Míšeň – 16. srpna
Saský závod přeboru a první ligy se evidentně nenarodil pod šťastnou hvězdou. Už byl škrtnut z kalendáře, nakonec se pro něho našel nový český garant a posléze i náhradní termín. Jenže touhy všech po odchodu tropických veder a vláze z nebes se naplnily v ten nejméně vhodný moment. Krátce před polednem se v Míšni rozpršelo a od té chvíle se minuty, kdy z šedivé oblohy nepadala voda v různé intenzitě, daly spočítat na prstech jedné ruky. Stav oválu se stále zhoršoval a většina účastníků přijala předčasný konec po rozjížďce s číslem dvanáct s velkou úlevou. Avšak diváci, když opouštěli stadión netušili, kdo vlastně vyhrál. Problém bodové rovnosti byl vyřešen a nejlepší tři celky si na pódiu převzaly ceny. Avšak k otázce patu mezi jmenovci Holubovými přistoupili rozhodčí Pavel Váňa a šéf jury Zdeněk Felix se stejnou aktivitou a vstřícností jako eritrejští uprchlíci ke své repatriaci z Anglie. Až po prostudování řádů na pozávodním zasedání jury bylo přistoupeno k losování, v němž byla Štěstěna nakloněna ke Zdeňku Holubovi.
Déšť, srážky a slejvák nad Labem
Meteorologové hlásili srážky již předem, ale kdo by jim po šesti týdnech sucha a tropických veder zase až tolik věřil?! Zaskočení cyklisté hledali úkryt okolo Labe, kde se dalo, a posádky dodávek s plochodrážníky neskrývaly obavy, jak se to s dnešním závodem vyvine.
Po příjezdu na stadión nevypadala dráha vůbec zle. Němečtí organizátoři neskrývali své obavy z největší dešťové tsunami, ovšem do jejího avizovaného příchodu úderem šestnácté však ještě nějaký čas zbýval.
Mnohem horší však bylo, že před nástupem naplánovaným na druhou po obědě nepřestalo pršet. Šedivé mraky zastínily sluneční svit natolik, že již někdy od jedné museli mít ve stánku s občerstvením rozsvícená světla. Byť se obloha od západu rozjasňovala, stále drobně pršelo. A když se na minutu přesně ve čtrnáct hodin vydali závodníci na nástup v sedlech svých motocyklů, nebeská stavidla se otevřela ještě více.
Zdeněk Holub vystihuje své pocity po vítězství ve čtvrté jízdě:
„Je mi strašný vedro. Dráha je v pohodě. V Anglii mi čtyři dny pršelo, asi jsem to přivez‘ sem.“
Michael Härtel dorazil do Míšně po ose rovnou z Lublinu, kde startoval ve druhém finále juniorského mistrovství světa. V rozjížďce s číslem jedna se ujal vedení, avšak hlavním hrdinou se měl stát Martin Málek. V prvním oblouku poslal za svá záda Ronnyho Weise, jehož záhy minul i Patrik Mikel. Vzápětí si to do druhé zatáčce namířil po spodní straně rovnou do čela.
Pardubický čtyřboj ve druhé jízdě ovládl Tomáš Suchánek. Jaroslav Petrák stihnul v úvodní zatáčce objet pouze Josefa Nováka. Debutující flat tracker Radek Podhadský chyběl kvůli technickým trablům nejen na nástupu, ale i na startu třetí jízdy.
Nicméně jeho absence byla naštěstí jen dočasná. První bod Radka Podhadského v šesté jízdě šel přece jen na vrub zaseknutého plynu Ondřeje Smetany. Nicméně plochodrážní debutant ve dvanácté jízdě za sebou nechal Josefa Nováka a dokonce ohrožoval Patrika Mikela!
Ale nepředbíhejme, třetí jízdu ovládl Jan Holub. Čerstvě patnáctiletý Kryštof Rybář si ze své první závodní jízdy v sedle pětistovky odvezl dva body na úkor Petra Babičky. Jako čtvrtý se dnes mezi vítěze zapsal Zdeněk Holub.
Ondřej Smetana se na něj tlačil po spodní straně první zatáčky, nicméně na výjezdu se sám stal obětí Michala Škurly. A ve druhém okruhu musel zastavit se zaseknutým plynem. Pro vývoj závodu však bylo více určující, že nepřestávalo pršet. Náklaďáček se stavební sutí, který před závodem utahoval dráhu, se vrátil zase do akce.
Hlasy, aby se místo kontraproduktivní úpravy oválu raději hnal závod dopředu, byly oslyšeny stejně jako návrhy před závodem, aby se kvalita oválu zachovala zrušením tréninku. Jury evidentně vsadila na kartu předčasného konce po třech pětinách, což ze sportovního hlediska bylo nejhorším řešením. A to tím spíše, šlo-li elegantně oddálit přinejmenším o sérii později.
Konec přináší úlevu
Po delší přestávce Zdeněk Holub odstartoval v rozjížďce s číslem pět na Tomáše Suchánka. „Provařil jsem to,“ nehledal pardubický borec příčiny své první dnešní prohry nikde jinde. I když zaútočil vnějškem úvodní zatáčky, dopředu se nedostal. Ronny Weis se stále bolavou rukou byl rád za svůj první bod, zatímco Petr Babička zůstal ve třetím kole stát po ztrátě tlumiče výfuku. „Hned to znělo líp a možná by to i líp jelo…“ žertoval v boxech.
Hned vzápětí se prosadil Michael Härtel, když slibný útok Ondřeje Smetany skončil předčasně. „Zase se mi zasek‘ plyn,“ lamentoval. „Tak teď už pojedu na druhý motorce.“ V rozjížďce s číslem sedm se Jan Holub triumfem ve stylu start – cíl stal druhým neporaženým mužem dne.
Martin Málek zaváhal při startu, ale v nájezdu do druhé zatáčky za sebou nechal Radka Podhadského. Vzápětí zaútočil na Jana Holuba, avšak když vymetl jednu z nově vzniklých kolejí, byl rád, že je rád.
Martin Málek s úlevou v hlase mluví o svých patáliích v sedmé jízdě:
„Už jsem viděl, že se zase válím po zemi. Byla tam hrozná kolej, čekal jsem, že se to dlábne. Děkuju pánubohu, že zase při mně stál.“
Někdy okolo šesté jízdy přestalo pršet, avšak dráha si začala vybírat svou daň. Ve druhé zatáčce osmé jízdy upadl Filip Hájek. Rozsvítila se červená světla a při repete se ve třetím kole na zemi ocitnul Kryštof Rybář. Patrik Mikel tím pádem ke svým prvním třem bodům musel na zkušeného Jaroslava Petráka odstartovat hned třikrát!
„Sám nevím,“ krčil březolupský mladík rameny, kterak tak rychle odstranil handicap svých horších startů. „Ten první stál ještě za hovno, ale tož teď už to bylo dobré!“ Co však nešlo zmiňovat v superlativech, byl návrat deště. Než skončila další úprava, náročná na čas i techniku, lilo jako z konve.
Zhruba hodinu trvalo odjet osm jízd s výsledkem, že se ovál proměnil v bahenní lázeň. Po jejím těžkém povrchu vedla prakticky jen jediná kolej. Jan Holub jí projel nejrychleji v deváté jízdě, když svým pronásledovatelům na čele s Martinem Mejtským ujel o celou rovinu.
Hned vzápětí se Tomáš Suchánek dočkal své další porážky. Sice nejlépe odstartoval, avšak Michael Härtel se vnitřkem první zatáčky dostal dopředu. Kryštof Rybář záhy upadl, ale byl povolán na start repete, které přineslo zase stejnou písničku. Tomáš Suchánek nejlépe odstartoval, avšak Michael Härtel se znovu v prvním oblouku dostal zleva před něho.
Ondřej Smetana v sedle druhého motocyklu odvedl v rozjížďce s číslem jedenáct Martina Málka. Zdeněk Holub si hned poté počínal neméně suverénně. A přijel do cíle dlouho před Patrikem Mikelem, který navíc v poslední zatáčce musel odrážet nájezd Radka Podhadského.
Ronny Weis vysílal v depu prosebné gesto směrem k nebesům. Nebyl sám, prakticky celé osazenstvo depa mělo závodu plné zuby. Rozhodnutí jury jej předčasně ukončit přišlo v pravý čas. I když pomineme možnost, že se mítink při troše dobré vůle mohl za půldruhé hodiny svého trvání odjet celý, jsou superlativy na straně vedení závodu u konce.
O pořadí družstev se při bodové rovnosti losovalo okamžitě, avšak otálení u soutěže jednotlivců je nepochopitelné. Výrok předsedy jury Zdeňka Felixe, že Zdeněk Holub se svým jmenovcem Janem mají pro určení majitele pětadvaceti tabulkových bodů po dráze sprintovat po svých, svého autora jasně nominoval do soutěže o největší hloupost roku. Obzvlášť byl-li reakcí na racionální připomínky ze strany klubových manažerů. Humor do plochodrážních boxů patří, ale oprávněná indicie, že s největší pravděpodobností i u Pavla Váni opět zaúřadovala neznalost řádů, mění komedii přece jen do trapné frašky.
Hlasy z depa
„Nevím, nevím…“ nebál se Zdeněk Holub dát průchod rozpačitým pocitům, když cestou ze stupňů vítězů netušil, zda vyhrál on nebo jeho jmenovec Jan. „Uvidím výsledek, jak to dopadlo. Škoda deště, že se to nedojelo.“
„Mokrý, mokrý,“ odpovídal Jan Holub na tradiční otázku, jaké to dneska bylo. „Byly to jen tři jízdy. Těžší mě ještě čekaly, těžko říct, jak by to dopadlo. Přežili jsme to ve zdraví, to je hlavní.“
„Na hovno,“ odtušil Tomáš Suchánek. „Závod o ničem v takovým počasí. Starty jsem měl dobrý, se Zdeňkem jsem to provařil a Härtel se mnou dvakrát vychcal, dvakrát jsem tam byl a dvakrát mě podjel. Rozhodli správně, že to ukončili. Jsou tady mladý, co se učej‘, tak ať se nezrakvěj‘.“
„Jedu druhý závod po hodně dlouhé pauze,“ připomínal Martin Málek sérii svých zdravotních trablů. „A klasickou plochou dráhu jsem nejel od května, když nebudu počítat dvě extraligové jízdy v Praze. Jsem rád, že to skončilo. Bylo to takové trápení. Kdyby nebylo deště, možná kdyby to kdyby dráhu nechali být a neupravovali, možná by se to vyházelo. Bylo to tvrdé, ale jak potom tlačili vodu do dráhy, stala se z toho taková guma a v některých místech byly nepříjemné koleje. Kdyby to pokračovalo, odjedu to, ale je dobře, že to zrušili. Zranění bylo už dost a jednou jsem měl namále i tady.“
„Zezačátku o tréninku super,“ bilancoval Patrik Mikel. „Super, ideální. V první jízdě jsem nebylo připravený, že to bude mokřejší. Druhá jízda byla už peklo a třetí ještě větší. Ale dráha jako dráha, problém je, že na mokrém mám hovno natrénováno.“
| 1. Zdeněk Holub, Praha | 3 3 3 | 9 (los) |
| 2. Jan Holub, Mšeno | 3 3 3 | 9 (los) |
| 3. Michael Härtel, Míšeň | 2 3 3 | 8 |
| 4. Tomáš Suchánek, Pardubice | 3 2 2 | 7 (los) |
| 5. Martin Málek, Březolupy | 3 2 2 | 7 (los) |
| 6. Patrik Mikel, Březolupy | 1 3 2 | 6 |
| 7. Jaroslav Petrák, Pardubice | 2 2 1 | 5 |
| 8. Martin Mejtský, Pardubice | 0 2 2 | 4 |
| 9. Michal Škurla, Praha | 2 1 1 | 4 |
| 10. Ondřej Smetana, Praha | E E 3 | 3 |
| 11. Kryštof Rybář, Divišov | 2 X 0 | 2 |
| 12. Ronny Weis, Míšeň | 0 1 1 | 2 |
| 13. Radek Podhadský, Plzeň | – 1 1 | 2 |
| 14. Josef Novák, Pardubice | 1 0 0 | 1 |
| 15. Petr Babička, Slaný | 1 E 0 | 1 (los) |
| 16. Filip Hájek, Praha | 1 X 0 | 1 (los) |
Klasifikace družstev:
| 1. Březolupy/Míšeň | Michael Härtel 8, Martin Málek 7, Patrik Mikel 6 | 21 |
| 2. Praha | Zdeněk Holub 9, Michal Škurla 4, Ondřej Smetana 3 | 16 (los) |
| 3. Pardubice | Tomáš Suchánek 7, Jaroslav Petrák 5, Martin Mejtský 4 | 16 (los) |
| NC Mšeno | Jan Holub 9 | 9 |
| NC Slaný | Petr Babička 1 | 1 |
| NS Žarnovica |
Foto: Mirek Horáček
