Plzeň – 10. srpna
O uplynulém víkendu se Karel Kadlec vypravil na sever Evropy. V sobotu se v norském Oslu postavil na start mezinárodního šampionátu Norska, v němž skončil desátý. Druhý den přejel do švédského Tibro. Tady však kvůli pádu nedokončil ani úvodní rozjížďku. Magazín speedwayA-Z však zjistil, že navzdory odřeninám, spáleninám a zdemolovanému motocyklu bije srdce plzeňského nezmara stále v ostrém závodnickém tempu.

„Jsem celek zafáčovanej,“ popisoval Karel Kadlec svůj současný exteriér. „Obě ruce a obě nohy. Jsem popálenej, roztrženej, ale nemám nic zlomenýho. Mohl jsem tak jet včera do Divišova, aby mi srovnali rámy. Přemluvil jsem taky paní Jirsovou z LNK, aby mi ještě před dovolenou zašila roztrhanou kombinézu.“

A co se vlastně ve švédském Tibro v neděli odehrávalo? „V první jízdě jsem jel po startu třetí,“ obrátil Karel Kadlec tok svého vyprávění do minulosti. „Ve druhým kole jsem zatočil. Někdo přilít rovně a sundal mě. Byl to kotrmelec jako svině. Motorka zůstala viset v pletivu a pak spadla na mě. Jak do mě vrazil, utrhnul mi drát od chcípáku. Nezhaslo to, pořád se to točilo až mi to propálilo kombinézu. A nikde nikdo. Musel jsem to vzít a z posledních sil to zahodit. Přitom mi rozžhavenej výfuk propálil rukavice.“

Nicméně plzeňský nezmar nemá ani pomyšlení na nějakou rekonvalescenci. „Musím se dát rychle dohromady,“ odmítá dlouhé marodění. „Už v neděli jedu ve Wolfegu. V úterý jsem náhradník v Nandlstadtu. Zůstávám tam, hned jedu v pátek v Staphorstu a v neděli v Eenrumu. Pak Bad Hersfeld, to mám zrovna narozeniny, a noční Scheesel. Hned potom Finsko, Berlín a pak už je přeloženej Willing. Letos budu mít asi třicet závodů. Už jsem byl i v práci, protože musím vydělat nějaký peníze. V Oslu jsem v tréninku zadřel a musel jet na motoru, co měl už patnáct závodů. Motorka mě tak vůbec nepomohla.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)