Horsens – 8. srpna
Minulou sobotu se do seriálu Speedway Grand Prix poprvé zapsal nový pořadatel, dánský Horsens. Stadión místního fotbalového klubu s kapacitou 12500 diváků byl vice než slušně zaplněn, převážně domácími fanoušky. Z nedalekého Švédska přijelo nejvíc zahraničních hostů, ale Poláci a Britové skoro nebyli vidět. Není divu, vždyť Kodaň je vzdálena dvě a půl hodiny jízdy autem. Kromě velmi dobré návštěvností, příjemně překvapilo i počasí. V Dánsku většinou prší, ať je léto nebo není. Ovšem v sobotu bylo příjemných pětadvacet stupňů.

 

Absence rovinky jednorázové dráhy ulehčila sudímu rozhodování

Jednorázová umělá trať byla postavena pečlivě. Po fiasku na „Narodowym“ ve Varšavě si Ole Olsen už nemůže dovolit další podobný kiks. Tím spíš, že se v Daugavpils nejela semifinále a finále a závod byl pro déšť předčasně ukončen.

Zmíněný Ole Olsen při každé přestávce na úpravu okamžitě vybíhal na trať a zkoumal stav povrchu. Navíc poloha stadionu ponechávala skoro půlku tratě ve stínu a zbývající část na silném sluncí. Polévání proto muselo byt citlivé. Ke cti pořadatelů protentokrát trať byla vyhovující až do finálové jízdy. Ať to bylo jakkoliv, přece jen první vnitřní pole po celou dobu závodů dávalo velkou převahu – v úvodních dvaceti jízdách červená pozice na startu také určila vítěze čtrnáctkrát. Na začátku se nijak moc nepřejíždělo, k čemuž jsme si bohužel v posledních letech zvykli. Předjíždělo se jen když někdo chyboval. O to důležitější byl start.

První jízdu s přehledem vyhrál domácí Nicki Pedersen k obrovskému nadšení publika. Doma je ikonou a fanoušci za ním stojí. Hned v další jízdě se sešli tři z pozdějších finalistů, ale v tu dobu to nikdo nemohl pochopitelně tušit. Dokonce Kildemand a Jepsen Jensen skončili první a třetí, přesně tak jak nakonec ve finále. Cestou k němu ale Kildemand třikrát viděl škvárový povrch velmi zblízka. Jeho bravurní až nerozumný styl jízdy ho přivedl k pádu poprvé ve dvanácté jízdě, kdy se střetl s Harrisem a byl následně vyloučen.

S jedním vítězstvím, nulou a vyloučením v tu chvíli nevypadal jako favorit závodu. Hned v třinácté jízdě ale dokázal zapomenout na předchozí pád a porazil skvěle jedoucího Doyla. Rozjížďka s číslem osmnáct jízda ale byla ta, která způsobila největší pozdvižení večera. Kromě Petera Kildemanda se na start postavili Maciej Janowski, Nicki Pedersen a Matej Žagar.

„Magic“ Janowski měl ten nejlepší start, jak jinak z červeného prvního pole. Za ním nikdo nechtěl pustit plyn a když to Petera Kildemanda na výjezdu ze zatáčky začalo vynášet k mantinelu, najednou pro Pedersena a Žagara nezbylo místa. Nicki zkušeně pustil motorku ale bylo už pozdě. Peter Kildemand do něj vrazil a Nicki Pedersen povalil Mateje Žagara.

Do vzduchu létaly motorky a jezdci se váleli v jedné neforemné kouli přileb, ruk a noh. Že se nikomu nic vážného nestalo, hraničí se zázrakem.

Co následovalo mělo zásadní vliv na výsledek Speedway Grand Prix. Sotva si publikum oddechlo, když všichni tři zúčastnění odešli po svých a jen Matej Žagar si ledoval pohmožděnou ruku, začaly spekulace, kdo bude vyloučen.

Mně se zdálo, že na vině byl Peter Kildemand, který výrazně změní trajektorii a nenechal ostatním místa. Přitom cela trojice vyjížděla ze zatáčky společně a nešlo určit, kdo byl vepředu. Nicki Pedersen neměl nejmenší možnost zabránit kolizi a právě proto svou motorku co nejrychleji opustil. Matej Žagar v tom byl naprosto nevinně, ale také nejvíce utrpěl zraněním ruky.

Rozhodčí Jim Lawrence měl velice složitou úlohu. Při předchozích pádech už vyloučil oba domácí protagonisty. Poslat je z tratě tentokrát znamenalo poslat je rovnou do sprch. A v případě Petera Kildemanda by to asi bylo to správné rozhodnuti. Z hlediska publika a v zajmu sportovní podívané bylo ale správně pustit všechny čtyři do opakovaného startu. Matej Žagar nebyl zraněn tak, že by nemohl pokračovat, takže po četných opakováních videa karambolu Mr. Lawrence nakonec zjistil, že první zatáčka na velmi krátké tratě v Horsens končí až kdesi těsně pře zatáčkou druhou. Prostě a jednoduše není tam protilehlá rovinka. Podívaná mohla pokračovat dal.

 

Pády rozhodovaly i v samotném závěru velké ceny

Poslední tři jízdy určily první osmičku. Do semifinále se suverénně dostaliJason Doyle, Maciej Janowski a Chris Holder, později Michael Jepsen Jensen, Peter Kildemand a Matej Žagar. Ziskem Třech bodů v poslední rozjížďce je následoval Tai Woffinden a nakonec se štěstím i Nicki Pedersen s pouhými sedmi body. Stejný bodový zisk měli Andreas Jonsson, Greg Hancock, Niels Kristian Iversen a Tomas H. Jonasson ale Nicki Pedersen dvakrát dokázal vyhrát, což se ostáním sedmibodovým jezdcům nepovedlo. Australan Troy Batchelor se šesti bodů po třech jízdách zaznamenal dvě nuly a zůstal za branou semifinále a můj tiket se sazkou na jeho vítězství v koši.

Do semifinále se překvapivě neprobojoval úřadující mistr světa Greg Hancock. Američan si v předchozích letech vždy poradil výborně na nových tratích. Dokázal je rychle přečíst a byl úspěšný. Tentokrát se mu to nepovedlo. Škoda, protože moc se nedařilo ani Nicki Pedersenovi, ani Tai Woffindenovi. A kdyby Greg Hancock stáhl jejich náskok, zbytek sezóny by byl určitě zajímavější. Jenže v sportu kdyby neplatí a na další body si Američan bude muset počkat nejmíň do konce měsíce.

První semifinále ovlivnily dva pády. Nejdřív do tohoto momentu skvělý Chris Holder zůstal vzadu a na posledním místě zřejmě defekt náhle zastavil jeho motocykl a on šel k zemi. Nejvíc to musí mrzet Macieje Janowskeho, který v okamžiku zastavení jízdy byl v čele. Takový start v opakování již neměl a jel v těsném závěsu za Tai Woffindenem. Na výjezdu z poslední zatáčky třetího kola udělal chybu, vyneslo ho k mantinelu a musel se zachraňovat před pádem. Napoprvé se mu to povedlo, ale jeho zpomaleni využil Matej Žagar a hbitě se dostal na postupové druhé místo. Mladý Polák zůstal nablízko, ale už nekontroloval motocykl, jak by potřeboval a nedokázal se vyhnout deflektoru Žagara. Byl z toho pád, naštěstí i tentokrát bez zranění.

Ozdobou závodu bylo druhé semifinále. Z červené skvěle odstartoval Jason Doyle a dlouho vedl. Za ním se seřadili Kildemand, Jensen a Pedersen. Nicki startoval z nevýhodné žluté pozice a ani na moment se nedostal na postupové místo. Kildemand s Jensenem sváděli tvrdý boj a vypadalo, že na Doyla ani nezaútočí. Jezdci na druhém až čtvrtém místě neustále měnili pozice, křižovali si cestu a zvedli publikum ze sedadel. V důsledku Jensen s Kildemandem neskutečně zrychlili, Doyle někde v průběhu třetího kola zaváhal a oba domácí jezdci se dostali před něj. Publikum vybuchlo nadšením, ale Australana bylo škoda, jel výborně!

Finále znovu poznamenal pád. Tai Woffinden ve velké rychlosti projel kolem na druhém místě jedoucího Petera Kildemanda a předjel ho. Jenomže Dán se dotknul Angličanova deflektoru a ihned položil motorku.

Nelze tvrdit že by to udělal schválně, ale útok Brita tvrdý určitě nebyl. To jízda Kildemanda v průběhu večera byla mnohdy mnohem nebezpečnější a za hranou. Jenomže doma je doma a Jim Lawrence se možná neodvážil znova vyloučit Petera Kildemanda pote co to jednou udělal po střetu s dalším Britem Harissem na začátku GP. Takže šel ven vedoucí muž seriálu Tai Woffinden. Opakování už žádné drama nepřineslo. Peter Kildemand vystřelil ihned ze startu a za jeho záda bojovali Žagar s Jensenem. Slovinec nakonec skončil druhý, ale byl velice zklamaný. Vždyť opakovaně doplatil na chyby ostatních a druhé místo mu bylo zřejmě slabou náplastí. Navíc si odnesl zranění. Budeme mu přát víc štěstí v dalším kole a pak zejména v domácím závodě ve slovinském Kršku. Vydrží-li mu forma!

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Kiril Ianatchkov