AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Liberec – 6. července
Nevídanou bitvu se třemi rozjezdy nabídlo liberecké semifinále mistrovství republiky jednotlivců. Neporazitelný Adrian Rymel přišel o body pouze v rozjížďce s číslem pět, kterou rozhodčí Pavel Váňa odstartoval, i když pražský závodník ještě nebyl na startovním roštu připraven. Jeho bodový zisk posléze vyrovnal Josef Franc, jemuž Adrian Rymel shodou okolností prozradil svůj převod. A v dodatkové jízdě jej pak Josef Franc porazil jeho vlastní zbraní. Svůj životní výsledek zaznamenal Matěj Kůs. Po úvodní nule nahromadil deset bodů. Ve dvakrát přerušeném rozjezdu o třetí místo pak porazil Hynka Štichauera, zatímco Antonín Galliani a Věroslav Kollert postupně doplatili na pády. Mítink provázela neuvěřitelná série defektů. Antonín Galliani a Bohumil Brhel zadřeli motory. Miroslav Fencl kvůli poruše svého pohonného agregátu dokončil závod na vypůjčeném motocyklu od Adriana Rymela. Pohromou ovšem skončil závod pro Pavla Ondrašíka, jehož dva přetržené řetězy stály postup. O další překvapení v okruhu favoritů se postaral i Richard Wolff, jenž si až v dodatkové jízdě zajistil místo náhradníka.

Na úvod vládli Pražané
Jaký leden, takový červenec. Tahle lidová pranostika se potvrdila, pokud se týká počasí. Zatímco v lednu se v městě pod Ještědem brodili v haldách sněhu, začátkem letních prázdnin je zasáhla vlna tropických veder. Z úhlu pohledu plochodrážního fanouška však červenec nesnese s prvním měsícem roku žádné srovnání. Semifinále mistrovství republiky jednotlivců totiž mělo k zimnímu klidu na hony daleko.

Na osm postupových míst si dělalo čáku mnohem více adeptů. A jako každý jiný semifinálový závod byl i Liberec především o nahromadění co největšího počtu bodů v co nejkratším čase. Zpočátku v tomto směru hráli prim Antonín Galliani a Bohumil Brhel. Po dvou startech měli na svých kontech po šesti bodech.

Antonín Galliani začal svou pou libereckým závodem v rozjížďce s číslem dvě. Po vylétnutí vytěžil ze svého pověstného rychlého startu a usadil se v čele. Hynek Štichauer byl však nebezpečným rivalem. V první zatáčce zaútočil vnitřní stranou a až do půlky druhého oblouku jel na stejné úrovni s vedoucím Pražanem.

Ten ho ovšem dokázal před cílem úvodního kola setřást. Také své další tři body získal Antonín Galliani s obdivuhodnou lehkostí. V první zatáčce objel Richarda Wolffa a pak už jen nerušeně upaloval na čele vstříc cílové metě.

Bohumil Brhel vstoupil do závodu ve čtvrté jízdě. Ovládl ji ve stylu start – cíl, zatímco za jeho zády sváděli ostrý duel Richard Wolff a Pavel Ondrašík. V obdobném duchu probíhalo účinkování Bohumila Brhela také v rozjížďce s číslem osm. V první zatáčce vyvezl Hynka Štichauera a bylo vymalováno.

Kromě obou Pražanů už nikdo nedokázal své vítězství z první série obhájit. Adrian Rymel o tuto šanci přišel už na startu páté jízdy. Připravoval se na roštu, když rozhodčí Pavel Váňa odstartoval. Adrian Rymel mohl jen sledovat, jak trojice soupeřů míří do prvního nájezdu. Více než vyčítavý pohled k věži nestihnul.

„Nebyl jsem připravenej,“ láteřil v depu poté, co se nemohl vysílačkou spojit s věží. „Na hodinách bylo čtyřicet pět sekund. Chystal jsem se ke startu, startmaršál dal najednou ruce dolů, rozhodčí rozsvítil světlo a bum, páska šla nahoru.“ Jezdcovo soustředění bylo na místě, protože jej tentokrát čekali nebezpeční soupeři. Své úvodní vítězství zaznamenal v boji se závodníky, kteří měli měřit své síly v kvalifikaci.

Mezi nimi byl i ostřílený Karel Kadlec, nejstarší muž jezdeckého pole, jenž se však postaral také o další primát. Jako první se seznámil s povrchem pavlovické dráhy. „V první zatáčce je úplnej prach,“ líčil příčiny. „Aďa se tam nevešel a jel rovně. Já byl nad ním a obě kola mi úplně ujela.“

Dobrá i zlá znamení osudu
Zatímco Adrian Rymel mohl páté jízdy želet, Josef Franc si nestěžoval. V úvodní jízdě totiž neodstartoval nejlépe a musel se prodírat ze zadních pozic. Miroslava Fencla podjel společně s Karlem Průšou ve druhé zatáčce. Na chvilku se přitom dostal i do vedení, jenže mšenský rutinér na něho vyzrál v dalším oblouku. A poté mu ukazoval výfuk až do cíle.

Když pak Adrian Rymel nestačil odstartovat do rozjížďky s číslem pět, Josef Franc nenašel konkurenci. Vystřelil okamžitě vstříc komfortně získané trojici bodů, protože Pavel Ondrašík a Věroslav Kollert byli zaměstnáni svým soukromým duelem.

Další trojku Josef Franc inkasoval v deváté jízdě. Patrik Doubek byl vyloučen za dvě minuty, Adama Vandírka nechal na holičkách karburátor už v první zatáčce a mladičký Dominik Jech nepředstavoval pro zkušeného profesionála žádný problém. Když jej startmaršál vítal šachovnicovou vlajkou, nikdo netušil, že jej toto vítězství dostalo do čela průběžné klasifikace.

Jedenáctá jízda totiž přinesla překvapení. Na Bohumila Brhela odstartovali Hynek Štichauer a Adrian Rymel. Z prvního oblouku vyjel jako první Adrian Rymel. Takřka současně se na druhou příčku posunul Bohumil Brhel. Jenže pardubický junior nehodlal složit zbraně. Zejména po loňské zkušenosti, že k postupu se může hodit každý jeden bod.

Proto útočil ze všech sil. A vskutku se mu ve druhém kole v zatáčce u depa podařilo multinásobného českého mistra překonat. Vzápětí se prvé porážky dočkal i Antonín Galliani.
Přichystal mu ji klubový kolega Matěj Kůs. Původně účastník zrušené kvalifikace po špatném startu v rozjížďce s číslem jedna vůbec na body nedosáhl. Ovšem už v osmé jízdě odstartoval na Hynka Štichauera. V prvním výjezdu jej vyvezl k mantinelu a zaznamenal první vítězství. A nyní zapracoval na rozšíření své sbírky trojek.

Cestu k vítězství mu zpočátku zkřížil Pavel Ondrašík. Po dvou druhých místech vydřených zezadu na Richardu Wolffovi, resp. Věroslavu Kollertovi by triumf byl klíčovým mezníkem na jeho cestě k Březolupům. Po vylétnutí pásky se ujal vedení. V první jízdě se však zezadu přihnal Antonín Galliani. Jenže byl moc rychlý a za chvilkové vedení zaplatil propadem na třetí místo.

Pavel Ondrašík však musel čelit tlaku Matěje Kůse. K němu se vzápětí přidal i Antonín Galliani. Ve druhé zatáčce druhého kola se Matěj Kůs dostal spodem do vedení. V dalším okruhu ho na stejném místě napodobil i Antonín Galliani. A aby té smůly neměl Pavel Ondrašík málo, v posledním kole mu prasknul řetěz!

„Pěkně se mi předjíždělo,“ popisoval Matěj Kůs svůj předjížděcí manévr. „V zatáčce po startu se musí jet lajna, ve druhý zatáčce se to začíná vyhazovat, ale malinko se předjíždět dá.“ By pražský závodník začal používat motokrosové oblečení, v Liberci se navzdory vedru oblékl do kombinézy. „Ta tě upne,“ vysvětloval. „Motokrosový chrániče jsou volnější.“

Zato Pavlu Ondrašíkovi nebylo do řeči. V kaluži černé technické smůly se však nekoupal sám. Ještě bezradnější však ve třetí přestávce byl Miroslav Fencl. V rozjížďce s číslem jedenáct neobjel ani jedno kolo a musel do depa pěšky. „Motor je bez komprese,“ krčil rameny Vladimír Šíma, mechanik slánského závodníka. „Přijel s tím už v jízdě předtím.“ Zatímco později detailní prohlídka odhalila prasklou pružinu pod ventilem, Miroslav Fencl byl na infarkt. Bez druhého motocyklu byl z dalších bojů vyřazen. Avšak pomocnou ruku a svůj druhý GM mu nabídnul Adrian Rymel.

Dvanáct bodů dost na vítězství, osm málo na postup
Třináctka a číslo jízdy nebyly zrovna šastnou kombinací pro Antonína Gallianiho. Po vylétnutí pásky se ujal vedení, které si upevnil, když na protilehlé rovince nekompromisně zhatil nájezd Bohumila Brhela. Poté jezdil suverénně v čele před ním a před Josefem Francem, ale ve třetím kole přišla pohroma. Zadřený motor.

„Už ve druhým kole jsem cejtil, že to přestává jet,“ vysvětloval Antonín Galliani později v depu. S osmi body po čtyřech sériích však už byl jednou nohou v Březolupech. Zato Pavel Ondrašík potřeboval body jako sůl. Jenže mu nevyšel start. Dopředu se dostal Karel Průša, kterého Pražan v zatáčce u depa doslova vyšouchnul z první příčky. Přitom je oba předjel Hynek Štichauer, jenž svým vítězstvím zpečetil postup.

Své vyhlídky posílil i Miroslav Fencl, když půjčený motocykl od Adriana Rymela dovedl vítězně do cíle patnácté jízdy. Stačil přitom odrážet útoky Věroslava Kollerta, jenž si po třetí sérii začal konečně pochvalovat domácí dráhu. Matěj Kůs vzápětí vyzkoušel svůj recept na předjíždění také na Adrianu Rymelovi, jenže ten měl situaci plně pod kontrolou.

Oba však přitom dostali do patové situace Richarda Wolffa. Pražan trpěl na bodové úbytě a ani v případě vítězství v rozjížďce s číslem sedmnáct neměl nic jisté. A ke všemu jej čekali Hynek Štichauer a Josef Franc. Ten pro magazín speedwayA-Z popsal nevýhody startovního čísla jedna: „Štve mě, že musím jezdit vždycky první jízdu. Po nakropení to vždycky klouže.“

Po čtyřech předchozích zkušenostech však evidentně věděl, jak na to. A do prvního nájezdu skládal motocykl před Hynkem Štichauerem. Richard Wolff byl třetí, avšak dokázal mobilizovat všechny své schopnosti k fantastickému trháku. Ve výjezdu však stihnul jen Pardubáka. Ale jeho kolega na žluté kombinéze byl na řadě už v dalším kole.

V nájezdu do druhého kola šel Richard Wolff do čela. Vítězství v hodině dvanácté mu zajistilo celkových osm bodů. Jeho bilanci vzápětí vyrovnal Karel Průša. Po dvou excelentních úvodních sériích mu k tomu stačila samá třetí místa. Zároveň Adrian Rymel udržel na uzdě Antonína Gallianiho a skončil na stejné úrovni s Josefem Francem.

Mezitím se naplnil kalich hořkosti pro Pavla Ondrašíka. Po skvělém startu v rozjížďce s číslem devatenáct dojel pouze do první zatáčky. V ní mu pokřivená rozeta z předchozího defektu roztrhla řetěz. A Pavel Ondrašík tak zůstal v řadách nepostupujících.

Vítězství zdědil Miroslav Fencl, jehož tak nakonec Rymelův motocykl dovezl do Březolup. Technickým trablům se nakonec nevyhnul ani Bohumil Brhel. Závěrečnou jízdu vedl až do třetího kola, ale pak zastavil se zadřeným motorem. Do čela se vrátil Věroslav Kollert, jehož Pražan připravil o vedení v prvním výjezdu. Nečekané body pozvedly výše také Matěje Kůse.

Dvacet jízd nestačí
Součet pěti sérií odhalil, že pro osm závodníků program na liberecké dráze neskončil rozjížďkou s číslem dvacet, ani nadstavbovou jízdou o Pohár města Liberce. Josef Franc a Adrian Rymel se museli rozjíždět o vítězství. Desetibodové Matěje Kůse, Věroslava Kollerta, Antonína Gallianiho, Hynka Štichauera a Bohumila Brhela čekal miniturnaj čtyř jízd o třetí místo. A Karel Průša s Richardem Wolffem si to měli rozdat v existenčním duelu o post prvního náhradníka.

Program sedmi rozjížděk se však zredukoval, když Bohumil Brhel odstoupil s omluvou, že nemá k dispozici techniku na potřebné úrovni. Nejprve změřili své síly Richard Wolff a Karel Průša. Mšeňák zvládl lépe start, ovšem z prvního oblouku vyjel dříve Pražan.

Po rezignaci Bohumila Brhela se do boje o třetí místo vydala čtveřice nažhavených juniorů. A záhy se ukázalo, že jiskry nebudou létat pouze obrazně, nýbrž i doslova. V tlačenici první zatáčky neměl Antonín Galliani dost místa a ocitnul se na zemi. By nebyl vyloučen, s pokrouceným strojem už nenastoupil do repete.

V něm se dostal do čela Hynek Štichauer. Věroslav Kollert na něho ve druhé zatáčce zaútočil s takovou razancí, že oba vlétli do mantinelu. Okamžitě však vyskočili na nohy a začali se objímat na znamení, že si nic nevyčítají. Napotřetí se prosadil Matěj Kůs, který se svým třetím místem postaral o největší senzaci letošního šampionátu.

V rozjezdu o vítěze odstartoval lépe Adrian Rymel. Josef Franc však zůstával v bojové vzdálenosti. A v nájezdu do třetího kola se dostal do vedení, aby se stal vítězem celého dramatického klání. Z vítězné fazóny nevypadl ani v Poháru města Liberce. V ní mu na startovním roštu dělal společnost pouze Věroslav Kollert. Ani Adrian Rymel, ani Matěj Kůs s ohledem na předchozí náročný závod v tropickém horku na start rezignovali.

Hlasy z depa
„Už se to rozjelo,“ komentoval závod Josef Franc. „Kdykoliv přijedu do Čech, mám novej motor. A laborujeme. Trvá to dvě, tři jízdy, než to dopasujeme. Na rozjezd to už bylo nejlepší. Už jsem letos konečně dokázal někoho dotáhnout. Jsem spokojenej, byl to nejlepší závod sezóny v Čechách. Hlavně ta poslední jízda.“ Josef Franc prakticky jako jediný z postupujících prošel celým kláním bez sebemenšího zaváhání. „Bylo tam trošku štěstíčka,“ dodává skromně. „Vítězství v semifinále neznamená nic. Jen pocit jistoty, že jsme to rozhejbali a nedělám ostudu.“

„Spokojenost,“ vystihl Adrian Rymel své pocity jedním slovem. „Porazil mě akorát Pepa a rozhodčí. Paráda! Kdybych chtěl, vyhraju. Ale nechtěl jsem sjíždět další hranku. A s Pepem jsme se domluvili, že budeme dělat show. Jel výborně a ten lepší vyhrál.“ Adrian Rymel závodil v Liberci naposledy ještě na staré dráze. „Jsem tady poprvé,“ potvrdil. „A trefil jsem se. Jel jsem jinej převod než ostatní. Pepa si ho potom dal na rozjezd a porazil mě.“ Po zisku titulu mistra dvojic, přišlo druhé místo v semifinále šampionátu jednotlivců… „Teď mi to jede výborně,“ souhlasil Adrian Rymel. „Našel jsem se. Horší by to už bejt nemělo. Mělo by se to zlepšovat.“

„Dneska jsem spokojenej,“ zářil Matěj Kůs. „Nečekal jsem to. Cíl byl hlavně postoupit. Když jsem pak viděl, že Bobo zdefektoval, říkal jsem si, paráda. Kdyby mě to někdo řekl ráno, nevěřil bych tomu. Konečně jsem ukázal, že jsem schopnej s nima jet.“ Vzhledem k technickým problémům při říjnovém Setkání mistrů se Matěj Kůs svezl na pavlovické dráze pořádně až nyní. „Upřímně řečeno radši mám dlouhý dráhy,“ přiznal se. „Je tam rychlost. Dnes jsem zkoušel nový pružiny u lamel. A startoval jsem.“

„Trošku jsem se trápil a nebyl spokojenej,“ nechal se slyšet Hynek Štichauer. „Bylo to fakt tvrdý a já jsem mydlil. A tak jsem to dal všechno obráceně a přiostřil motor. Porazil jsem Bohouše Brhela a srovnal se.“ Pardubický junior se nakonec rozjížděl o stupně vítězů. „Škoda toho rozjezdu,“ litoval. „Neměl jsem hranu. Je vedro a já toho měl dost. Hlavně, že jsem ve finále.“ Hynek Štichauer se po loňském účinkování v roli náhradníka dostal do finálové šestnáctky vůbec poprvé. „Hlavně, že jsem tam,“ líčil své pocity. „V Březolupech to mám rád. Je to jediná kloudná dráha v Čechách, kde se dá předjíždět. Uvidím, připravím se na to.“

„Na hovno,“ odtušil Věroslav Kollert, aby i nadále jen obtížně hledal slova. „Všechno mě bolí po tom pádu v rozjezdu. Dráha byla do půlky závodu špatná. Jak se to pokropilo, začala bejt dobrá.“

„Škoda,“ komentoval Antonín Galliani své vyřazení z vedoucí příčky rozjížďky s číslem třináct. „Stalo se to ve třetím kole. A už ve druhým už to nejelo. Je to smůla, zadřel jsem motor, kterej jakž takž jel. Škoda bodů, mohlo to bejt jinak.“ A jak pražský junior prožíval rozjezd? „Start jsem měl špatnej,“ připustil. „Bylo tam těsno. A pak už jsem neměl, na čem jet. A půjčovat si motorku, jsem nechtěl. Jestli teď sestrojím motorku na zejtra na Mšeno, budu rád.“

„Velký dík Aďovi,“ nešetřil uznáním Miroslav Fencl. „Kdyby mi nepůjčil motorku, nepostoupil jsem. Jsem rád, že jsem ve finále. Nejde o to, jestli jsem byl dneska první nebo osmej, ale že tam jsem. V Březolupech se necháme překvapit.“ A jaké to vlastně je uprostřed závodu skočit na cizí motocykl? „Je to těžký, když nevíš, na co sedáš,“ připustil Miroslav Fencl. „Jde hlavně o řidítka a věci, co si upravíš. Jinak Aďova motorka byla dobře připravená.“

„Zjisti si po kolika letech nejsem ve finále,“ přivítal Richard Wolff reportéra magazínu speedwayA-Z. „Byl jsem tam vždycky už od juniorů. Dneska to bylo o štěstí a ten závod byl dost divokej. Střelci jako Boďa nebo Aďa ztráceli body a jiný je dostávali zadarmo.“ Richardu Wolffovi chyběl k postupu jediný bod. „Dělal jsem dost změn v nastavení,“ řekl. „Pomohlo to, ale všechno jsem dopasoval až ke konci závodu. Uvidíme, co se stane. Finále je ještě daleko…“

1. Josef Franc, Olymp Praha	2 3 3 2 2	12+3
2. Adrian Rymel, Olymp Praha	3 R 3 3 3	12+2
3. Matěj Kůs, Markéta Praha	0 3 3 2 2	10+3
4. Hynek Štichauer, Pardubice	2 2 2 3 1	10+2
5. Věroslav Kollert, Mšeno	1 1 3 2 3	10+X
6. Antonín Galliani, Markéta Praha	3 3 2 E 2	10+F/R
7. Bohumil Brhel, Olymp Praha	3 3 1 3 E	10+-
8. Miroslav Fencl, Slaný	1 2 E 3 3	9
9. Richard Wolff, Olymp Praha	1 1 2 1 3	8+3
10. Karel Průša, Mšeno	3 2 1 1 1	8+2
11. Pavel Ondrašík, Olymp Praha	2 2 E 2 E	6
12. Adam Vandírek, Markéta Praha	0 1 E 0 2	3
13. Patrik Doubek, Markéta Praha	2 0 M 0 1	3
14. Petr Babička, Slaný	1 0 1 1 0	3
15. Dominik Jech, Markéta Praha	0 0 2 T 0	2
16. Karel Kadlec, Plzeň	F 1 E E 1	2

Poznámka: kvalifikace byla zrušena pro stejný počet účastníků jako míst v hlavním závodě (Matěj Kůs, Adam Vandírek, Petr Babička, Patrik Doubek, Karel Kadlec a Dominik Jech)

Pohár města Liberce:
1. Josef Franc, 2. Věroslav Kollert; Adrian Rymel a Matěj Kůs nestartovali
Poznámka: zvláštní jízda, kde se vyzývatel Věroslav Kollert jako úřadující držitel trofeje měl střetnou s trojicí nejlepších z hlavního závodu. Avšak Adrian Rymel a Matěj Kůs na svou účast rezignovali.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)