Örnsköldsvik – 30. ledna
Minulý pátek trénoval na rybníku v Jistebnici, aby nazítří otevřel letošní ledařskou sezónu pátou příčkou v mezinárodním závodě v rakouském St. Johannu. Doma ve Zhúři poblíž Nepomuku se stavil jen na skok a vydal se do Švédska. Po tréninku v Östersundu Andrej Diviš dnes večer dorazil do Örnsköldsviku, kde je jeden stupeň pod nulou.
„Čekal jsem lepší,“ komentuje svůj výsledek ze St. Johannu. „Pokazil jsem jednu jízdu. Tu nejdůležitější… Neodstartoval jsem. Z Rakouska jsem musel ještě domů a do Švédska jsme jeli v pondělí.“
Díky mírným teplotám se spekuluje, zda před sobotní kvalifikací mistrovství světa v Örnsköldsviku povolí jury páteční trénink. Nicméně Andrej Diviš se dneska svezl ve Strömsundu.
„Trénoval jsem jenom dneska,“ svěřuje se. „Docela dobrý. Motorka od Klabo Factory jede. Je o dost lepší než ta starší.“
Zadov – 30. ledna
Šumava již zažila mnohem krutější zimy, než je ta letošní. Přesto si plochodrážní partička užívá radovánky na Zadově. Trenér Zdeněk Schneiderwind nešetří spokojeností, ačkoliv jeden úkol jej čeká ještě po zítřejším návratu do Prahy. Vyřešit otázku letošní pohárové série stopětadvacítek Spedway Mini Cup.
„Počasí nic moc,“ hlásí Zdeněk Schneiderwind. „Využíváme zbytky sněhu. Kluci chodí běžkovat. Sešla se bezvadná parta. Máme tady u chaty osvětlení, hrajeme fotbálek, i když tráva pod ledem klouže, zatím se to daří.“
Ale co s tím Mini Cupem? „Řešili jsme ho,“ dozvídáme se. „Ale ještě to budu ladit v pátek, až se vrátím. Je to složitý, ale věřím, že se osm lidí dá do kupy.“
Stopětadvacítky nemají na mezinárodní scéně ustláno, ale v Čechách se jim daří. „Je osm mistráků,“ uvažuje Zdeněk Schneiderwind. „Moje idea je, aby se jednou za tejden nebo dva závodilo, ale jak se k tomu závodníci postaví, uvidíme.“
Baltské moře – 30. ledna
Kostky byly vrženy včera okolo osmé hodiny večerní. Dorazil k němu mechanik Radim Lamberský a po hodině se spolu vypravili pro tátu Radka. Další zastávka přišla v Osečné. Přece jen Martin Běhal nemůže scházet. Dnes ráno o půl osmé nepřekročili legendární Rubikon, ale vypluli na vlny Baltského moře. Ono to ovšem vyjde na stejno. Stejně jako Caesara před staletími čeká klíčový krok rovněž Lukáše Hutlu. Uspět v kvalifikaci ledařského mistrovství světa.
Řetěz v pytlíku
Není třeba si lhát do vlastní kapsy. Přeloučský ledař patří mezi účastníky sobotního závodu v Örnsköldsviku mezi favority. Skvěle se rozjel zkraje měsíce ve švédských závodech, což korunoval minulý víkend vítězstvím v rakouském St. Johannu. Ve volném závodě jej o jediný triumf připravil Luca Bauer v rozjížďce s číslem jedna.
„Byly problémy s elektrikou,“ vysvětluje Lukáš Hutla. „Pak jsme to vyladili a bylo to dobrý. S tím složením jezdců ve startovní listině se výsledek dal čekat. Bylo to jako na pouti, nahoru a dolů. Půjčil jsem si od Vaška Milíka padesát osmičku rozetu. On teď jezdí ty mrňavý, velký mu zbyly. Zkrátil jsem kvůli tomu řetěz. Dám si ho v dílně do pytlíku a fixem si na něj napíšu St. Johann.“
V Rakousku se u startovní pásky s Lukou Bauerem již neobjevil. Němec s italskou licencí měl dle rozpisu jiné rozjížďky. Vyhrál druhé semifinále než český borec. A do finále vinou mechanických trablů vůbec neodstartoval.
„Asi přidřel motor,“ popisuje jeho problémy český závodník, který finálové jízdě dominoval. „Pak ho v depu zkusil nastartovat. A chytil.“
Únorové jaro
Nyní je však v ohnisku jeho pozornosti světový šampionát. „V pátek má bejt trénink,“ uvažuje. „Koupil jsem v Pardubicích novej řetěz, mám čtyři nový gumy. Přezuju si přední kolo, ať se vytahá.“
Jenže únor se maskuje za březen také ve Švédsku. „V noci hlásí mínus dva, mínus tři,“ komentuje Lukáš Hutla meteorologickou předpověď. „A ve dne kolem nuly. Myslím, že nás na dráhu pustí až v sobotu, abychom před první jízdou objeli dvě kola.“