušenosti, aj nějaké body. Nebylo jich tolik, abych si řekl, že jsem titul vybojoval. Snažil jsem se každou jízdu jet nejlíp. Pár bodů bylo, bylo vidět, že to není zadarmo, v extralize jezdí špička. Sem tam byla změna, že v juniorské jízdě nebyli první tři z mistrovství republiky, ale Fíla nebo Martin Mejtský. Medaile, jak medaile, to se počítá. Bylo mi to určitě k něčemu pomáhali mi Drymlové. Hodně mi pomohli a dostávali mě postupně výš, mají co poradit. Doufám, že to bude přetrvávat a na jejich rady budu spoléhat i dál.“
speedwayA-Z: „V kvalifikaci světového juniorského šampionátu v Žarnovici ses postaral o husarský kousek, když jsi v roli náhradníka měl na dohled triumf v rozjížďce s číslem devatenáct. Asi nikdy nezapomeneš, když jsi vodil pozdějšího mistra světa Bartosze Zmarzlika, že?“
Patrik Mikel: „Určitě nezapomenu. Škoda, že jsem to nedotáhl do konce. Všichni za mnou se tam drali jako prase, nevěděl jsem, jestli hlídat venek nebo lajnu. Co jsem za ty tři kola zažil, jsem kolikrát nezažil za celý závod. Bylo to o startu, kdybych věděl, čím to bylo, že se mi povedl, odpálil bych tak vždycky. O tréninku se mi na udělaném motoru rozlítlo vahadlo, pak jsem měl problém se zápalkem a musel jsem odstoupit. Až ve třetí jízdě to bylo, jak to má být. Jenže ve výjezdu do posledního kola tam byl jeden, ve čtvrtém kole jsem ho chtěl zavřít, Bartek tam byl půlkou motorky a už si se mnou hrál. Byl jsem poslední, ale to jsou ty zkušenosti.“
speedwayA-Z: „Plnohodnotných debutem v české reprezentaci, když samozřejmě nepočítáme stopětadvacítky, se pro tebe stalo semifinále evropských juniorů v Debrecenu v srpnu. A v září jsi už na plzeňských Borech působil jako náhradník v národním týmu. Jak na tyto závody vzpomínáš?“
Patrik Mikel: „Na oba závody bych radši nevzpomínal. V Debrecenu se mi vyvalily oči, když jsem vstal. Dráha byla strašně tvrdá, ale kdyby dal o zub míň, nevešel bych se tam. První trénink jsem šel na tlamu, pak na starty to už bylo dobré, držel jsem se i Woryny. Měl jsem problémy s rámem, ale nějaké body jsem tam měl, udělal jsem jich jako Michal Škurla. A posbíral jsem zase nějaké zkušenosti. A ty Bory, na to vzpomínám míň rád. Nějaký bodík jsem vybojoval, ale zase ty starty. A nemohl jsem se srovnat s dráhou, byl tam tlak domácího prostředí.“
speedwayA-Z: „Letos se rozhodně budeš chtít v reprezentaci ukázat ve výraznějším a dozajista i lepším světle. Jaké další závodní plány chováš a jak se na novou sezónu připravuješ?“
Patrik Mikel: „Mám nové barvy, to je základ (smích). Černo, modro růžová, bílá se na hovno myje, už nebude. Cvičím jak prase, asi největší příprava za všech sezón, co jsem měl. Chtěl bych se ukázat co nejvíc na svěťákách a na Evropě a být i součástí národního týmu. Za angažmá v zahraničí bych se nezlobil. A doufám, že ta sezóna bude lepší než ta, co byla.“
Patrik Mikel děkuje:
„Největší poděkování patří taťkovi a mamce, taťkovému bratrovi Pavlovi, Petru Popelkovi a jeho PPlak a Vanapo. Rodině, která mě podporuje. Drymlům za podporu a rady a všem, co mě podporují.“
Foto: Mirek Horáček, Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Antonín Škach a Patrik Mikel
