Praha – 5. ledna
Ačkoliv v žádném případě netrpí zamlklostí, v loňské sezóně mu v mnoha případech nebylo vůbec do řeči. A pakliže mi po takovém závodě něco řekl, vyšlo to na pár řádek nebo to nešlo publikovat. Přesto však strana jeho aktiv nezůstala prázdná. Skončil desátý v evropských devatenáctkách, třetí v republikovém šampionátu stejné věkové kategorie, při závěrečné extralize měl největší bodový podíl na záchraně Olympu před baráží, vyhrál rozjížďku v memoriálu svého dědečka. Pražský junior Luboš Tomíček je dalším závodníkem, s nímž si na stránkách magazínu speedwayA-Z přečtete exkluzivní rozhovor. A také tentokrát do něho můžete vstoupit i vy.
Plochodrážní rok skončil pro Luboše Tomíčka smolně. Pád v úvodní jízdě jej vyřadil dva dny před Silvestrem z mezinárodního halového mítinku v Exloo v Nizozemí, v němž předloni sahal po vítězství. Zasloužil by si však nominaci na cenu fair play. Odtáhnul totiž automobil Miroslava Fencla, jemuž se cestou do největší země Beneluxu zadřel motor.
„Jo, jestli potřebuješ, můžu klidně přijet do Český Třebový a odtáhnout tě na laně do Holandska,“ odrazil žert magazínu speedwayA-Z, zda si teď otevře v tomto oboru živnost. Vzápětí však zvážněl. „Pomoc Mirdovi jsem bral jako samozřejmost a přátelskou službu. Jiné východisko nebylo. Říkal jsem mu, to je pech, pěkně ti to začíná. Jenže pak přišla první rozjížďka a on to samý mohl říkat mně!“
A co se vlastně v oné nešastné jízdě přihodilo? „Natáhla mě díra,“ přiznal Luboš Tomíček. „A jak ta dráha byla krátká, hned jsem si už bouchnul do prken. Další jízdu bych nestihnul. Ve dvou zbývajících pak už nemělo cenu jet a ani jsem se na to po svém pádu necejtil.“
Své otázky pro rozhovor s Lubošem Tomíčkem můžete vkládat ve formě komentářů k tomuto článku od této chvíle až do 12:00 hodin příštího pátku 14. ledna. Interview je naplánováno na sobotu 15. ledna.
Foto: Pavel Fišer a Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz)
