Pardubice – 2. června
Sestava České republiky pro letošní světový pohár byla překvapením i pro něho, i když jisté signály o svém vyřazení z národního týmu vnímal. Dlouholetý reprezentační kapitán a poslední stále aktivní vicemistr světa z památného roku 1999 neočekával žádné pocty na rozloučenou. V jednom má však navýsost jasno. A sice, že v české reprezentaci nenastoupí už nikdy. Aleš Dryml se magazínu speedwayA-Z svěřil, že jej nejvíce štvou hlasy, že nechtěl jet sám, protože v Gniezně nevidí šanci na postup ani do race-off.
„Štve mě, že jsem se dozvěděl, že lidi říkaj‘, že jsem se na to vykašlal já,“ neskrývá Aleš Dryml své rozhořčení. „Že jsem dal sbohem národnímu týmu, což není pravda. Sám jsem se to dozvěděl v neděli večer z mailu od Petra Moravce.“
S Alešem Drymlem odchází z českého týmu výrazná osobnost, která debutovala v neuvěřitelném světovém finále v Pardubicích roku 1999. Tehdy byla podobná situace jako dnes a český kvintet vedený ještě Josefem Laštovkou čekalo měření sil s Australany, Američany a Brity. Jak už to chodí, skeptiků bylo více než optimistů, nicméně nakonec jsme skončili se stříbrnými medailemi.
První ročník světového poháru družstev v roce 2001 však Aleše Drymla v národním týmu nezastihnul, takže debutoval až napřesrok ve Velké Británii. „Vyhráli jsme poslední šanci,“ vybaví si okamžitě. „Porazili jsme i Dány, kteří nakonec skončili druzí.“
Od té doby vynechal jen ročník 2006, kdy se těsně před začátkem světového poháru vážně zranil. Napřesrok se český tým do hlavní části turnaje nekvalifikoval z italského Loniga, avšak od roku 2008 v ní nechybí. To již druhým rokem převzal manažerskou taktovku Milan Špinka a Aleš Dryml se stal kapitánem.
„Jak skončil Tonda Kasper, byl jsem po něm kapitán hned já,“ říká, přičemž znovu uvádí na pravou míru drby, že se letos k národnímu týmu otočil zády u vědomí silné konkurence, která nás v sobotu v Gniezně očekává.
„Doslech‘ jsem se, že jsem se otočil zády k národnímu týmu,“ nevěřícně kroutí hlavou. „K tomu bych se nikdy neodhodlal, nikdy bych to neudělal. Mrzí mě, jak jsem se o své neúčasti dozvěděl. Mrzí mě, že znám zákulisní informace, jak to bylo.“
Že nebude letos povolán, jisté náznaky ukazovaly. „Dřív byla komunikace s Milanem o podobě týmu,“ svěřuje se. „Letos nebyla žádná, tušil jsem to. Fanfáry bych neočekával, jen mě mrzí, jak jsem se to dozvěděl. Jako kapitán bych nesouhlasil s týmem, který Milan postavil. Myslím, že moje argumenty by převážily ty jeho. Vím, odkud vítr fouká. Byly tu i jiný tlaky a zákulisní politika v ploché dráze a machinace, proti kterým jsme se s bráchou vymezovali, tady vždycky byly.“
I když Aleš Dryml nehovoří, že pověsí definitivně kombinézu na hřebík, v jednom má jasno. „Tímhletím je moje kapitola v národní reprezentaci uzavřená,“ tvrdí na rovinu. „A tohle je definitivní. Mrzí mě to, ale bohužel to tak bylo ukončený, světovej‘ pohár pro mě byl vždycky motivace, proto mám letošní sezónu zredukovanou. Zredukoval jsem kvantitu, aby zůstala kvalita. Fanoušek, co plochou dráhu sleduje globálně, dle výsledků všech závodů si úsudek udělá sám.“
Foto: Petr Makušev, Pavel Fišer, Mirek Horáček a archív Aleše Drymla
Chápu že komunikace ze strany MŠ nemusela být úplně ideální, neznám ty zmiňované zákulisní tlaky, ale mám pocit že Aleš je zbytečně ukřivděný. Ty konce kariéry bývají různé někdo se loučí plánovaně s fanfárami a někdo prostě není nominován s tím že dostávají šanci mladší a pak to samozřejmě nese hůř. Ta první varianta je určitě příjemnější. Nezaujatým pohledem je ale právě teď celkem vhodná situace pro generační výměnu. Papírově jsme jasný outsider, od kluků se nedá reálně čekávat postup, můžou jedině příjemně překvapit. Alešovi bych hrozně přál aby na rozloučenou s kariérou uspěl letos výrazně v závodě o ZP..