Řím – 12. prosince
Plochodrážní komise FIM Europe na svém posledním zasedání nejen dotáhla kalendář svých soutěží na rok 2024 téměř do finální podoby. Rozdělila také místa do jednotlivých závodů. Česká plochá dráha přitom obstála více než na výbornou. Všechny její požadavky byly splněny. Samozřejmě s výjímkou šampionátu sajdkár a pětaosmdesátek, jichž se naši borci neúčastní. Otevřený zůstává pohár stopětadvacítek v Žarnovici. Na pětadvacet míst je totiž sedmadvacet zájemců, přičemž AČR poptává dvě.
Pardubice – 14. prosince
Jestli se pojedou ledy, je ve hvězdách, které v prosinci svítí nejdéle z celého roku. Každopádně hlavní část sezóny 2024 na sebe dlouho čekat nenechá. Již poslední březnovou sobotu se v Pardubicích bude bojovat o postup do Grand finále mistrovství Evropy družstev. A nemělo by jít o první podnik plochodrážního roku.
Již v úterý před evropským šampionátem totiž odstartuje český přebor. Vzhledem k datu a pozici v kalendáři se dá usuzovat na pražskou Markétu, nicméně domácí termíny mají být oficiálně zveřejněny až příští středu. Jisté již dnes je fakt, že výsledky březnového klání nebudou mít vliv na nominaci českého nároďáku pro Pardubice. Dle regulí musí být totiž sestava ohlášena čtrnáct dnů předem.
„Co naděláme, když finále je o týden později,“ komentuje Petr Moravec netradičně časný termín pardubického mistrovství Evropy. „Ano, je to riziko, ale už jsme se postavili jiným výzvám. Všechny týmy na tom budou stejně, nepředpokládám, že by se se závody roztrhl pytel před tímto datem. Naši kluci pojedou na soustředění, uděláme trénink v Pardubicích. Uvidíme.“
ME družstev 2023:
finále A – Pardubice, 30.3.
CZ – SLO – DK – N
finále B – Gdaňsk, 30.3.
D – UA – LAT – S
Grand finále – Grudziadz, 6.4.
PL – vítězové finále A a B – tým s lepším skóre ve finále A/B
Řím – 12. listopadu
Úterý byl dnem, v němž evropská motocyklová federace zveřejnila prozatímní podobu svého plochodrážního kalendáře na příští rok. Všechny závody ještě nedošly svých lokalit, nicméně je jasné, že naši fanoušci půjdou nejčastěji do Pardubic. Vydají se ale také do Plzně, Žarnovice i Prahy.
Česká Třebová – 12. prosince
Čas pádí jako zběsilý. Letos tým vydavatelství Antonín Škach – Angličtina v České Třebové připravil k vydání tři plochodrážní publikace. Ani příští sezóna nebude prosta naší knižní produkce. Na jaře se plánujeme opět prezentovat s klasickým titulem Česká plochodrážní ročenka. Čeká jej jubilejní dvacátý ročník. Na titulní straně bude již poosmé Václav Milík. Chcete-li mít své logo v jeho společnosti, není nic snazšího, než se zeptat na podmínky inzerce. Fakturovat můžeme ještě v tomto roce.
V jednokolové podobě jsou extraliga s první ligou krátké. Ořezání počtu závodů ale nejde ruku v ruce s dramatičností. Ba právě naopak. Každý bod má setsakramentskou důležitost a přitom základní program nemusí pro vyhlášení šampióna stačit. Loni se vůbec poprvé rozhodovalo o triumfu v extralize až v rozjezdu, letos stejná situace nastala také v první lize.
Na říjnovou derniéru první ligy před zraky domácího publika si Speedway Club pozval Martina Vaculíka. Muž číslo tři seriálu letošních velkých cen doma neztratil jediný bod. Musel na dráhu ještě jednou, protože Žarnovica měla stejný počet bodů jako Kopřivnice.
A kouč Marián Šebian prahnul po triumfu. V sázce byl i titul, jenž by Kopřivnice získala v případě svého prvenství. Martin Vaculík byl v cíli před Hynkem Štichauerem a drama vlastně teprve mělo začít. Severomoravský tým zůstal v patové situaci s Krškem. Stejný počet tabulkových bodů.
Devatenáct. Stejné skóre sto a devětatřicet. Žarnovická neděle tím pádem končila dalším rozjezdem s až děsivě jednoduchým zadáním. Čí závodník přijede k šachovnicové vlajce dříve, toho klub vyhraje celou soutěž.
Jan Macek k žarnovickému prvoligovému závodu:
„Bylo to drama, neměl jsem to zadarmo. V rozjezdu jsem v první zatáčce posledního kola udělal chybu. Poslal jsem to moc ven a on to využil.“
Jan Macek versus Nick Škorja. Oba se proti sobě na startovní rošt dodatkové jízdy už postavili. Slovinec byl pokaždé úspěšnější. Loni v Pardubicích šlo o třetí příčku v závodě. Stejně tak i letos v červenci, kdy se Svítkov stal opět svědkem jejich duelu. A nyní tedy Žarnovica!
Lepší vrchol si první liga nemohla přát ani v nejrůžovějším snu. Slovinec vedl celé úvodní kolo, Moravana ale za svými zády udržet nemohl. Poté se Nick Škorja před Janem Mackem mihnul pouze na kratičký okamžik. Zdálo se být rozhodnuto, nicméně oba borci teprve mířili do závěrečného okruhu.
Chyba Jana Macka vrátila Nicka Škorju do vedení. A tentokrát v něm vydržel až do cíle. Krško se tím pádem stalo prvním zahraničním klubem, který vyhrál český titul. Napřesrok jej obhajovat nebude, možná prý 2025…
Pardubice – 9. prosince
Bez plochodrážního potěru by žádný klub neměl budoucnost. Ideální pro jeho výchovu je malá dráha. V Pardubicích není, jenže v poslední době jí hodně suplovaly Kostěnice. Všichni z východočeských mladíků se okolo železniční trati proháněli. Luboš Hromádka jakbysmet, byť pětistovku osedlá až v přespříští sezóně.
Kostěnický debut
Když máte tatínka fanouška sportu levých zatáček, který navíc neváhá v depu přiložit své šikovné ruce k dílu v boxu Vladimíra Višvádera a dalších, není vaše vlastní cesta za řidítka křivolaká. „Chodil jsem s ním na závody, dělal mechanika,“ souhlasí hrdina našeho vyprávění. „Jednou jsme jeli do Kostěnic a tam jsem si to poprvý zkusil. Byl to trénink, neměl jsem ještě svoji motorku, půjčil jsem si ji od Pepy Novotnýho.“
Když se záhy poté v srpnu 2020 konal Srandamač, bylo o dalšího závodníka postarané. „Jel jsem na benzínový Shupě, kterou jsme koupili,“ přibližuje svůj debut. „Závody byly dobrý, moc se mi líbily. Poprvé jsem jel i smykem.“
Bylo rozhodnuto, tohle plochá dráha byla pro mladého chlapce správnou volbou. „Chtěl jsem pokračovat,“ souhlasí. „Líbilo se mi to. A tak nebylo co řešit.“
Z hor na pražský miniovál
Ale bohužel bylo. V říjnu 2020 se země opět vrátila k nouzovému stavu. Opatření byla vskutku drakonická. Během zimy se muselo zapomenout i na cesty mimo hranice obce, natož pak plochodrážní závody.
„Všechno bylo takový omezený,“ vzpomene si Luboš Hromádka. „Nedalo se závodit. Jenom jsme trénovali v Kostěnicích. Pomáhalo to, když zimní přestávka byla hodně dlouhá.“
Ostrý debut proto musel čekat až do dvacátého května jednadvacátého roku, když na malé Markétě startoval PRO-TEC Speedway Mini Cup. „Do Prahy jsem se těšil hrozně moc,“ dozvídáme se. „Táta mi to oznámil, když jsem zrovna byl s mamkou a babičkou někde na horách. Vrátil jsem se a hned jsme vyrazili.“
Malý ovál, velký, žádný rozdíl
Tehdy se Luboš Hromádka dostal do finále D, v němž skončil druhý za vítězným Štěpánem Ševčíkem a před Mariánem Jiroutem. „Praha byla něco jinýho než v Kostkách,“ dozvídáme se. „Dráha podstatně menší. A mantinely. Byla i trochu stresu před závodem, ale bylo to nakonec dobrý, v déčku jsem dobře odstartoval a druhý místo si udržel.“
V první sezóně si žádné přehnané ambice nekladl. „Byly to začátky,“ přemítá. „Abych se rozkoukal a rozjezdil se. A zkusil jsem si i jiný dráhy než Kostěnice. Nejlepší, co mám rád, je momentálně malá v Chabařovicích. Velkou mám rád Prahu nebo Plzeň, tam mi to vyhovuje. A jaká je nejhorší, nejde říct. Dřív mně moc nevyhovovaly Mariánky, ale to se zlepšilo.“
Od samého počátku svého závodění nedělal Luboš Hromádka rozdíl mezi krátkým a dlouhým oválem. „Nedělalo mi problém je střídat,“ říká. „Je mi to jedno, mám rád obojí. V začátcích jsem se bál spíš na malejch drahách. Hlavně v Praze, že tam jsou mantinely. Ale to už se zlepšilo.“
Jde se nahoru
Loni se už Luboš Hromádka mezi kolibříky slušně etabloval. Jeho jméno najdeme na pátém řádku závěrečných výsledků v obou šampionátech republiky. V poháru o jeden níž. A především v květnu v Chabařovicích přišlo první pódium při Mini Cupu, které na severočeském ovále zopakoval ještě v říjnu.
„Loni to už bylo zajímavější,“ líčí. „Víc jsem se rozjezdil. Bylo to jiný, takový lepší. Chtělo to trénovat a závodit. Už se začínalo od března a závodů bylo dost. Byla první bedna v Chabařovicích. Přijel jsem s tím, že se mi tam nikdy nedařilo. Nevím, jak se to stalo, ale najednou jsem jel dobře. Pocit byl dobrej. Pódium přišlo ještě jednou a při mistráku jsem prohrál rozjezd s Kájou Průšou o postup do finále.“
A jak hodnotí své výsledky z roku 2022? „Byl jsem spokojenej,“ odtuší. „Co si pamatuju, důležitá jízda byla v Praze se Štěpánkou. Šlo o to, kdo bude před kým, byl mezi námi rozdíl bod. Z výjezdu jsem ji ve třetím kole podjel.“
K silnějším kubaturám
Letos by se dal předpokládat frontální útok na stupně vítězů. „Ty bedny nevyšly…“ povzdechne si. „Strašnou smůlu jsem měl v Plzni. Jel jsem ve finále třetí. Najel jsem si moc na venek a upad‘. Smůla byla i v Liberci. Na Mini Cup jsem nedojel kvůli autu, na mistráku nestartoval. Nešlo mi řadit, zjistili jsme to před tréninkem.“
Věšet hlavu nebylo potřeba. „Letos přišlo hodně smůly,“ souhlasí. „Ale líbilo se mi jezdit. A závodit, hlavně závodit. Byl to kolotoč od března do října. Extra dlouhý cesty jsem dřív nemusel, ale teď, co závodím, je to hodně lepší. Jezdíme všude možně.“
Nyní se ale krajina pokryla haldami sněhu a to dokonce i v Pardubicích. „Budeme jezdit na hory na běžky,“ plánuje Luboš Hromádka. „Připravovat se na sezónu jako po fyzický, tak technický stránce. Od Pardubic jsme dostali dvěstěpadesátku, chtěl jsem vyšší kubaturu a to je jediný řešení, patnáct mi bude až v říjnu. Na pětikilu ale budu trénovat. Už jsem na něm jel a je to nesrovnatelný. Bylo to o hodně lepší, je to rychlejší. Jestli bude led, pojedu na něm i šroubky.“
Luboš Hromádka děkuje:
„Rozhodně tátovi a mamce, že mě podporovali. Vladovi Višváderovi a Martinu Kratochvílovi. A Eriku Tomkovi.“