Divišov – 11. května
Po nedávných úpravách zbyla z malých drah uprostřed divišovského stadiónu jen jediná. Ta větší. Přesto byla dnes pro některé kolibříky příliš malá. Aspoň soudě dle mnoha diskvalifikací za vyjetí z oválu, které dodatečně upravily výsledky jízd a svým způsobem zdramatizovaly první podnik letošního českého šampionátu stopětadvacítek na krátkých oválech. I tady potvrdil Karel Průša svou skvělou formu. Ovládl základní část, aby posléze triumfoval stylem start – cíl ve finále A před Jakubem Hejkalem a Štěpánkou Nyklovou.
Když je ovál příliš malý
Bylo jich šest. Šest. Přesně akorát, aby úvodní díl kolibřího šampionátu na krátkých drahách nepostrádal mistrovský status. A přitom aby závod měl v každičké ze svých rozjížděk trojici závodníků a neztrácel briskné tempo.
I když v první jízdě všechno zamotalo trucující startovací zařízení. Zdržení nestálo za řeč. A Matěj Tůma se ujal vedení. Jakub Hejkal ovšem strašlivě prahnul po třech bodech. Nakonec je získal, aniž by svého klubového kolegu předčil.
Ovál se totiž dnes ukázal až příliš malým. Matěj Tůma z něho vyjel ven a byl diskvalifikován. Byl první, avšak nikoliv sám. V rozjížďce s číslem pět byl podobně postižený Jaroslav Bartek. A o dvě jízdy později také Luboš Hromádka.
Pro něho šlo vpravdě o zapeklitou situaci. V rozjížďce s číslem dvě sice nejlépe odstartoval, ale ve druhé zatáčce jej podjel Karel Průša. Štěpánku Nyklovou udržel na uzdě. Ob dvě jízdy později ji odvedl s letem pásky. Blonďatá dívčina nesložila zbraně.
Na začátku třetího kola se dostala přece jen do čela. Co víc, před Pardubičana šel i Matěj Tůma. Ten ale v poslední zatáčce vyjel ven a Luboš Hromádka ukořistil alespoň dva body. Stejně jako v rozjížďce s číslem pět, jíž kraloval Karel Průša. Do finále A mohlo Luboše Hromádku posunout již jen závěrečné prvenství. Směřoval k němu, jenže v prvním oblouku posledního okruhu vyjel ven z dráhy.
Drama až do konce
Přitom Luboš Hromádka byl paradoxně jediný, kdo dnes dostal do problémů excelentního Karla Průšu. Třetí jízda se opakovala kvůli ulití a on ji ovládl stylem start – cíl. Stejně si počínal rovněž v rozjížďkách s čísly šest a osm.
Dvanáct bodů ho nejen dostalo do finále A, ale navíc mu dovolilo vybírat si postavení na startu jako první. Za soupeře měl Štěpánku Nyklovou a také Jakuba Hejkala, jenž profitoval z úvodní diskvalifikace Matěje Tůmy.
Ale nejprve k béčku, kde smůla Luboše Hromádky gradovala. Plechová bota se mu smekla a on se přetočil. Soupeři byli rázem na hony daleko. Jaroslav Bartek na čele, Matěj Tůma za ním. Ale to už se pozornost upínala k finále A.
Start vynesl do vedení Karla Průšu. Štěpánka Nyklové na něho vedla nájezd po vnějšku první zatáčky. Neuspěla, ve druhém oblouku jí to natáhlo. A Jakub Hejkal byl vmžiku před ní a šel si pro druhou pozici.
TOT
B
A
1. Karel Průša, Slaný
3 3 3 3
12
1.
2. Jakub Hejkal, Slaný
3 2 2 2
9
2.
3. Štěpánka Nyklová, Slaný (E)
1 3 3 2
9
3.
4. Jaroslav Bartek, Praha
2 R L 2
5
1.
5. Matěj Tůma, Slaný
L 1 1 1
3
2.
6. Luboš Hromádka, Pardubice
2 2 2 L
6
3.
Průběžné pořadí seriálu:
DIV
TOT
11.5.
1. Karel Průša, Slaný
20
20
2. Jakub Hejkal, Slaný
18
18
NC Štěpánka Nyklová, Slaný (E)
16
16
3. Jaroslav Bartek, Praha
14
14
4. Matěj Tůma, Slaný
12
12
5. Luboš Hromádka, Pardubice
11
11
Poznámka: klasifikováni jsou držitelé licencí AČR startující na motocyklech se spalovacím motorem; bodový klíč za umístění v závodech 20 – 18 – 16 – 14 – 12 – 11 – 10 – 9 – 8 – 7 – 6 – 5 -4 – 3 – 2 – 1.
Divišov – 10. května
Před čtrnácti dny se Adam Bubba Bednář na plzeňských Borech ujal vedení v české juniorce. Soutěž pokračuje zítra po obědě v Divišově. A ještě před ním se na jediném zbylém malém ovále otevře letošní mistrovství republiky stopětadvacítek na minioválech.
Tipujte:
Loading ...
Juniorský šampionát se tentokrát obejde bez dvěstěpadesátek. Tedy skoro. Protože se sportovní komisi sešlo šestnáct přihlášek, nebyli borci se čtvrtlitry pro tentokrát osloveni. Nicméně Karel Průša se v hlavním závodě objeví coby náhradník.
V pravé poledne se přitom na malé dráze vydá za obhajobou loňského titulu za řidítky své stopětadvacítky. Soupeřů bude mít pět, toho Štěpánka Nyklová osedlá liberecké éčko. Bude klasifikována v závodě, ale v šampionátu nikoliv.
Ani ve startovní listině hlavního závodu nechybí nikdo z favoritů. Adam Bubba Bednář, Jan Jeníček a Kacper Szopa, kteří se na Borech postavili na stupně vítězů. A Matouš Kameník či Jaroslav Vaníček, kteří o ně na západě Čech smolně přišli. A další a další stále lepšící se plochodrážní mladíci.
Herxheim – 9. května
Martin Smolinski překypoval před prvním finálovým podnikem dlouhoudrážního mistrovství světa v Herxheimu zdravým sebevědomím. Věřil sobě i motorům GM, které si ladí sám. Vůbec se nebránil hypotézám, že by letos mohl po titulech z roku 2018 a 2023 získat letos třetí v pořadí. A vskutku, devětatřicetiletý Němec se po závodech usmíval zpod zlaté přilby ADAC.
Martin Smolinski ztratil po bodu ve svých úvodních rozjížďkách, aby posléze rozjel triumfální sérii. Nepřerušila se ani ve finálové jízdě. Zach Wajtknecht a Lukas Fienhage v ní byli více než důstojnými soupeři, ale nakonec museli vzít zavděk nižšími stupínky pódia.
Hynek Štichauer zahájil šampionát z patnácté pozice, která mu rovněž patří v aktuální klasifikaci před červencovým pokračováním v Marmande. „Ani Hynek, ani jeho technika dnes neměli svůj den,“ komentoval závod Zdeněk Schneiderwind. „Nelze mu upřít bojovnost, ale ostatní kluci byli dnes prostě rychlejší. Příště bude nový den a všichni na startu budou mít stejné šance. Včetně Hynka.“
Praha – 8. května
V Shupě 8. května volný den neměli, protože předávali tři nové motocykly trenérovi toruňského klubu Janu Zabikovi. Přeci jen to byl ale trochu svátek a to pro obě strany. Nás těší, že právě v Polsku, kde je velká konkurence, se nám daří a důvěra KS Toruň je pro nás určitě zavazující. Ve své prezentaci mají text ŽYJEMY ŽUŽLEM, tedy že žijí plochoudráhou, a to je nám sympatické.
A jaké motocykly si pan Zabik ze Shupy odvezl? Toruňští se rozhodli pro tzv., střední variantu podvozku, která má označení JUNIOR a je v základním provedení na malých kolech, tedy přední 19“ a zadní 17“.
Tato varianta má jednu nenápadnou, ale velkou výhodu. Do podvozku JUNIOR se totiž dají zabudovat velká kola, tedy přední 23“ a zadní 19“. Vymění se kyvná ramena přední vidlice, samozřejmě přední a zadní blatník a velká motorka je hotová. Takže motorka může růst se závodníkem. A tato variabilita je právě ten důvod, proč se toruňští rozhodli pro podvozek JUNIOR.
V Polsku se většina závodů na krátkých drahách jezdí na malých kolech. Ale když závodník povyroste anebo se chce zúčastnit závodů FIM a FIME v kategorii 125 ccm na velkých alias dospělých drahách, motocykl se bez velkých investic snadno upraví.
Že to funguje, nám potvrdili polští závodníci naposledy loni v Gdaňsku, kdy s motocykly Shupa obsadili celou finálovou jízdu evropského poháru 125 ccm.
Podvozek JUNIOR lze výškově ještě doladit nastavením zadního rámu a výběrem předních ramen. To platí samozřejmě jak pro malá, tak i pro velká kola.
Praha – 8. května
Zítra v Hexheimu startuje finálová série světového šampionátu na dlouhé dráze. Ve startovní listině figuruje Hynek Štichauer coby jediný český zástupce. Josef Franc totiž při tréninku upadl tak nešťastně, že si zlomil šestý obratel. Za všechny čtenáře magazínu speedwayA-Z přejeme rychlé uzdravení.
Kopřivnice – 8. května
Kopřivnické depo je situováno do tvaru písmene L. Jan Macek je zvyklý obsadit box na konci řady kolmé k dráze i k ostatním kójím pro závodní stroje rovnoběžné se silnicí. Pořadatelé dnes v přípravě na finále šampionátu republiky jednotlivců střežili, aby sem nepronikla ani myš. Natož pak kdokoliv nepovolaný. Kompromis si ale blonďatý miláček místního publika odsud vyhodil sám. Vyhrával jednu rozjížďku za druhou. Diváky zvedl na nohy především v deváté jízdě, kdy sebral vítězství Jakubu Valkovičovi až těsně před cílovou metou. Žarnovického borce v rozjížďce s číslem osmnáct odvedl Jaroslav Vaníček, jenž s ním srovnal bodový krok. Vynutil si rozjezd o druhé místo, v němž se od Jakuba Valkoviče nenechal nachytat.
Honička pod stádem bílých beránků
Kolem poledního visely olověně černé mraky nad kopřivnickým stadiónem proklatě nízko jako kolty všehoschopných pistolníků na divokém Západě. Tvářily se stejně odhodlané, že prostě bude pršet. A bude. Jenže Sluníčko se postavilo na stranu práva. Teplota letěla z původních šestnácti stupňů nahoru. A co bylo hlavní, před čtrnáctou hodinou se na nebeské báni páslo jen pár bělostných načechraných beránků.
Sváteční den nešel návštěvnosti na ruku. Výrobní linka v Tatrovce měla z logicistických důvodů zaměstnancům dopřát volno až v pátek. Přesto branami stadiónu prošlo nějakých tisíc duší dychtivých plochodrážního závodění. Další důkaz, že být v Kopřivnici závody babet o zabitou vránu, ochozy nebudou zívat prázdnotou.
Mezi přihlížejícími byl i Pavel Matula. Na rozdíl od většiny přítomných měl exkluzivní výhled rovnou od startovního roštu. Jeho místo u pásky zaujal Karel Marek. Bývalý flat tracker se totiž musel zacvičit před srpnovým finále českého individuálního šampionátu, v jehož termínu bude stálý startmaršál na dovolené.
V rozjížďce s číslem jedna Matouš Kameník odvedl Jaroslava Vaníčka. Vzápětí se stylem start – cíl kraloval Jaroslav Petrák. Matěj Frýza na něho dotíral, ale nakonec měl plnou hlavu starostí uhlídat dravého Štěpána Melče. Ani Jan Macek se na své první tři body moc nenadřel, ale rozjížďka s číslem čtyři zvedla všechny na nohy.
Jan Jeníček líčí svůj duel s Jakubem Valkovičem v rozjížďce s číslem tři:
„Neříkám, že bych Kubu předjel. Ale v poslední zatáčce jsem udělal chybu a ta mě zbrzdila.“
A to k ní přijeli jen dva borci! Daniel Halamka a Jan Hlačina se totiž omluvili ze zdravotních důvodů. Dopředu skočil Jakub Valkovič. Jenže Jan Jeníček nepokládal jejich duel za uzavřený. Udeřil hned po startu. A jak ubývala kola do cíle, intenzita jeho útoků sílila. Teprve chybička pardubického juniora v závěrečném oblouku potvrdila Slovákovo vítězství.
Na poslední chvíli vyměněný leader
Jan Jeníček bral boj o pódium nesmírně vážně, jak prokázal v páté jízdě. Páska letěla vzhůru a on dopředu. Po čtyřech okruzích měl skalp hned dvou vítězů úvodní série. Matouš Kameník musel v první zatáčce odrážet Jaroslava Petráka a jejich pardubický kolega si stačil vytvořit klíčový náskok.
Jan Macek v sedmé, ani Jakub Valkovič v osmé nezaváhali. Na žarnovického plochodrážníka sice odstartoval Matěj Frýza, jenže rychlá stopa vnějškem úvodního oblouku přece jen neomylně navedla Jakuba Valkoviče dopředu.
Vysoko pomýšlel rovněž Jaroslav Vaníček. Triumf v rozjížďce s číslem šest, v níž se mu postavil pouze Michal Baštecký, byl jednoznačný V desáté jízdě ale vyrazil dopředu David Hofman. Senzace neměla dlouhého trvání. Jaroslav Vaníček vedl již v úvodním nájezdu, kdežto Jaroslav Petrák zamířil na druhý post vnějškem úvodní zatáčky.
Předtím v deváté jízdě na čele aktuální klasifikace zůstal sám Jan Macek. Stejné ambice přitom živil Jakub Valkovič. Ba co víc, byl to právě on, kdo se ujal vedení. Ke všemu se Jan Macek zdržel s Matoušem Kameníkem v první zatáčce.
Ve výjezdu už ale byl absolutním pánem. A mohl se soustředit na stíhání Jakuba Valkoviče. Jenže slovenský závodník se cítil dokonale v sedle. Mařil jeden nájezd domácího borce za druhým. Dokud nepřišla poslední zatáčka. Jan Macek lízal nafukovačky, nabral při tom rychlost. Letěl stále vpřed a pár metrů před metou se zmocnil vítězství.
Jakub Valkovič přemítá o rozjížďce s číslem devět:
„Cítil jsem ho za sebou. V poslední zatáčce jsem udělal víc nájezd na lajnu, ale on jel venek.“
Po třech sériích vedl Jan Macek. O bod za ním byl nejen Jakub, ale i Jaroslav Vaníček. A také Jan Jeníček. Pardubičan s přehledem vyhrál dvanáctou jízdu, v jejímž nájezdu do třetího okruhu Štěpán Melč překonal Radka Bambucha.
Jaroslav Vaníček úřaduje v závěru
Poslední šanci na pódium se snažil držet Matouš Kameník. Jeho velká sóla v rozjížďkách s čísly třináct a sedmnáct uzavřela jeho skóre na hodnotě dvanáct. Přesně na stejnou hodnotu se dostal Jan Macek o sérii dříve. Ve čtrnácté jízdě se jako blesk prohnal v první zatáčce po pravé ruce Jaroslava Vaníčka. A Jan Jeníček trčel na třetí příčce.
Brzy mu svitlo, že jej žádný z originálních kopřivnických pohárů z Ateliéru Hrubý nečeká. Podobnou jistotou záhy získal také Matouš Kameník. Jakub Valkovič sice v rozjížďce s číslem patnáct hravě triumfoval před zraky Jaroslava Petráka. Jenže v osmnácté jízdě jeho kosa narazila na kámen v rukou Jaroslava Vaníčka.
Jaroslav Vaníček popisuje rozjezd o druhé místo:
„Myslel jsem, že pojede dál ode mě, ale na něco takovýho jsem zvyklej z Polska, takže v pohodě. Já šel na venek, on na spodek.“
Osmnáctá jízda se musela opakovat vinou pásky Štěpána Melče. Sotva mladík v plzeňské vestě zmizel za vraty depa, Jaroslav Vaníček se ujal vedení. Jakub Valkovič vyzkoušel osvědčený úder po vnějšku první zatáčky. Avšak naprosto marně. Zuby si na Pražanovi lámal i nadále.
V cíli bylo jasné, že mezi nimi bude rozjezd. Jan Jeníček hned na to vyhrál o celou rovinku, ale stejně jako Matouš Kameník mu na ně chyběl bod. Také oni dva mohli doufat v dodatkovou jízdu. Ale jedině za pofiderního předpokladu, že v rozjížďce s číslem dvacet Jan Macek něco pokazí.
Nepokazil. Celá čtyři kola strávil ve vedení a vítězným wheelie dal nad slunce najevo, kdože to dneska vyhrál. A pak už přišel jen onen jediný rozjezd. Jaroslav Vaníček zase skvěle vystihnul start. Jakub Valkovič jej zkusil zaskočit nečekaným úderem z vnitřní strany. Pražan jeho lest prokoukl, udržel se ve vedení. A po závodech mohl vyskočit na druhý stupínek pódia.
Hlasy z depa
„Rychlý to bylo,“ usmíval se Jan Macek. „Hluboký, skvělý. Většinou od startu do cíle, až na tu jednu jízdu s Jakubem. Říkal jsem si, musím, musím. Dobré, paráda. O půl metru! Druhý přebor, podruhé patnáct bodů.“
„Podle mě super,“ reagoval Jaroslav Vaníček na otázku magazínu speedwayA-Z, jaké to dnes bylo. „Škoda první jízdy, ale jsem rád, že to takhle dobře dopadlo. Ten rozjezd mě trošku zaskočil, počítal jsem, že nebude. Dopadlo to dobře
„Jelo se mi dobře,“ líčil Jakub Valkovič. „Dráha byla super připravená. V první jízdě jsem měl problém s nastavením, Honza Jeníček mě dobíhal. Škoda jízdy s Honzou Mackem a Járou Vaníčkem. Poslední dvě rozjížďky jsem špatně startoval. V rozjezdu jsem to zkusil, ale nevyšlo to.“
„Paráda,“ bilancoval Jan Jeníček. „Cejtil jsem se na motorce super. Škoda první jízdy. Neříkám, že bych Kubu předjel, ale moje chyba v poslední zatáčce mě zbrzdila. Třetí jízda taky, tam jsme vypálili všichni. To bylo o startu a první zatáčce. Kdo se dostane a venek, pak to bylo jasný.“
„Dobrý to bylo,“ říkal Matouš Kameník. „Kousek od bedny. Motorka jela pěkně, ale něco chybělo. Asi lepší nastavení, nevím.“
„Jelo se nádherně,“ rozplýval se Jaroslav Petrák. „Hezky jsem si to užil. Mohlo to bejt lepší. Nebylo, to nevadí.“
„Praskla mi guma,“ posteskl si Matěj Frýza. „Snažil jsem se, protože se mi tady nejezdí dobře. Je to specifická dráha, má plynulé zatáčky. Jel jsem tady na rezervní motorce, ta druhá mi odešla.“
1. Jan Macek, Kopřivnice
3 3 3 3 3
15
2. Jaroslav Vaníček, Praha
2 3 3 2 3
13+3
3. Jakub Valkovič, SK – Žarnovica
3 3 2 3 2
13+2
4. Jan Jeníček, Pardubice
2 3 3 1 3
12
5. Matouš Kameník, Pardubice
3 2 1 3 3
12
6. Jaroslav Petrák, Pardubice
3 1 2 2 2
10
7. Michal Baštecký, Praha
0 2 0 3 2
7
8. Filip Kasan, SK – Žarnovica
1 0 3 2 1
7
9. Matěj Frýza, Plzeň
2 2 E 0 2
6
10. David Hofman, Pardubice
2 1 1 1 1
6
11. Dominik Hrbek, Pardubice
0 2 2 1 0
5
12. Štěpán Melč, Plzeň
1 F 2 2 T
5
13. Radek Bambuch, Kopřivnice
1 0 1 1 1
4
Poznámka: z původně přihlášených se omluvili Daniel Halamka a Jan Hlačina