Schwerin – 18. března
Sobotní premiéra halové ploché dráhy v kongresové a sportovní hale v německém Schwerinu měla také českou účast. Pražský junior Matěj Kůs skončil v převážně německé konkurenci devátý s pěti body. Bezprostředně po svém návratu se magazínu speedwayA-Z svěřil se svými dojmy z malého, ale rozbitého kolečka. A poslal nám i několik fotografií přímo z místa děje.

„Byli jsme na místě už v deset ráno,“ začíná Matěj Kůs líčit svůj sobotní program. „Přijeli jsme tam první. Kouknuli jsme se s tátou na dráhu. Vypadala, že je utažená, ale stačilo do ní chvíli šourat nohou a vykopal jsi deseticentimetrovou díru. To mi už bylo jasný, jaký to bude.“

Program na povrchu vytvořeném ze speciální směsi hlíny a písku rozehrál odpolední trénink, na nějž závodníci už dostali hladké pneumatiky. „Začínal ve dvě hodiny,“ vypráví Matěj Kůs. „Každej měl právo na dva starty a dvě kola. Předtím nám rozdali každýmu gumu. Vůbec jsem netušil, jak se to bude chovat. Nakonec jsem musel dělat nájezd na čtvrt plynu, abych se nepřetočil. Pak trénink pokračoval na pásku. Jeden start, dvě kola a ven. A tím to pro nás skončilo.“

Během večerního klání dělala organizátorům asi největší starosti hluboká a rozbitá dráha. „Po každej sérii se smykovalo, grejdrovalo a traktory odebíraly přebytečnej materiál,“ popisuje pražský junior. „Série vypadala: nejprve padesátky krosky a potom tři rozjížďky plochodrážek, čtyřkolky, sajdkáry a nakonec tam šli motokrosaři. Největší paseku tam dělali asi ty sajdy.“

A tak to šlo dál a dál. „Nakonec celá ta atrakce skončila o půlnoci,“ povídá Matěj Kůs. „Takže když už jsem jel na tu poslední jízdu, říkal jsem si, a už to mam za sebou, protože byly velký pauzy a vystydla motorka i já. A taky už sem byl utahanej, bylo to dlouhý.“

Matěji Kůsovi však večer protáhly i další okolnosti. „Byl jsem v rozjížďce, která se třikrát opakovala ve třetím kole,“ vysvětluje závodník pražské Markéty. „Taky jsem se špatně kouknul do programu, protože mi zmátlo, že série má tři rozjížďky. Seděl jsem s tátou a dědou na tribuně a zjistil, že jedu, až když na mě křičel mechanik Míra Mihule. Naštěstí všechno připravil, takže jsem na to jenom skočil a jel. Ale šel jsem hned v druhej zatáčce na hubu. Tobiho Busche to natáhlo a poslal nás s Roberto Hauptem. Já byl celkem v pohodě, jenom mi bolela noha. Nastartoval jsem to, jestli tomu nic není a jel dál.“

Foto: Josef Kůs