Březolupy – 23. listopadu
Byl první z oněch motokrosařů, o jejichž tréninku v Březolupech se letos zjara začaly šířit informace, který si vyzkoušel na vlastní kůži plochodrážní závod. Při žarnovické juniorce se šestkou na zádech své vesty bral třikrát po bodu v jízdách, kde chyběl čtvrtý závodník. To se záhy změnilo, dočkal se skalpů soupeřů a vrchol přišel počátkem října, kdy juniorský šampionát vrcholil v Březolupech. Nicméně Štěpán Řezníček se magazínu speedwayA-Z svěřil, že už v plochodrážních závodech nebude pokračovat.

 

Oválové začátky s minimotocyklem a později plochodrážním půllitrem

„Asi v devíti letech mi taťka koupil malou minikrosku jen na vyblbnutí,“ vypráví Štěpán Řezníček o své cestě za řidítka závodního motocyklu. „Nijak jsem neplánoval začít jezdit aktivně na motorce. A mimochodem jsem se na ní začal učit na ploché dráze v Březolupech. Nebylo tam do čeho narazit.“

Nakonec však přesto skončil coby motokrosař. „Asi dva roky jsem hrál fotbal, ale to mne vůbec nebavilo,“ obrací další list svého sportovního životopisu. „Motokros jsem si přímo nevybral, ale zjistili jsme, že tam minikroska je nějak moc malá. A tak jsme koupili pitbika. S touto motorkou jsme si sem tam zajeli na motokrosovou trať. A po krátké době jsme přešli už na ostrou motokrosovou motorku. Úspěchy v motokrosu se ani tak nedají počítat vzhledem k tomu, že jezdím jen rekreačně v seriálu závodů Slováckého poháru. Jezdím ve třídě hobby, ve které jsem byl letos celkově třetí.“

Štěpán Řezníček na plochodrážní téma:

„Nikdy by mne nenapadlo, že plochá dráha může být až tak zajímavá a náročná, dokud jsem si to nevyzkoušel.“

Motokrosařů, kterých se shlédli v ploché dráze, zažila historie již bezpočet. Na pomyslném piedestalu samozřejmě stojí Zdeněk Kudrna, jehož sedmé místo ze světového finále vyrovnal až po devíti letech Roman Matoušek, aby se až na prahu nového milénia předčil Lukáš Dryml. Nicméně dále bychom mohli namátkou jmenovat Věroslava Kollerta mladšího, Jakuba Hejrala či Pavla Pučka jako příklady z posledních let.

„Plochou dráhu jsem si chtěl vyzkoušet na návrh Petra Popelky, který hledal nové jezdce,“ odpovídá Štěpán Řezníček na otázku, proč cestu z terénu na ovály vyzkoušel on sám. „Chtěl jsem si vyzkoušet i jiný motocyklový sport. A plochá dráha tím, že je v Březolupech, a Petr mi to umožnil, tak se přímo nabízela. Také mě zajímalo, jaké je to jet na motorce ve smyku na oválu.“

A jaké to tedy je, hodily se mu jeho zkušenosti posbírané v sedle terénního motocyklu? „Z motokrosu jsem si vzal cit do plynu a spojky,“ popisuje. „Co se týká techniky jízdy, je samozřejmě úplně jiná, takže jsem na ploché dráze začínal od píky.“

 

Březolupská derniéra plochodrážní kariéry

Den D přišel druhou srpnovou sobotu, kdy ve slovenské Žarnovici pokračoval český juniorský šampionát. „Žarnovicu jsem dostal tak trochu rozkazem,“ směje se Štěpán Řezníček nad tlakem, který na něj Petr Popelka vyvinul. „Ale na druhou stranu už jsem se na nějaké ty závody těšil a žarnovická trať se mi líbila. Je široká a všichni říkali, že bývá pěkně upravené a vhodná pro první závod.“

V té chvíli měl za sebou dost motokrosových závodů, ale tento byl přece jen první plochodrážní… „Měl jsem z něj celkem respekt,“ nezastírá Štěpán Řezníček. „Chtěl jsem si ho zajet jenom pro radost a vyzkoušet si atmosféru plochodrážního závodu. Na prvním startu jsem byl dost nervózní, ale zároveň natěšený, jak tuto jízdu zvládnu a jestli vůbec dojedu do cíle. Do dalších jízd jsem se celkem těšil a i ta nervozita trochu opadla. Dokonce jsem získal i pár bodů, což mě potěšilo a nabudilo do dalšího závodu. Celkově svůj první závod v Žarnovici hodnotím úspěšně.“

Štěpán Řezníček ještě do konce sezóny stihnul juniorské mítinky v Praze a doma v Březolupech, kde se dočkal svého prvního triumfu v jízdě. Celkově skončil šestnáctý, když pět závodů vynechal. A mezitím stihnul i pardubický přebor.

„V Praže jsem jel úplně poprvé,“ vzpomíná. „Netušil jsem, jaká je tam dráha, a toho jsem se vcelku bál. Po tréninku se mi dráha líbila a dalšími jízdami jsem si ji více užíval. Získal jsem svůj první vybojovaný bod po předjetí soupeře a to mě dost potěšilo. Závod se mi líbil a dost jsem si ho užíval. Do Pardubice jsem si jel pro zkušenosti a zajezdit si s výbornými jezdci. Vůbec se mi nedařily starty a pořád jsme bojovali s technikou. Nakonec se zjistilo, že je přidřený motor.“

A pak přišla březolupská koncovka letošního mistrovství republiky juniorů. „Na domácích závodech mi říkali, že budu daleko nervóznější než na ostatních,“ vypráví Štěpán Řezníček. „Ale ani mi to nepřišlo, protože jsem si zvykl z motokrosu na domácí publikum. Na první start jsem se těšil. A hned po startu mi spadl řetěz. Další rozjížďky na domácí dráze jsem si už ale užíval. Z mé první vyhrané rozjížďky jsem měl obrovskou radost, i když jsme bojovali jenom dva (smích). Březolupy, celkově můj největší úspěch.“

Avšak Štěpán Řezníček na něho v sezóně 2016 nenaváže. „Po dlouhodobém zvažování jsem se rozhodl ukončit jezdit plochou dráhu,“ odpovídá na dotaz ohledně své další plochodrážní budoucnosti. „Ne z důvodu, že by mě to nebavilo, ale pokud bych se chtěl věnovat ploché dráze naplno, tak by to vyžadovalo hodně času a byl by to určitý závazek. Motokrosu se věnuji pouze hobby, takže si můžu zajezdit, kdy se mi to hodí a jen pro radost z jízdy.“

Štěpán Řezníček děkuje:

„V první řadě bych chtěl poděkovat Petru Popelkovi, který mi zajistil techniku a věnoval svůj volný čas jak na tréninky, tak závody. Dále Martinu Gavendovi pro jeho trpělivost a rady na trénincích i závodech. Pak bych chtěl také poděkovat mechanikům Jožovi Blahovi a Davidu Grygarovi. A také mé babičce za zašívání věčně prodřené kombinézy. A všem, co mne podporovali, velké díky.“

Foto: Mirek Horáček, Antonín Škach a archív Štěpána Řezníčka