Pardubice – 11. května
Pakliže se filozofové materialistického světového názoru opájejí skloňováním teorie, že svět okolo nás je v neustálém pohybu, vývoji a změně, dnešní semifinále šampionátu republiky jednotlivců by jim posloužilo stylem příkladné berné mince. Začalo to již škrty a přesuny ve startovní listině. Petr Babička navíc vůbec nezprovoznil motocykl, který ještě včera před odjezdem v dílně burácel z plna hrdla. Michal Tomka se zase vrátil z tréninku s dírou v bloku motoru, kterou tam prorazila ojnice. A co teprve vlastní závod! Z haldy papírových ambicí by páter Koniáš spálil celou Strahovskou knihovnu. Ani Martin Gavenda, který po čtyřech sériích zůstával na čele průběžné klasifikace bez ztráty květinky, nemohl před sedmnáctou jízdou spoléhat na náhodu. Chtěl-li dotáhnout své počínání do vítězného konce, musel stůj co stůj vyhrát. To se mu nakonec povedlo, zatímco v rozjezdu o druhé místo Roman Čejka porazil Ondřeje Smetanu. O překvapení se postaral Filip Hájek, když se natáhl pro poslední sedmé postupové místečko a poslal Jaroslava Petráka s Michaelem Hádkem na náhradnické posty.

 

 

Martin Gavenda a Ondřej Smetana na hrotu průběžné klasifikace

Hodinky ukazovaly čtvrt na šest, brána vjezdu depa byla už uzavřená na řetěz, když se k ní přihrnula dodávka se středočeskou poznávací značkou. Petr Babička trošku zakufroval, spletl si dálnici, aby se posléze hnal do Pardubic a závod na poslední chvíli stihnul. Jenže zatím ještě netušil, že se přijel na semifinále jen podívat, protože se nesvezl ani o tréninku.

„Pravděpodobně spodek zapalování,“ meditoval nad ztichlým motocyklem. „ Všechno jsme zkontrolovali. Natočili jsme to, ale hned to chcípne. Včera motorka běžela normálně. Mrzí mě to, to je dneska den!“

Do role nedobrovolného diváka se stylizoval i Michal Tomka, který se z tréninku vrátil pěšky. Prohlídka motocyklu v depu odhalila pěknou polízanici. Původní indicie směřující k utrženému pístu se ukázaly jako liché, když Slováci stroj položili. Pravou příčinou byla utržená ojnice, která prorazila blok motoru. Protože druhý motocykl Michala Tomky byl v Polsku na repasi, slovenský junior musel ze závodu rezignovat, zatímco jeho otec Vladimír přemítal nad tornádem, které z jejich rozpočtu odfoukne tlustou hromádku euro bankovek.

Svůj druhý postup mezi elitní závodníky si ve druhé jízdě zkomplikoval Patrik Mikel, když jeho cesta na startovní rošt skončila přetrženou páskou. Otec František mu pohotově přistavil druhý stroj, s nímž se posléze usadil na třetím místě před Martinem Mejtským, ovšem v předposledním okruhu zůstal stát.

„Trošku se mi sekl plyn,“ vysvětloval své předstartovní extempore. „Na druhý motorce se mi něco stalo, ale neřeknu ti co.“ Naproti tomu na dráze do finálové části šampionátu si od počátku nejlépe počínali Martin Gavenda a Ondřej Smetana, kteří v prvních dvou sériích neokusili hořkost porážky.

Moravský borec s vestou pražské Markéty rozehrál závod triumfem stylem start – cíl už v rozjížďce s číslem jedna, v níž Michael Hádek v prvním nájezdu druhého kola podjel Jaroslava Petráka. V páté jízdě měl být nejnebezpečnějším rivalem Martina Gavendy Roman Čejka, jenž prve v rozjížďce s číslem tři spodní ve druhém okruhu stranou druhé zatáčky sebral vítězství Filipu Šiterovi.

Jenže po svém druhém nájezdu na ovál myslel slánský závodník na něco úplně jiného než obhajobu předchozího triumfu. Se ztichlým strojem běžel zpátky do depa, z jehož útrob mu spěchal vstříc Josef Franc s druhým motocyklem.

Roman Čejka přemítá nad defektem, který jej přinutil přesednout do sedla náhradního motocyklu:

„Nevím, jak je to možný, ale staly se dvě věci najednou. Utrhla se fajfka a taky se hejbá svíčka, je tam centimetrová vůle. Sešlo se to, ale není dobrý se takhle nervovat. Naštěstí pomoh‘ Pepa Franc, jsme tady s panem Polákem jen ve dvou.“

Sotva páska rozjížďky s číslem pět letěla nahoru, Roman Čejka nemohl tušit, že ani náhodou nemá ještě vyhráno. Dopředu pádil Josef Novák, jehož v prvním výjezdu na čele vystřídal Martin Gavenda, zatímco Slaňák jej nestihl. Přesto proháněl pardubického juniora, seč mu síly stačily. Ve třetím kole protáhl nájezd do druhé zatáčky, ale ani tehdy neměl ani náhodou vyhráno. „Ušlo mi zadní kolo,“ vyprávěl Roman Čejka později.

Na rozdíl od Martina Gavendy musel Ondřej Smetana na svých prvních šest bodů makat o poznání více. V rozjížďce s číslem čtyři mu na vedoucí příčce nedopřál ani chvilku klidu Michal Dudek. O čtyři později na něho odstartoval Michal Škurla.

Ondřej Smetana před svého klubového kolegu pronikl vnějškem první zatáčky. První jel však jen chvilku, než Michal Škurla ve výjezdu kontroval spodní stranou. Jenže Ondřej Smetana zůstával ve střehu. A ve třetím okruhu udeřil po spodní straně druhé zatáčky a svého soka dokonale vycukal z vedení.

 

 

Martin Gavenda je na čele sám, o druhé místo se rázem dělí čtyři závodníci

Oba neporažené závodníky svedl rozpis závodu proti sobě v rozjížďce s číslem devět. Lépe odstartoval Ondřej Smetana, avšak Martin Gavenda se na jeho úkor prosadil do vedení vnějškem první zatáčky. Na čele průběžné klasifikace osaměl, zatímco osm bodů Ondřeje Smetany začali záhy dorovnávat další závodníci.

Prvnímu se to povedlo Michalu Dudkovi. Ve třetí jízdě nedokázal najít recept na Ondřeje Smetanu, jak již bylo řečeno, ale v rozjížďce s číslem osm pocuchal hřebínek Michaelu Hádkovi. Plzeňan se po vylétnutí pásky usadil v čele. Jenže Michal Dudek toužil po třech bodech a ve druhé zatáčce se pro ně vnějškem vskutku natáhl. S vytrčenou pravou nohou ve stylu Vladimíra Višvádera se do cíle úvodního okruhu prohnal již jako vedoucí závodník.

Jenže v rozjížďce s číslem deset se na něho chystal Jaroslav Petrák, který svým třem dosavadním třem bodům musel za každou cenu opatři co nejvíce sourozenců. Jenže sotva pardubický rutinér přibyl na startovní rošt, musel uklízet stranou ztichlý motocykl. Férový Michael Hádek nedbaje na skutečnost, že mu Jaroslav Petrák konkuruje v boji o finále, mu z depa přivezl jeho rezervní stroj.

Jenže Jaroslavu Petrákovi během neplánované výměny spadl plechová bota. Pod tikajícími sekundami časového limitu se musel pustit do akce bez ní. Michal Dudek však dokázal jeho handicap využít a prohnal se suverénně pod šachovnicovým praporkem v rukou Jaroslava Kocka jako vítěz.

Jaroslav Petrák vysvětluje, proč si ztracenou plechovou botu vyzvedl až po průjezdu cílem desáté jízdy:

„Nestih‘ bych dvě minuty. Je škoda, že mi spadla, jinak bych měl tři body. Bez plechovky se nemůžeš země ani dotknout.“

V jedenácté jízdě se na osm bodů dostal i Michal Škurla. Pražský junior si přitom hlídal Romana Čejku asi jako bigotní katolík jehovisty, kteří zazvoní u jeho dveří s nabídkou poučného čtení. A třetím mužem, který dosáhl osmibodové hranice se stal Filip Šitera. Patrik Mikel, který po úvodní tajemné poruše a diskvalifikaci za najetí do pásky v sedmé jízdě, se rozhodlo nahonit tři body na Mšeňákův úkor.

Start by si březolupský junior rozhodně nedal za rámeček, avšak kolem Luboše Velinského a Josefa Nováka se v prvním oblouku přehnal, jako by je potkal. Dále jej ale Filip Šitera nepustil. A své odhodlání udržet vítězství demonstroval i ve druhém kole. V jeho úvodním oblouku se Patrik Mikel sunul po vnějšku dopředu, ale nakonec si mohl opět říct, že mšenského závodníka opět málem překonal.

 

 

Pohřebiště i porodnice mnoha nadějí

Zdálo by se, že jediným, kdo dnešním mítinkem prochází s lehkostí primabaleríny, je Martin Gavenda. Nicméně po svém třetím triumfu musel s otcem Jaroslavem a bratrem Alešem narychlo připravovat náhradní stroj. Ani v jeho sedle neztratil nic ze své rutiny. I když byl po startu třinácté jízdy vpředu Patrik Mikel s červeným povlakem své přilby, on se okolo něj přehnal po venku úvodního oblouku.

Martin Gavenda po třinácté jízdě odmítá, že by všechno bylo růžové jako nebe v paprscích zapadajícího slunka:

„Teď jsem musel skočit na druhou motorku. Na první mi praskly kartery!“

Petr Babička a Michal Tomka, kteří rovněž měli stát na startovním roštu třinácté jízdy, se mohli bohužel jen dívat. Nicméně semifinále mělo divákům svou jedinou jízdu se dvěma účastníky záhy nahradit dramatickou podívanou. Jaroslav Petrák nejprve v rozjížďce s číslem čtrnáct podjel Michala Škurlu. Pravá bomba však explodovala v patnácté jízdě.

Ondřej Smetana zamířil po vylétnutí pásky do jejího čela. Jenže Filip Hájek, který už ve druhé jízdě za sebou více než kolo vodil Michala Škurlu jako na provázku, se hnal vnějškem první zatáčky jako rozjetý buldozer. Na jeho štítě postupně zůstávali Filip Šitera, Michael Hádek a nakonec i ve výjezdu i Ondřej Smetana!

„Měl jsem dobrou kolej, odpích‘ se a pak si říkal jen, že musím, musím a musím,“ svěřoval se Filip Hájek se svým receptem na triumf v jízdě, která z jeho úhlu pohledu nepatřila k nejjednodušším. Michael Hádek jej ve druhé zatáčce takřka podjel, jenže brzy měl plné ruce práce s Ondřejem Smetanou, jenž nakonec skutečně protnul metu jako druhý.

Vzápětí Michal Dudek v první zatáčce objel Romana Čejku a jedenácti body přeskočil desetibodové Michala Škurlu a Ondřeje Smetanu. Martin Gavenda měl o jediný bod navíc. A když se před vzájemným duelem s Michalem Dudkem v rozjížďce s číslem sedmnáct ptal po možných alternativách, vyšla mu jediná strategie. Pakliže chtěl dostát svým ambicím vyhrát celý závod, musel i ve své poslední jízdě.

A to se nakonec i stalo. Martin Gavenda jel první od startu až do cíle. Filip Šitera se během necelého kola dostal před Míchala Škurlu. Pražský junior se vidině ztráty možnosti bojovat o stupně vítězů zuby nehty bránil. Ve třetím kole mířil po vnějšku první zatáčky dopředu, ale Filip Šitera jej tvrdě zavřel.

O pódium tady přišel i Michal Dudek. Po vylétnutí pásky zůstal trčet vzadu a po závodech byl stejně ukecaný jako padesátiletý panic v erotické talk show. Zato Roman Čejka nezaváhal a po skvělém startu v osmnácté jízdě změřil Ondřeje Smetanu. Patrik Mikel už nemohl na postup reálně pomýšlet, přesto se však v první zatáčce dostal před Jaroslava Petráka.

Březolupský borec posléze útočit na Ondřeje Smetanu a přitom odrážet útoky pardubického matadora. V závěrečném kole se zdálo, že se posune na druhé místo, ale to nakonec bral Pražan. A o post prvního nepostupujícího jej v devatenácté jízdě připravil Josef Novák. Ve druhé zatáčce podjel Michaela Hádka, jenž láteřil na motor jako bytná na pozdě platící nájemníky.

Nakonec nezaváhal Filip Hájek. Odvedl Luboše Velinského a Dana Macla a uchopil poslední postupovou příčku. Drama pokračovalo v rozjezdu o druhé místo, kde se Roman Čejka vyhýbal kabelu zapalování jako čert kříži, aby si jej nevykopl jako cestou na start. Přitom však stačil odstartovat na Ondřeje Smetanu a hlídat jej až do cíle.

 

 

Hlasy z depa

„Pohodička, v klidu, jen su měl problém s motorem,“ svěřoval se Martin Gavenda. „To mě vyděsilo, ale zvládli jsme to. Jsem spokojený, hlavní cil bylo finále. Vyhrát byla třešnička na dortu po zpackaném začátku sezóny.“

„Dneska dobrý,“ pochvaloval si Roman Čejka. „Přijel jsem pro postup a odvez‘ si pohár za druhý místo. Povedlo se, bejt‘ druhej‘ je krásný. Jelo mi to jako blázen. Já ten motor nepoznávám. Akorát před rozjezdem jsem si kopnul do fajfky a vykop‘ si ji. Musel jsem se vracet, chlapi mě roztlačili. A celou jízdu jsem jel, abych se fajfky ani nedotk‘.“

„Cíl je splněn, tak je to dobrý,“ bilancoval Ondřej Smetana. „Jen tak dál. Fíla mě překvapil, najednou tam byl. Bojoval jsem s Haďasem, předjel ho, ale na Fílu to nestačilo. Chyběl mi bod a byl jsem druhej‘. Finále se jede v Praze a v Plzni, uvidíme, co s tím vymyslím, snad to dopadne dobře. To už ale bude těžší.“

„Postup je, to je hlavní,“ filozofoval Michal Škurla. „Jinak docela dobrý závody. Něco chybělo donastavit, dotáhnout a byly by to ještě lepší závody.“

„Na hovno, trápil jsem se, problémy byly jako vždycky na republice,“ připomínal Filip Šitera svůj věčný pech v šampionátu jednotlivců. „V první jízdě mi začala hořet spojka, ve čtvrtý byl prasklej‘ šroub na předloze. Jsem rád za postup. Vždycky mám o republice smůlu, stane se, postoupil jsem, jsem zdravej‘, co si víc přát?!“

„Využil jsem to na sto procent,“ pochvaloval si Filip Hájek svůj postup. „V předposlední jízdě jsem měl dobrou kolej. Odstartoval jsem, odpích‘ se a říkal si ‚musím, musím‘. Jelo se mi pěkně. Je finále, jsem rád, konečně nějakej‘ úspěch.“

„Úplně na hovno,“ netajil Jaroslav Petrák své zklamání z postu prvního náhradníka. „Motorka přestala jet, nevím, co se stalo. Tuhle poslední jízdu jsem posral. Potřeboval jsem bod nebo radši dva. Nepočítal jsem s Mikelem, nevěděl jsem, kde je, nechtěl jsem mu to otevřít. Teď byl Smetana hrozně pomalej‘, brzdil mě, měl jsem se otočit, kde je Mikel a dát mu tam. Škoda tý boty, tam bych jinak udělal trojku.“

„Ten motor je tak našlapanej‘, že jsem z šestapadesátky musel jít na padesát osm,“ vyprávěl Michael Hádek. „Ten motor mi už nesmí do rámu ani o tréninku. Nejede, nejede… Trápil jsem se. Málem jsem neodstartoval a jak jsem to dal do materiálu, udělalo to úúú blé, jako když bleješ.“

„Aspoň jsem zabojoval,“ utěšoval se Patrik Mikel, že letos bude ve finále chybět. „Páska? Nevím, prostě jsem do ní najel. Jakž takž to šlo. Druhej‘, druhej‘, nakonec třetí, ale zkušenost dobrá. Beru to jakž takž úspěch, body nebyly, ale aspoň něco jsem udělal.“

 

 

1. Martin Gavenda, Praha	3 3 3 3 3	15
2. Roman Čejka, Slaný	3 2 2 2 3	12+3
3. Ondřej Smetana, Praha	3 3 2 2 2	12+2
4. Michal Dudek, Slaný	2 3 3 3 0	11
5. Michal Škurla, Praha	3 2 3 2 1	11
6. Filip Šitera, Mšeno	2 3 3 0 2	10
7. Filip Hájek, Praha	2 0 1 3 3	9
8. Jaroslav Petrák, Pardubice	1 2 2 3 0	8
9. Michael Hádek, Plzeň	2 2 1 1 2	8
10. Josef Novák, Pardubice	1 1 1 1 3	7
11. Patrik Mikel, Březolupy	E T 2 2 1	5
12. Martin Mejtský, Pardubice	1 1 1 1 1	5
13. Luboš Velinský, Pardubice	0 1 0 0 2	3
14. Dan Macl, Pardubice	1 1 0 0 1	3
15. Michal Tomka, SK	– – – –	DNR (los)
16. Petr Babička, Slaný	– – – – –	DNR (los)

Poznámka: z poslední verze startovní listiny se odhlásil Martin Švestka. Do finále postoupilo prvních sedm plus další dva v pořadí jako náhradníci

Foto: Norbert Kalous