Česká Třebová – 12. října
Marcelové slavili svůj svátek i před dvaceti lety. Tehdy připadl na úterý. Na české plochodrážní scéně se řešilo, proč Mšeno nepřijalo plzeňskou výzvu potvrdit extraligovou příslušnost v baráži. A také doznívaly pozitivní dozvuky vůbec prvního Slováckého oválu v Březolupech. Právě původní reportáž z něho se stala vůbec prvním článkem, jímž dvanáctého října 2004 vstoupil do světa internetový plochodrážní magazín speedwayA-Z. čas slavit dvacetiny není, protože jedeme dál, abychom vám každý den přinesli něco nového (nejen) o české ploché dráze. Dnes Kopřivnice, zítra Žarnovica, pozítří Pardubice a zimní pauzu nemáme už dvacet let.
Žarnovica – 11. října
Tvář Mariána Šebiana se smála kulatým úsměvem. Jako sluníčko, které se právě na slánské obloze chystalo převléknout se do křiklavě červeného oblečení pro závěr svého excelentního dne na sklonku prázdnin. Bodejť by ne. Źarnovica podruhé porazila Pardubice. V tabulce si vytvořila náskok jednoho bodu. Slovenský kouč zářil. Poslední pretek jedeme doma, Maťo bude mít po polské lize, k Artjomovi Lagutovi bychom mohli mít Anderse Thomsena. Jenže člověk míní, osud mění. A je mu absolutně buřt, že škrtá velké ambice manažera SC Žarnovica. Ale boj o zlato končí až v neděli odpoledne a na Městském stadiónu se odehraje báječná podívaná.
Tipujte:
Loading ...
Žarnovica: Vánoce určitě již zítra, o titul se bojuje
I když má stejné skóre jako Pardubice, na hrotu tabulky staví Žarnovicu jeden velký bod převahy. S nabitou sestavou by šlo na jejím domácím stadiónu o formalitu. Jenže Martin Vaculík si ve finále polské extraligy zlomil klíční kost. A nevyšel ani tah s Andersem Thomsenem.
„To jsme věděli už dřív,“ říká Marian Šebian, jenž si v sobotu večer předčasně otevře vánoční dárek, protože koncert skupiny Kabát je ve Zvoleně již zítra. „Má ve Španělsku operaci s rukou. Je to pech, co nadělám. Budeme vidět, třeba to vyjde. Nikdy nebylo tak zle, aby nebylo hůř.“
Kromě Artjoma Laguty a Jakuba Valkoviče nastoupí Filip Kasan, jehož čeká premiéra v české extralize. V základní sestavě figurují také Polák Bartlomiej Kowalski a dobře známý Rakušan Sebastian Kössler coby náhradník. Ale pozor, v družstvu mohou být jen dva závodníci s jinou než slovenskou licencí.
„Sebastian bude mít v neděli licenci SMF,“ reaguje žarnovický kouč. „Všichni ostatní závodníci byli už obsazení nebo nechtěli, nebyl nikdo jiný, vyřešili jsme to s Kowalskim. Situace se vyvrbila tak, jak je. Musíme bojovat, to je všechno, co ti na to řeknu. Co naděláš?! Doufám, že to vyjde, že se kluci doma vyhecujou a zaberou.“
Sestava na nedělní odpoledne: 1 Jakub Valkovič, 2 Filip Kasan (junior ACCR/SMF), 3 Bartlomiej Kowalski (PL), 4 Artjom Laguta, 17 Sebastian Kössler (A – SMF)
Když už telefon začne vyzvánět místo hlášky o nedostupnosti svého majitele, nikdo ho nezvedne. Důvodem mlčení Jaroslava Petráka dozajista není jeho obava z otázky, proč jej v sestavě zastoupil Timo Lahti, když se v pondělí dušoval, že Pardubice pro Žarnovicu o žádné eso neposílí. Mlžit o složení družstva není nic neobvyklého, stejně se to bere v rovině žertu.
Pardubický kouč má hodně práce. Zítra nepřijede do Kopřivnice loučit se s Josefem Francem a pak si vychutnávat plnými doušky svody života. Čeká jej závodní sobota ve Swietochlowicích, kde se MACEC Cup zastaví před svým pondělním vrcholem v Pardubicích. Spolu s ním je ve startovní listině Jan Jeníček, Jan Hlačina a David Hofman.
Podobně jako domácí rovněž Žarnovica přišla od poslední extraligy o své eso vinou těžkého zranění Václava Milíka. Na druhou stranu jsou v sestavě oba junioři, Jan Jeníček i Matouš Kameník, jež rovněž laborovali se zdravím. Potvrzen je start Andrzeje Lebeděvse i po jeho pádu při Zlaté přilbě. Scházet nemůže ani Hynek Štichauer. Nasazení zmiňovaného Tima Lahtiho, jenž letos hájí barvy Švédska, byť mu zůstává i finský pas, je dokladem, že na východě Čech boj o titul rozhodně nevzdali.
Sestava na nedělní odpoledne: 5 Hynek Štichauer, 6 Andrzej Lebeděvs (LAT), 7 Timo Lahti (S), 8 Jan Jeníček (junior ACCR/SMF), 19 Matouš Kameník
Sbírka pro Jana Mihálika, jenž po červnové těžké dopravní nehodě zůstal upoutaný na invalidní vozík, bude také součástí nedělního závodu. U vstupu budou pokladničky, přispět bude možné také hosteskám během závodu.
Praha: blázen by měnil vítězný tým
Nejdřív nic, potom ryc! Podobně můžeme shrnout působení pražské Markéty v extralize anno domni 2024. Doma poslední, v Pardubicích poslední. A pak neskutečný nástup ve Slaném. Tomáš Topinka si nenechal vyplýtvat starty Adama Bubby Bednáře jen zastupováním juniora Adama Nejezchleby. S chladnou hlavou kombinoval a vstoupil tak do klubu družstev, která porazila hvězdnou Žarnovicu.
„Je to úplně stejný jako ve Slaným,“ přehlíží sestavu pražský kouč sestavu, jenž nahlásil na nedělní Žarnovicu. Pravda, telefon mu při řízení musí držet Pavel Ondrašík, protože na oba čekají role funkcionářů FIM při závěru mistrovství světa flat tracku v Debrecenu. Tým ve složení Adam Nejezchleba, Jan Kvěch, Daniel Klíma, Jan Macek a náhradník Adam Bubba Bednář proto povede Zdeněk Schneiderwind. Náhradní termín maďarského mítinku je totiž právě neděle a není třeba riskovat.
Praha může aspirovat na celkové stříbro, ale to by potřebovala setsakramentsky velkou přízeň Fortuny. „Doufám, že budou dobrý závody, že se bude dařit a naši kluci budou závodit,“ uvažuje Zdeněk Schneiderwind. „Honza má formu, Bubba taky, Dan jede hezky, snad se chytnou také ostatní.“
Sestava na nedělní odpoledne: 9 Adam Nejezchleba (junior ACCR/SMF), 10 Jan Kvěch, 11 Daniel Klíma, 12 Jan Macek, 19 Adam Bubba Bednář
Pořadatelé připomenou osobnost Jána Daniela – vítěz rozjížďky s číslem jedna si odnese krásnou plaketu na jeho památku.
Slaný: konečně správná jezdecká kombinace
Milan Mach si v předchozích letech vysloužil pověst extraligového smolaře, jemuž zlaté medaile z rukou vyrazily až závěrečné rozjížďky celé soutěže. Letos zatím bylo ještě hůř. Dvě třetí místa a domácí závod bez pohárů, aktuální postavení na konci tabulky. Na takovou bilanci nebyli ve Slaném zvyklí.
„Teoreticky můžeme mít ještě bronz,“ komentuje Milan Mach svou ztrátu jednoho velkého bodu na třetí Prahu. „Uvidíme, nevzdáme se bez boje. Na titul to letos není, ale bez boje se nevzdáme.“
Na Slovensko dorazí Slaný jen ve čtyřech, Matěj Frýza tentokrát zůstává doma. K junioru Brunovi Belanovi a esu Eduardu Krčmářovi, pro něhož je česká extraliga letos hlavním závodnickým chlebem, povolal polskou dvojici Jakub Jamrog – Robert Chmiel.
„Standardní sestava,“ odtuší slánský kouč. „Takovou bych si přál vždycky, ale letos ji mám poprvé. Tyhle dva Poláci spolu ještě letos nebyli.“
Sestava na nedělní odpoledne: 13 Robert Chmiel (PL), 14 Jakub Jamrog (PL), 15 Bruno Belan (junior ACCR/SMF), 16 Eduard Krčmář, 20 neobsazeno
Postuláty. Předpoklady, které jsou vždy přijímány jako pravdivé. Není třeba je dokazovat. Země obíhá okolo Slunce, které vyjde každé ráno. Zimu vždy vystřídá jaro někdy v březnu. A zhruba ve stejném období Josef Franc ukončí přípravu na další sezónu. Je to prostě tak. Čas ale nejde zastavit a dlouhatánskou závodní kariéru protahovat donekonečna. A tak se Josef Franc jako aktivní plochodrážník ukáže zítra v Kopřivnici naposledy.
Juniorským rekordmanem, aneb píchat je důležité
Malý kluk usilovně šlapající do pedálů bikrosového kola po ulicích starobylé Kutné Hory s vlastnoručně vyrobenými vestami RH Praha a SVS Pardubice, které v osmdesátých letech dominovaly československému sportu levých zatáček. Později pilot malého dragsteru. A nakonec student pražské školy, jež z něj měla vychovat uměleckého truhláře.
Všechno se to nakonec zašmodrchá díky přátelství se Zdeňkem Schneidewindem. Je také z Kutné Hory. Nikoliv koudelníkův syn, nýbrž úspěšný plochodrážník. A tak cesta hrdiny našeho vyprávění v jeho patnácti letech vede na pražskou Markétu. Malého simsona záhy vymění za skutečný plochodrážní půllitr.
Trénuje, trénuje a poslední zářijový den roku 1995 debutuje v Pardubicích při předkvalifikaci mistrovství republiky juniorů. Program jej uvádí jménem Josef Franz. Přítomní si lámou hlavu, jestli nejde o přízeň někdejšího pardubického závodníka. Jenže šestnáctiletý mladík brzy všechny naučí, že na konci jeho příjmení stojí písmenko cé.
Bude mu to ovšem chvilku trvat. Při své premiéře končí čtrnáctý a postup do juniorky ve své podstatě utrpí. Ani v ní neoslní, a protože závodníků přisátých na štědrý cecík pražské Markéty je zatím ažaž, nikdo mu nepředpovídá skvělou budoucnost. V tom se do hry vloží Zdeněk Schneiderwind.
Za zimním soustředění na Malé Úpě si ho vezme pod svá křídla a vysvětlí mu, že musí hlavně píchat. Běžky naučí Josefa France pilovat fyzickou formu. A výsledky se dostaví také na oválech. V osmadevadesátém vyhrává rozjezd s pardubickým Pavlem Navrátilem o titul mistra republiky juniorů.
Za rok jej obhájí v úžasném duelu s Tomášem Suchánkem a české juniorce 2000 naprosto dominuje. Tři zlaté medaile v soutěži v té době ještě nikdo nezískal, natož pak v jedné řadě za sebou. Josef Franc svou juniorskou kariéru končí rovněž sedmým místem ve světovém finále do jednadvaceti let.
Nikdo nebude věčně druhý, aneb kdo by se spokojil se zlatou medailí z truc šampionátu
K seniorské části své kariéry má Josef Franc našlápnuto skvěle. Postupně bude hájit barvy klubů v Anglii, Polsku a Švédsku. A pochopitelně své Prahy, jejíž vedení se nechává slyšet, že by jej neprodala ani za několik miliónů. Přichází medaile v extralize či ve dvojicích, včetně těch nejcennějších. Ale co jednotlivci?
Jo, lepí se mu na krk jako límec košile při tropickém vedru. Jen tomu zlatu se líbí si s ním hrát jako kočka s myší. Poprvé v září 2005 ve Mšeně. Mistrem je Lukáš Dryml. Napřesrok v Březolupech jede Josef Franc zase na čele finálové jízdy. Ovšem Adrian Rymel chce titul také. A nakonec jej má. Do třetice se ve Slaném raduje Martin Vaculík. A on je potřetí v řadě vicemistrem.
Od novinářů získává přezdívku věčně druhý. Její platnost potvrdí září 2009, kdy se o českém mistru rozhoduje v seriálu třech závodů. Poslední vidí Svitavy a on přijíždí s tříbodovým náskokem. Odjíždí ale zase s druhým místem, protože Lukáš Dryml svou ztrátu dohoní a v rozjezdu ho France porazí.
Zkrátka a dobře, zdá se, že mu český titul nepřeje ani sám osud. Až rok 2012 přináší boj mezi Autoklubem ČR a nově ustaveným Svazem českého motocyklového sportu o diplomatickou autoritu nad českým motocyklovým zápolení. Praha se postaví za nově vzniklý svaz. Vypisuje jeho šampionát, jenž část klubů bojkotuje, a v němž Josef Franc vítězí.
Je mistrem, jenže nakonec má vrch AČR a jeho úspěch se moc nezmiňuje. Ve čtrnáctém roce končí druhý, v šestnáctém jakbysmet a jeho sen o zlatu jakoby se vůbec neměl naplnit. Jenže na konci seriálu 2017 je leader Václav Milík povolán na SGP Polska. Josef Franc využívá v Březolupech jeho nepřítomnosti a konečně usedne na český trůn.
Je to tu zase. Kecy, kecy, kecy. Chytráčci si berou do úst slůvka kdyby, jestliže a pokud. Josef Franc jim dá pádnou odpověď. Roku 2018 znovu poráží kompletní českou špičku i s nepřemožitelným Václavem Milíkem a stává se šampiónem podruhé. Nyní hodnotu jeho zlata nemůže zpochybnit vůbec nikdo.
Dlouhá je také plochá dráha, aneb ke světovým vavřínům i se čtyřicítkou na krku
Květen 2010. Od Prahy se dálnicí D5 řítí zelená KIA. Její řidič tiskne plynový pedál málem až skrz podlahu a kašle na předpisy. Pražský kouč Vladimír Vopat před chvilkou vyzvedl Josefa France na ruzyňském letišti, kde přistál po večerním duelu britské ligy. Spěchají do Mariánských Lázní na český dlouhodrážní šampionát.
Josef Franc svůj comeback do světa dlouhých drah ozdobí postavením vicemistra za Jörgem Tebbem, pilotem světové extratřídy. Úspěch jako hrom. Jenže napřesrok je stříbro už zklamáním. A za dva roky dá stejný výsledek do pohybu další vlnu klišé o věčně druhém.
Důrazná reakce je nasnadě. Josef Franc si v Mariánských Lázních v letech 2013 – 2015 dopřeje mistrovský hattrick. Další zlato získá roku 2017 právě tady v Kopřivnici, která alternuje Mariánské Lázně řešící problémy se svou dráhou.
Dlouhodrážním mistrem je také napřesrok. V devatenáctém mu další zlato sebere porucha motocyklu ve finálové jízdě. Na nejvyšší stupínek se vrátí v sezóně 2020. Od té doby titul dlouhodrážního mistra nezíská. I tak je ovšem s šesti primáty na čele historických tabulek společně se svým mentorem Zdeňkem Schneiderwindem a legendárním Jiřím Štanclem.
Dlouhé a travnaté ovály vyhovují jeho jezdeckému naturelu. Navíc se čtyřicítkou na krku přinášejí možnost, jak ještě udělat díru do světa. Do slova a do písmene. Roku 2012 je v šampionátu modré planety třetí. Přiváží vůbec první medaili pro Českou republiky od stříbra Aleše Drymla z července 1991. V jeho sbírce není rozhodně sama.
Světový šampionát družstev hostí v červenci 2016 Mariánské Lázně. A on vede český nároďák k historickému bronzu. V osmnáctém je v Tayacu vicemistrem Evropy na trávě. Napřesrok končí náš tým v mistrovství světa družstev druhý. Podobně o tři roky později, kde už k titulu nemůže být blíže.
Neštěstí nechodí po horách, aneb happy end bezmála třicetileté kariéry
Přichází také úspěchy na individuální bázi. Roku 2021 jej závod finálové série mistrovství světa v Rzeszowě zastihne na druhé příčce. Lépe skončil o osm let dříve, když ve finské Forsse porazil všechny.
Zranění, která se mu celou kariéru vyhýbala jako čert kříži, se přihlásí o svou daň. Pouťák v Attripu v červnu 2022 místo očekávaného vítězství přináší komplikovanou frakturu ruky. Josef Franc se vrací, loni v Herxheimu otevírá světový šampionát vítězstvím. Rozloučí se s krátkými ovály, na nichž naposledy závodí v říjnu při první lize v Žarnovici.
Na dlouhých oválech ale neřekl poslední slovo. Soukromý trénink na sklonku dubna dopadne nejblbějším ze všech blbých způsobů. Zlomenina šestého obratle. Verdikt lékařů je neúprosný. Klid od závodů. Navždy. A Josef Franc, jenž s manželkou čeká druhý přírůstek do rodiny, poslechne.
S jedinou výjimkou. Loni se v Kopřivnici měl loučit s kariérou na krátké dráze. Termínový přesun se postavil proti konání akce. A se zítra právě tady naposledy posadí do sedla závodního motocyklu. Svět ploché dráhy neopustí. Byť je truhlář, baví jej mít ruce zapatlané od šmíru. Do týmu Jana Kvěcha zapadá po všech stránkách náramně.
Praha – 11. října
Slyšeli jste to? Určitě ano, sociální sítě tím jen vibrují. Ti Pražáci schválně zfixlovali pravidla, protože potřebovali českého vítěze Tomíčkova memoriálu! A když jim závodník spadl, sudí jej nediskvalifikovala. Jaj, co řeknou cizinci na takový do očí bijící podvod? Hlavně v Polsku, když jim navíc promotér nedal žádnou z divokých karet. To je panečku aféra! Kdyby ještě žil Émile Zola, zapomenul by na Alfreda Dreyfuse a místo dělostřeleckého kapitána by žaloval za tuto kauzu. A co na to Jan Kvěch osobně? Francouzského klasika číst nemusí, protože si stejně brilantním způsobem píše román se svým vlastním úspěšným příběhem.
Plán nakonec přece jen splněn
Premiérová sezóna ve Speedway Grand Prix není snadná. Ani v polské extralize. Jan Kvěch je spojil do jedné v letopočtu 2024. Před úvodní velkou cenou bylo jeho přání dostávat se do semifinále. Splnilo se až v závěrečném podniku v Toruni.
„Poslední dvě, tři grand prix před Toruní jsem měl problém se starty,“ ujímá se český šampión slova. „Motorky fungovaly, pomalej jsem nebyl. Tréninky, zkoušení, dobrá práce celýho týmu. V Toruni to bylo vidět a pokračovalo to dál až na tenhle víkend.“
Leč nespěchejme z Koperníkova města, kde Jan Kvěch zaznamenal svůj prozatím nejlepší výsledek ve světě velkých cen. „Konečně přišlo vytoužený semifinále,“ zajásá. „Přál jsem si to, byl to cíl, sen, dostat se tam, pak je to už o štěstí. Byl jsem rád, že jsem se tam dostal aspoň v posledním závodě. Nasbíral jsem dost bodů, postupoval jsem ze čtvrtýho místa.“
A štěstí sehrálo svou roli? „Chybělo mi jedno místečko do finále,“ zamýšlí se. „Bylo to blízko. Vybral jsem si vnitřní pozici. Zariskoval jsem, že odstartuju. Nevěřil jsem venku, kterej nakonec fungoval. Lindgren tam odstartoval a objel nás všechny.“
Místo truchlení motivace
Rok mezi elitou přinesl mnoho nových poznatků. „Nasbírali jsme dost zkušeností,“ souhlasí Jan Kvěch. „V pátečním challenge v Pardubicích jsem věřil, že postoupím. Podmínky nebyly ideální, to počasí. Taky jsem měl dvakrát třetí pozici na roštu, z tý byl problém odstartovat. Z jedničky jsem jízdu vyhrál.“
A tak se stalo, že se Jan Kvěch umístil devátý, pět příček za postupovou kvótou. „Ta dráha byla téměř jen o startech,“ vrací se do Pardubic. „Počasí neovlivníme. Ale musím se naučit jezdit i v těchto podmínkách.“
Vyřazení ze světové elity mrzelo, ale on jej nebral tragicky. „Pro mě to byla motivace do sezóny 2025, abych se do grand prix zase dostal,“ přibližuje své rozpoložení. „Když se mi závody nepovedou, je to pro mě větší motivace. Chci vyhrávat, nechci bejt poslední.“
Pondělí přišlo s novinkou o udělení jedné ze čtyř stálých divokých karet. „Velká radost, když ta zpráva přišla,“ netají se Jan Kvěch, k němuž se informace dostala stejně jako k ostatním fanouškům. „Nevíš to dopředu. Promotér to zveřejní nejdřív oficiálně a teprve pak to dá vědět tobě. Byla to velká radost, že mi divokou kartu dali.“
Vítězství? Ano! Jenže náhradní
Ještě před tím se postavil na start nejstaršího plochodrážního závodu světa. Coby závodník Speedway Grand Prix mohl být přímo nasazený do čtvrtfinále. On se ale rozhodl vstoupit do letošní Zlaté přilby města Pardubice již od vylučovacích skupin.
„Dlouho jsme to projednávali s týmem,“ nechává se slyšet, že verdikt nepřišel jako blesk z čistého nebe. „Domluvili jsme se, že lepší bude jet od začátku. Poslední dva roky jsem byl dosazenej a nebylo to ideální. Jsem rád, že jsem jel vylučovačky, byl jsem rozjetej a dobře nastavenej.“
Pohádka se změnila v horor v semifinále, kdy mu porucha připomněla mistrovský závod v srpnu v Kopřivnici. „Semifinálovej defekt mě připravil z velkýho finále,“ připouští. „Povolil se mi spojkovej koš. V Kopřivnici jsem tadyty spojky teprve testoval. Teď to bylo zalepený nejlepším loctitem. Měl jsem ale víc než v normálním závodě a zahřálo se to víc. Do tý doby jsem s tím neměl problém, potvrdilo se, že Zlatá přilba je nejtěžší závod na světě.“
Jenže v ten moment postupová naděje ještě nehořela jasným plamenem na pohřební hranici. „Pád,“ odtuší. „Ale to jsem udělal chybičku. Jel jsem třetí, čtvrtej, potřeboval jsem bejt druhej, lepší vyhrát. Jel jsem přes moc a stálo mě to body.“
Nakonec byl první v malém finále. „V těch závodech jsem si prošel vším,“ vydechne. „Dařilo se, defekt, pád a štěstí. Velká radost, že jsem vyhrál, ale beru to jako náhradní vítězství. Měl jsem ještě větší cíle.“
Druhá šance pro všechny
A na kalendáři se opět zubilo pondělí. Nedobrovolně vstávající do nového pracovního týdne by si jeho úsměv raději odpustili. Jan Kvěch nespal po pardubických pádech příliš dobře. Zpráva o divoké kartě pro Speedway Grand Prix platila na odřeniny jako nejlepší medicína. A večer vyhrál Tomíčka. Po třetím místě z roku 2022 a třetím z loňska to mělo logiku. Ale plochá dráha není aritmetika.
„Tam jsem to jel vyhrát od začátku,“ usměje se. „Super závody, dařilo se. Ve finále jsem si vybral pozici, co se mi nejvíc líbila. Škoda, že přišla chybička. Za ní byl pád. Jízda se opakovala, rozhodčí rozhodla, že i se mnou. Nebyl jsem vyloučenej, někdo se hejbal. Prostě to zastavila pro neregulérní start. Tím pádem jsem dostal ještě jednu šanci startovat ve finále. A já jsem jí využil.“
Jaký pošetilec by nad ní ohrnul nosem?! „Na roštu byla taková krásná kolej,“ vrací se Jan Kvěch k prvnímu startu. „Napodruhý už byla špatná, projetá. Musel jsem si vzít jinou a start se mi nepoved‘. Věřil jsem si a dokázal se z třetího místa dostat na první. Tomíčkův memoriál je pro Pražáky jeden z vrcholů sezóny. Vždycky přijde hodně lidí a fanděj.“
Lidé byli z jeho předjížděních manévrů nadšení. Speciálně, když v posledním okruhu přelstil vedoucího Roberta Chmiela. A čtrnáct let po Matěji Kůsovi se stal prvním Čechem, který Tomíčkův memoriál vyhrál. Jenže pak přišel i hořký pelyněk zpochybňující hodnotu jeho vítězství s argumentem, že měl být za svůj pád diskvalifikován.
„Robert na tiskovce řek‘, že jsem měl bejt vyloučenej,“ reaguje Jan Kvěch. „Ale pak se otočil na mě, že kdyby nebyla jízda zastavená, skončil by čtvrtej. Takhle dostal druhou šanci. Využil ji a skončil na bedně.“
Soupeřem svého mechanika
Když letos vzaly věci nešťastný obrat v otázce závodní kariéry Josefa France, závodní tým dostal další výraznou posilu. Jenže nezapomenutelný Pražan se zítra v Kopřivnici naposledy posadí za řidítka plochodrážního stroje. A mezi soupeři, které si pozval, bude také Jan Kvěch
„Velká osobnost ploché dráhy,“ oceňuje Jan Kvěch postavu Josefa France. „Hodně let na závodech, špičkovej závodník. Pro českou plochou dráhu dokázal hodně. Určitě přijde hodně lidí se s ním rozloučit. Stojí za tom za ním dojet do Kopřivnice popovídat si a rozloučit se s ním.“
On sám se nicméně s Josefem Francem neuvidí naposledy. „Kvůli jeho kvalitám jsem ho oslovil, abych ho měl v týmu. Mají mi s Filipem Šiterou hodně předat a pomáhat. Pak jedeme do Žarnovice. To bude vyrovnaný, uvidíme, my jedeme vyhrát.“
Žarnovica – 11. října
Uzávěrka sestav na závěr extraligy v Žarnovici řády stanoví až na zítřejší čtrnáctou hodinu. Manažeři ale odkryli své karty mnohem dříve, takže Petr Moravec startovní listinu zveřejnil již dnes v devět nula sedm. Přesně. A tak se ví, že Žarnovicu posílí Bartlomiej Kowalski a svým debutem projde Filip Kasan. Pardubice nominovaly Timo Lahtiho, Praha a Slaný pojedou ve standardním složení. Zbývá jediný otazník. Kdo bude mistrem republiky. Odpověď přinese až nedělní odpoledne.
Tipujte:
Loading ...
Oficiálně nahlášené sestavy žarnovické extraligy v neděli:
SC Dynamax Žarnovica:
1 Jakub Valkovič, 2 Filip Kasan, 3 Bartlomiej Kowalski (PL), 4 Artjom Laguta (RUS – PZM), 17 Sebastian Kössler (A – SMF)
AMK ZP Pardubice:
5 Hynek Štichauer, 6 Andrzej Lebeděvs (LAT), 7 Timo Lahti (S), 8 Jan Jeníček, 18 Matouš Kameník
AK Markéta Praha:
9 Adam Nejezchleba, 10 Jan Kvěch, 11 Daniel Klima, 12 Jan Macek, 19 Adam Bubba Bednář
AK Slaný:
13 Robert Chmiel (PL), 14 Jakub Jamrog (PL), 15 Bruno Belan, 16 Eduard Krčmář, 20 neobsazeno
Praha – 10. října
Závodní týden v jeho podání mohl mít spoustu přídomků. Dlouhý. Od úterý přes víkend až do pondělka. Náročný. Nepochybně finále polské extraligy U24, boj o titul v evropských devatenáctkách a pardubický supervíkend s jeho pražskou večerní prodlouženou. Úspěšný? Na sedmnáctiletého juniora určitě ano. Adam Bubba Bednář se s tím sám ztotožní, byť jeho emocionální pocity klesaly i stoupaly, jakoby šel přes sedmero pohádkových hor.
úterý – Wroclaw – odveta finále polské U24 extraligy:
Dva tahouni na titul nestačí
Třetí ročník polské extraligy do čtyřiadvaceti let vrcholil v metropoli Dolního Slezska. Gorzow vykročil za obhajobou loňského primátu na Wroclawany na svém ovále porazil. Nakonec zlato a tři sta tisíc zlotých inkasovali domácí. Hosté brali stříbro a o rovnou stovku tisíc méně.
„Povedlo se to, zároveň se to nepovedlo,“ bilancuje český juniorský šampión závod, aby na první pohled nelogické vysvětlení jedním dechem uvedl na správnou míru. „Z prvního finále jsme měli dva body náskok a prohráli jsme o deset bodů.“
Důvod jeho osobních skvělých pocitů je nasnadě. „Odjel jsem čtrnáct bodů plus bonus, tak jsem spokojenej,“ říká. „Z toho hlediska se to povedlo. Škoda, že zrovna nejeli ostatní. Blbě se to s Oskarem Paluchem táhl ve dvou.“
Další zklamání pro Gorzow přineslo finále extraligy, jež pro klub skončila bez medaile. „Dalo se to čekat,“ ví Adam Bubba Bednář svoje. „Prohráli jsme už doma. V sobotu byl revanš. Koukal jsem, jak jsme dostali na prdel. A Martin Vaculík se ještě zranil, přeju mu brzké uzdravení.“
čtvrtek – Herxheim – finále ME U19:
Divišov uvnitř Mariánských Lázní
Evropské devatenáctky byly pro Adama Bubbu Bednáře taková improvizace. Po zranění při pražské první lize nemohl jet semifinále v Plzni. Do finále v Herxheimu postupoval z Güstrowa, kde se klub ujal pořadatelství místo finského Varkausu.
„David Vrtáček s Mírou Mihulem dělali motorky přes noc,“ líčí pražský plochodrážník. „Do Herxheimu jsme odjížděli ráno přímo z Wroclawi. Bylo to asi jedenáct hodin. Dráha se poloměrově podobala Divišovu, ale bez mantinelů a uprostřed dlouhý dráhy.“
Český reprezentant rozehrál své skóru nulou. „Ze čtyřky dokázal odjet málokdo,“ posteskne si. „Já to nedokázal, nafasoval jsem ji dvakrát. Rozhodovaly hrozně starty. Štěstí chybělo. Ne, že bych byl zklamanej, ale nasralo mě to.“
Suma sumárum sedmé místo. „Skousnul jsem to a hodil za hlavu,“ mávne nad výsledkem rukou. „Mám na to ještě dva roky, snad se výsledek povede.“
pátek – Pardubice – challenge o SGP 2025:
V challenge prozatím jen divákem
Víkend lákal na bohatý program v Pardubicích. Adam Bubba Bednář pochopitelně našel místo ve startovní listině Zlaté stuhy i Zlaté přilby. Challenge jej zatím minulo, byť na květnové kvalifikaci v Žarnovici zanechal působivý dojem. Přesto ve Svítkově nechyběl už v pátek.
„Německa jsme se vraceli do Čech,“ pokračuje naše vyprávění. „Kluci nás vyhodili v Praze a jeli do Pardubic. Já jsem v pátek odpočíval. Nakonec jsem jel s Mílou Černým, jeho manželkou a Luky Kurzem do Pardubic podívat se na challenge.“
Vrcholný mítink světového kalendáře přinesl neskutečný zážitek. „Byly to pěkný, ale náročný závody,“ kvituje Adam Bubba Bednář. „Když jsem viděl tu dráhu, klobouk dolů, jak si kluci poradili. Leknul jsem se, když jsem viděl nějaký pády.“
sobota – Pardubice – 50. Zlatá stuha:
i velké sólo může být pořádné drama
Déšť Pardubice neopustil ani v noci. „V sobotu se spekulovalo, jestli se pojede,“ říká Adam Bubba Bednář. „Pořadatelům patří obdiv. Děkuju jim, co udělali. Flat tracky to vyházeli a odpoledne byly dráha krásná.“
Na ovál vyjel v první jízdě první čtvrtfinálové skupiny. „Bál jsem se, aby to nebylo hluboký,“ připouští. „Takovou dráhu jsem v Pardubicích ještě neviděl. Vyhrál jsem start, ale projeli okolo mě jako, kdyby jeli o padesát víc. Prokousal jsem se taktak do semifinále a do finále.“
Finálovou jízdou Zlatá stuha začínala nanovo. „Řekli jsme si, že střelíme nastavení buď anebo,“ hráli v Pražanovém boxu vabank. „Buď to bude super, nebo to fungovat nebude. Start se mi poprvé ten den poved‘.“
Triumfoval stylem start – cíl, ale na motocyklu se rozhodně nenudil. „Celou dobu jsem za sebou někoho slyšel, ale nechtěl jsem se otáčet,“ dozvídáme se. „Slyšel jsem něho nad sebou, nebo jak mě podjíždí. Když jsem se pak díval na video, viděl jsem, že to byly zbytečný obavy.“
neděle – Pardubice – 76. Zlatá přilba města Pardubice:
Konec již před začátkem
Ve svých sedmnácti letech se Adam Bubba Bednář stal nejmladším vítězem v celé půlstaleté historii Zlaté stuhy. „“abych pravdu řekl, když jsem viděl šachovnicovou vlajku, řval jsem radostí,“ líčí s nadšením v hlase. „Pod helmou mi ukápla slzička.“
Bodejť by ne. „Je to parádní pocit,“ vyznává se. „Zlatá stuha byly dobře obsazená. Jeli tam závodníci z mistrovství světa juniorů. Dokázal jsem sobě i jim, že na ně mám. Příjemná výhra, viděl jsem, že nesou nikde jinde než já, když jsem se do finále mistrovství světa nedostal.“
Program ve Svítkově pokračoval Zlatou přilbou a on byl coby sobotní vítěz nasazen rovnou do čtvrtfinále. „Přilba pro mě skončila skoro dříve, než začala,“ zasměje se Adam Bubba Bednář. „Moje první Zlatá přilba a já byl rovnou nasazenej. Příští rok to změním. Ale neříkám, že třeba nevypadnu ve vylučovačkách.“
Jít závodem všech závodů již od prvních fází letos zvolil také Jan Kvěch. „Člověk dokáže reagovat na změny dráhy,“ přibližuje výhody. „Celej víkend jsem se trápil na startech. Zezadu jsem nebyl rychlel, když nestartuješ, je to složitý.“
pondělí – Praha – 55. Memoriál Luboše Tomíčka:
Lepší než loni a za rok třeba ještě lepší
Markétě zažila v pondělí báječný večer a mezi hrdiny diváků se dostal také Adam Bubba Bednář. Zejména v rozjížďce s číslem sedmnáct, v níž odstartoval na Nielse Kristiana Iversena. A pak zkušeného Dána vodil za sebou až do cíle, přičemž odvrátil každý z jeho útoků.
„Rozjásal jsem tribuny i sám sebe,“ připouští. „Bylo mi řečeno, když dojedu v poslední jízdě první, postoupím do finále. Šel jsem do toho hlava nehlava. A když jsem ho udělal, řekli mi, že finále stejně nejedu.“
Zklamání bylo obrovské, volný pád z temné oblohy nad stadiónem rovnou na zámkovou dlažbu depa. „Potřeboval jsem se uklidnit,“ přiznává. „Šel jsem se projít. Mrzelo mě to. Ale když to zrekapituluju, jsem šťastnej. Loni jsem dělal tři body, letos deset. Jak do Zlatý stuhy, tak Memoriálu jsem šel s tím, ať jsem lepší než oni, což se povedlo. Chtěl jsem se kouknout do finále, ale mám na to čas. Počkám na příští rok.“
další víkend:
Jede se dál
Víkend bude opět natřískaný, nedělní extralize v Žarnovici budu předcházet Happy End Josefa France v Kopřivnici. Pro Adama Bubbu Bednáře by mohl být plochodrážním prapradědečkem, kdyby se již bezmála třicet let nedržel ve špičkové formě.
„Pepa je pro mě úžasnej člověk,“ prohlašuje. „Neznám nikoho, kdo by ho neměl rád. Zlatej člověk, vždycky pomůže. Určitě jsem rád, že mě pozval, bude to sranda, sranda a sranda pro všechny. Bude to fajn den. Pepa ho má pěkně vymyšlenej. V jedenáct autogramiáda, ve čtrnáct závody, pak jídlo a pití.“
A nazítří do Žarnovice, Praha na extraligový titul pomýšlet nemůže, ale vyhrát je vždy krásné. „Já tam určitě jedu nastavenej jako na každý závody,“ nešetří Adam Bubba Bednář odhodláním. „Udělat co nejlepší výsledek. Když se podaří, podaří se, když se nepodaří, nepodaří se. A děkuju všem, úplně všem lidem děkuju.“