Eskilstuna – 20. května
Grand Prix tentokrát zavítala do švédské Eskilstuny a tamní diváci doufali, že Tony Rickardsson se konečně odrazí od pro něho nezvyklého dna a vybojuje si stupně vítězů. Jel přeci doma, před svými diváky…. Opak byl pravdou. Tony podal jeden ze svých asi nejhorších výkonů a titul mistra světa se mu začíná pomalu vzdalovat. Ale pěkně po pořádku.

Divokou kartu obdržel Fredrik Lindgren, který se jako každý, kdo dostane tuto možnost zajet si jeden závod na GP, objevil ihned v úvodní jízdě společně s dalším domácím jezdcem Lindbäckem, Protasiewiczem a Adamsem. Start byl malinko nervózní, jezdci stále odjížděli od pásky, ale nakonec přeci jen poslušně postavily své stroje na místa kam kdo patřil a první jízda začala. Od vnějšího mantinelu nádherně sjel a překřížil dráhu Adams, Protasiewiczovi a Lindgrenovi. Lindbäck, který startoval z první dráhy, byl ale přeci jen rychlejší nežli zkušený matador Adams a dostal se do čela. Tito dva si hned vytvořili poměrně slušný náskok a Adams se několikrát pokusil Lindbäcka předjet, nakonec se mu to ale nepovedlo, a tak domácí publikum bylo hned v první jízdě velmi spokojeno, nebo tři body vybojoval domácí jezdec. Adams byl druhý, Lindgren si dojel pro třetí a tudíž jeden bod a Protasiewicz, který podává velmi slabé výkony, bral nulu.

Ve druhé jízdě již stadion vřel, nebo na dráhu přijel kdo jiný, než Tony Rickardsson, který startoval ze druhé lajny. Soupeřem mu byl Polák Hampel, Nicki Pedersen a Hancock. Byla to první jízda v níž jsme viděli pád jezdce. Po startu tato nepříjemná záležitost potkala Hancocka, když v první zatáčce se na sebe jezdci namáčkli a Hancocka nemilosrdně poslali všichni svorně do prken. Hancock naštěstí doklouzal do ochranných mantinelů, tedy spíše pod ně, pak mu trvalo delší dobu, než se z nich vyhrabal, opucoval se a s americkým úsměvem na rtech, jak jsme u něho zvyklí, znovu nastoupil do opakované jízdy, ze které nebyl nikdo vyloučen.

Do čela této jízdy se dostal Hampel, ale hned na rovince ujel podél prken Hancock a dostal se před Hampela, třetí jezdil Pedersen, který se snažil mladého Poláka předjet, právě mezi nimi se odehrávalo největší drama na ovále. Hancock si vytvořil náskok a nebyl již do cíle nikým ohrožován, Hampel uhájil dva body před Pedersenem a k úžasu domácího publika Rickardsson přijel do cíle jako poslední.

V třetí jízdě byl pro najetí a přetržení pásky vyloučen Nicholls a místo něho se představil náhradník Jonas Davidsson. Spolu s ním se na čtyři okruhy vydali Crump, Bjarne Pedersen a Gollob. Jízdu vyhrál Crump, před Gollobem, Pedersenem a Davidssonem.

Tony Rickardsson zabojoval v jízdě číslo sedm, kde si to rozdával s Bjarnem Pedersenem, Iversenem a Protasiewiczem. Tony byl až do konce druhého kola na třetím místě, pak se mu, ale povedlo předjet Iversena a ve třetím kole nádherným manévrem i dosud prvně jezdícího Pedersena. Tahle jízda patřila k těm opravdu bojovným, krásným a zvedala diváky ze sedadel. Tady to byl zase ten známý a rvavý Rickardsson, bohužel, potom již ne na dlouho.

Borcem nad borci a svůj den však měl Hancock. Vyhrál všechny jízdy základní části a proto jak jsem jednou uvedla, že mu nová kombinéza nepřinesla štěstí, musím nyní konstatovat, že je to spíše naopak. Minulou GP zajel Hancock famózně a této ve Švédsku se rovněž nedalo nic vytknout.

Třináctá jízda udělila stop Tonymu Rickardssonovi, který tentokrát startoval z první dráhy a který věděl, že pokud chce do semifinále musí zajet dobrou jízdu. Ze druhé dráhy s ním startoval Gollob ze třetí Žagar a ze čtvrté Lindgren. Všichni odstartují jen Tonymu nejede motocykl, sice se zdá, že si nakonec dá říct, trochu nabral rychlost, ale to už zbylí tři, byli pro Tonyho nedostižitelní.

První a v absolutní pohodě jezdil Gollob a za ním Lindgren, který si to rozdával se Žagarem, jednou byl na druhém místě ten podruhé zase ten druhý. Nakonec druhé místo uhájil Lindgren před Žagarem. Gollob si připsal další tři body. Rickardsson již tušil, že jen výhra v poslední jízdě mu může teoreticky ještě zajistit postup, nakonec se to ale nepovedlo a Rickardsson si ze Švédské GP připsal pouhé čtyři body.

1. semifinále
Červený povlak na helmě patří Hancockovi, modrý Gollobovi, bílý Hampelovi a žlutý Jonssonovi. Jonsson si bohužel v semifinále zajel jen do první zatáčky, kde sám nikým neatakován upadl a byl ze semifinále vyloučen. Opakovaná jízda se jela jen ve třech. Tato jízda, ač šlo o postup do finále, byla pak již celkem nudná, nebo do čela se dostal Hancock za ním se usadil Gollob a takto v poklidu dojeli do cíle. Hampel neměl šanci Golloba předjet a tudíž se do finále nedostal.

2. semifinále
První dráha Crump, druhá dráha Pedersen Nicki, třetí dráha Pedersen Bjarne a čtvrtá dráha Adams. Po startu se do čela na prosto v pohodě dostal Crump a za ním Adams, jak se ale už letos poněkolikáté ukázalo, kde se vzal tu se vzal Nicki Pedersen a zase se protáhl jako úhoř středem pole a přehnal se jak přes Adamse tak i přes Crumpa. Opětně nabral velikou rychlost a Crump ho marně stíhal, naopak na Crumpa se dotáhl Adams a bojoval o druhé postupové místo. Crump si ale tuto příležitost nenechal ujít a Adamse před sebe nepustil. Do finále jde Nicki Pedersen a Crump.

Finále
Červenou dráhu si vybral borec večera Hancock, po modré sáhl Crump, Gollob dal přednost bílé před žlutou, která tak zbyla na Pedersena. Po startu se vytvořila okamžitě trojice jezdců Crump, Hancock a Gollob. Ze zatáčky přeci jen o půl kola byl před Crumpem Hancock a svůj náskok držel až do konce druhého kola, pak se snažil Crumpa natlačit na mantinel, ten se však nezalekl naopak zabral a Hancocka stejně jako v Polsku předjel. Hancock vyhrál všechny jízdy jen tu nejdůležitější prohrál, finálovou jízdu o první místo. Crump mu vyfoukl první místo, které by si Hancock tento večer opravdu zasloužil, Gollob byl šastný za třetí příčku a rozdával úsměvy na všechny světové strany.

Za čtrnáct dní bude mít možnost domácího prostředí Nicholls a Richardson, protože se GP jede na britských ostrovech v Cardiffu.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)