Praha – 15. ledna
Za čtyři sezóny svého aktivního závodění dospěl nejen, pokud se týká osmnáctky v číslovce věku. Je rozvážnější ve vyjádřeních, a by stále myslí na vysoké mety, nedává si žádné přehnané cíle. Dozajista se na tom podepsala i uplynulá sezóna. Nebyla sice nejlepší za jeho kariéru, nicméně kupříkladu desátá příčka z juniorského mistrovství Evropy, důstojná reprezentace Olympu v evropském poháru či bronz z mistrovství republiky do devatenácti let rozhodně nejsou k zahození. Pražský junior Luboš Tomíček v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z mimo jiné hodnotí své výsledky z roku 2004, poodhaluje roušku k zákulisí britské ligy a svěřuje se, jak jde skloubit dráha profesionálního plochodrážníka se školní docházkou.

speedwayA-Z: „Před Vánocemi jsi pobýval v Anglii. To se ti v této zemi tolik líbí nebo ta cesta měla ještě další cíle? A jaká vlastně byla tvá letošní sezóna v britské lize?“
Luboš Tomíček: „Ta země se mi určitě líbí. A taky mentalita lidí. Když tam řekneš plochá dráha, vědí, o co jde. Je tam víc známější než tady. Teď jsem tam byl měsíc a spojil víc věcí dohromady. Zařizoval jsem záležitosti na příští sezónu, aby ten start byl lehčí a snazší. A trošku jsem si i přivydělal. Myslím si, že to byl dobrej nápad všechno takhle spojit do jednoho. Podepsal jsem smlouvu do Newcastle, což je stejnej klub jako loni. Tehdy byl pro mě úspěch s přiděleným počátečním average 9,00 dostat vůbec šanci v britský lize startovat. Usiloval jsem o to celej půlrok už od konce roku 2003. Celou zimu jsem tam volal a všemi způsoby se tam snažil dostat. Výhodou bylo, že Newcastle na tom byl v půlce sezóny výsledkově špatně. Tím si mohli dovolit někoho s devíti body. A já se týhle šance chytil. V týmu jsem byl branej jako číslo jedna. S tímhle average jsem prostě musel. Jezdil jsem ve dvojici s Jasonem Lyonsem nejtěžší jízdy. V sestavě jsou vždycky jednička a pětka ti nejlepší a třikrát jedeš s jedničkou a pětkou toho druhýho týmu. Nebylo teda lehký se tam prosadit. Po dvanácti závodech mě average klesnul na 3,60. Mezitím bylo spousta závodů s hodně nízkým skóre. Ale byly i takový, kde jsem měl sedm bodů, což ze čtyř rozjížděk bylo dobrý. Vadilo mi, že byla hodně těžká jízda a já v ní porazil třeba Craiga Boyce, ale hned pak jsem podlehl slabším. Chyběla mi vyrovnanost. Kdybych s týmem pokračoval dál, average by mi asi naběhlo víc. Jenže oni asi měli strach, aby se mi na rok 2005 hodně nezvýšil. To by pak bylo mnohem těžší někde podepsat smlouvu. A tím pádem jsem v Anglii skončil koncem srpna a zachoval si nízkej average na tuhle sezónu. V ten moment jsem byl možná na Newcastle naštvanej, že mi ukřivdili, ale teď jsem si uvědomil, že díky nim mám pořád nízkej average. A to je pro stavbu týmu výhodnější. Přišlo mi tak spousta nabídek. Po konzultaci s Nigelem Wagstaffem, promotérem Oxfordu, kterýmu patřím, jsem se nakonec rozhodl pro Newcastle. Když mi pomohli, nebylo by správný, abych podepsal jinde. Udělal jsem to tak, že budu žít na jihu a závodit na severu. Dole mám totiž dobrý zázemí a lidi, co mi pomůžou. To v Newcastle chybělo. A na jihu je taky větší šance hostovat v jinejch klubech. Po pár dnech se uvidí, jestli se tohle řešení osvědčí. Loňská sezóna v Anglii nebyla bodově úspěšná. Jedinej úspěch je snesitelně nízkej average na letošní rok.“

speedwayA-Z: „Už podruhé jsi nejel juniorské mistrovství světa, protože ti nevyšel první závod mistrovství republiky juniorů. Pokládáš jeden jediný závod jako nominační kritérium za šastné řešení?“
Luboš Tomíček: „Na začátek bych uvedl, že na tomhle kritériu jsem už skutečně dvakrát vyhořel. Takže bude vypadat, že se mi nelíbí, protože se týká přímo mě. Myslím si však, že by pro nominaci mělo rozhodovat nějaký dlouhodobější období. Ale nechci, aby to vyznělo, že já mám bejt v nominaci a tečka! Určitě bych to ale udělal dlouhodobějším průzkumem a větší spoluprácí a sledováním výsledků, co měl závodník na tom typu dráhy. Je dobré, že letos budou závody s Polskem v Pardubicích a ve Mšeně. Určitě bych to ale ještě rozšířil po vzoru Švédů a Dánů. Tím by se závodníkům otevřely dveře i jinam.“

speedwayA-Z: „V evropském šampionátu devatenáctiletých jsi však už podruhé postoupil do finále. A tentokrát jsi v něm skončil desátý…“
Luboš Tomíček: „Ukrajina, kde se jelo semifinále, byla dobrá. Úplně mě uchvátila. Je to úplně jinej svět, kde je vidět trošku i bída. Byl to docela náročnej víkend. Ve středu jsem měl závody v King‘s Lynnu. Ze středy na čtvrtek jsem spal na letišti. Ráno jsem přilítnul do Prahy a hnedka jel celej den na Ukrajinu. V pátek byl trénink a v sobotu závody. Jak říkám, Ukrajina mě uchvátila. Překvapilo mě, že na závody přišlo hodně lidí. Po divácký stránce je to na mnohem vyšší úrovni než v Čechách. Dráha byla pěkná, možná víc tvrdší. Krom těch závodů tam byla i sranda se Zdeňkem Simotou. Ve finále v Rybniku jsem z desátýho místa nebyl spokojenej. Většinou to tak bejvá. Člověk má nejdřív cíl se dostat do finále, ale pak v něm chce výsledek. Byl to můj první závod v Polsku. Rybnik je pěknej stadión, tribuny i depo. Atmosféra byla pěkná jako na každým finále. Poláci mají velkou základnu mladejch závodníků. A je znát, že s nima pracujou. Udělali všechno pro to, aby vyhrál Polák, což se jim nepovedlo. Škoda, že se mi před jednou jízdou přeplavil karburátor. Ve velkým spěchu jsem během dvou minut musel přeskočit na druhou motorku, která nebyla dostatečně zahřátá. Pak jsem se vrátil na tu první motorku, na který jsem se cejtil líp.“

speedwayA-Z: „S pražským Olympem jsi skončil čtvrtý v evropském poháru klubových družstev, přičemž jste vedle Czestochowej jako jediní nastoupili ve své obvyklé ligové sestavě. Jaký to byl závod?“
Luboš Tomíček: „Dobrej. Jelo se mi tam dobře. Startoval jsem, ani nevím, co se to stalo (smích). Před odjezdem jsme měli problém s nominací. Já v ní ani nebyl. Připravoval jsem se jako náhradník. Den předtím byla Grand Prix, což bylo pro Bohouše Brhela hodně časově náročný. Taky Honza Jaroš měl nějaký problémy. Pepe a Pavel se vrátili z Anglie. Nakonec jsem tak dostal šanci jet. A závod tak katastrofálně nedopadl. Byli jsme tým a táhli za jeden provaz. Hecovali jsme se. Nebylo to tak, že bysme zalezli každej do svýho boxu a jeli jako jednotlivci. V depu jsme si pomáhali. Jinak to ani nešlo. Měli jsme pro pět lidí jen dva mechaniky, víc to nešlo kvůli přepravě. V závodě byla velká konkurence. Byl nejnařachlejší, co jsem kdy vůbec v pěti jel. Škoda, že ho nemůžeme jet letos.“

speedwayA-Z: „V září v Lublani to byl opět ten starý osvědčený Olymp bojující jako jeden muž. To bylo něco, co vám v extralize chybělo. Jak jsi prožíval skutečnost, že nejúspěšnější klub historie bojuje se Mšenem o udržení?“
Luboš Tomíček: „Před posledním závodem ve Slaným jsem měl jen pět rozjížděk. A z toho čtyři defekty a jedno vítězství, což týmu moc nepomohlo. V průběhu sezóny se zranil Tonda Šváb a to bylo velký oslabení. Pavel byl po zranění. Pepa a Richard měli i nějaký sporný vyloučení. Až v tom posledním závodě jsme předvedli stejnej výkon jako ve Slovinsku. Zabojovali jsme jako tým a nemuseli jet baráž s Plzní. Štěstí nám nepřálo celou sezónu. Klaplo to až v tomhle posledním závodě. I když to možná z venku vypadalo jinak, žádný odměny v tom nebyly. Spíš jsme si uvědomili, že jde opravdu do tuhýho. Před tím závodem nám opravdu moc dobře nebylo. A letos se to dozajista bude opakovat a navíc to doženeme až do baráže, abys měl, o čem psát (smích)!“

speedwayA-Z: „Upřímně řečeno, také v první lize měla pražská Markéta rozhodně na víc než čtvrté místo…“
Luboš Tomíček: „Určitě. Ale tam jde o to, jestli trenér zvolí prioritu vyhrát první ligu nebo dát šanci mladejm, co jim bylo šestnáct. Oni to nevyhrajou, ale dá jim to víc závodů a zkušeností. Chce to však mít v týmu aspoň dva tahouny, co budou tahat. Určitě by to nemělo bejt kompenzovaný, aby ten tým mladejch byl nejslabší. Musí to bejt proložený zkušenějšíma. Je dobrý, když tu první ligu jel Richard Wolff, když je v Čechách. Ale i kdybychom tu první ligu vyhráli, co z toho? Do extraligy stejně nepůjdeme. Opravdu nevím, je to na trenérovi a jeho strategii. Chápu však, že třeba Plzeň se loni mohla přizabít.“

speedwayA-Z: „Nešastný Slaný, fatální Březolupy, zmoklé Pardubice, nemilovaná Kopřivnice, průměrná Plzeň a teprve až v Praze bronzový stupínek vítězů. Tak by šla charakterizovat tví cesta za sedmým místem v juniorském šampionátu. Byl to problém motivace, když bez škrtání výsledku ztrácíš jedním nepovedeným závodem šanci na medaili?“
Luboš Tomíček: „Vůbec. Na škrtání jsem nemyslel a snažil jsem se v každým závodě zajet. Na jedný straně byly technický problémy, jenže z druhý strany jsem si to spíš zavinil sám jezdecky. Loni byl ten juniorák hodně špatnej. To už bylo i předloni. Já nevím, proč se mi tam nedaří. Určitě bych tam chtěl ty výsledky mít. Je těžký. Dělal jsem, co jsem mohl, ale prostě mi to v těch závodech nešlo. Nechci to svádět na defekty. V junioráku to v tom nebylo. Spousta kluků se tam zlepšuje, což je samozřejmě dobře. Dobrý to bylo v Praze. Působil jsem tam jako černá ovce. Nemohl jsem si polepšit, zatímco jiní ano. Nejhorší moment byla Kopřivnice. Tý dráze nepřijdu na chu!“

speedwayA-Z: „Paralela mezi světovým šampionátem juniorů a evropskými devatenáctkami se nabízí i na republikové úrovni. V domácím mistrovství jezdců do 19 let ti bronz neutekl. Jak na tenhle závod vzpomínáš?“
Luboš Tomíček: „Nebyl jsem spokojenej. Zkazil jsem tam jízdu s Martinem Málkem. Od trenéra Vladimíra Kováře mi bylo podáno, že jsem ten závod měl vyhrát, ale skončil jsem třetí. S tím opravdu souhlasím. Nepodařil se mi titul, takže to byl neúspěch. I když to nebyl lehkej závod, bronz tedy mezi velký úspěchy neřadím. Jsem samozřejmě rád, ale že by to byl výsledek, kterej by mě otevřel někam cestu? Myslím si, že v takovejhle soutěžích se ve finále počítaj jenom tituly. Udělat devatenáctky jako jeden závod, je dobrej nápad. Pokud na to budeme mít závodníky, proč ne.“

speedwayA-Z: „Zpráva, že se finále šampionátu jednotlivců pojede v Kopřivnici ti asi velkou radost neudělala. Nespekuloval jsi třeba o možnosti nechat se vyřadit v semifinále v Divišově?“
Luboš Tomíček: „Závody v Divišově jsem bral jako každý jiný. Tu dráhu mám rád. Byly tam ale menší technický problémy. Pouze čtyři rozjížďky jsem jel na svý motorce. Na tu pátou mi musel půjčit svou Ríša. Dojel jsem na nulu, protože chvilku trvalo, než jsem si na ni zvyknul. Na rozjezd jsem si ji trošku přizpůsobil. Hlavně jsem zvednul řidítka. Povedlo se mi dobře odstartovat a kvalifikovat se do finále. To bylo na mý oblíbený dráze v Kopřivnici (ironický smích). A tam mi to prostě nešlo.“

speedwayA-Z: „Ve Mšeně jste se s Bohumilem Brhelem dostali až do finálové části šampionátu dvojic. Poslední medaili vám však vyfoukli Plzeňáci. Nešla zvolit lepší párová taktika?“
Luboš Tomíček: „To nebylo o párový technice. Bogas by získal titul, kdyby měl k sobě jinýho paráka. Já jsem nestíhal. Tím pádem nešlo ani pracovat na technice společný jízdy. V tu dobu jsem byl takovej rozlítanej. A nešlo mi to ani v Anglii, ani tady. Bylo to takový špatný období. Ve Mšeně mi to navíc fakt nesedlo. Ten víkend dvou finálovejch závodů jsem nepovažoval za úspěšnej, ale za velkej propadák a zklamání.“

speedwayA-Z: „V roce 2002 jsi jel poprvé memoriál svého dědy. Loni jsi v tomto závodě zaznamenal další primát, když jsi vyhrál rozjížďku. Jaký to byl pocit?“
Luboš Tomíček: „Ten den mi docela sednul. V jedný jízdě jsem dojel čtvrtej. Dali mi při tom rovinu. Jel jsem totiž na motorce, kde byla upadlá keramika ze svíčky. Sice fungovala, ale motor se nevytočil do otáček. A motorka neposlouchala. Na tuhle fatální závadu jsme vůbec nemohli přijít. To byla úplně beznadějná jízda. Na tréninku jsme pak zkoumali, čím by to mohlo bejt. A až dva dny po závodech jsme jako poslední alternativu zjistili, že je to ve svíčce. Na první pohled vypadala dobře, ale pak jsme zjistili, že tam chybí ta keramika. A tak jsem skočil na druhou motorku. Na ní jsem jel už první jízdu, ale pak jsem dvakrát nastoupil na jiný. Dobře jsem odstartoval. Vyhrát jízdu byl dobrej pocit, ale příští rok bych jich chtěl pár přidat.“

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:
Petr Marek: „Předem ti přeji hodně zdraví a úspěchů v novém roce. Mám dvě otázky. Máš snad nejvíc defektů z českých jezdců. Jak je to možné, když tvůj otec je výborný ladič? Nezdá se ti že se tvůj výkonnostní růst v uplynulém roce zastavil v porovnání třeba s Filipem Šiterou?“
Luboš Tomíček: „Taky přeju hodně zdraví. Mý defekty v oblasti motoru nejsou v žádným případě vinou táty. Většina z nich byla vadou nebo stářím materiálu. Technika motoru je víceméně hodně o penězích. Prostě kdybych měl k dispozici určitou sumu, táta by věděl, jak postavit stoprocentní motor, co vydrží hodně závodů. Spousta závodníků platí velké sumy špičkovým ladičům, u kterejch vlastně ten defekt hrozí taky. Můj výkonnostní růst se podle výsledků určitě zastavil. Ale na druhý straně ve zkušenostech ohledně závodění jsem zestárnul a pokročil. Filip měl dobrej rok s vzestupem. Každej závodník to má ale jiný. Někdo se prosadí dřív, někdo pozdějc a někdo nikdy. Tohle je hodně na jednotlivci.“

Jiří Benda: „Působíte dojmem inteligentního mladíka a život není jen plochá dráha. Co studium?“
Luboš Tomíček: „Děkuji za kompliment. Po základní škole jsem se rozhodl studovat strojní průmyslovku, což byl docela velkej časovej záhul. Neumožnili mi totiž individuální studijní plán a s pravidelnou docházkou to bylo těžký. Nakonec jsem ukončil první ročník a povedlo se i pololetí druhýho. Ale to druhý jsem do školy skoro nenastoupil i díky podpisu kontraktu v Newcastle. Na konci druháku jsem měl neklasifikaci z některých předmětů. Tím jsem studium ukončil a od září se zapsal do druhýho ročníku učebního oboru automechanik. Tahle škola je o stupeň, možná o dva lehčí. Mám individuální studijní plán. I když vím, že od března díky britský lize nebude studium jednoduchý, chtěl bych tenhle obor dokončit. A do budoucna mít v záloze nástavbové studium. Snad se mi tyhle zadní dveře povedou realizovat. Ale to uvidím až podle vývoje plochodrážní kariéry.“

Petr Horáček: „Chtěl bych se Luboše zeptat na Anglii. Jak se tam ve svých osmnácti letech dokázal sám o sebe postarat? A jak velký je rozdíl mezi drahami v Anglii a u nás?“
Luboš Tomíček: „Musel jsem se postarat, když jsem chtěl jít za svým cílem. Zrovna v Newcastle jsem ideální zázemí neměl. Bydlel jsem v jednom bytě s australským závodníkem Scottem Smithem. Neměl jsem dílnu a prostor, kde mít uložený motorky. Hodně jsem byl závislý na spolubydlícím. Kvůli místním regulím ohledně pojištění jsem nemohl řídit auto. Nakonec Smithe propustili a zůstal jsem v bytě bydlet sám. To nebylo ideální. Ale přineslo to dobrý zkušenosti do života. Úplně všechny dráhy jsem neviděl. Většina z nich je techničtější a člověk musí mít víc pod kontrolou motorku. Jsou vesměs malý, úzký a poloměrama se odlišujou od českých drah. Newcastle má hodně dlouhý roviny, ale zatáčky dost za roh. Povrch se v průběhu závodu dost mění. Z hlubokýho se stane tvrdý, z tvrdýho hluboký. Je to hodně extrémní. Když se pak člověk vrátí na dráhu typu Pardubice nebo Slaný, připadá si nezvykle. Jako na letišti. Ale právě proto je britská liga dobrá škola.“

Katka Pleskotová: „V zemích, kde je plochá dráha na výsluní, jsou závodníci idolem dívek a žen. Jak je to s obdivovatelkami tohoto sportu a závodníků u nás? Stačíte je odhánět? A pozoruješ z tohoto pohledu nějakou změnu, když jezdíš v cizině?“
Luboš Tomíček: „Zájem je v cizině určitě větší než tady. Osobně se mi tomhle směru líbilo na Ukrajině a v Chorvatsku, kde se mi zdálo, že zájem je markantnější. Co se týče Anglie, zejména v Newcastle, což je na severu, o pěknou holku člověk nezavadí. Nejhezčí jsou určitě v Český republice. A žádný fanynky, ani fanoušky nikdy a nikde neodháním.“

Luboš Tomíček děkuje:
„Určitě bych chtěl poděkovat rodině a tátovi za podporu v závodění a trpělivosti při práci s motorkama, motorama a se mnou, což mají někdy hodně těžký. Pražskému Olympu za podporu v sezóně, možnosti všeobecné přípravy a technické zabezpečení. Dále panu Sladkému z firmy SýS. A taky všem lidem, co mi v sezóně nějak pomohli nebo aspoň fandili. A chtěl bych pozvat všechny čtenáře na své stránky na adrese www.lubostomicek.com.

Foto: Pavel Fišer, Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz) a Steve Brock (fotografie z www.lubostomicek.com byly publikovány s jezdcovým svolením).