Freital – 19. prosince
Předvečer poslední adventní neděle se spoustou rozsvícených světel dodal ouvertuře letošní šroubkařské série Drift-on-Ice ve Freitalu zvláštní kouzlo. Hynek Štichauer si místní bruslařské kluziště nejprve užil na bruslích, aby posléze inkasoval porážky od Richarda Geyera a Ronnyho Weise. Poté se ovšem díky dvěma triumfům dostal do velkého finále. V něm své přemožitele ze základní části dokonale vylekal otevřeným plynem, takže skončili ve startovací gumičce. Nejprve se dozadu posunul Ronny Weis, aby se rychle vrátil zpátky a o pár metrů nazpět couvnul Richard Geyer. Zbytek pole se však na roštu neposunul dovnitř. Hynek Štichauer stojící u mantinelu proto neviděl nikoho po své levici a myslel si, že se ještě startovat nebude. Svůj omyl zjistil, až když německý tandem vypálil dopředu. Ronny Weis nakonec triumfoval stylem start – cíl před Richardem Geyerem a zaskočeným Hynkem Štichaurem. Ten ale neztrácel dobrou náladu. A když obešel celé kluziště okolo mantinelu a s každým divákem si plácnul, stal se miláčkem publika. Zdeněk Holub vyhrál malé finále, v němž byl Roman Čejka třetí.

 

 

České starosti na saském kluzišti

Ošklivá mlha se válela prakticky po celých Čechách a úchvatné vrcholky Českého středohoří v ní byly vidět stejně zřetelně jako černošská rodinka v tunelu. Ještě ve stoupání před státní hranicí se však skrze bílošedé mléko začalo drát sluníčko, které dopřálo Sasku luxusní den. Po půl čtvrté se na kluzišti ve Freitalu ještě bruslilo, čemuž neodolal ani Hynek Štichauer.

„Vzal jsem si extrémně rychlej‘ motor na malý dráhy připravenej‘ hlavně pro Edinburgh,“ svěřoval se s nákladem své dodávky. Jeho motocykl byl osazen neuvěřitelně velkou rozetou se 74 zuby, kterou pardubický závodník svého času získal od Evžena Erbana. Mezi favority se mohl počítat i Zdeněk Holub, jenž však kroutil hlavou nad vyfasovaným programem.

Našel v něm, že v rozjížďce s číslem jedenáct narazí na Ronnyho Weise a Richarda Geyera, kteří v domácím prostředí prohrávají jen velice neradi. A na startovním roštu měl přitom mít oba Němce po své levé ruce.

Roman Čejka se chystal na závody poprvé od začátku července. Místo mechanika Antonína Poláka, který na poslední chvíli onemocněl, mu pomáhal Eduard Krčmář. Zimní comeback mu nezačal zrovna optimální. „Hodil jsem dvě krysy,“ krčil rameny nad dvěma pády. Jenže to už diskžokej režíroval velkolepou show, která provázela slavnostní nástup. A pak už se šlo do ostré akce.

Český trojlístek měl po první sérii, o čem meditovat. Roman Čejka v rozjížďce s číslem dvě opět upadl. A i když se vrátil zpátky do sedla, k poslednímu bodu měl daleko. Na čele úřadoval Richard Geyer, který závod zahájil rychlým startem, po němž nechytil ani Hynek Štichauer. „Hrozně jsem to promydlil,“ říkal pardubické závodník v depu, než si nechal od Pavla Fuksy vyměnit trysku.

Šok nastal ve třetí jízdě. Alain Tripke plnívá v saské šroubkařské sérii nevděčnou úlohu náhradníka. A zůstal by jím také dnes, kdyby Ronny Weis zavolal Michalu Dudkovi dříve než ve čtvrtek. Slánský závodník řekl ne, takže se na volnou osmičku posunul Alain Tripke. Ani jemu se v tréninku nevyhnul pád, nicméně v oné rozjížďce s číslem tři odstartoval jako samotný pánbůh.

S červeným povlakem své přilby to měl do první zatáčky hodně blízko. Zdeněk Holub však nebyl zrovna snadným soupeřem. A vskutku na vedoucího Němce prakticky neustále útočil a několikrát měl předjetí po spodní straně prakticky na dohled. Avšak Alain Tripke před ním byl sice pomalejší, ale o to vytrvalejší. Jel jako o titul mistra světa a neuhnul z ideální stopy ani o píď.

Hynek Štichauer filozofuje nad technikou šroubkařské jízdy:

„Čím hůř to jedeš, tím je to lepší.“

Depo je ve Freitalu mimo zastřešené kluziště. Za plotem je silnice a dále směrem k lesu malebná železniční úzkokolejka, po níž jezdí parní vláček jako z pohádky. Mašinfíra závodníkům pravidelně mával. Ve dvou krajích přístřešcích, které obsadili Češi, bylo rušno.

„Buď je to v motorce nebo ve mně,“ filozofoval Roman Čejka. V rozjížďce s číslem čtyři mu to zůstalo skryto, protože si půjčil motocykl Hynka Štichauera. Odstartoval hned za Zdeňkem Holubem, avšak Stanislav Mělničuk jej v první zatáčce vystrkal na venek. Hynek Štichauer si svůj stroj vzal na šestou jízdu. V ní narazil na Ronnyho Weise, kterého na roštu nemohl očekávat jinde než u vnitřního okraje oválu.

Němec prve vyhrál první jízdu stylem start – cíl, což zopakoval i tentokrát. Se čtyřmi body v půlce základní části neochvějně vedl. V tomto ohledu mu zdařile sekundoval Richard Geyer, který po dalším raketovém startu opanoval také rozjížďku s číslem pět. Zbývala jediná otázka a sice kdo se s nimi postaví na rošt velkého finále.

 

Pardubičan si získal srdce celého publika

Richard Geyer protáhl svou vítěznou šňůru v sedmé, jeho nevlastní otec Ronny Weis v osmé jízdě. Rozjížďka s číslem devět mohla napovědět, kdo domácí tandem doprovodí do nejdůležitějšího finále. Střetli se v ní Hynek Štichauer se dvěma body a Zdeněk Holub, který měl o bod navíc.

Pardubičan před startem převzal svůj motocykl od Romana Čejky, který s ním v rozjížďce s číslem osm inkasoval bod. Ve druhé zatáčce si zkusil kolečka a la Krzysztof Nowacki, a když mu startovní gumička letěla kolem očí vypálil dopředu.

Zdeněk Holub byl po jeho pravici rázem ten druhý, s čímž by se ovšem nechtěl smiřovat ani za zlaté prase. Díky jeho úsilí viděli diváci nejúchvatnější souboj večera, o němž si budou ještě dlouho vyprávět. Ve třetím kole měl však útočící Pražan na mále, když si škrtnul o mantinel. Ale jak mistrovsky se pral o vedení, tak mistrovsky zvládl krizový moment.

Zdeněk Holub líčí vyvrcholení svého souboje s Hynkem Štichauerem v deváté jízdě:

„Už jsem si říkal, že to nevyjde. Vylít‘ jsem na venek jak nikdy.“

Ačkoliv se oba po průjezdu cílem srovnali na čtyřech bodech, větší vyhlídky na velké finále choval Hynek Štichauer. Na startu desáté jízdy stál sice až u mantinelu, nicméně přesto se dostal do čela. Stanislavu Mělničukovi nezbylo, než mu výhružně vrčet za zadkem, ale více dělat nemohl. Naproti tomu Zdeněk Holub hned vzápětí měl za soupeře oba vedoucí Němce.

Ti se rychle ujali vedení a Pražan mohl jen proklínat bílý povlak na své přilbě, který v soubojích s pořadatelským tandemem vesměs mívá. Do malého finále se vedle něho kvalifikoval i Roman Čejka. Ten využil testování zapůjčeného motocyklu, aby vylepšil nastavení toho svého, v jejímž sedle v první zatáčce rozjížďky s číslem dvanáct podjel vedoucího Buddy Prijse.

V obou finále si závodníci chodí volit startovní pozice rovnou na startovní rošt, avšak Zdeněk Holub si nasadil červený povlak na svou přilbu již v depu. Zahrál velké sólo, když se Roman Čejka nedostal dopředu po vnějšku první zatáčky. „Start jsem měl na prd jako ty ostatní, ale měl jsem to nejblíž,“ svěřoval se. „Pak jsem se už snažil jen jet.“

K výběru pozic velkého finále mířil Hynek Štichauer již s bílým povlakem na přilbě. Dobře věděl, že si domácí budou vybírat před ním, takže mu stejně nic jiného nenechají. A vskutku Ronny Weis, který při vzájemném střetu s Richardem Geyerem v jedenácté jízdě spodkem závěrečného oblouku přece jen urval triumf, zvolil červenou.

Potom se věnoval svým mechanikům, kteří kontrolovali jeho přední kolo. A Richard Geyer sáhl po modrém deštníku. Hynek Štichauer již jednou dokázal přelstít oba míšeňského závodníky a rozhodl se, že jim i dnes večer nastrojí kulišárnu.

„Vycukal jsem je plynem a byli tam oba,“ vyprávěl později o momentu, kdy se Ronny Weis a Richard Geyer zaskočeni zvukem motoru z pravé strany chytili do pásky. Jenže Pardubičan svým způsobem ušil bič i sám na sebe. Po jistých dohadech se Ronny Weis posunul o kousek zpátky. Jenže oproti běžným zvyklostem reglementů o trestné čáře všichni zůstávali na svých polích roštu.

To zůstalo stejné i vzápětí, když se Ronny Weis uvelebil opět u startovací gumičky a dozadu zamířil Richard Geyer. Záhy bylo odstartováno! Ronny Weis vpředu, Richard Geyer za ním a Hynek Štichauer uzavíral řadu. „Najednou se jelo,“ neskrýval český závodník své překvapení. „Neviděl jsem zelený světlo, neviděl jsem vedle sebe Geyera. A oni jeli!“

Nicméně Pardubičan bral prohru sportovně. Konec konců šroubky jsou především o zábavě, byť závodnický instinkt velí jinak. Po průjezdu cílem pěšky obešel ohrazení a plácnul si se všemi diváky, jejichž srdce vmžiku bila pro něho. A navíc druhou lednovou neděli se v Jonsdorfu kousek za Libercem pojede opět od nuly.

 

Hlasy z depa

„Byla to sranda,“ bilancoval Hynek Štichauer. „Diváci se pobavili a bylo to dobrý. Ve finále jsem nevěděl, že Richard Geyer jde z handicapu a dělal jsem blbosti. Nevadí, bylo to sranda.“

„Dneska moc nic, nějak se to nedařilo,“ konstatoval Zdeněk Holub. „První jízda byla katastrofální, ale jsou to závody, tak to beru sportovně. Je škoda, že mám pokaždý smůlu na startovní pozice. Asi špatná ruka. Příště doufám, že to losování takhle nedopadnu. V malým finále jsem měl start stejně na prd jako ostatní, ale tady jsem to měl z lajny nejblíž. Pak jsem se snažil jen jet.“

„Hezký posezení na motorce po takový době,“ pochvaloval si Roman Čejka. „O tréninku jsem šel na držku, v první jízdě jakbysmet. Hynek mi půjčil motorku, pak jsem to tak ňák předělal. Nevím, jestli to je ve mně nebo v motorce. Ale příště pojedu zase. A něco s tím budu muset udělat.“

 

		TOT	MF	FIN
1. Ronny Weis, D	2 2 2 2	8		1.
2. Richard Geyer, D	2 2 2 1	7		2.
3. Hynek Štichauer, CZ	1 1 2 2	6		3.
4. Zdeněk Holub, CZ	1 2 1 0	4	1.
5. Stanislav Mělničuk, UA	1 1 1 1	4	2.
6. Roman Čejka, CZ	0 0 1 2	3	3.
7. Alain Tripke, D	2 0 0 0	2
8. Wojciech Lisiecki, PL	0 0 0 1	1
9. Buddy Prijs, NL	0 1 0 0	1

Foto: Mirek Horáček a Antonín Škach