Přelouč – 5. února
V sobotu to přišlo znovu. Přesně po týdnu. Pravda o pár hodin dříve. Po večerním St. Johannu obklopený skupinou českých fanoušků zpíval českou hymnu v Örnsköldsviku již odpoledne. Triumf v rakouském pouťáku mu přinesl dobrý pocit a sympatickou sumičku v eurech, švédská kvalifikace postup do finále ledařského mistrovství světa. Jenže nyní si Lukáš Hutla pět týdnů neškrtne ani jako hudební interpret, ani jako závodník na ledové ploché dráze.

 

Trajekt má poruchu

Kvalifikace v Örnsköldsviku začínala pátečním tréninkem, v němž se ale objevila zhruba polovina startujících. „Naše loď se rozbila kvůli vlakům,“ popisuje Lukáš Hutla své peripetie s plavbou přes Baltské moře. „Místo rána jsme jeli až v patnáct hodinu a přijeli do Erviku až po tréninku.“

Stalo se, stalo. „Dal jsem nový kola,“ pokračuje český reprezentant. „Asi se na nich dá závodit a nepotřebujou zajet (smích). Nasadili jsme jiný rozety, měnili jsme řetěz. Druhou motorku, co ve Švédsku byla měsíc, jsme vyšlechtili.“

A čekalo se na sobotu. „Šli jsme na hotel,“ usmívá se Lukáš Hutla. „Modus měl řízky, buchty a karbanátky z domova. „Dal jsem si jedno pivko a šel si lehnout asi v osm. Ráno jsme šli na to.“

 

Triumf se blíží

Startovní číslo pět postavilo Lukáše Hutlu poprvé k pásce v rozjížďce s číslem dvě. „Trošku jsem zaspal,“ přiznává. „Kochal jsem se na startu. V prvních jízdách se moc nepředjíždí, je to rychlý, kór s těmi lepšími. Dojel jsem na druhým místě.“

Porážku od Maxe Koivuly kompenzoval trojkami a postup do finále se stával realitou. „Body mi skákaly,“ souhlasí a dostává se až k rozjížďce s číslem dvacet, která jej postavila na nejvyšší stupínek pódia. „Popadali tam všichni, poztráceli body a já chtěl tu poslední jízdu vyhrát.“

Takový plán ale nebyl snadný. „Nejdřív upad‘ Jimmy Hörnell, mně ujal Niclas Svensson,“ vypráví přeloučský závodník. „Druhej start se mi poved‘, Niclas mě podjel, pak jsem mu vrátil. Přetahovali jsme se, on to přehnal. A šel highsiderem na držku.“

 

Nic nemůže být prostě jednoduché

Pro hladké vítězství Lukáši Hutlovi stačilo v repete porazit Nieka Schaapa, jenž nepatřil k pretendentům postupu. „Říkal jsem si, že pojedu na pohodu pro trojku,“ povzdechne si. „Najednou cejtím, jak mně drncá zadní kolo. Už se mi to stalo. Když se posune krycí hadice, propíchne to duši. Tak jsem to obkroužil, abych nepřejel vnitřní čáru a hlídal si Šapíka, aby mně nedal kolo.“

Čtrnáct bodů nakonec na vítězství stačilo, byť se na stejné skóre dostal i Luca Bauer. „V kvalifikaci se rozjezdy nejezdí,“ konstatuje Lukáš Hutla. „Rozhodovala vzájemná jízda a já ho porazil. Bylo příjemný vyhrát. Hrála se česká hymna. S klukama od Váňů jsme si ji zase zazpívali tejden po Johannu.“

 

Přichází období čekání

Postupový plán má Lukáš Hutla splněný. Jenže světový šampionát startuje až v půlce března, evropský proběhne o týden dříve. Únor bude tudíž suchý nejen pro bojovníky proti alkoholickým nápojům, nýbrž také pro ledaře. Pravda, mohlo by zamrznout na seriál závodů obou šampionátů republiky. A jalové krávy budou rodit telata.

„Na stadiónu Zlatý přilby ve Svítkově jsem dostal místnost, kde můžu bejt,“ prozrazuje Lukáš Hutla. „Ve čtvrtek jdu na trhání spodního moudráku. Musím vyházet motory a odvézt je k Tondovi Klatovskýmu. Příští týden bych chtěl jet trénovat do Jistebnice. Možná se tam svezou i veteráni…“

Po závodní stránce ovšem přichází dlouhý půst. „U nás asi nezamrzne,“ ví Lukáš Hutla svoje o závodech v Čechách. „Víkend hlásej teplej, muselo by bejt čtrnáct dnů mínus deset. Doufám, že pět tejdnů před Evropou nebudu stát. Ale co zbyde, posilovna nebo nějaká fýza… Závodit člověk nezapomene.“