Praha – 23. června
Čtvrtý extraligový závod přinesl čtvrtý triumf v řadě Pardubicím, které jsou na nejlepší cestě za zlatými medailemi. Dnes se ujaly vedení po triumfu v rozjížďce s číslem jedna a nesestřelil je z něho ani pád Aleše Drymla v jedenácté jízdě. Od ostatních soupeřů se opět ohradily jakousi železnou oponou, k níž se nejblíže dostala Praha. Tomáš Topinka si totiž excelentním způsobem připravil půdu pro žolíkový útok, který Matěj Kůs proměnil v deváté jízdě naplno. Bezprostřední hrozbou Pardubicím se však Praha nestala, už jen proto, že Josef Franc hned vzápětí dojel do cíle až za Martinem Vaculíkem, jehož nejvíce potrápil jen Ondřej Smetana v rozjížďce s číslem devět. Borci z hlavního města však za sebou jednoznačně nechaly Slaný a Mšeno, o jejichž pořadí se rozhodovalo v rozjezdu. V něm se mšenský Grzegorz Walasek nakonec dostal před slánského Adriana Miedzinskeho, jehož vyloučení z druhého opakování jedenácté jízdy mohl Milan Mach jedině litovat. Rozhodčího Pavla Váňu dokonce neváhal kvůli jeho rozhodnutí označit singulárem titulku známého dokumentu o pořadatelích prodejních akcí.

Patrik Mikel nečekaným bodem nepustil soupeře na pardubickou úroveň

Obava z deště byla všudypřítomná, i když na obloze nebylo po černějších mracích ani známky. Meteorologické předpovědi se ale měnily, proto byl povrch Markéty tvrdší než obvykle. A uspíšení časového programu s sebou vzalo i slavnostní nástup. A tak již krátce po osmnácté hodině zabouřily nad pražskou šestkou plochodrážní motory naostro.

Václav Milík měl už na konci druhého kola náskok půl rovinky před Michaelem Hádkem, zatímco boj o třetí místo teprve čekal svého vyvrcholení. Dočkal se ve čtvrtém okruhu, kdy se Martin Málek spodní stranou první zatáčky posunul před Michala Škurlu.

V rozjížďce s číslem dvě se Jan Holub nechal polapit páskou. Posunul se dozadu na trestnou čáru, odkud ovšem neměl šanci do vývoje na špici zasáhnout. „Nestíhalo to, měl jsem to krásně pomalý,“ připouštěl později. Aleš Dryml dovezl do pardubických boxů již druhý triumf ve stylu start – cíl před Adrianem Miedzinskim, na něhož byl tentokrát krátký i Josef Franc.

Pražané se tedy s jedním bodíkem choulili společně se Mšenem u dna průběžné klasifikace, což ovšem měla změnit juniorská jízda. Zdeněk Holub byl pekelně rychlý už od startu, kde změřil Eduarda Krčmáře, Ondřeje Smetanu i Patrika Mikela.

Nepočítáme-li Tomáše Topinku a jeho očekávaný tah z nahrazení Filipa Hájka Josefem Francem v rozjížďce s číslem dvě, taktické hrátky odstartoval Petr Vandírek o dvě jízdy později. Jaroslav Petrák, který v sestavě Mšena nahradil zraněného Filipa Šiteru, zastoupil z pozice náhradníka Grzegorz Walasek.

Než se definitivně vypravil k roštu, otočil se ještě jednou ke svému mechanikovi ke vratům depa pro poslední úpravy nastavení motocyklu. Zajížďka se mu evidentně vyplatila, protože v první zatáčce objel Tomáše Suchánka. Matěje Kůse zaskočil tvrdý povrch oválu. „Miluju Markétu, ale když je pořádně pod kolem,“ vysvětloval, proč se do boxů vrátil s jediný bodem získaným na úkor Romana Čejky.

Petr Vandírek svůj tah s Grzegorzem Walaskem místo Jaroslava Petráka zopakoval i v páté jízdě, byť předpokládal, že Lubomír Vozár nevyšle na ovál Patrika Mikela, avšak Martina Vaculíka s číslem pět. „Říkám Grzegorzovi, že tam bude mít Vaculíka,“ nešetřil mšenský kouč obdivem na adresu své polské posily. „A on ‚no, a co?‘ A to má zlomenou ruku!“

Grzegorz Walasek neměl v rozjížďce s číslem pět sobě rovného. Ještě než složil motocykl do druhého oblouku, vedl před Michalem Dudkem o deset bodů. Martin Vaculík se v akci ještě neobjevil, nicméně Patrik Mikel se jedním bodem na úkor Michala Škurly postaral Pardubicím o nečekaný bonus. Díky němu zůstal východočeský tým v čele o bod před Slaným a Mšenem a o celé čtyři před Markétou.

Souboj s Martinem Vaculíkem očima Ondřeje Smetany:

„První výjezd byl super. I start jsem měl dobrej‘. Pak se ale ukázalo, koho jsem předjel. Nasadil rychlej‘ venek a byl tam. Škoda, že jsem to na venek nedal já. Nemusel mě předjet tak jednoduše.“

Martina Vaculíka se diváci dočkali až v šesté jízdě místo Tomáše Suchánka. Předvedl nejlepší start, avšak v první zatáčce se zprava okolo něj přehnal Ondřej Smetana. Jenže mšenský zázrak se nekonal. Slovenský závodník s bílým koníkem na vestě se vedení znovu ujal už ve druhém nájezdu.

 

Férová spravedlnost pláče

Debut Filipa Hájka v letošní extralize vypadal jako příprava na pražský žolíkový útok nebo minimálně jako snaha vyšetřit jednu jízdu pro náhradníka Josefa France v pozdějších fázích závodu. Každopádně se pražský junior vrátil do depa s nulou, zatímco Michael Hádek inkasoval další bod.

Sedmá jízda přinesla další sólo Václava Milíka. Adrian Miedzinski přitom za jeho zády uhlídal oba jmenovce Holubovy. Mšeno nečekalo nic šťastného ani v rozjížďce s číslem osm, do níž se Martin Málek ani nerozjel. „Motor se rozpad‘,“ odtušil jeho otec Pavel. Mezitím na čele úřadoval Aleš Dryml. Matěj Kůs řešil patálie se spojkou. Odstartoval třetí, aby ve druhém kole ve výjezdu z první zatáčky objel Eduarda Krčmáře. Troufal si i na pardubického kapitána, avšak ten měl situaci dokonale pod kontrolou.

Po přestávce přišla chvíle pro pražský úder. Michal Škurla po dvou předchozích nulách zůstal v depu a jeho místo v deváté jízdě zaujal Matěj Kůs coby žolík. Petr Vandírek nezůstal za Tomášem Topinkou pozadu. Místo Jana Holuba se se mšenskou vestou na ovále objevil Grzegorz Walasek, jenž rovněž mířil pro dvojnásobný příděl bodů.

Jenže nula krát nula není nic jiného než nula. To se přesně stalo Grzegorz Walaskovi, jemuž nakonec třetí místo sebral Eduard Krčmář. Slánský junior se pod polského borce dostal spodní stranou druhé zatáčky. Čelo dokonale opanoval Matěj Kůs. Bezchybnou jízdou dokázal poslat Tomáše Suchánka pokaždé do patřičných mezí, byť Pardubičan usiloval o první příčku sebevíc.

Pražské super maximum vyneslo domácí celek na druhou příčku průběžné klasifikace o bod před Slaný a čtyři před Mšeno, jež ještě nedopilo svůj pohár hořkosti. V rozjížďce s číslem deset totiž přišlo o Martina Málka, který musel vzdát kvůli obnovenému zranění již ve druhém okruhu.

Martin Málek zdůvodňuje své odstoupení ze závodu v rozjížďce s číslem deset:

„Je to v prdeli. Vyskočila mě noha z háku v nájezdu, zkusil jsem zahnout a zakop‘ jsem znovu. Na startu se mi vyšroubovalo lanko, měl jsem povolenou matičku, proto motorku do depa nesli a blbě jsem odstartoval.“

Zato Pardubicím hrálo všechno do karet. Martin Vaculík při svém druhém výjezdu na ovál za sebou vodil Josefa France i Romana Čejku, o Martinu Málkovi ani nemluvě. Nicméně po čtyřech výpadcích se Mšeno konečně mělo dočkat bodů v jedenácté jízdě, která však byla dnes suverénně nejdelší. Aleš Dryml si nestačil užít benefity rychlého startu, když na něho v úvodním nájezdu zaútočil Zdeněk Holub. Jenže dopředu se vnějškem dral i Adrian Miedzinski.

Pražský junior upadl a k zemi šel i Jaroslav Petrák, aby do něho nevrazil. Incident nejvíc odskákal Pražanův motocykl. Jeho majitel s ním rychle pospíchal do depa, kde na konec relaxoval. Na jeho stroj si sedl Matěj Kůs, zatímco Zdeněk Holub starší rychle měnil přední kolo.

Času se jim dostalo habaděj. Po restartu se Zdeněk Holub usadil v čele. Musel se bránit nejen Adrianu Miedzinskemu, taktické rezervě Slaného, ale i Aleši Drymlovi. Ve druhém kole se pardubický závodník přetočil ve druhé zatáčce. „Chtěl jsem pokřtít novou kombinézu,“ zlehčoval situaci.

Byl už jen krůček od travnatého středu a vedoucí závodník vyjížděl z první zatáčky, když Pavel Váňa rozsvítil červená světla. Jenže nyní už nebyl v otázce času na přípravu velkorysý jako při prvním přerušení jízdy. Z dvou minutého limitu již uběhly tři čtvrtiny, když na ovál vyjel Zdeněk Holub.

Jaroslav Petrák jej následoval o chvilku později, zatímco před Adrianem Miedzinskim se zavřela vrata s vypršením limitu. Spravedlnost hořce zaplakala, diskvalifikací měl pykat borec, který nezavinil ani jedno zastavení. Milan Mach pospíchal k telefonu, kde vedle tohoto faktu rozporoval absenci zvukového signálu, který neslyšel. „Nejhorší a přitom nejnamachrovanější rozhodčí,“ vrátil se naštvaný ještě víc, neboť sudí jeho námitky odmítl.

A tak se diváci za svých sto třicet dočkali nepříliš extraligového pohledu, kterak Zdeněk Holub odvedl osamoceného Jaroslava Petráka. Jenže závod měl ve své kapse naštěstí ještě další dramata. Ve dvanácté jízdě se dostal do čela Ondřej Smetana. V první zatáčce jej zprava minul Václav Milík. Avšak Matěj Kůs se před svého klubového kolegu v mšenských službách nedostal ani navzdory srdnatému manévru po spodní straně poslední zatáčky.

 

Konečné pořadí určil až rozjezd

Pardubice šestadvacet, Praha dvacet a Slaný se Mšenem po čtrnácti. Takové pořadí bylo na začátku čtvrté série. Rozjížďka s číslem třináct měla nejprve na čele Grzegorze Walaska, avšak Zdeněk Holub v první zatáčce poskočil z třetího místa rovnou do čela. Něco takového si ovšem Václav Milík nechtěl nechat líbit ani náhodou.

Briskně za svá záda poslal mšenského Poláka a ve druhém kole předjel v první zatáčce i vedoucího Zdeňka Holuba. Grzegorz Walasek se marně pokoušel o zvrat. V poslední zatáčce se stal obětí i Eduarda Krčmáře, jenže před slánského juniora se stačil za pět minut dvanáct vrátit. Ve čtrnácté jízdě triumfoval Martin Vaculík stylem start – cíl před Adrianem Miedzinskim, když Josef Franc sebral jediný bod Ondřeji Smetanovi.

Milan Mach již nemohl příliš strategicky kouzlit. Zbýval mu prakticky jen žolík. S ohledem na zpackaný start Adriana Miedzinskeho, taktickou rezervu diskvalifikovanou v jedenácté jízdě, jej nemohl mít nikdo jiný než Eduard Krčmář. „Co můžu dělat, když nás ten šmejd připravil minimálně o dva body?“ rozhodil bezmocně rukama, když pro dvojité body svého juniora posílal v patnácté jízdě.

Nakonec se dočkal jen nuly. Eduard Krčmář zůstal po vylétnutí pásky trčet vzadu. Předjetí nepřinesl žádný z jeho útoků. V čele se držel Zdeněk Holub. Ondřej Smetana v první zatáčce objel Tomáše Suchánka, avšak definitivně se mu jej přelstít nepodařilo.

Pardubičan ve třetím kole nasadil ve druhé zatáčce po vnějšku, aby se ve výjezdu bleskově přemístil na opačnou stranu. „Lajnu jsem si hlídal, ale udělal jsem chybu a on to tam šoup‘,“ litoval Ondřej Smetana.

V šestnácté jízdě odrážel Jan Holub nájezdy Matěje Kůse až do blikání červených světel na začátku třetího okruhu. V jeho nájezdu šel Patrik Mikel po spodní straně před třetího Michaela Hádka, avšak záhy upadl. A do kolize se dostal také Michael Hádek. Při repete bez diskvalifikovaného Pardubičana už Matěj Kůs zvládl vítězně bez problémů.

Patrik Mikel líčí svou kolizi s Michaelem Hádkem v rozjížďce s číslem šestnáct:

„Udělal jsem nájezd, je tam obrubník na trávu, rozhodilo mě to nohu. Pak přední kolo a už to bylo. A chytal jsem hady holou rukou.“

Sérii nominačních rozjížděk zahájil ve velkém stylu Aleš Dryml. Zpočátku měl za sebou Jana Holuba, avšak Josef Franc se do poslední chvíle nevzdával myšlenek na rozhodující atak. Načasoval si jej do poslední zatáčky, v níž podjel mšenského závodníka, který se přitom úzkostlivě držel vnitřní čáry. Jan Holub si později při prohlížení trávníku mohl hlavu ukroutit, nicméně reakce od Pavla Váni žádná nepřišla.

Pražané zůstali na šestibodovém odstupu od Pardubic, avšak jejich naděje za zlom zhasla již v rozjížďce s číslem osmnáct. V ní ani Grzegorz Walasek nedokázal ohrozit Adriana Miedzinskeho. „Neměli jsme čas donastavit motor,“ zdůvodňoval Václav Milík svou jedinou dnešní porážku. Nicméně Matěje Kůse za sebou udržel a díky jeho bodu Pardubice s konečnou platností vyhrály čtvrtý extraligový závod v řadě.

Zbývalo již jen vyřešit, kdo se postaví na nejnižší stupínek pódia. Řešit ji začal Eduard Krčmář, který nejlépe odstartoval do devatenácté jízdy. Z první zatáčky ovšem před ním vyjel Martin Vaculík. Ve druhém kole se ovšem vyřítil z úvodního oblouku na čele Zdeněk Holub. Jenže po wheelie v další zatáčce klesl zpátky. „Svítilo mi sluníčko do obličeje,“ komentoval pražský junior, co se mu přihodilo.

Nulu Ondřeje Smetany ve dvacáté jízdě vynahradil Grzegorz Walasek, jenž se pevně usadil ve vedení už po letu pásky k pražské obloze. Jenže Adrian Miedzinski nezahálel.

V první zatáčce druhého kola objel Josefa France a řekl si o rozjezd Slaný vs. Mšeno o bronz. V něm měl zpočátku vrch, avšak v nájezdu do druhé zatáčky druhého kola jej Grzegorz Walasek překonal a posadil Mšeňáky na pódium.

 

Hlasy z depa

„Super, vyhráli jsme,“ usmíval se Martin Vaculík. „Mám radost, každá výhrad je důležitá. Ukázali jsme, že jsou Pardubice silné, mám radost. Jak za ně budu jezdit dál, uvidíme, jak se to sladí s kalendářem. Jsme s Matejem Žagarem dva kvalitní jezdci na postu cizince, tak uvidíme.“

„Vyhráli jsme, takže dobrý,“ radoval se Václav Milík. „Super až na tu poslední jízdu. Mám odjetej‘ motor, neměli jsme čas to donastavit. Ale kráčíme k titulu.“

„Pro mě celkem těžký závody,“ bilancoval Matěj Kůs. „Snažil jsem se jet se srdcem a dát do toho výsledku všechno, co šlo. Trvalo mně, než jsem se spasoval ze začátku s dráhou, bylo to příšerně tvrdý. Miluju Markétu, ale když je pořádně pod kolem, jako jsem si na to letos zvykl. Potom se mi ještě spálila spojka a klouzal mi přítlačák. Musel jsem během závodu vyměnit celou spojku. Nebyl to individuálně nejhorší výsledek, třináct bodů je fajn, i když se žolíkem. Jsem rád, že důvěru ve mně vloženou, jsem proměnil ve vítězství a potvrdil správnou roli kapitána. Beru to celkem zodpovědně a hodně to pro mě znamená. Chyb jsem udělal sám taky víc než dost a myslím, že mám stále co zlepšovat. Zdenda Holub zaslouží určitě velkou pochvalu, jel skvělý závody. Topas to po manažerský stránce odved‘ taky dobře. Pardubice nás porazily, protože byly dnes zkrátka lepší. Neměly díru v týmu, všichni bodovali vyrovnaně. Aleš, Milda a Vaculda byli páteří toho vítězství. My jsme ty díry měli. Máme druhé místo v tabulce, jedeme od začátku sezóny víceméně se svými závodníky bez zahraničních posil, podle mě se není, za co stydět. Letos vnímám v týmu docela příjemnou atmosféru a závodění doma si po dlouhé době dokážu užít.“

„Bylo to suprový,“ svěřoval se Zdeněk Holub. „Jen škoda, že jsme nevyhráli. Zazávodil jsem si pěkně, ale můj výsledek byl špatnej‘. Pocity mám ale suprový. V poslední jízdě mi to nevyšlo, v nájezdu u depa mi svítilo sluníčko do obličeje, ale jinak jsem byl celý závody spokojenej‘.“

„Nic moc,“ krčil rameny Eduard Krčmář. „Tvrdá dráha, pořád jsem mydlil a nemoh‘ jsem to doladit. Žolík se mi dneska nepoved‘…“

„Zezačátku tragický,“ popisoval Jan Holub závod. „První jízdu jsem dal pásku. Nestíhalo to, měl jsem to krásně pomalý. Ve druhý jízdě byla dráha úplně jiná, nejelo to vůbec dopředu. Změnili jsme nastavení, to už bylo dobrý, ale Matěj byl rychlejší. A Pepíček je pěknej‘ kanál, takhle se mnou vypéct (smích).“

„Závody byly moc pěkný, i diváci museli být spokojený,“ konstatoval Ondřej Smetana. „Týmy byly hodně vyrovnaný, předjíždělo se. V první jízdě jsem na prd odstartoval, byl jsem pomalej‘. Na druhou jízdu jsme to poladili, změnili něco na motorce a bylo to dobrý. Škoda, že jsem Vaculíka nepotrápil víc! Škoda taky, jak mě podjel ten Suchoš. Čekal jsem ho po lajně, hlídal si ji, v zatáčce u depa jsem udělal chybu a on to tam šoup‘. Ale dobrý, že jsme byli třetí, škoda, že s náma nejel Filip, to bychom bojovali vejš.“

 

1. ZP Pardubice			41
Patrik Mikel	0 1 – X		1
Tomáš Suchánek	2 – 2 2	0	6
Aleš Dryml	3 3 X –	3	9
Václav Milík	3 3 3 3	1	13
Martin Vaculík, SK	3 3 3	3	12
2. AK Markéta Praha			33
Matěj Kůs	1 2 6* 1 3	0	13
Zdeněk Holub	3 1 3 2 3	1	13
Filip Hájek	– 0 – –		0
Michal Škurla	0 0 – –		0
Josef Franc	1 2 1	2 1	7
3. Grepl PDK Mšeno			24
Jan Holub	0 0 – 2	1	3
Martin Málek	1 E R –		1
Ondřej Smetana, Praha	1 2 2 0 1	0	6
Jaroslav Petrák, Pardubice	– – 2 –		2
Grezgorz Walasek, PL	3 3 0* 1	2 3	12+3
4. AK 3ton Slaný			24
Michael Hádek	2 1 – 1		4
Michal Dudek	– 2 0 –	0	2
Roman Čejka	0 – 1 –		1
Eduard Krčmář	2 1 1 0 0*	2	6
Adrian Miedzinski, PL	2 2 M 2	3 2	11+2

 

Aktuální extraligová tabulka:

	bilance výsledků	malé body	tabulkové body
1. Pardubice	4-0-0-0	161	16
2. Praha	0-3-1-0	125	11
3. Mšeno	0-1-1-2	111	7
4. Slaný	0-0-2-2	107	6

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)