Kopřivnice – 8. května
Boj o zachování ploché dráhy v Kopřivnici skončil příměřím. Před volbami se nikomu z městského zastupitelstva do ošemetné rekonstrukce Letního stadiónu příliš nechce, takže celý projekt leží prozatím u ledu. O státním svátku se kopřivnický klub postaral o plochodrážní kampaň tím nejlepším možným způsobem. Za slunečného počasí vidělo volný mezinárodní závod spousta diváků. Ti nakonec tleskali především svému oblíbenci Adrianu Rymelovi, který protnul vítězně všech šest svých rozjížděk. Na dalších příčkách skončili Richard Wolff a Sebastian Kowolik.
Vladimír Višváder narušil stereotyp
Cestu do Kopřivnice si nakonec našlo jen deset závodníků. Na poslední chvíli odpadl Rakušan Ivan Nagar a pardubický nestor Jaroslav Petrák, který se o den dříve z rakouského Murecku vracel se zadřeným motorem.
Pořadatelé promptně vymysleli zvláštní rozpis na patnáct jízd, v němž se každý z deseti závodníků představil publiku šestkrát. Nevýhodu časté frekvence výjezdu ke startovnímu roštu dokázaly eliminovat vložené jízdy mladých Poláků a čtyřkolek. Připočteme-li problémy s ukropením dlouhatánského prašného obra, mítink se protáhl až takřka do půl šesté.
Rozjížďky měly zpočátku jednoznačný průběh. A favorité vesměs plnili své role už od vylétnutí pásky. První vítězství ve stylu start – cíl zaznamenal Sebastian Kowolik. Vzápětí jej napodobil Adrian Rymel. A poté Richard Wolff odstartoval na Sebastiana Kowolika.
Adrian Rymel vzápětí triumfoval v rozjížďce s číslem čtyři, aby s ním Richard Wolff srovnal krok díky tříbodové dávce z páté jízdy. „Jde to, ale hrozně mě bolej‘ ruce,“ hlásil Richard Wolff své první dojmy z kopřivnické hlubiny. „To nebejvalo zvykem. Ale jinak dobrý. A už se těším na rozjížďky s Aďou.“
Ty si ostatně chtěli vychutnat i všichni přítomní. Závodník, o němž byla řeč mezitím zbavil Sebastiana Kowolika vedení už v první zatáčce šesté jízdy. Richard Wolff si pohled na svého létajícího kamaráda zpestřil skutečně netradičním způsobem. Stříhal díry do svého overalu, který obléknul pod svou kombinézu ve žlutočerných barvách svého někdejšího klubu Trelawny. Právě jeho těsným rukávům dával za vinu zmiňované bolesti.
Ještě před očekávanými duely obou Pražanů, nadchnul všechny diváky Vladimír Višváder. Dobře si po vlažném úvodu spočítal, že právě ve slabší rozjížďce s číslem sedm by mohl triumfem zahájit atak na stupně vítězů.
Po vylétnutí pásky však vystřelil dopředu Heinrich Schatzer. Padesátiletý Rakušan však jen zřídka vydržel závodit za první výjezd. Z něho se teď vyřítil na čele právě Vladimír Višváder. Heinrich Schatzer vzápětí ubral, čehož využil i Krzysztof Nowacki.
A klubový kolega Věroslava Kollerta a Hynka Štichauera z polského Rawicze vzápětí začal ukrajovat z náskoku březolupského borce. Ve druhém kole zaútočil vnitřkem druhé zatáčky. Vladimír Višváder však udržel venek a s ním i první příčku. Stejný husarský kousek se mu povedl i o kolo později, kdy to Krzysztof Nowacki pro změnu zkusil po levé straně.
Vladimír Višváder letěl plnou rychlostí do předposlední zatáčky. Najednou však jeho motocykl poskočil. Závodník se jej snažil udržet pod kontrolou, jenže během pár vteřin už ležel na dráze. Když jej Adrian Pluska na tandemu dovezl do depa, mohl vysvětlit příčinu svého opěšání: „Zadřel jsem to. Natvrdo. Už to nešlo ani vymáčknout. Myslel jsem, že to udržím, sílu mám, ale v nájezdu je vyšší rychlost.“
Vladimír Višváder opět zasahuje
Když se mítink přehoupnul do druhé poloviny, začal se lámat chleba v otázce stupňů vítězů. V rozjížďce s číslem osm předvedl nejlepší start Adrian Rymel. Ovšem od mantinelu se na něho valil Richard Wolff. Oba střelci vyjeli na protilehlou rovinku bok po boku, nicméně Adrian Rymel se ukázal jako rychlejší.
Richard Wolff vzápětí nenašel soupeře v desáté jízdě. A ob jednu rozjížďku později na něho čekal znovu Adrian Rymel. Ten však ani tentokrát nepřipustil žádné pochyby, že by neměl triumfovat ve stylu start – cíl.
Dvojice Pražanů na sebe nakonec narazila ještě jednou v předposlední rozjížďce. Společnost jim dělal Sebastian Kowolik, jehož akcie trošku poklesly po třetím místě za oběma leadery v osmé jízdě.
Tentokrát jim však vypálil rybník rychlým startem. Z prvního oblouku však už vedl Adrian Rymel. Dopředu se dral i Richard Wolff. Obzvláště ve dvou závěrečných kolech se Polákovi znatelně přibližoval, jenže na cílové čáře mu kousek chyběl.
Zatímco Adrian Rymel právě zkompletoval své osmnáctibodové maximum a Richard Wolff si zajistil celkové druhé místo, Sebastian Kowolik neměl ještě pódium ani zdaleka v kapse. Jeho bodový zisk totiž mohl v rozjížďce s číslem patnáct vyrovnat Marco Müller.
K rozjezdu o třetí místo by ovšem potřeboval zvítězit, ale na tři body si brousil zuby i Vladimír Višváder. „Na poslední jízdu dám novou hranu,“ vyhrožoval březolupský borec rozladěný především třetím místem za Marco Müllerem a Adrianem Pluskou v deváté rozjížďce. „Chci ji vyhrát!“
Jak řekl, tak udělal. Po vylétnutí pásky se usadil v čele. A Marco Müller si na něm tentokrát vylámal všechny zuby. Sebastian Kowolik tak mohl vyrazit na nejnižší stupeň vítězů rovnou, aniž by musel porážet Němce v rozjezdu.
Hlasy z depa
„Bylo to pohodový vítězství v úplném klidu,“ nechal se cestou od stupňů vítězů slyšet Adrian Rymel. „Měl jsem dobrý motory, takže spokojenost. Ríša hodně kousal, bylo to tip op. Hlavně v tý jedný jízdě nebylo moje vítězství zas až tak přesvědčivé.“ Po rozchodu s Berwickem čekají pražského závodníka především mítinky na kontinentu. „Zítra budu zkoušet nový motor od Tondy Kaspera,“ prozradil Adrian Rymel své plány na nejbližší budoucnost. „Ve středu pojedu extraligu v Plzni a pak první ligu v Polsku. To bude oříšek, nevím, jak to funguje. Je to první liga a je to střelba.“ A jak se zdejší odchovanec dívá na hrozby uzavření bran kopřivnického stadiónu pro sport levých zatáček? „Ani nevím,“ pokrčil rameny. „Chtělo by to tu novou dráhu udělat. Mně to tady nevadí, ale jsou kluci, že jim to vadí. Chtělo by to na tohle nějaký peníze pustit. Jestli to zanikne tady, kde chodí nejvíc diváků, nemá snad ani cenu plochou dráhu v Čechách dělat.“
„Bylo to pohodový odpoledne a dobrá sranda,“ netajil se spokojeností Richard Wolff. „S tou dráhou musíš počítat. To je prostě Kopřivnice. Ale dnes byla dráha dobrá. Trošku děravá, ale jsem rád, protože to byl dobrej trénink na Mulmshorn. Je to letos můj třetí závod a trošku se mi to už rozjíždí. Začaly mně fungovat i motory, s nimiž jsem vůbec nepočítal. A už mám dva, co s nima můžu závodit. Motorka mi jela dnes perfektně.“ Nicméně Adriana Rymela ani jednou neporazil. „Dneska jsem to ve čtvrtý nebo pátý jízdě zkusil, abych odlítnul od startu, ale nepovedlo se to,“ šel Richard Wolff na odpověď šibalským komentářem na téma svého pokusu o letmý start. „V poslední jízdě bych stejně musel vyhrát. A Aďa by musel bejt až čtvrtej, takže to bylo už rozhodnutý. A Aďa taky zrovna pomalej není. První místo by samozřejmě bylo super, ale i druhý místo jde. Naštvanej bych byl až za třetí místo.“ Pražský Olymp čeká už pozítří další extraligové kolo. Zasáhne do něho také Richard Wolff? „O extralize zatím nic nevím,“ neměl v tomto směru prozatím jasno. „Mám zprávy, že možná nebudou lidi, ale zatím nevím, co se bude dít. Chci se zejtra na tréninku připravit. Určitě v Plzni budu, i když nevím, jestli pojedu.“ Hrozba zániku kopřivnické ploché dráhy je dočasně u ledu, ale může se vynořit kdykoliv po volbách. „Bylo by škoda, kdyby to tady mělo skončit,“ komentoval toto téma Richard Wolff. „Škoda, kdyby padnul další stadión. Přál bych jim, aby to dopadlo. Ale neznám stadión, kde by nebyly problémy s fotbalistama.“
„Kopřivnice mě baví a jelo se mi dobře,“ hodnotil své účinkování Vladimír Višváder. „Před závodama jsem to viděl na třetí místo. Skoro to vyšlo, ale byl problém s motorkou. V plný rychlosti jsem to v nájezdu zadřel a šel přes řidítka. Ale dělal jsem závody. Škoda, že se nás sešlo tak málo. Diváci však přišli, takže se mi jezdilo hezky.“ A co kdyby se už v Kopřivnici nikdy žádná plochá dráha nejela? „Bylo by mi to líto,“ odpověděl Vladimír Višváder upřímně. „Je tady hezký prostředí a diváci sem chodí. Kdyby se tady rozšířila dráha, byl by to jeden z mejch oblíbenejch stadiónů. To by bylo úžasný!“
| 1. Adrian Rymel, Olymp Praha | 3 3 3 3 3 3 | 18 |
| 2. Richard Wolff, Olymp Praha | 3 3 2 3 2 1 | 14 |
| 3. Sebastian Kowolik, PL | 3 2 2 1 3 2 | 13 |
| 4. Marco Müller, D | 1 2 1 3 3 2 | 12 |
| 5. Krzysztof Nowacki, PL | 2 1 3 F 2 E | 8 |
| 6. Vladimír Višváder, Březolupy | 2 1 F 1 1 3 | 8 |
| 7. Adrian Pluska, PL | 1 2 2 2 0 1 | 8 |
| 8. Heinrich Schatzer, A | R 1 R 2 2 R | 6 |
| 9. Jaromír Otruba, Mšeno | 0 0 E 0 1 1 | 2 |
| 10. Boleslaw Kultucki, PL | 0 E – – – – – | 0 |
Legenda: E – defekt, ex – diskvalifikace z jiného důvodu než postihují ostatní zkratky, F – pád, F/R – po pádu nenastoupil do další jízdy, L – přejetí vnitřní čáry oběma koly, M – diskvalifikace za dvě minuty, R – nedokončená rozjížďka bez zjevného defektu, T – diskvalifikace za najetí do pásky, U – diskvalifikace za zavinění pádů jiných jezdců, X – diskvalifikace za zaviněný pád.
MMS foto: Antonín Škach
